graphic-header
Občanský kalendář » «»

březen 2017

2017-2&clndr_act=2017-3-25
2017-4&clndr_act=2017-3-25
PoÚtStČtSoNe
1
2
čtvrtek 2. března   »   1 událost
3
pátek 3. března   »   1 událost
4
sobota 4. března   »   2 události
5
6
pondělí 6. března   »   2 události
7
úterý 7. března   »   1 událost
8
středa 8. března   »   1 událost
9
čtvrtek 9. března   »   1 událost
10
pátek 10. března   »   2 události
11
sobota 11. března   »   2 události
12
neděle 12. března   »   2 události
13
pondělí 13. března   »   1 událost
14
úterý 14. března   »   1 událost
15
středa 15. března   »   1 událost
16 17
18
sobota 18. března   »   1 událost
19
20 21 22 23
24
pátek 24. března   »   1 událost
25
sobota 25. března (dnes)   »   2 události
26
neděle 26. března   »   1 událost
27 28 29 30 31
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak hodnotíte rok 2016?

stál za starou belu

špaténka, ale byly horší

střídavě oblačno

v podstatě dobrý

můj životní rok

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Jak šel čas se 7.G (fotogalerie)  »

Jak šel čas se 7.G

Datum: 20. prosince 2011

|

Předkládáme malou exkurzi do historie Sedmé generace. Nečekejte však vyčerpávající seznam informací. Přestože máme v redakci zástupce pamětníků, do první půlky existence časopisu jejich vzpomínky rozhodně nesahají. I pro ně to byla příležitost zapátrat do editorialů a tiráží zažloutlých čísel, podívat se, jakou štreku 7.G za tu dobu ušla.

1991: Redakce vyslala do světa první čtyřstránkové varování: „Za přijatelný nepovažujeme podivný sociální pokus komunistických stran ani žádnou jinou formu konzumní společnosti. Změna společnosti není možná bez změny hodnot, které si její členové vytvořili. Konzumní společnost a její hodnoty hodláme napadat.“ Název Poslední generace doplnil kontrastní podtitul "Optimistický časopis Hnutí DUHA pro životní prostředí a dobu". Pravda, dlouho nevydržel.

1992: Redakce se bude tu a tam obměňovat, stálicemi však poměrně dlouho zůstanou Jakub Patočka a Jan Beránek, kteří stáli u zrodu Hnutí DUHA. V Generaci poprvé publikovali sociolog Jan Keller (po řadu let velmi aktivní autor), budoucí hydrolog a pozdější Potulný sadař Ondřej Simon, a biofyzička Ľuba Lacinová, která přispívá dosud. Premiéru měly také kresby Kateřiny Švehlové (později Jelínkové), které Generaci provázaly po řadu let. A mimochodem, roční předplatné šesti čísel stálo krásných 18 Kčs.

1993: Komixovou kočičku na hlavní stránce vystřídal bobřík a Jakub Patočka se stal šéfredaktorem. Časopis získal redakční radu a co do obsahu pestřejší menu. A také rubriky. Ovšem, dodnes není shoda na tom, zda je čtenáři vůbec registrují. Mezi autory poprvé vykvetla trvalka v podobě ekonomické disidentky Nadi Johanisové. První dekádu hojně provázely texty, ale především fotky Petra Vozáka. V edici Poslední generace vyšla kultovní kniha Jana Kellera Až na dno blahobytu.

1994: Poslední generace dobývá svět a distribuci rozšiřuje na Slovensko. Vtipné komiksy na obálce nahradily zádumčivé kresby Kateřiny Švehlové. Redakce (tehdy stejně jako dnes) nestíhá a vychází první dvojčíslo. Hojně publikují priatelia zo Slovenska a vycházející hvězda Hnutí DUHA Vojtěch Kotecký, současný programový ředitel. Mezi autory se řadí také socioložka Hana Librová. Každé číslo má své hlavní téma a čtení není ani trochu optimistické. Snad proto Generace už druhý rok vychází jako časopis "pro obnovu přirozených vztahů".

