Byliny umí velmi pomoci, ale nejsou všespásné

Jaká je tvoje současná profese a čím se živíš?

Jsem neurolog a v současnosti pracuji v lázních Slatinice. Živí mě tato práce, webmastering a okrajově i bylinky. Nově jsem založil i stránky bylinkovydoktor.cz, kde je možné zakoupit některé bylinné tinktury, masti a potřeby pro zpracování bylin. Léčivým rostlinám se ale věnuji spíše pro radost a proto, že pomáhají nemocným lidem. To mě těší a vnitřně naplňuje.

Jak se stane, že se běžný lékař dostane k bylinám a věnuje se jim?

K bylinám jsem se dostal náhodou. V roce 1994 koupila má mamka knihu Zdraví z boží lékárny od Marie Treben. Vzpomínám si jako dnes, jak jsem byl nadšený z toho, že rostliny v přírodě nacházím, a dokonce že mohou a umí pomáhat. Byť je kniha v tuto chvíli již zastaralá, samotné nadšení mě od toho roku 1994 neopustilo. Doma mám přes 70 knih o bylinkách, ze kterých se snažím vyčíst moderní farmakobotanické poznatky. Na své bylinkové zahradě pěstuji desítky rostlin, které rostou nejen na záhoncích, ale vysemeňují se již i do trávníku.

Využíváš fytoterapii i ve své lékařské praxi? Mohou mít byliny v neurologii vůbec uplatnění?

V současné chvíli nemám dovoleno používat byliny v rámci praxe. Zdravotnická zařízení bohužel na toto nejsou připravena a bylinná léčba oficiálně v ČR není schválená (na rozdíl například od Švýcarska). Samozřejmě ve své internetové bylinkové poradně doporučuji různé léčivé rostliny nejen na neurologické potíže, ale prakticky na všechny nemoci, na které si vzpomenete. A bylinky fungují. Pomáhají lidem už tisíciletí a na tom se hned tak nic nezmění. Nedávno jsem si zavedl seznam kazuistik lidí, kteří si pochvalují konkrétní byliny, které jim pomohly na jejich neduhy. Kazuistiky už čítají desítky „bylinkových pacientů“.

Přeci jen je na takovém, informacemi nabitém webu, hodně práce. Pomáhá ti někdo?

Na webu bylinkyprovsechny.cz pracuji převážně sám. Dlouhodobě se mnou ale spolupracuje botanik Martin Sedlák. Je pro mě důležitý, protože pokud má rostlina léčit, musí být jasně určeno, že jde o tu správnou. Martin je člen České botanické společnosti a pro web píše také články, jak rozlišovat velmi podobné rostliny od sebe navzájem.

Na internetu spousta lidí řeší své zdravotní obtíže alternativně. Kde je ta hranice, kdy bychom se měli odpoutat od přírodní léčby, a raději navštívit lékaře?

S oblibou říkám, že pokud má být někdo léčen bylinkářem, měl by mít nejdříve diagnózu od lékaře. Dvojnásobně to platí u stavů, kdy je podezření z onkologického onemocnění. To se může projevovat například hubnutím, nečekaným krvácením, dlouhodobými zvýšenými teplotami, chudokrevností, bledostí s únavou a podobně. Určitě bych si nikdy nedovolil říci pacientovi, kterému byla stanovena rakovina, aby se spolehl jen na byliny. Byliny, a v tomto případě určitě i dřevokazné houby, umí velmi pomoci jak ve zpomalení růstu nádoru či s vedlejšími účinky chemoterapie (neuropatie, chudokrevnost), ale nejsou všespásné a hlavní slovo má vždy onkolog. Tím chci říci, že hazard se životem pacienta nepřichází v úvahu.

foto: archiv Zbyňka Mlčocha

Je nějaký medicínský obor, kde by se mohly byliny více používat a mají efekt stejně dobrý nebo lepší než léky?

