Cestování bez létáníautor/ka: archív F 

Cestování bez létání

Martin Hyťha


Jen máloco překoná vášeň a radost z objevování neznámých zemí na vzdálených kontinentech. A málokterá činnost jednotlivce má také větší ekologickou stopu než létání — zejména pokud jde o změnu klimatu. Je ale vůbec možné podniknout první bez druhého?


Ani ne pětadvacetiletý Brit je na konci „epického“ výletu. Letěl z Londýna do Ria de Janeira. Tam strávil pár dní, pak zaletěl do Kalifornie navštívit známé, následně letěl do Kostariky, odtamtud přeletěl do Peru, obhlédl nějaké památky, sedl na letadlo do Bogoty, kde spolu hovoříme, a dnes v noci se vrací domů, opět letadlem. Tahle „párty“ mu zabrala necelý měsíc a nevznikla jen kvůli síle libry šterlinku: „Hledal jsem nejlevnější letenky a podle nich pak poskládal cestu dohromady,“ přiznává bezelstně mladík a mě jímá hrůza. Nejen kvůli marnosti mého počínání, kdy jsem neúspěšně strávil desítky hodin vymýšlením, jak se dostat z Kolumbie do Evropy bez letadla, ale i kvůli představě, že by mě takovou cestu přinutili absolvovat. Dotyčný turista totiž určitě nepoznal ani jednu zemi, kterou navštívil, zato viděl spoustu letišť.

Vítejte na palubě

Stává se vám, že slyšíte o nějaké zemi, ve které jste ještě nebyli, a pocítíte lehké vzrušení? Pokud ano, vítejte na palubě. Právě na palubě letadla pak zpravidla budete trávit čas mnohonásobně častěji, než je udržitelné — pokud taková míra vůbec existuje. Létání je jedním z nejrychlejších způsobů, jak může i jen průměrně finančně situovaný jedinec zasadit klimatu pořádný zářez. A nejde jen o samotné emise oxidu uhličitého. Odhaduje se, že dopad na klima z emisí letadel je dvoj- až čtyřnásobný oproti stejné míře emisí v pozemní dopravě. Jde o takzvaný radiační index — emise vznikající ve vysokých polohách atmosféry spouštějí sérii chemických reakcí s vážnými klimatickými důsledky. Jedním letem z Londýna do New Yorku si tak člověk vyčerpá celoroční pomyslnou „kvótu“ na udržitelnou produkci CO2.

Přinejmenším ve srovnání se zbytkem světa se dá po Evropě dojet po zemi a po moři téměř všude. Přesto i environmentálně smýšlející a alternativní jedinci, kteří důsledně třídí odpad, jsou vegetariáni a preferují lokální potraviny, často volí i na kratší cesty letadlo. Představit si s tímto vědomím, že někdo bude cestovat bez létání na jiné kontinenty, se zdá nemožné. Nicméně jde to — a taková cesta může přinést i jiné benefity než ekologicky čisté svědomí.

Zhoubné dotace a externality, za které zaplatíme všichni

Mladý cestovatelský pár z jižní Francie přijel z Prahy do Brna stopem, nevlídnému mrazu navzdory. Ptám se na jejich další plány. „Jedeme na deset dní pomáhat na permakulturní farmu v Bílých Karpatech. A pak poletíme na Kanárské ostrovy.“ Po krátkém pohledu na web s akčními letenkami pochopím. Na „Kanáry“ se dá totiž momentálně koupit letenka jen o několik desetikorun dražší, než kolik stojí vlaková jízdenka Praha-Brno bez In Karty. Jak je to možné?

foto: Jan Dubrovský

Vedle poměrně sofistikovaných metod nízkonákladových aerolinek, jak stlačit ceny letenek na minimum, má na nesmyslně levné letenky vliv několik anomálií, o kterých se nepíše ani nemluví. Letecké palivo je osvobozené od spotřební daně. Kdyby se totéž týkalo benzínu, ceny na pumpách by byly méně než poloviční. Dále, mezinárodní přeprava osob je osvobozena od daně z přidané hodnoty. Takže zatímco naši cestovatelé by ve vlaku z Prahy do Brna zaplatili k jízdence i DPH, v letadle na Kanárské ostrovy ji platit nebudou. Podle studie holandské výzkumné organizace CE Delft by zdanění leteckých paliv a uvalení daně z přidané hodnoty na leteckou dopravu znamenalo jen v Evropské unii roční daňové výnosy okolo 40 miliard eur.

V cenách letenek nejsou dále zahrnuty takzvané externality, tedy obecně náklady, které nese někdo jiný než původce dané činnosti. Tyto náklady chronicky provázejí nejen leteckou, ale také silniční dopravu. U létání by se mimo dílčích vlivů, jako je hluk v okolí letišť, jednalo zejména o hrazení škod způsobených na životním prostředí. U změny klimatu je ale velmi problematické přepočítat tyto externality na peníze. Britské ministerstvo energetiky a změny klimatu se pokusilo stanovit tyto částky alespoň pro účely hodnocení státních politik. Částka každoročně stoupá, střední odhad pro rok 2017 činí 182 korun za tunu CO2, horní odhad pak 815 korun. Pokud bychom započetli vše výše zmíněné a přidali uhlíkový „poplatek“ v horní sazbě, ona levná letenka na Kanárské ostrovy by stála více než trojnásobek.

Pohodlí ani jistotu nečekejte...

