Poradit si na těžce zkoušené planetě

Poslední tři roky probíhal festival Ekofilm v Ostravě, kde i původně v 70. letech začínal. Proč jste se ho rozhodli přeložit do Brna?

Ministerstvo životního prostředí jakožto pořadatel festivalu nebylo příliš spokojeno, jak festival v Ostravě pokračuje, a tak vypsalo výběrové řízení, do kterého jsem byl přizván jako zkušený dramaturg. Líbili se jim totiž mé myšlenky na změny festivalu, které se však tehdy v Ostravě neuskutečnily. Při přemýšlení o výběru místa konání festivalu mě napřed napadlo se vrátit do Českých Budějovic, protože tam dřív Ekofilm patnáct let probíhal, ale nakonec mne napadlo Brno Nemá totiž kromě různých festivalových ozvěn žádný vlastní větší filmový festival, a navíc je plné dobře fungujících ekologických iniciativ a nabízí vhodné prostředí pro zorganizování mezinárodní akce.

Nezazlívají vám Ostraváci tento přesun?

Nevím, v kontaktu s nimi už nejsem. Určitě tam nějaký pocit ukřivděnosti bude, podobně jako když se festival stěhoval z Budějovic do Ostravy. Ale žádný naštvaný e-mail typu „Ukradli jste nám festival!“ jsem zatím nezaznamenal. Jen na facebooku se objevil povzdech, jestli je dobré pořád střídat místa konání Ekofilmu a pořadatele. Ono to ale „pořád“ není, za těch 41 let jde teprve o druhou změnu místa konání.

Z celkem sto osmdesáti shlédnutých filmů jich letos festivalová komise vybrala do programu padesát. Podle jakých kritérií jste postupovali?

Nejdůležitější byla kvalita filmu, protože většina ekologických či environmentálních snímků je zdánlivě stejná: většinou mluvící hlavy odborníků a k nim pak pár obrázků prostředí. Chybí umělecká kvalita a přesah. Vzhledem k tomu, že většina členů komise upřednostňuje umělečtější pohled, snažili jsme se vybírat skutečná silná filmová díla, ne televizní pořady. Proto se třeba tolik nedostane na reportáže České televize, natáčené v rámci různých zpravodajských či publicistických cyklů. Ale na druhou stranu se do programu nedostaly ani některé dobré filmy, které neprošly přes odborný „fact-checking“. Například ve velmi zajímavém filmu o Papua-Nové Guineji našel jeden zkušený člen komise řadu faktických nepřesností a zavádějících tvrzení, tudíž jsme jej do finále nevybrali. Takže shrnu-li, klíčovými kritérii byly filmovost a korektnost.

Film Uhlíkoví podvodníci. Foto: Ekofilm. 

Ekofilm šlo v posledních letech brát jako v podstatě vzdělávací akci pro základní a střední školy. Bude tomu tak i letos?

Nebude. Ekofilm prošel složitějším vývojem, před rokem 1989 šlo o místo setkání mnohdy neoficiálních aktivit, kde se poměrně otevřeně a odvážně diskutovala řada pro režim nepohodlných témat. Proto tam také jezdila spousta lidí a tuto akci živě a nadšeně přijímala. Po opadnutí polistopadové revoluční a ekologické vlny se festival jakoby zúředničil a většinu jeho návštěvníků tvořili žáci a studenti základních a středních škol, které tam organizátoři povinně tahali především kvůli zajištění vysoké návštěvnosti. Školnímu publiku se tím pádem také přizpůsoboval program festivalu, například v Ostravě se většina filmů dabovala, aby je děti snáze pochopily. My letos nemáme dabovaný film ani jeden a snažíme se o zásadní změnu v tom směru, že festival chystáme především pro zralejší publikum, které se chce ekologickou tematikou vážně zabývat a potřebuje vidět nezjednodušené originály.

Tato slova ale neladí s pohledem ministra životního prostředí Richarda Brabce, který po skončení loňského Ekofilmu prohlásil, že cílovou skupinou festivalu by měla být nejmladší generace, do níž jde ještě zaseknout pomyslný „eko-drápek“.