Ano. Hlavně gynekologie a porodnictví. Osmdesát procent gynekologických léků by bylo možné nahradit léčivými rostlinami. Léčivky umí velmi efektivně ovlivnit všechny problémy s menstruací, dále pomoci s otěhotněním, provedou těhotenstvím, mohou usnadnit porod a pomáhají i v poporodním období. Zásadním přínosem jsou i v období klimakteria.

Byliny dále umí dobře pomoci i u nejčastějších onemocnění. Léčí nachlazení doprovázená rýmou, kašlem, zahleněním a teplotami. Byliny umí pomáhat i s celou řadou kožních onemocnění, trávicích potíží a podobně. Kožní onemocnění a vlasy se ale léčí oklikou přes očistu vnitřního prostředí a orgánů (játra, ledviny). Zevní aplikace bylin na ložiska je pak už jen doplňková. Dobré zkušenosti mám s léčbou vypadávání vlasů nebo s nekvalitními vlasy. I to umí léčivky řešit. A to je zrovna místo, kde si klasická západní medicína moc neví rady a dost tápe.

Mohou byliny fungovat i jako plnohodnotná náhražka běžných antibiotik? Které?

Podle mých zkušeností skutečně mohou být léčivé rostliny adekvátní náhradou běžných antibiotik. Bylin s antibiotickým efektem je celá řada, ale za silně působící bylinu považuji lichořeřišnici. Sám si ji pěstuji a vyrábím z ní antibiotickou tinkturu. Může se dělat z květů, ale účinnější je ze semen. Pokud má někdo (většinou ženy) těžký zánět močových cest s horečkou, silnými bolestmi v podbřišku a krev v moči, tak je to právě lichořeřišnice, která velice efektivně pomůže. Zajímavostí je, že vedle antibakteriálního účinku je i antivirotická. Znamená to, že zevně ve formě tinktury perfektně pomáhá třeba na opar rtu nebo pásový opar. Vnitřně antivirotická rostlina je pak třeba čubet benedikt. Je i dobrou prevencí před koronavirovou infekcí spolu s dalšími léčivými rostlinami.

Tam, kde si klasická medicína „láme zuby“, může pomoci příroda. Dokazuje to obávaná infekce zlatým stafylokokem. Toho vyléčíme antibiotiky z lékárny poměrně svízelně, a pokud se chceme vyhnout lékům, dobře na něj zabírá propolis. Může se používat vnitřně (což moc lidí neví), ale i zevně na kožní hnisající ložiska či na jakékoliv problémy v ústech včetně aftů. Byť je propolis živočišný produkt od včel, nedám na něj dopustit a s oblibou ho doporučuji všem lidem, co nemají alergii na včely. Vím, že funguje, pomáhá, a k tomu ještě krásně voní. Vyrábím z něj tinkturu, kterou mám doma vždy připravenou ve skleničce i v malém spreji.

A co antivirotika, pokud nás položí například chřipka? Co nám může pomoci?

Co se týče virových onemocnění, tam si do značné míry musí tělo pomoci samo a léčí se převážně jen příznaky nemoci. Antivirotika se používají spíše výjimečně u starých lidí a některých dětí. U běžných virových chorob je důležitá podpora imunity. Na chřipku bych se nebál použít na stimulaci imunity echinaceu (třapatka) nebo hlívu ústřičnou. Specifikem látek s imunomodulačním účinkem (glukany, triterpeny ad.) ale je, že by se neměly extrahovat vařící vodou ve formě čaje (nálevu), ale měly by se získávat za studena. Ideální způsob extrakce je tedy tinktura. Navíc glukany obsažené v hlívě by neměly přijít ani do styku s kovem (na krájení hlívy a skoro všech bylin proto používám keramický nůž nebo plastové struhadlo), takže někdy je zpracování léčivých rostlin a dřevokazných hub docela věda a znalosti jsou nezbytnou nutností. Nicméně lidé si třeba právě echinaceu velmi chválí a shodně udávají, že je dobrou prevencí běžných infektů. A pokud už vzniknou, tak urychluje jejich vyléčení.

Přes zimu asi budeš odpočívat, ale na jaře a v létě ses jistě nezastavil. Co všechno sbíráš a jaké jsou tvoje oblíbené lokality?

Čistota prostředí je pro mě velmi důležitá. Nesbírám ve městech, u silnic, dálnic, továren a v okolí železničních kolejí. Byliny sbírám velice často v odlehlých lokalitách — různé louky, lesy, okraje lesů, mokřady a podobně. Lokality hodně střídám, protože kde některá léčivá rostlina roste, tam nemusí růst jiná, takže je to hodně o hledání a také o zapamatování si nalezišť. Platí, že kde rostlina roste jeden rok, je velmi pravděpodobné, že na stejném místě bude růst i další rok. Byliny rád sbírám sám, protože je to pro mě takový „obřad“ a zvláštní událost. Vždy, když je dávám v přírodě do košíku nebo přímo do sklenice s budoucí tinkturou, myslím na to, jak pomáhají lidem s jejich zdravotními potížemi. Dříve jsem to nedělal. Naučil mě to až můj kamarád a známý bylinkář Vláďa Vytásek z Litovle.

V současné chvíli bylinková sezóna již skončila, ale nadšené bylinkáře aktuálně ještě čeká poslední věc, a to je sběr kořenů. Lokality na sběr kořenů si musí každý vytipovat už před podzimem, protože až rostliny začnou takzvaně zatahovat do země (tj. uvadá nať), už je není tak jednoduché najít, identifikovat a hrozí záměna. Je proto nutné jít na jistotu.

foto: archiv Zbyňka Mlčocha

Jaké byliny je vhodné sbírat a jak si je můžeme na zimu uchovat? Jsou lepší čaje, sirupy, nebo tinktur? A proč?

Co se týče rozsahu sběru léčivek, tomu se meze nekladou a je důležité vědět, na co později bylinnou drogu chceme použít a tím způsobem ji zpracovat. Ve své praxi z velké části rostlin dělám tinktury. Vyrábím jich několik desítek druhů, a to jak z u nás rostoucích léčivek, tak i z těch exotických.

Další způsob zpracování je výroba olejů, sirupů, sušení, a pak třeba takové speciality, jako je nakládání do medu, výroba bylinných vín a likérů.

Nejvíce ale vyrábím tinktury, a to hlavně proto, že dlouho zachovávají léčivé účinky, dobře extrahují léčivé látky a je z nich následně možné vyrobit mazání (gely, masti). Lze je využít i pro děti, kdy se dětem nakapou do horkého čaje. Pokusy bylo totiž zjištěno, že pokud se malé množství tinktury (cca do 15 kapek) nakape do tekutiny o teplotě 90°C, alkohol z ní zcela vyprchá.

Osobně mám na každou zimu připravený i med a propolis. Některé byliny si suším. Platí to hlavně u rostlin, které jsou k dispozici v nadbytku (často ty, které si sám pěstuji) — například bez černý květ, dobromysl, saturejka, tymián, svízel syřišťový, třezalka, maliník, zlatobýl nebo třeba tužebník. Tužebník je vynikající rostlina třeba na nachlazení a bolesti kloubů, protože obsahuje salicyláty (náhrada Aspirinu). Tužebník jilmový obecně patří mezi oblíbené rostliny většiny bylinkářů.

Pokud tě skolí nějaké nachlazení, po jaké bylině sáhneš?

Skutečnost je taková, že upřednostňuji prevenci před léčbou. Minulou zimu jsem jedl denně jednu lžičku medu v jogurtu a neměl jsem rýmu, kašel ani teplotu. Pokud bych ale už onemocněl, využil bych na vlhký kašel jitrocel nebo tymián. Na suchý kašel třeba diviznu nebo sléz (pozor — obě rostliny se macerují za studena). Na rýmu nastrouhaný křen a rýmovník (obě rostliny se inhalují). Na teplotu a bolesti při viróze bych důvěřoval tužebníku. Na zahlenění a rovněž na teplotu bych použil lipový květ. Na záněty v krku bych kloktal šalvěj nebo řepík.