1995: Z dvouměsíčníku se stal měsíčník, což vydrželo až do roku 2004. Generace oblékla pevnější kabát a přinesla více drobnějších textů do té doby zveřejňovaných v zaniklém Zpravodaji DUHA. K tradičním kresbám přibyly fotky Martina Sedláčka. Poprvé se objevil Potulný sadař, který bude svou zahrádku prokypřovat po více než deset let a jeho "best of" se v novém miléniu dočká webové reprízy. Časopis vychází v nákladu 2000 kusů, což je prý "životní minimum". Značné přebytky tohoto minima jsme po letech zodpovědně odevzdali do tříděného odpadu.

1996: Na obálce se poprvé objevily fotografie a na její vnitřní straně měly premiéru výměnné inzeráty. Trochu víc se provětralo redakční složení. Mezi stálé autory na několik let přibyl filozof Erazim Kohák. Jinak na západní frontě klid. Vyšel první ze tří rozhovorů (pak ještě v roce 2003 a 2007) s Hanou Librovou, která tím patří mezi Generací nejzpovídanější osobnosti. V edici Poslední generace vyšla (v pořadí druhá a zároveň poslední) kniha Dávné budoucnosti od Heleny Norberg-Hodge. Tehdejší náklad dovoluje tento himalájský příběh prodávat ještě dnes.

1997: Titulní fotky Petra Vozáka vystřídaly kresby Kateřiny Švehlové. Jan Beránek přestoupil z redakce do redakční rady a redakci (na dalších téměř pět let) posílila studentka žurnalistiky Klára Brotánková. Začalo se debatovat o novém názvu časopisu, ten stávající totiž chápal jen málokdo. Redakce se poprvé pokoušela přilákat placenou inzerci a laťku za stránku nasadila na 8000 korunách (hm, dnes jsme na 5000 Ká čé). A tehdy stejně jako dnes to jde ztuha. Předplatné se z loňských sto padesáti vyhouplo na rovné dvě stovky. Redakce má svoji první emailovou adresu.

1998: A je to tady. "V jádru není metafora sedmé generace ničím jiným než poetickým vyjádřením principu odpovědnosti...," píše na vysvětlenou Jakub Patočka. Ba co víc, nový název, odkazující na zákon Irokézů, zahrnuje i stanovisko tehdejší redakce, že k překonání ekologické krize je potřeba ještě druhé věci: obnovy mystické úcty k přírodě. Dodejme, že mystika časem poněkud vyvanula a zůstalo, co se týká výkladu názvu, jen u té odpovědnosti. Časopis se tematicky zase o kus vzdálil břehům aktuální agendy Hnutí DUHA a zamířil do otevřených společensko-ekologických vod.

1999: Rok velkých změn. Jakub Patočka odešel do Literárních novin. Štafetu (i duhovou) po něm přebral Jan Beránek, který se zároveň stal také ředitelem centra Hnutí DUHA, a ten ji na podzim zase předal filozofu Davidu Vaňkovi. (Momentálně pracuje jako manažer Siemens Industrial Turbomachinery. I to se může někdy stát.) Jan Keller odešel z redakční rady a na deset let umlkla i jeho klávesnice pro SG. Nově vzniklá kulturní rubrika Zahrada vyvolala dosud nezodpovězenou otázku, zda všechno, co má krátké řádky, je báseň a zda tyto útvary čtenáře SG vůbec zajímají.

2000: Do redakce přišla na krátkou dobu Míla Palánová, znovu se vrátila v roce 2005 a poté se stala dvorní jazykovou korektorkou. K počítači sazeče-grafika už loni usedl Leoš Knotek, který se pustil do grafických změn (poprvé 2001, pak 2003). Jeho typografickou osnovu doladěnou Luďkem Jandou (2007) používáme dosud. Články začaly mít více filozofičtější rozměr. Mezi autory se zařadil religionista a budoucí šéfredaktor Dušan Lužný. David Vaněk začal psát velmi dlouhé a hutné texty. Redakce se po loňském duhovém stěhování z Jakubského náměstí zabydlela na Bratislavské. SG dostala první webové stránky.