To je možné a náš cíl je to také — oba chceme zaujmout mladší generaci, ale jen tu, kterou dokážeme skutečně oslovit. Schválený projekt jsme proto tvořili především pro cílovou skupinu středoškoláků a vysokoškoláků, nikoliv jen pro základní školy. Chceme pracovat s lidmi, kteří už mají řadu informací a tříbí si názory v jistém kontextu.

Proč by tito středo- a vysokoškoláci měli na festival dobrovolně přijít, čím je chcete přilákat?

Za prvé uvidí filmy, které běžně v distribuci ani v televizi nenajdou. Za druhé tyto filmy dostávají významná ocenění na velkých žánrových festivalech, takže nejde o běžná tuctová díla. Což je dalším prvkem proměny festivalu: snažíme se promítat nejlepší světové environmentální filmy, nejen ty, které se přihlásí do vypsané uzávěrky soutěže. Letos jsme proto velmi aktivně oslovovali producenty již dříve oceněných filmů, případně úplně nová díla úspěšných autorů či producentů. (Do mezinárodní soutěže Ekofilmu se mohou přihlásit maximálně tři roky stará díla.)

A třetí „lákadlo“ pro mladé diváky by mohlo spočívat v tom, že zabývat se životním prostředím a přírodním či kulturním dědictvím představuje v současné době dobře čitelnou a důstojnou alternativu vůči většinovému spotřebnímu chování a přemýšlení mladé generace. A pokud v mladé generaci dříme nějaký odpor, nějaká snaha o zásadnější změnu životního prostředí, tak by je mohla najít právě v těch nejlepších festivalových filmech. Abych parafrázoval na festivalu uváděný německý film Vy už tady nebudete, ale my ano: my dospělí zanedlouho odejdeme, ale vy děti tady budete žít a budete si muset na této těžce zkoušené planetě aktivně poradit

Součástí Ekofilmu bude i výstava KOVOZOO, foto: Ekofilm. 

V programu festivalu vidím dopolední projekce. Znamená to, že na ně budou chodit školy také povinně?

Ne, v programu nejsou dopolední projekce nazvané jako školní, ale pro celou veřejnost. Pochopitelně když nějaká škola projeví zájem, pak přednostně a mimořádně zarezervujeme místa a studenti pak budou mít tuto projekci povinnou.

Kteří zajímaví hosté na letošní Ekofilm přijedou?

Vyzdvihl bych svébytného amerického filosofa Johna Zerzana, jehož kořeny mimochodem sahají na Moravu. Mohl by divákům nabídnout jiné, odvážné myšlení, které se nebojí velmi jasně, tvrdě a přitom podloženě označit současný civilizační stav za alarmující. Ve festivalové porotě zasedne i režisér Miroslav Janek, který dělal s Godfreyem Reggiem asi nejvýznamnější environmentální filmy „Quatsí“. V porotě zasedne i cestovatel a fotograf Rudolf Švaříček, estetik Karel Stibral nebo filosof Bohuslav Binka. Za největší pozvanou osobnost však považuji režiséra Vojtěcha Jasného, který obdrží první cenu Ekofilmu za umělecký přínos. Jasný dokázal asi nejlépe filmově zpracovat krásu moravského venkova a přírody, především ve filmech Touha, Až přijde kocour nebo Všichni dobří rodáci. V roce 1974 také natočil environmentálně zaměřený film Stromy, zvířata a lidé, který v podstatě beze slov zobrazuje to, co později v lepší podobě vytvořil Reggio.

Filosof John Zerzan. Foto: Ekofilm. 

Festival proběhne na celkem sedmi místech. Nebude příliš roztříštěný?

Pomyslným festivalovým centrem bude Místodržitelský palác, kde proběhnout nejvýznamnější besedy, setkání či prezentace Pecha Kucha (významné projekty — každý formou 20 obrázků a 400 sekund komentáře). Vzhledem k pozdnímu rozhodnutí o pořadatelství festivalu už se nám nepodařilo plně obsadit kino Scala, která by nám stačila na celý festival. Takže využijeme i kino Art a Sál Břetislava Bakaly. Může to vypadat roztříštěně, ale mimo zohlednění technických požadavků jednotlivých film jsme se snažili přizpůsobit místo a čas projekcí různým cílovým skupinám, například rodinám s dětmi, a také promítat tam, kam může přijít co nejširší publikum. Nota bene když je vstup zdarma.