Tymián. Foto: archiv Zbyňka Mlčocha.

Opravdu byliny pomůžou rýmu rychle a efektivně vyléčit?

Ano, na rýmu se používá hlavně zmíněný rýmovník (který je však laiky poněkud přeceňován, protože není až tak účinný, jak je očekáváno) a také majoránková mast. Zatímco rýmovníkový list se rozdrtí mezi prsty a inhaluje, zmíněná mast je vynikající na takzvanou zadní rýmu u dětí. Od té doby co ji vyrábím, mám mnoho pozitivních ohlasů od rodičů dětí. Dětem totiž uvolňuje hleny, takže se ve spánku nedusí a výrazně lépe se při rýmě vyspí. Mast je i prevencí zánětu nosních dutin. Vylepšuji ji tím, že do ní dávám trošku heřmánkového oleje a esenciálních olejů z levandule a tea tree. Mast je díky tomu příjemně voňavá. Aplikuje se kolem nosních dírek, na bok nosu a dolů na čelo, kde se také nacházejí nosní dutiny.

 Je nějaká univerzální bylina, která pomůže v případech suchého i vlhkého kašle?

U suchého kašle používáme léčivé rostliny, které mají v sobě slizy. Z těchto rostlin neděláme čaje, protože se slizovité látky horkem rozkládají. Děláme studené maceráty, takže bylinnou drogu dáme na 6—8 hodin do vody a ohřejeme ve vodní lázni (jako bychom nahřívali čokoládu na vaření) maximálně na teplotu 40°C (kontrolujeme teploměrem). Patří mezi ně proskurník, divizna, topolovka a sléz. V poslední době začínám experimentovat s rostlinou, které se říká světelný kořen neboli jam čínský. Je silně slizovitá a je velmi doporučována na suchý kašel.

Na vlhký kašel používáme například zmíněný tymián. To je jedna z nejlepších léčivých rostlin na kašel vůbec. U dětí je vynikající mateřídouška. U velmi malých dětí je možné dát odvar mateřídoušky i do vany do koupele. Působí u nich velmi dobře na nachlazení a rýmu. Má i aromaterapeutické účinky. Tymián lze označit za univerzální léčivku na kašel.

A co nějaký voňavý čaj na chuť?

Pokud to má být čajík, který má být voňavý a pro potěšení, používají se do něj například skořápky z ořechu, skořice, hřebíček, kůra z biopomeranče, trošku badyánu, med, ale můžete si do něj dát cokoliv, co vám chutná a připadá vám, že by v čaji mohlo být. Ze surovin můžete vyrobit odvar krátkým povařením na slabém plameni. Dospělí si do něj mohou kápnout trošku rumu. Čaj z výše uvedených surovin je možné pít i dlouhodobě. Neobsahuje žádné agresivně působící rostliny. Do čaje můžeme přidat i list maliníku, jahodníku, ostružiníku. To jsou slabě působivé léčivé rostliny, které je možné pít prakticky bez omezení v podstatě po celý rok. Pokud se ptáte na bylinu, kterou je možné dlouhodobě popíjet v průběhu zimy jako prevenci nachlazení, určitě bych doporučil bez černý květ. Dobře chutná, krásně voní, zlepšuje náladu a ještě léčí.

Jaké jsou zásady míchání bylin, pokud se rozhodneme namíchat si vlastní směs?

Ač se to nezdá, tato otázka je asi nejtěžší ze všech. Pro míchání bylinných směsí je nutná letitá praxe s léčivými rostlinami, cit a intuice. Rostliny je potřeba znát, nejen jak vypadají, ale také jak silné účinky mají. Existují silné rostliny, jako je třeba šalvěj, srdečník, kokoška, pelyňky a podobně, a ty se dávají prakticky vždy do směsí. Platí, že většina silně působících a polojedovatých rostlin nejsou vhodné pro děti a těhotné ženy.

