Jak se vyspat na crocsech

Ztratit se v horách na hony daleko od civilizace. Ztroskotat v poušti či v tropickém lese s minimem vybavení. Většina z nás by v takových chvílích nevěděla, co dělat. Jen opravdu málokdo podobné situace zažívá pravidelně a ještě k tomu dobrovolně. Mezi tyto experty na přežití i v těch nejdrsnějších podmínkách patří známý polárník Jaroslav Pavlíček.

Letos vyšlo osmé vydání jeho populárního průvodce přežitím Člověk v drsné přírodě. Všechny rady v něm obsažené jsou přitom důkladně ověřeny a mnohokrát zažity na vlastní kůži, nohy, žaludek či záda. To je ostatně hlavní předností průvodce, vychází ze zkušeností získaných snad na všech divočejších místech: ve vysokých horách, pralesech a bažinách, na ledovcích, mořích i pouštích. Ztroskotat může každý a — jak tvrdí Pavlíček — „nelze spoléhat na to, že vydržím něco, co jsem nikdy nevyzkoušel“. Proto své experimenty nepořádá s otrlými skauty, ale s běžnými smrtelníky různé kondice, věku a zdravotních omezení.

Kniha je v pravém slova smyslu příručkou: je stručná, skladná, a kdybych někde ztroskotala, chtěla bych ji mít po ruce. Pavlíčkův styl psaní přitom charakterizuje stejná strohost a absence zbytečných okras jako jeho vybavení. Očekáváte-li od průvodce doporučení ohledně značky nejvychytanějších bot, ani ho neotvírejte. Polárníkova spartánská výbava se skládá z běžných věcí, které byste mohli nakoupit v jednom obchodním domě. Dozvíte se, jaké netušené možnosti skýtá plechovka (s nožem a lihem z ní vyrobíte vařič) či obyčejný skládací deštník, jenž má minimálně patnáct způsobů využití.

Mezi popisy, postupy a seznamy sem tam probleskne i humorná příhoda svědčící o tom, že všechny informace v příručce skutečně prověřila praxe — ať už během Pavlíčkových experimentů, nebo cizích expedic. Autor navíc zmiňuje i to, co se neosvědčilo: „Posádka z lodi Jeanette snědla z hladu své boty a tím se připravila o možnost rychlého pohybu k záchraně. Z téže výpravy je také znám příklad „úspěšného“ tišení hladu alkoholem. Skupina nepřežila, ale zanechala poučné deníky.“

Běžnému turistovi (i tomu měkkému) se mohou některá doporučení jevit přece jen dost svérázná na to, aby je někdy zatoužil vyzkoušet. Například si nedokážu představit Pavlíčkovu běžně praktikovanou metodu, kdy do sebe ráno napumpuje celou PETku vody a žízeň pak ukojí až večer. Také odhození karimatky a spaní na crocsech mě nijak neláká. Doporučení zní: vložte si tyto lehké sandále pod lopatky a hýždě, komfortuchtiví dobrodruzi nechť si pod záda strčí odpadky. Nemáte-li velebené crocsy, použijte své pohorky.

Jedná se však o průvodce přežitím, ne pohodovou dovolenou. Možná si v nouzové situaci ráda vzpomenu na zásady, nad nimiž jsem v bezpečí domova (doslova) ohrnovala nos.

Jaroslav Pavlíček: Člověk v drsné přírodě. 65. pole, 2016, 136 stran. Další texty o knihách najdete ZDE.