graphic-header
Občanský kalendář » «»

duben 2018

2018-3&clndr_act=2018-4-21
2018-5&clndr_act=2018-4-21
PoÚtStČtSoNe
1
2 3 4 5 6
9 10
11
středa 11. dubna   »   1 událost
Akce » NGO Market 2018
12 13
14
sobota 14. dubna   »   1 událost
15
16 17 18 19
20
pátek 20. dubna   »   4 události
21
sobota 21. dubna (dnes)   »   3 události
22
neděle 22. dubna   »   2 události
23
pondělí 23. dubna   »   1 událost
24
úterý 24. dubna   »   1 událost
25
středa 25. dubna   »   1 událost
26
čtvrtek 26. dubna   »   1 událost
27
pátek 27. dubna   »   1 událost
28
sobota 28. dubna   »   1 událost
29
neděle 29. dubna   »   1 událost
30
pondělí 30. dubna   »   2 události
Akce » Strom roku 2018
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 2/2003  »

Martin Ander

Dokonané dílo zkázy

V druhém díle seriálu o významných kauzách historie českého ekologického hnutí se vrátíme na sever Čech, kde místní za podpory ekologických aktivistů bránili v první polovině 90. let zbourání obce Libkovice.

Ohlasy kauzy dukovanského meziskladu vyhořelého jaderného paliva ještě ani nestačily doznět a už se schylovalo k další kampani, na níž se formovalo a profilovalo české ekologické hnutí. Psal se podzim roku 1992. Do křesla ve Strakově akademii usedl nový premiér Václav Klaus a resortu průmyslu a obchodu začal šéfovat nejpopulárnější politik, exkomunista v dresu ODA, Vladimír Dlouhý.

Začalo to pěkně zostra

To zásadní rozhodnutí padlo v říjnu. Právě tehdy se Greenpeace rozhodli, že jednou z priorit v jejich protitemelínské kampani bude řešit problém na výsost složitý – situaci v podkrušnohoří. A mělo se začít v obci nejohroženější – Libkovicích. „Už když jsem v květnu 1992 navštívil Libkovice poprvé, věděl jsem, že severní Čechy představují gordický uzel, který je třeba rozetnout. A záchrana Libkovic měla být tím prvním krokem,“ říká tehdejší kampaník Greenpeace Jan Piňos. Rozhodnutí o likvidaci obce vydal okresní národní výbor už v roce 1987. S listopadovým převratem si řada místních spojovala šanci na změnu. Leč jen několik měsíců po revoluci vydaly úřady demoliční výměr a v roce 1991 se začaly první domy sunout k zemi. Ukázalo se však, že rozhodnutí bylo právně vadné, neboť se týkalo i dosud nevykoupených domů, a tak se Greenpeace rozhodli vzít celou věc za „právní“ konec. Vývoj však dostal nečekaně rychlý spád, když se 26. listopadu 1992 kampanickému týmu Greenpeace donesla zpráva, že těžaři chtějí zbourat libkovický kostel – symbol a dominantu obce. „Společně s Petrem Hlobilem jsme okamžitě začali připravovat blokádu,“ vzpomíná Jan Piňos. Ta začala o 5 dní později, 1. prosince. Hlavní požadavek blokádníků byl jasný – zastavení bourání obce. Po pěti dnech přijel do obce ředitel státního podniku Doly Hlubina pan Stružka, který na besedě v přeplněném sále místní hospody slíbil, že kostel zůstane. O obci však nechtěl ani slyšet. A tak blokáda pokračovala. Ještě v prosinci si přijel situaci na místo samé prohlédnout i prezident Václav Havel. Mezitím na popud ekologických aktivistů podle zadání Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) zpracovávali odborníci stavební studie, které měly potvrdit, či vyvrátit, zda v případě poddolování obce domy samy spadnou. „Navázali jsme kontakty s vynikajícími odborníky v oboru, například prof. Jiřím Bradáčem. Ti nakonec v únoru potvrdili, že domy samy nespadnou,“ dodává k tomu Jan Piňos. Následoval tedy tříměsíční ministerský zákaz bourání, během kterého byly vypracovávány další posudky. Jenže v květnu dal Stružka opětovný příkaz k demolicím. Následovala okamžitá reakce – další blokáda. Demoliční čety zaměstnanců Dolů Hlubina a najatých bezpečnostních agentur však tentokrát postupovaly o poznání ostřeji. Jeden z blokádníků Petr Vozák z Hnutí DUHA byl lžící bagru úmyslně sražen z prvního patra domu. Další účastníci blokády, včetně fotografa Ibry Ibrahimoviče byli fyzicky napadáni skupinami agresivních zaměstnanců. Veškerá podaná trestní oznámení ale policie nakonec odložila. Situace však byla neudržitelná, a tak v půli května ministr Dlouhý ředitele Stružku z funkce odvolal s proslulým odůvodněním, že je „ostudou hornictví“. Na jeho místo byl jmenován ředitel Funiok, který proti neposlušným ekologům zvolil taktiku mnohem sofistikovanější. Až do října 1993 se nebouralo.

