Strašák jménem glyfosát

Do roku 2000 byl Roundup jediným pesticidem s účinnou látkou glyfosátem. Pak firmě Monsanto vypršel patent a další firmy vrhly na trh své výrobky z glyfosátu. Stal se natolik oblíbený, že dnes stále tvoří asi čtvrtinu všech používaných herbicidů, a to nejen na polích, ale i kolem silnic, železnic, na zahrádkách a veřejných prostranstvích. Dokonce se používá v chráněných územích při potlačování invazivních druhů rostlin. Kromě glyfosátu obsahují přípravky další přídatné látky jako polyoxy-ethylenamin, které snižují povrchové napětí kapaliny či fungují jako plnidla, a tak usnadňují jeho aplikaci a účinnost. Po čtyřiceti pěti dnech v půdě se rozloží a nezůstane po něm žádná stopa. Tedy čistě teoreticky. Rozložit se ve vodě mu trvá dvakrát déle — a protože je to přípravek, který účinkuje především v kořeni rostliny, jeho kontakt s vodou je nevyhnutelný.

Člověk se s ním může dostat do kontaktu, když se napije ze studánky nedaleko ošetřované oblasti, když se vydá na procházku do polí v době postřikování nebo když sní ovoce, které bylo glyfosátem ošetřeno těsně před sklizní. Zemědělci to dělají proto, aby rostliny zaschly, což umožňuje dřívější a vyrovnanější sklizeň. „V běžných obchodech a provozovnách veřejného stravování se hledí především na cenu, rezidua po postřicích nikdo neřeší. Jediným způsobem, jak se glyfosátu vyhnout, je živit se pouze biopotravinami a vlastními výpěstky,“ komentuje situaci Zdeněk Perlinger, předseda Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO.

foto: narongcp

Evropská ekologická organizace Přátelé Země iniciovala v roce 2013 průzkum, aby zjistila, nakolik jsou lidé glyfosátu vystaveni. Rozbory vzorků moči obyvatel z osmnácti zemí prokázaly přítomnost glyfosátu u poloviny testovaných. V České republice bylo glyfosátem zasaženo šest z deseti obyvatel, včetně dětí, starších osob či vegetariánů. „Jeho stopa v lidském organismu je natolik patrná, že i kdyby se prokázalo, že tato látka není rakovinotvorná, stále nelze vyloučit její negativní dopad. Žádná cizorodá látka, která se v organismu začne ve větším množství objevovat, nemůže mít na člověka pozitivní vliv. Otázkou zůstává, do jaké míry se s ní organismus vyrovná sám a jaký dopad může mít pro budoucí generace,“ konstatuje Milada Šťastná, vedoucí Ústavu aplikované a krajinné ekologie Mendelovy univerzity.

Existuje ale i odlišný pohled. „Ve srovnání s mnoha staršími pesticidy je pro člověka méně toxický. V porovnání s látkami, jako je třeba DDT, se glyfosát relativně brzy dostává z lidského těla a nepřetrvává ani tak dlouho v půdě,“ upozorňuje Miroslav Šuta, lékař a expert v oblasti vlivu životního prostředí na zdraví.

Dlouhé dohadování nad vědeckými studiemi

Už v osmdesátých letech se objevily dohady, zda glyfosát ovlivňuje lidské zdraví. V roce 1985 ho Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny Světové zdravotnické organizace zařadila do kategorie C, tedy mezi podezřelé karcinogeny. O šest let později ale uvedla firma Monsanto na trh geneticky modifikované plodiny, odolné proti Roundupu, takže bylo možné efektivně zlikvidovat plevel, aniž by zemědělci utrpěli jakoukoli škodu na úrodě. Glyfosát se objevil v kategorii E, která by měla obsahovat pouze látky, u nichž se jasně prokázalo, že člověku rakovinu nezpůsobují.

Teprve v roce 2015 jej Světová zdravotnická organizace zařadila do kategorie 2A, mezi látky pravděpodobně karcinogenní pro člověka. Při pokusech na zvířatech vědci totiž zjistili, že čím více jsou živočichové vystaveni působení této látky, tím vyšší je u nich riziko tvorby nádorů. Přesto v červnu loňského roku hlasovaly mnohé evropské státy pro to, aby Unie obnovila povolení používat glyfosát jako účinnou látku pesticidních prostředků. Ne všechny státy ale souhlasily, například Francie a Malta hlasovaly proti, Německo se hlasování zdrželo. Proto měla rozhodnout Evropská komise, která nakonec registraci glyfosátu prodloužila o osmnáct měsíců. Během této doby by měla Evropská agentura pro chemické látky jasně prokázat, zda je herbicid skutečně škodlivý pro člověka. „Výzkumy, které probíhají, dokážou do konce roku 2017 odhalit, zda je glyfosát škodlivý, či ne. Nedokážou ovšem tak rychle specifikovat, která přídavná látka je pro člověka škodlivá, pokud by se glyfosát ukázal jako nezávadný. To je úkol pro firmy, které budou muset finální produkt upravit,“ předpokládá vývoj Šťastná.

Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2015.

Dosavadní výsledky studií totiž nevyznívají jednoznačně. Podle toxikologického posudku německého Spolkového úřadu pro hodnocení rizik z roku 2013 jsou údaje rozporuplné, takže nelze zcela jistě prokázat souvislost mezi působením glyfosátu a vznikem rakoviny. Ještě v listopadu 2015 vydal Evropský úřad pro bezpečnost potravin aktualizovanou zprávu o tom, že glyfosát pravděpodobně není rakovinotvorný ani nepoškozuje lidské geny. Tento výsledek v květnu 2016 potvrdila i Organizace pro otázky potravin a zemědělství Světové zdravotnické organizace. Miroslav Šuta ovšem spatřuje problém v tom, jak se vybírají studie, které jsou pak zahrnuty do hodnocení prováděných výše zmíněnými institucemi. „Některé instituce třeba automaticky vyřazují studie, které nepoužívají protokol GLP, jenž zavedli chemici významných korporací pro předcházení falšování výsledků výzkumu. Tento protokol ale nepoužívají mnohé univerzity, a tak nejsou výsledky jejich výzkumů do hodnocení zařazovány, ačkoli byly publikovány v kvalitních vědeckých časopisech a prošly řádným posuzovacím procesem. Na druhou stranu, Evropský úřad pro bezpečnost potravin ve svém hodnocení glyfosátu vycházel z několika studií, které nebyly nikdy ve vědeckém časopise publikovány, navíc je financovali samotní výrobci pesticidů a označili je za své obchodní tajemství. Proto se k nim nemohou seriózně vyjádřit jiní odborníci,“ poukazuje na problémy se studiemi Šuta.

Organizace zkoumaly pouze glyfosát, ne výsledný prostředek, který obsahuje i jiné přídavné látky. Je tedy možné, že Roundup a podobné přípravky škodí, ovšem ne kvůli glyfosátu, ale kvůli přídavným látkám nebo jejich kombinaci. Takto ostatně argumentuje firma Monsanto a další společnosti. „Bylo by pro ně daleko schůdnější, kdyby pouze změnily nevyhovující přídavné látky. Jinak by musely zcela změnit finální výrobek včetně technologie výroby, nemluvě o tom, že by ztratily prestiž i zavedenou značku,“ komentuje situaci firem Milada Šťastná.

Výrobci herbicidů sice využívají svých velkých finančních prostředků a tlak z jejich strany na Evropskou komisi je silný, stejně tak je ale silná vlna odporu, která se proti glyfosátu zvedla, a to především od ekologických zemědělců, hnutí i jednotlivců, jejichž hlas rozhodně není zanedbatelný. Proto se ani prodloužení lhůty neobešlo bez podmínek: nově se podle doporučení Komise nesmí ke glyfosátu přidávat ethoxylovaný amin loje, před sklizní by se měl herbicid kvůli zasychání používat jen minimálně a v parcích, na dětských a sportovních hřištích či v okolí nemocnic se musí plevel likvidovat jinými prostředky. Stále se ale jedná jen o doporučení. Jeho reálné uplatnění závisí na české vládě a na jednotlivých městských a obecních zastupitelstvech.

Česká otázka

Politická vůle k zákazu glyfosátu ovšem v tuzemsku chybí. „Pokud by najednou skončila možnost jeho užívání, nemají zemědělci mnoho jiných vhodných alternativ. Proto bych byl rád, kdyby byl čas na další důkladné přezkoušení vlastností glyfosátu. Jsem pro to, abychom vedli odbornou diskusi a domluvili se na přísnějších podmínkách a omezení jeho užívání,“ uvedl v tiskové zprávě ministr zemědělství Marián Jurečka. Zemědělci si na glyfosát natolik zvykli, že o alternativních prostředcích či způsobech ošetření příliš neuvažují. Nejde přitom jen o klasické ruční vytrhávání plevele, existují i ekologické přípravky. Ty ovšem mohou být méně účinné, vyžadují pravidelnou aplikaci a stojí daleko víc. V roce 2013 se u nás spotřebovalo více než 935 tun glyfosátu, tedy víc než šestina celkové domácí spotřeby pesticidů. Polovinu z nich zemědělci aplikovali na obiloviny a třetinu na olejniny, zejména řepku.

zdroj: Wikimedia Commons

I v Česku se ale najdou zemědělci, kteří používání herbicidu odmítají — dokonce jim to nařizuje zákon. „Celé ekologické zemědělství je založeno na nepoužívání herbicidů, fungicidů a dalších syntetických látek. Přípravky na ochranu rostlin na bázi glyfosátu jsou v ekologickém zemědělství striktně zakázány,“ komentuje Zdeněk Perlinger. Že by se i konvenční zemědělci dobrovolně vzdali Roundupu, nepovažuje za pravděpodobné. „Jsem realista. Část sedláků, která jedovaté přípravky na ochranu rostlin používat nechtěla, přešla na ekologický způsob hospodaření, zbytek se Roundupu nevzdá. Hospodaření s ním je pohodlné a o mnoho levnější. Je to razantní zbraň proti všemu, co je na pozemku nežádoucí, účinnost zásahu se blíží stu procent. Jeden postřik nahradí několik drahých pracovních operací, například orbu, které mají v likvidaci plevelů často jen omezenou účinnost,“ vysvětluje Perlinger, proč je glyfosát stále tolik oblíbený.

Když fouká vítr

V debatě o vhodnosti glyfosátu se nejvíce diskutuje o otázce lidského zdraví. Používání tohoto herbicidu s sebou ovšem přináší daleko více problémů. Jedním z nich je přesah postřiků. „Nikdo traktoristu nekontroluje, zda jede půl metru mimo pole. Neexistují sankce za to, že se postřik dostane třeba do remízku, na louku nebo okraj lesa, kde žijí zvířata,“ popisuje Milada Šťastná. Firmy zvyklé obhospodařovat stovky hektarů nic takového nekontrolují a úlety počítají mezi nutné ztráty.

Zatím neexistují studie, které by se zabývaly dopadem Roundupu na konkrétní živočišné druhy. Výjimkou je výše zmíněná studie pro Světovou zdravotnickou organizaci, která laboratorně prokázala častější výskyt nádorů i neplodnosti, jsou-li zvířata glyfosátu vystavena. „Pokud by tedy v okolí pravidelně stříkaných pozemků žily živočišné druhy, které by příliš nemigrovaly, je možné, že na ně postřiky budou mít negativní vliv. Zatím ale nejsme schopni určit, jaký. Zřejmě by nebyl fatální, spíše by ovlivnil některé vlastnosti daného druhu,“ domnívá se Šťastná.

Problém s úlety nastává i tehdy, pokud se na sousedním poli hospodaří ekologicky. „Když se postřik dostane jinam než na pole, je to vždy chyba obsluhy postřikovače nebo najaté firmy. Ekologický zemědělec tuto věc musí řešit domluvou, upozorněním, případně i soudním sporem. Vždycky je znevýhodněná ekologická farma, protože produkci už nemůže prodávat jako BIO, hrozí jí ztráta dotací, dobrého jména a důvěry spotřebitelů,“ upozorňuje Perlinger. Soused-ekolog je tak paradoxně jediný, kdo může na konvenční zemědělce uvalit sankce.

Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2015.

Jednu z proklamovaných výhod Roundupu představuje jeho rychlé odbourávání — do měsíce a půl. To je celkem krátká doba vzhledem k tomu, že se neaplikuje příliš často. Za tu dobu se půda skutečně dokáže se zásahem vyrovnat. Problém je, že oněch pětačtyřicet dní platí pouze pro glyfosát, nikoli pro přídavné látky. Žádné sledování se nezabývalo tím, zda jejich rezidua v půdě náhodou nepřetrvávají delší dobu a nakolik jsou vlastně odbouratelná.

Dobrou zprávou zůstává, že samotný glyfosát nepůsobí jako kontaminant, který by postupně degradoval půdu. Po aplikaci rychle zareaguje, půda se s pomocí svých přirozených procesů se zásahem vyrovná a za nějakou dobu se znovu dostane do vyváženého stavu. Tato autoregulační schopnost se ovšem může při trvalém používání herbicidu měnit — například trvá déle, než se půda vrátí do původního vyváženého stavu. Definovaná odbouratelnost na začátku se tedy po deseti letech aktivního užívání přípravku může prodloužit. Výzkumy na dlouhodobou kvalitu půdy v řádu desítek let stále chybí.