Pokud se rozhodnete cestovat na delší vzdálenost bez letadla, utratíte někdy i více peněz, a rozhodně strávíte cestou víc času. Ten ale není delší jen kvůli tomu, že vlak je pomalejší než letadlo. Spoustu času můžete pročekat na pozemních hraničních přechodech či vyčerpat na shánění tranzitních víz, pokud projíždíte zemí, do níž nemají držitelé evropských pasů volný vstup. Rychlost pak také značně závisí na stavu dopravní infrastruktury dané země.

foto: Eva Jašková

Podobně je na tom míra pohodlí. Letecká doprava má jistý mezinárodní standard a všude vás čekají sice nudná a sterilní, zato standardně vybavená letiště. Na mezinárodních autobusových a vlakových nádražích komfortu mnoho nenajdete: záchody budou drahé, wi-fi taktéž a v šeru a průvanu budete pátrat, kde si jen sednout. Pro příklad není třeba chodit daleko: porovnejte trávení času na pražském hlavním vlakovém nádraží a na letišti Václava Havla.

Pro cesty na delší vzdálenosti bez létání neexistuje také žádný informační standard, natož jednotné jízdenky. Zatímco letenku snadno vyhledáte i koupíte několika kliknutími myši, pozemní či plavební spojení budete dlouho a složitě vyhledávat, občas i v jazycích, kterým nerozumíte, a průběh cesty včetně složitého nákupu jízdenek vám může přinést nejedno nechtěné překvapení navíc. Výjimkou mohou být snad jen cesty do západní Evropy.

Ekologická mezinárodní doprava nemá žádnou velkou systémovou podporu, pokud to vůbec kdy někoho na zodpovědných místech napadlo.

...opravdovost, zážitky a nové podněty ano

Vloni v létě jsem se vypravil do Gruzie, kde jsem dříve několik let žil a pracoval. Tentokrát jsem se rozhodl, že nepoletím, ale pojedu po zemi. Chtěl jsem být na místě co nejdřív, a tak jsem jel třemi autobusy: z Brna do Sofie, ze Sofie do Istanbulu a z Istanbulu do Tbilisi. Po třech nocích a dnech strávených v autobusech, na hraničních přechodech a zaplivaných benzínkách jsem nebyl v úplně dobrém rozpoložení. Zvolil jsem totiž úplně špatný postup — cesta by se dala podniknout i příjemněji a pohodlněji, byť by trvala déle. I přesto jsem ale pozoroval několik nečekaných benefitů, kromě toho, že jsem zbytečně nezatížil životní prostředí.

Viděl jsem místa, která bych z letadla ani nezahlédl — a i když mezi ně patřilo třeba odpudivé panelákové sídliště na okraji Bělehradu, bylo to rozhodně zajímavé. Zažil jsem překonání vzdálenosti, vnímal, co leží mezi Českem a Gruzií, a to mi umožnilo úplně novým způsobem porozumět tomu, co tyto země dělí. Viděl jsem Istanbul jen několik dnů po pokusu o vojenský převrat. Seznámil jsem se se syrským uprchlíkem, jenž v Istanbulu ve stánku vařil čaj, a taky se sympatickým Kavkazanem, který se vracel z Německa, kde si přivydělával prodejem tanečních drog. Poslechl jsem si několik audioknih, na které už jsem dlouho nedokázal najít čas. A taky jsem měl pocit, že jsem si tentokrát pobyt na Kavkaze opravdu zasloužil, a o to víc jsem si jej užil.

foto: Jan Dubrovský

Oproti tomu se mi při vzpomínce na všechny dřívější cesty letadlem vybavuje jen ubíjející čekání v letištních halách a snaha to celé pokud možno zaspat. Cesta bez letadla byla zajímavá, a až do ní příště investuju ještě o den navíc a alespoň část pojedu vlakem, bude to investice, která se určitě vyplatí.

Pro tuto tezi svědčí i Eva Jašková a Jan Dubrovský, kteří cestovali bez létání na mnohem delší vzdálenosti a o své poznatky se podělili ve dvou rozhovorech (zde a zde).

Autor za svůj život nalétal 160 tisíc kilometrů, z toho většinu na nepracovních cestách. Řeší, jak s tím skončit, a zároveň se nevzdat cestování. Kontakt na autora: martin@hytha.eu.

Kde hledat rady pro cesty bez létání

Jak se vydat do světa: netradiční tipy pro různé destinace

Proč to nejde po moři?

Běžné trajekty či nákladní lodě umožňující i převoz cestujících lze najít většinou jen na kratší vzdálenosti. Na spojení mezi vzdálenějšími kontinenty lze využít velké nákladní lodě (tzv. freighters), které někdy nabízejí volné kabiny běžným cestujícím. Za ekologickou stopu nese zodpovědnost zejména náklad, bez něhož by tyto lodě nikdo neprovozoval. Překážkou ale bývá cena, která začíná na třech tisících korun za den plavby — přičemž plavba přes Atlantik trvá nejméně deset dnů.

Další možností jsou plavby na velkých výletních lodích, takzvaných cruises. Ty mají ovšem podle studie Přátel Země v přepočtu na osobu trojnásobné negativní dopady na životní prostředí oproti letadlům.

Na kole nebo pěšky

Pokud máte opravdu hodně času, chcete si zacestovat s plnou dávkou opravdovosti a jste připraveni na fyzickou námahu, zkuste to na kole nebo pěšky. Jde to, i když s sebou máte čtyři děti, jak dokazují Katka a Adam Podivínští na svém blogu http://livepla.net/.




[06. února 2017]