2001: Ročník začal udýchaným a zpožděným dvojčíslem. "Boj o čtenáře svádí na hraně, ve vždy provizorní rovnováze mezi nesmiřitelnou náročností, která nepíše pro ekology, a laskavostí, která píše pro ekology ve jménu jiných ekologů, kteří stále ještě nepřišli a kteří snad vlastně ani nepřijdou," dal do svých úvah o SG nahlédnout David Vaněk. V šestce publikoval rekordní šestistránkový článek bez jediného obrázku. V polovině roku nastoupila nová redakce ve složení Dušan Lužný, Martin Ander, Zdeňka Machálková a fotoeditor Jan Symon. Obálky celého ročníku zdobily fotografie Jindřicha Štreita.

2002: Po filozofické lekci občerstvila SG čtenáře žánrově, tematicky i graficky podstatně pestřejším obsahem. Poprvé se například objevila genderová témata. S novou redakcí přišli i noví autoři: Ivo Bělohoubek, Ondřej Liška, Martin Konečný, Pavel Barša, David Václavík, Jan Němec. Články začaly vtipně dokreslovat fotografie Jindřicha Štreita, Ibry Ibrahimoviče a Jaroslava Pulicara. Velká voda odnesla Zdeňku Machálkovou. Redakci doplnila Dagmar Smolíková (později známá jako Zlá Editorka a tabulkovo-grafová přebornice), která zakotvila na dlouhých devět let. SG ztučněla na 44 stran za 290 Kč.

2003: Z redakční rady odešel Jan Beránek a Jakub Patočka. Martin Ander omezil své redakční zapojení, protože se stal ředitelem Hnutí DUHA (v roce 2006 přesídlil na brněnský magistrát náměstkovat primátorovi). Rozepsal, ale nedokončil seriál dvanácti největších ekologických kauz. V létě si redakce udělala prázdniny a vydala 64stránkové dvojčíslo. Společně také vyrazila na Šumavu pátrat po dobrovolně skromných lidech. Na podzim se časopis oblékl do nového, elegantnějšího grafického kabátu, který Leoš Knotek průběžně vylepšoval. Poprvé se vybarvila obálka.

2004: Mojmíru Vlašínovi, dlouholetému členu redakční rady, se podařilo co dosud žádnému autorovi: dvakrát publikovat stejný článek (podruhé pod pseudonymem Bedřich Vypera). Redakce zkrátka nebyla ve střehu. Naďa Johanisová začala systematicky zpracovávat téma alternativní ekonomiky, Ľuba Lacinová pokračovala v seriálovém monitoringu GMO, vlny polemických reakcí nevídaně rozhýbal kritický článek Dity Dražilové o zoologických zahradách. Čtenáři poprvé obdrželi zvědavý dotazník. Fotografa Jana Symona doplnila fotografka Denisa Blatná.

2005: Z finančních důvodů se SG vrátila k dvouměsíční periodicitě. Na obálce se opět objevily fotografie, které měly být tento rok kombinovány se zelenou barvou. Snaha nevydržela a titulní stránka se záhy propadla do černobílé variace. Z nedostatku jiné zábavy redakce polepila čtvrté číslo, věnované street kultuře, samolepkami brněnských grafiťáků a vyzvala čtenáře, aby hledali konkrétní obrázek, jenž vyhrává drobnou, leč hodnotnou cenu v podobě FSC vařečky. Na podzim se stal po Dušanu Lužnému (který později radil na ministerstvu školství) šéfredaktorem médiolog a muzikofil Vít Kouřil.

2006: Martin Ander přešel z redakce do redakční rady, ale ani tam se dlouho nezdržel. Politika už volala. Novým redaktorem se stal médiolog a polyglot Jan Miessler, který později proslul kamilo-filovskými recenzemi. Poprvé se objevily sloupky Ekologický kompost, Společenský kompost a Mediana. Premiéru mělo také Librarium knižních novinek a seriál rozhovorů se zasloužilými ekology s názvem Ze starých letopisů. Redakce vzala útokem "rozmnožení" předplatitelů a prodejních míst. Nic však netrvá věčně, že. Pro SG začal fotit Ondřej Besperát. Přetemná obálka posledního čísla hlasitě volala po radikální změně.