Jakožto dramaturg festivalu jste, předpokládám, viděl všechny přihlášené filmy. Které vás nejvíce „dostaly“?

Šokoval, překvapil a nadchl mě film Human, který sice trvá tři a půl hodiny, ale je to neskutečné dílo, po právu označované za nejlepší dokumentární film roku. Budeme jej promítat ve Scale (pátek 4. 12 v 16:30) v originálním znění s překladem, což je podle mě velmi důležité, jelikož ve filmu hovoří lidé z nejrůznějších zemí. Myslím, že je obzvlášť v dnešní konfliktní době potřeba slyšet, že všude na světě žijí lidé se stejnými problémy a se stejnými příběhy, které jsou akorát překrývány ideologickými žvásty. Tento film jistě nezabrání válkám, ale je skvělou oslavou ČLOVĚKA.

Dále bych zmínil zahajovací film festivalu Recyklovaný orchestr o paraguayské dětské skupině hrající na nástroje vyrobené z odpadu. Po projekci mimochodem zahraje Jiří Stivín svůj Trash-koncert v Červeném kostele (čt. 3. 12. ve 20:00). Nebo světovou premiéru filmu Plasty v mé vodě, mimo jiné představující projekt sedmnáctiletého Holanďana, který přišel na to, jak vyčistit oceány od plastů. A samozřejmě za pozornost budou stát všechny přidružené diskuse k filmům.

Film Human, foto: Ekofilm. 

Odpady a jejich třídění jsou mimochodem hlavním tématem letošního Ekofilmu. Dostane se v diskusích i na zástupce neziskových organizací, které kritizují současnou odpadovou politiku Ministerstva životního prostředí?

Do diskusí se může přihlásit kdokoliv, takže pokud neziskovky chtějí vystoupit a obhájit svůj názor,      nikdo jim bránit nebude a ani nemůže. Můj osobní pohled na tuto problematiku se shoduje s většinovým názorem ekologických hnutí — bohužel jsme ztratili schopnost našich předků efektivně využívat veškeré zbytky — prostě žít bez odpadu.

Před devíti lety jste, v souvislosti s připravovaným cyklem Film a příroda Letní filmové školy, pro Sedmou generaci řekl: „Chci přinášet pozitivní obraz fascinace přírodou od lidí, kteří žijí celý život v souladu s přírodními principy a nedávají přednost pohodlnému životu ve městech. Moc nevěřím měšťanům, že mají přírodu rádi, když preferují zaměstnání, pohodlí a atrakce města namísto toho, aby třeba vysadili sad jako hrdina filmu Muž, který sázel stromy.“ Platí tato slova i pro letošní Ekofilm?

Platí. Necítím se ve městech dobře, raději mám venkov a ještě raději divočinu, a tato má tehdejší slova se kupodivu do letošní dramaturgie strefují. Jednu festivalovou sekci zaměřujeme na kulturní a přírodní dědictví, které je mým celoživotním zájmem, na rozdíl od technologií. Poznat a ochraňovat kulturní a přírodní dědictví je myslím to nejdůležitější, čemu by se měl člověk věnovat. Což je vlastně další odpověď na předchozí otázku, co by měl Ekofilm nabídnout mladé generaci. Ano, máme přemýšlet o tom, jestli technologie kulturu a přírodu neznásilňují.

Takže z vašeho pohledu bude Ekofilm úspěšný, když se po jeho návštěvě někteří diváci odstěhují na venkov a přestanou používat technologie? Nebo jaké ukazatele smysluplnosti akce budete sledovat?

(smích) Já a ostatní organizátoři budeme spokojení, když festival navštíví hodně lidí a odejdou z něj ne se zmatkem v hlavě, ale začnou si odpovídat na otázky, které si předtím ani nepokládali. Ono nalézání správných řešení je v současné době mnohem těžší a často s sebou nese osobní odvahu zásadním způsobem změnit svůj životní styl tak, aby byl vůči přírodě a kultuře odpovědnější a neničil ji.

Připravil Vít Kouřil. Program Ekofilmu najdete tady.