Lidé se mne často ptají, proč nemám e-shop s bylinnými tinkturami, kde by si mohli tinkturu objednat přímo, a proč je potřeba se se mnou domluvit na messengeru či e-mailu. Důvod je ten, že velmi často s lidmi probírám jejich zdraví z více pohledů a ptám se i na vedlejší, zdánlivě nesouvisející okolnosti, jako je třeba dlouhodobý stres v práci či vztahu nebo vedlejší nemoci. Podle toho pak vybírám léčivé rostliny „na míru“. Vliv má určitě i věk, pohlaví, chronická onemocnění, prodělaná onemocnění nebo užívání léků. Kdo bere léky na tlak či antidepresiva, neměl by užívat třezalku a podobně. Nebo třeba u toho, kdo je ve stresu a má vysoký krevní tlak, zabírají konkrétní vyzkoušené rostliny. Je to v tom tedy dost empirie.

Šalvěj, foto: PxHere.com

Jakou mají byliny trvanlivost?

Samotným sušením se snižuje koncentrace některých účinných látek. Sušená bylina má za správných skladovacích podmínek trvanlivost do dvou let a s časem účinnost klesá. U tinktur je účinnost tři roky a více, někteří bylinkáři hovoří i o sedmi letech.

Záleží hodně na tom, o jakých látkách se bavíme. Konopí má skoro tisíc látek, česnek kolem sedmi set. Různé látky mají různou dobu degradace, takže nelze říci, že by byla tinktura nebo sušená rostlina zcela neúčinná nebo naprosto účinná. Vždy je to něco mezi.

Můžeme byliny sbírat i v nadcházejících zimních měsících?

Léčivé rostliny rostou určitě i v zimě. Odolný je například popenec, jitrocel, žabinec, ale vidět je možné i kokošku. V trávě můžete také potkat květ sedmikrásky a na bylinkovém záhonku se zatím stále velmi dobře daří smilu italskému.

I když list kostivalu už neuvidíte, protože se rozpadl a už jsou z něj jen kořeny pod zemí, které těžko najdete, není důvod zoufat. Je totiž možné jít do lesa a nasbírat dřevokazné houby, ze kterých je možné udělat tinktury nebo je nasušit. Patří mezi ně třeba čirůvka dvoubarvá na trávicí potíže nebo penízovka sametonohá. Ta posiluje imunitu, je účinná proti kandidě a mimo jiné má cytostatické účinky (doplňková léčba). Dále outkovka pestrá na bakteriální záněty, ochranu organismu při chemoterapii a podporu nervového systému. Z dalších léčivých hub bych zmínil ohňovec obecný (silně antibakteriální) nebo jidášovo ucho na vysoký cholesterol. Je i prevencí krevních sraženin v těle.

V zimě je též možné sbírat kůru stromů, například dubovou. Dělá se to tak, že se nařežeme větvičky o tloušťce zhruba malíčku nebo tenčí, dáme je do vody do teplé místnosti a kůra změkne. Takovou kůru pak používáme na léčebné účely. Využít můžeme také list bergenie tučnolisté na záněty v krku či skoro celou zimu zelený vlaštovičník.

Dále je možné sbírat třeba jehličí z borovic, které obsahuje například vitamin C a fytoncidy, které mají vliv na záněty v dutině ústní a na přemnožení bakterií v ústech. Z jehličí se dělá čaj, který je velmi chutný, ale i masti. Z borovic se používá také pryskyřice na otoky, kožní záněty a krtice („boule na krku“). Pryskyřice z modřínu se používá na bolesti zubů. Sbíráme třeba i šištice z olší, které jsou vynikající na chronické průjmy jak u lidí, tak u zvířat. V zimě je možné sbírat listy břečťanu. Je polojedovatý, takže se používá ve velmi malých dávkách na těžké nemoci dýchacích cest — zápal plic, Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), chronické záněty průdušek a podobně.

Připravila Hana Něničková. Kontakt: nenickova.h@centrum.cz. Více informací se dočtete na stránkách bylinkyprovsechny.cz. Rozhovor původně vyšel na portálu Přerovský REJ.