2007: Loni nastoupivší sazeč-grafik Luděk Janda vzal obálku z gruntu a doladil časopis i uvnitř. Dárek k patnáctým narozeninám SG. Ten druhý měl podobu nové rubriky Před Sedmou generací, v níž Vít Kouřil dodnes vzpomíná na čísla hádejte-jak-dlouho stará. Díky výměně tiskárny přestal časopis působit jako sluncem vyšisovaný karton. Grantový neúspěch zvedl redakci ze židle a v rámci boje o přežití mimo jiné vznikla první série propagačních triček s heslem 7 = 6 + 5. Přeloženo: Sedmá generace rovná se váš šestý smysl, pokud máte všech pět pohromadě. Počet abonentů se poprvé přehoupl přes tisícovku. Čtenáři dostali druhý zvědavý dotazník.

2008: Grafička Jana Kudrnová, která na sklonku loňského roku vystřídala Luďka Jandu a nahradila dosavadní fotoeditory, proměnila původní, poněkud ponuré webové stránky do současné grafické podoby. Započal tříletý sloupek Klimax o změnách podnebí i slovník cizích slov pojmy greenwashing a downshifting. Poprvé a patrně naposledy se redakce vrhla na beletrii a namísto tématu napsala dramatický příběh o poutníkovi, který bloudí labyrintem eko-světa. Postavy a události nebyly smyšlené a jejich podobnost s realitou nebyla čistě náhodná. Poprvé v SG publikují budoucí redaktoři Zuzana Geryková a Vojtěch Pelikán.

2009: Jana Kudrnová radikálně proměnila logo i obálku časopisu. Redakci posílili studenti humanitní environmentalistiky Zuzana Geryková (později Vlasatá) a Vojtěch Pelikán. Pro 7.G začala fotit Markéta Jedličková. Vznikla druhá série triček, tentokrát z biobavlny a s heslem "Nechme si pesimismus na lepší časy". Slovník cizích slov pokračoval dumpster divingem a guerilla gardeningem. Ekokulturní číslo vyústilo ve webovou ekohitparádu: "Trapné, prvoplánové, mudrlantské, ale také dojemné, strhující, inspirující. Takové můžou být písničky řešící ekologické problémy." Sedmá generace se zavěsila na Facebook.

2010: Celá redakce shlédla Avatara. S duhovým konvojem pak přesídlila z Bratislavské na Údolní a získala kancelář s výhledem na Špilberk. K loňské sloupkové Záložce přibyla do Kulturní zahrady recenzní Promítačka. Konopná dvojka rychle a kompletně zmizela z prodejen. 7.G poprvé přinesla rozhovor se zvířetem, konkrétně s medvědem. Zuzana Vlasatá strávila několik dnů na táboře v Horním Jiřetíně a napsala o tom reportáž. Dagmar Smolíková strávila dva měsíce v klášteře a nenapsala o tom ani řádku. Webové stránky dosud fungující na prehistorickém redakčním systému se dočkaly kompletního a gruntovního přeprogramování.

2011: Sedmá generace visí už i na Twitteru. MŽP nám jako dárek ke dvacetinám snížilo přiklepnutý grant o 25 %. Zvažujeme změnu hesla na Dejte nám prachy na horší časy. Připravili jsme narozeninovou soutěž o skromné (eko)ceny. Jak se z ohlasů zdá, potěšily. V září si na benefitu pro 7.G zazpívali Zelené koule, Martin E. Kyšperský, Tara Fuki a Longital. S přicházejícím podzimem z redakce odešla Dagmar Smolíková a na její koordinační židličku zasedl Vojta Pelikán. Díky penězům od sympatizantů otevíráme další ročník. Dál to nikdo nepoví.

Další fotogalerie »

           
     

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:

Hana Librová - Brno - 15. 9. 2011 14:38

Kdo exkurzi po ročnících připravil, je šikovný HanaLibrová


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.