Ekologické hnutí v těžkých časech, Potřebujeme toleranci, Namísto informací Kocourkov, Politika zeštíhlování a její hubené výsledky, Kult zábavy v umělém světě — ne, to opravdu nejsou titulky z dnešních dnů, ale z patnáct let starých/mladých Sedmých generací. Jelikož v tomto čísle ohledáváme různé podoby ekologického aktivismu, zastavíme se podrobněji u prvního titulku, který nesl článek tehdejšího šéfredaktora Jakuba Patočky.
Ten na sedmi stranách určil tři příčiny, proč ekologické hnutí nenavázalo na úspěšná 80. léta: za prvé zelenou únavu veřejnosti, způsobenou monotónností opakovaných argumentů, nejistotou ohledně určení zřejmé příčiny probíhajících klimatických změn a též nemalými sociálními problémy, při nichž se prokazuje, že „prozatím je velké většině lidí bližší košile sociálních jistot než plášť ekologické stability“. Za druhé způsobuje ekoaktivistům těžký spánek antiekologický protitlak průmyslu a jím placených PR agentur, občanských spolků typu Wise Use a „vědeckých“ institucí zpochybňujících tu škodlivost cigaret, tu vliv lidstva na klimatické změny. A do třetice ekohnutí nenahrává ani celková proměna společenské situace po pádu sovětského impéria, k níž došlo, použijeme-li pojem Václava Havla z Moci bezmocných, takzvaným samopohybem technické civilizace. Ten vyúsťuje v převahu nadnárodních firem nad demokratickými institucemi a v překotné inovace informačních a komunikačních technologií, díky nimž by probíhající ekonomická globalizace nenabyla takové intenzity.
Za oslabení svých pozic si však podle Patočky mohlo ekologické hnutí i částečně samo: jednak se z řešení místních problémů přesunulo k politickému lobbingu, čímž však ztratilo možnost opřít se o širší podporu občanské veřejnosti v případě „hluchoty“ politických stran. A druhak učinilo zdrojem své legitimity vypočítávání svých dosavadních úspěchů, čímž dalo vzniknout obrazu „soustavně vítězících idealistů, kteří se obraceli na veřejnost stále častěji pouze s žádostí o finanční podporu, s jejíž pomocí slibovali vítězit ještě velkolepěji než dosud“. Ve skutečnosti se však za těmito „úspěchy“ mnohdy skrývá racionalizace kompromisů s průmyslovým sektorem, například v podobě předání ekologické ceny Shellu kanadskou pobočkou WWF, dohody Nadace Partnerství s biotechnologickou firmou Monsanto nebo spolupráce ČEZu s ekovýchovným Sdružením TEREZA, při nichž se „opouštějí základní principy, z nichž ekologické hnutí vzniklo“. Tento relativismus v kombinaci s prohlubující se ekologickou krizí může podle autora vyústit v zoufalé násilné činy, zneužití zelených myšlenek nedemokratickými proudy nebo do beznadějného „katastrofismu“.
Řešení? Patočka jej například viděl v důsledné opozici ekohnutí vůči levici i pravici, v posilování občanských iniciativ na úkor politických stran a ve smysluplné ekovýchovné či kampaňovité práci.
Ještě že dnes už jsme všichni — včetně Jakuba Patočky — mnohem dál a jakékoliv podobnosti se současným stavem jsou čistě náhodné.
—
Sedmou generací 5/1998 si můžete listovat zde, šestým číslem pro změnu zde. Další díly vzpomínání na 15 let stará čísla Sedmé generace najdete tady.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář