Téměř nulové Palárikovo

Stačí se v Brně projít kolem popelnic přichystaných k odvozu, abychom zjistili, že k hlavním tématům zdejšího magistrátu recyklace rozhodně nepatří. A proč také? Místní megaspalovna se něčím živit musí a třídění odpadků za prioritu nepokládá ani vláda. Před třemi lety sice schválila odvážný plán odpadového hospodářství, který do roku 2010 počítá s navýšením recyklace ze současných zhruba třinácti procent na padesát, nicméně dosud chybí konkrétní opatření, jež by tuto ideu uvedla v život.

V kontextu české reality pak zmínky o strategii nulového odpadu mohou budit maximálně útrpný úsměv, který smělcům předkládajícím tuto myšlenkou jasně naznačí, že to není dobré ani jako vtip, natož se tím seriozně zaobírat.

Výrazné snižování odpadu, který končí nevyužitý na skládkách nebo ve spalovnách, však někteří za fantasmagorii nepokládají. Koneckonců, zásoby surovin, které máme k dispozici, se nám tenčí a jejich získávání dělá vrásky nejen citlivějším povahám (devastujícími dopady hýřivé surovinové politiky se zaobírá Vojtěch Kotecký v tomto čísle na straně 26). Pro strategii minimalizace odpadu se už rozhodla řada měst a obcí v USA, Austrálii, na Novém Zélandu i v Evropě; zapojují se dokonce i firmy, třeba Xerox nebo Hewlett Packard. Jeden úspěšný příklad máme téměř za humny. Je jím zhruba čtyřtisícová obec Palárikovo, která leží asi 80 kilometrů na východ od Bratislavy.

Jednoduchý plán

Běh na recyklační trať odstartoval výstřel nové odpadové legislativy, kvůli které muselo Palárikovo uzavřít svoji starou skládku komunálního odpadu, kam za levný peníz vyváželo kdeco. „Myšlenkou zavedení separovaného sběru jsme se zaobírali dávno před tím, jenže nám to finančně vycházelo jako velmi náročné,“ vzpomíná Iveta Markusková z referátu životního prostředí obecního úřadu, manažerka recyklačního projektu. „Ale tím, že jsme přišli o skládku, se nám výrazně zvýšily náklady na svoz odpadků, a tedy i poplatky pro občany.“ A tak si nechala obec vypracovat analýzu, ze které zjistila, že více než třetinu obsahu popelnic tvoří biologicky rozložitelný odpad. „V první fázi jsme tedy rozjeli kampaň za domácí kompostování. Už po roce nám množství komunálního odpadu z 1250 tun pokleslo o téměř 150.“

S oporou v nové legislativě, která obcím nařizuje zavést separovaný sběr, předložila Iveta Markusková zastupitelstvu finančně nenáročný projekt. „Přijali jej, protože vstupy byly nulové, takže z toho nevyplývala ani rizika. Měli jsme k dispozici nevyužívaný zchátralý objekt, ze kterého vzniklo recyklační středisko, nákladní auto, traktor s vlečkou a multikáru. Pytle na separovaný sběr nám zdarma poskytly balírny.“ Zpočátku pořádali jednoduché jednodenní sběrové akce. Po obcích rozmístili kontejnery, do kterých mohli lidé odkládat sklo, papír, kovy, plasty či elektronický odpad.

Chod zajišťovala a nadále se v separaci angažuje zhruba padesátka zdejších dobrovolníků, kteří se časem přetransformovali do občanského sdružení s názvem Palárikovská ekologická spoločnosť. Posléze se místní obyvatelé dočkali i pytlového sběru; vytříděné odpadky jim obec odváží každý měsíc. O hladký běh se stará rovněž osmdesát veřejně prospěšných pracovníků, kteří, pokud si odpracují dva dny v týdnu, dostanou od úřadu práce vedle dávek v nezaměstnanosti také motivační příspěvek 1500 korun. „Zatím nemáme žádného zaměstnance,“ dodává Markusková.

Regionální rozměr

Příznivé výsledky prvních dvou let třídění osmělily palárikovské k tomu, aby si požádali o příspěvek na Recyklační fond . Ten vznikl díky nové odpadové legislativě jako nestátní instituce, která získává prostředky od výrobců a dovozců, a následně je přerozděluje na podporu recyklace. Podobnou roli hraje Envi-Pak, který se však zaměřuje na separaci obalů. „Dostali jsme 5,8 milionu korun, ovšem s podmínkou, že do systému zapojíme i jiné obce,“ říká Markusková. „Podařilo se, nyní s námi spolupracuje už 29 obcí.“

Za peníze z fondu rekonstruovali objekt sběrového dvora a dokoupili potřebné stroje, včetně lisu. Před dvěma měsíci získali další podporu, tentokrát v rámci strukturálních fondů EU. „Teď se můžeme začít naostro věnovat i biologicky rozložitelnému komunálnímu odpadu, nejen v našich samosprávných podmínkách, ale také na regionální úrovni,“ upřesňuje investice Iveta Markusková. „Máme v plánu dřevní odpad zpracovávat na palivo. Už nyní je takto vytápěno recyklační středisko. Podobně bychom chtěli rekonstruovat i kotelny ve škole a na obecním úřadě.“ Část peněz z evropských fondů pomůže zmodernizovat a zefektivnit dotřiďování odpadků a jejich potřebné zpracování pro odběratele, tedy třeba drcení či lisování do balíků.