Vládní tanečky

V červnu 1993 předal kličkující ministr Dlouhý celou záležitost pod správu ministra hospodářství Karla Dyby. Ten pak přesně v souladu se svým dosavadním pracovním stylem hrál mrtvého brouka. V červenci proto několik ekologických organizací společně požádalo vládu, aby přijala usnesení, kterým zbytečné bourání definitivně zastaví. Reakce však byla více než chladná. Z téměř dvou desítek ministrů odpověděli nejprve tři, po urgenci celkem pět. A v tom přišla nečekaná rána. 13. října 1993 zbouraly buldozery podstatnou část libkovické hlavní ulice. Následoval ostrý dopis Jana Piňose Václavu Klausovi a další pokus o blokádu. Zůstalo však jen u pokusu. Nový uhelný ředitel totiž neboural soustavně, ale nárazově, čímž výrazně oslaboval možnosti blokádníků, neboť ti nemohli mít permanentně v pohotovosti dostatečné množství živé síly. Do koce roku proto proběhly dvě výrazné mediální akce v Praze – symbolické pálení severočeských kostelů před budovou MPO a pohřeb severočeských obcí – nového roku se však v Libkovicích dožil jen kostel a dalších 15 domů.

Ještě na podzim 1993 byly zahájeny první pokusy o právní zvrat v celém případu. Tři libkovičtí občané – starosta Břicháček, pan Krejčí a paní Pešatová – soudně napadli platnost výkupních smluv, které podepsali pod tlakem hrozby vyhození ze zaměstnání. V případě úspěchu byli připraveni podat žalobu i další. Soud se však nepředstavitelně dlouho vlekl, až do jara 1995, a nakonec vynesl zamítavý rozsudek.

Kulturní odpor

Rok 1994 se nesl ve znamení kulturních protestní akcí, které měly za cíl učinit z Libkovic nehynoucí varovný symbol a z místního kostela zárodek kulturně-informačního centra, potenciálního jádra nové obce. Celkem 15 míst v celé ČR tak navštívila putovní fotografická výstava Ibry Ibrahimoviče, letní slunovrat každým rokem připomínal festival libkovická cihla, na němž vystupovali umělci jako Dagmar Voňková, Jaroslav Hutka nebo Pepa Nos. Na podzim 1994 začal projekt zateplování a propagace energetických úspor v Horním Jiřetíně, obci, která měla přijít na řadu hned po Libkovicích.

V listopadu 1994 však byly severočeské doly zprivatizovány, vznikla Mostecká uhelná společnost (MUS) a ministr Dlouhý se od té chvíle začal vymlouval, že soukromému vlastníkovi nemůže do jeho plánů mluvit. A tak i přesto, že studie nezávalové metody těžby, jež by umožnila obce na povrchu zachovat, přinesla Libkovicím pozitivní odpověď a dokonce jednoznačně prokázala i ekonomickou výhodnost takového řešení, vedení MUS tuto alternativu striktně odmítlo. Při vystěhovávání pana Krejčího v listopadu 1994 pak dokonce policie poprvé v této kauze násilně zakročila proti demonstrantům z mostecké místní skupiny Hnutí DUHA. Do konce roku tak zbyly v obci kromě kostela jen tři domy.

Jediné v čem MUS dočasně ustoupila, bylo bourání kostela. V květnu 1995 vyvrcholila jednání, ve kterých se zavázala zachovat a zastřešit kostel. Ani tento slib však nakonec mostečtí uhlobaroni nedodrželi – kostel dali zbourat v srpnu 2002.

Místní v tom nezůstali sami

Kampaň proti bourání Libkovic byla historicky prvním silným a zřetelným občanským vystoupením proti uhelné lobby. „Ačkoliv se ta kampaň může jevit jako neúspěšná, neboť samotné Libkovice se zachránit nepodařilo, není tomu tak. Odvrátili jsme totiž devastaci Horního Jiřetína a Havraně, obcí, jejichž zbourání mělo následovat. Dali jsme jasný signál, že místní v tom nezůstanou sami,“ hodnotí význam kampaně, kterou kdysi vedl, Jan Piňos, dnešní ředitel Správy CHKO Broumovsko. Vysoce také oceňuje význam spolupráce s odborníky, jež se poté osvědčila i jinde. Přesto Jan Piňos nemůže zakrýt pocit zklamání: „Doufal jsem, že zachování kostela bude úspěchem, který v budoucnu poslouží jako základ při obnově vesnice, ale oni své dílo dokonali úplně.“

Celá kauza však sehrála klíčovou roli ve vývoji českého ekologického hnutí – byly navázány dobré vztahy mezi ekologickými organizacemi i mezi lidmi navzájem, a byly tak položeny základy vzniku širokého, liberálně otevřeného ekologického hnutí, jež se v plné síle představilo vzápětí u Temelína. Právě propojení témat devastace severních Čech a dostavby Temelína ve zřetelný požadavek na nastoupení třetí cesty charakterizované úsporami, snižováním energetické náročnosti národní ekonomiky, podporou moderních technologií a obnovitelných zdrojů mělo pro budoucnost ekologického hnutí zásadní význam.

[26. února 2003]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?


  Související články:

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.