Sedmá generace 2/2015  »

Sekce Takzvaná civilizace filmového festivalu Jeden svět přináší „dokumenty o umělých změnách životního prostředí a přírody, které přímo ovlivňují životy obyčejných lidí“. Moji pozornost v ní upoutal snímek ThuleTuvalu. Se švýcarskými filmy mám dobrou zkušenost — už posledně mě nezklamal „včelí“ film More than Honey (viz 7.G 1/2014). 

Režisér a scénárista ThuleTuvalu Matthias von Gunten společně se zvukařem a kameramanem opakovaně navštívili dvě na první pohled odlišná a dvacet tisíc kilometrů od sebe vzdálená místa, která však mají mnoho společného. Pojí je totiž důsledky globálního oteplování. Médii, nevládními organizacemi a experty donekonečna omílané téma klimatické změny dostává v dokumentu konkrétní rozměr: divák a divačka mají možnost nahlédnout do života (víceméně) finančně nezávislých lovců a rybářů, jejichž živobytí ale o to více závisí na přírodních procesech. Ty se však v posledních letech jeví jako velice křehké. Na nejseverněji obydleném místě v Grónsku Thule nevěští nic dobrého stále rychleji tající led, nejmenší zemi světa (vyjma Vatikánu), tichomořskému souostroví Tuvalu sestávajícímu z 9 atolů, zase hrozí stoupající hladina moří. „Pokud roztaje led v Grónsku, hladiny oceánů stoupnou o se...