„Nyní sbíráme absolutně všechny komodity: sklo, papír, kovy, plasty — to znamená širokou škálu od PET, přes polyetylen až po třeba pěnový polystyren. Kvůli tetrapaku jsme rozpoutali akci i na školách; jde o zajímavou surovinu, kterou zpracovávají osm kilometrů od Palárikova na materiály pro stavební průmysl. Sbíráme také nebezpečný odpad, kovový odpad, hliník, karoserie, elektronický odpad, pneumatiky, kabely,“ vyjmenovává Markusková. Mezi nové složky, které palárikovští třídí, patří textil. „Je to dost problematická komodita, protože je její dotřiďování velmi náročné. Nesmí obsahovat kůži, koženku, kožešinu ani knoflíky. Ale vyrábějí se z ní deky pro humanitární pomoc. Jsme šťastní, že to jde na dobré účely.“

Osvěta, osvěta a zase osvěta

„Stejně důležitá jako materiálně-technické zabezpečení je osvěta. Když nemáte osvětu, můžete separovaný sběr zabalit,“ zdůrazňuje Markusková. O stabilní přísun potřebných informací se starají dobrovolníci z Palárikovské ekologické spoločnosti. Místním lidem například promítají instruktážní filmy a prakticky ukazují, jak si založit kompost. Vysvětlují, proč a jak správně odpad třídit či jak předcházet zbytečnému vyhazování nepotřebných věcí. Vyrábějí informační materiály, píší do místních novin, samozřejmostí se staly přednášky a besedy na školách či osvěta od domu k domu. „Teď chci prosadit, aby v našem regionálním osvětovém centru na sběrném dvoře absolvovala každá třída základní školy aspoň jednu vyučovací hodinu,“ předestírá další plány Iveta Markusková. Školní exkurze však do Palárikova jezdí už nyní. „Děti tady můžou na vlastní oči vidět, kde končí odpad, který třídí, co se s ním dál děje a jaké výrobky z něj vznikají. To je zajímá. Výchova je prostě věc prvořadá.“

Osvěta spojená s finančním zvýhodněním těch, kteří své odpadky separují namísto ládování do popelnic, se skutečně zúročila. Nyní v Palárikovu třídí neuvěřitelných 98 procent obyvatel. Pro domácí recyklaci biologicky rozložitelných zbytků na užitečný kompost se rozhodlo 90 procent místních. A devět z deseti domácností žijících v bytové zástavbě, kde nemají k dispozici dostatečně velkou zahrádku na kompostování, alespoň využívá jedno ze dvou obecních kompostovišť.

Třídění odpadků se však netýká jen domácností, do systému je zapojen rovněž obecní úřad, mateřská školka, základní škola, pošta, obchody, restaurace, zemědělské družstvo, lesní závod — a dokonce i místní hřbitov, což je zřejmě středoevropská rarita.

A ještě několik ilustračních čísel: nevyužitelný odpad, který končí na skládce, se palárikovským podařilo snížit z 1250 tun (rok 2000) na 330 tun (rok 2005). Zatímco tedy na počátku recyklační akce na každého z obce připadalo ročně 285 kilogramů odpadků, loni to bylo už jen 75. To se rovná bezmála 78% míře materiálového využití.

„Zapojili jsme se do koncepce směřování k nulovému odpadu,“ pojmenovává stanovenou metu Iveta Markusková, „mnozí to berou jako naprosto neuskutečnitelnou věc. U nás ale máme domácnosti, které za celý rok vyvezly na skládku jednu nebo dvě stodesetilitrové nádoby. To mluví samo za sebe. Těžko budeme někdy vytvářet nula odpadů, ale můžeme se přiblížit minimálnímu množství. A o to jde — abychom životní prostředí zatěžovali jen tím nezbytným minimem.“

Mírně kladná bilance

„Obec systém separace odpadků nedotuje ani korunou, vydělá si na sebe sám a ještě je i v plusu. Vytříděné komodity totiž jednak prodáme, jednak za ně dostaneme příspěvek z Recyklačního fondu nebo z jiných subjektů,“ reaguje na otázku po finanční bilanci Iveta Markusková. „Za jednu tunu vytříděného odpadu jsme dostali 1800 korun. Teď poplatky sice poklesly, ale mám informace, že opět půjdou nahoru.“

Zpočátku palárikovští naráželi na obtíže s odbytem vytříděných surovin. Recyklační zpracovatelský průmysl na Slovensku totiž de facto neexistoval. Impuls ke změně vyslal právě už zmíněný Recyklační fond. „V současnosti s prodejem jakékoliv komodity už problém nemáme. Řekla bych, že poptávka po vyseparovaných surovinách je větší než nabídka. Vzhledem k tomu, že se recyklační průmysl nadále rozšiřuje, nemám o budoucnost obavy.“

Konec dobrý, všechno dobré

Mohlo by se mylně zdát, že dosažení vysoké míry recyklace je prostě selanka, stačí dobrá vůle a obec téměř z roku na rok začne žít úplně jiným způsobem, než byla po desítky let zvyklá. „Byla to dřina,“ připouští Markusková, ale optimisticky dodává: „Výsledek vždy pohltí to negativní. Zdejší lidé jsou fantastičtí, že investují svoji námahu do třídění odpadků.“ Než se ale separace stala přirozenou součástí jejich života, chvíli to trvalo, zpočátku zdejší recyklační tým narážel na hudrání a nevstřícnost. „Měli jsme tady rodiny, materiálně dobře zabezpečené, které třídění absolutně zavrhovaly. Ke změně došlo díky jejich dětem. Jedna taková rodina, jejichž dítě pracovalo v naší ekologické společnosti, dnes třídí na jedničku s hvězdičkou,“ usmívá se Markusková. „Pracovat s mladými se zkrátka vyplatí, jsou citliví a mají vztah k přírodě. Takže když se vyskytnou případy, že se lidé odmítají podílet na třídění, vždycky říkám: Nic není ztracené, i oni mají děti.“