Jak z toho ven

Vše nyní závisí na rozhodnutí Evropské komise — a jak k němu přistoupí české ministerstvo zemědělství. Podle Milady Šťastné zemědělcům nechybí informace o tom, jak správně a ekologicky hospodařit. „Drobní zemědělci mají poměrně velký zájem o ekologické hospodaření. Když ovšem získají patřičné informace, zjistí, že je to finančně, časově i fyzicky náročné, proto se jejich zájem nakonec v praxi neprojeví,“ konstatuje Šťastná. Připouští, že část z nich by od glyfosátu upustila, kdyby je k tomu stát motivoval finančními výhodami. Masovou změnu by ovšem podle ní způsobilo, jen kdyby Česká republika zvolila v zemědělství novou, ekologickou strategii. „Určitě by pomohlo, kdyby se environmentálním tématům dostávalo ve školách většího prostoru, aby žáci získali ekologické povědomí a cítili odpovědnost za okolní prostředí. A také aby zemědělci více zvažovali, co do půdy vlastně dávají, a nedívali se na pole jako na čistý byznys. Změna přichází od konkrétního jedince,“ dodává Šťastná.

Miroslav Šuta zase považuje za klíčovou osvětu v kombinaci s dobrovolnou aktivitou lidí: „Lidé mohou ve svém okolí zavést nebo prosadit malé, ale viditelné změny, které vedou k zamyšlení nebo inspirují ostatní. Mohou třeba usilovat o vytvoření zóny bez pesticidů v konkrétním parku, v okolí školy nebo mateřské školky, na oblíbeném sportovišti. Mohou přesvědčit své zastupitele, aby obec nebo město nahradilo chemické postřiky proti plevelům horkou vodou nebo mechanickými zařízeními. Když to jde jinde, není důvodu, proč by to nemohlo fungovat i u nás.“

Kontakt: vrtelova@sedmagenerace.cz.

INFOBOX

Dopady glyfosátu na lidský organismus — Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny zařadila glyfosát mezi pravděpodobné karcinogeny pro člověka. To znamená, že existují důkazy o tom, že glyfosát způsobuje rakovinu u pokusných zvířat. Nicméně v případě člověka jsou důkazy karcinogenity považovány za omezené a týkají se vzniku takzvaných nehodkinských lymfomů, tedy specifické rakoviny lymfatického systému. Existují reálné obavy, že herbicid také může narušovat lidský hormonální systém. Pokusy na zvířatech totiž v případě vystavení březích samiček glyfosátu naznačují možnost narušení hladiny hormonu testosteronu u jejich samčího potomka. Studie na buněčných kulturách ukazují na možnost, že by glyfosát mohl blokovat receptory pro samčí pohlavní hormony androgeny a vést ke zpomalení tvorby ženského pohlavního hormonu estrogenu. Navíc se ukazuje, že glyfosát je schopen procházet takzvanou placentární bariérou, tady může přecházet z krve matky do těla vyvíjejícího se plodu.

Jak glyfosát působí— V rostlinných buňkách blokuje enzym nezbytný pro tvorbu esenciálních aminokyselin, a právě proto je schopen hubit rozmanitou škálu rostlin. Užívá se k odstranění plevelů před setím či vyklíčením semen, před sklizní obilovin, řepky nebo slunečnice k jejich vysušení, aby byla sklizeň dříve a co do stavu rostlin vyrovnaná. Když se dostane do kontaktu s půdou, není mobilní, ale je rychle navazován hlinitými částicemi a rozkládán půdními organismy. Jeho vstřebávání se liší podle druhu půdy, obvykle trvá méně než 60 dní. Například glyfosát v hlinitých půdách se za letních podmínek rozloží obvykle za 20—30 dní.

GMO— Roundup je spjatý s geneticky modifikovanými plodinami odolnými vůči herbicidům. Firma Monsanto celou řadu let geneticky upravuje své osivo tak, aby bylo vůči Roundupu odolné, a tudíž pro zemědělce lákavé. Ti totiž nemusí kupovat celou řadu dalších přípravků, stačí jim jeden. Firma si je tím zaváže — když si koupí jeden produkt, musí si koupit i druhý. Takto Monsanto vytváří cílenou závislost. V průběhu zavádění GMO do zemědělství v USA v letech 1994 až 2009 došlo k více než zdesetinásobení spotřeby glyfosátu. Pokud by Česká republika nebo Evropská unie schválila používání geneticky modifikovaných plodin, lze předpokládat podobný nárůst spotřeby tohoto pesticidu.