graphic-header
Občanský kalendář » «»

prosinec 2017

2017-11&clndr_act=2017-12-14
2018-1&clndr_act=2017-12-14
PoÚtStČtSoNe
1
2
sobota 2. prosince   »   1 událost
3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 5/2013  »

Duha v jesenickém lese
autor/ka: Vratislav Vozník. U hory Smrk v Beskydech.  

Štěpán Jindra

Duha v jesenickém lese

Pořádat různé Dny pro… je účinnou a populární cestou, jak upozornit na určitý problém, poukázat na alternativní služby či si udělat reklamu. Ve svém okolí se tak můžeme setkat s různými mutacemi, ode Dne pro seniory přes Den pro dětskou knihu až po povrchní Den nabídnuté žvýkačky z reklamních plakátů. Hnutí DUHA má již šestnáct let svou vlastní variantu, a protože netroškaří, pořádá každé léto rovnou celé Týdny pro les. Jak takový podnik vypadá, jsem se vydal obhlédnout do Jeseníků. 

Vše začalo snahou prosazovat myšlenku přírodě blízkého lesního hospodaření. Jak čtenáři a čtenářky Sedmé generace z řady našich článků vědí, zdejší lesy jsou často využívány s důrazem na jediný rozměr, hospodářskou hodnotu. Takto spravovaný les však není v pravém slova smyslu zdravý a jeho neduhy se přenášejí i na okolní krajinu. Přírodě blízký les naopak udržuje v krajině potřebnou diverzitu, je odolnější, dokáže se sám obnovovat, omezuje teplotní výkyvy a napomáhá zadržování vody. Tím mimo jiné snižuje sílu a rozsah povodní, se kterými se stále častěji potýkáme. Ekologická organizace Hnutí DUHA tak před šestnácti lety začala v rámci své práce na ochraně a obnově zdravých lesů a krajiny pořádat dobrovolnické akce Týdny pro les. K jedněm z prvních turnusů patřily ty pořádané se Sdružením obecních lesů Svitavsko a brzy přibývaly další. Do dnešního dne se jich zúčastnilo přes 1400 dobrovolníků, kteří odpracovali více než padesát tisíc hodin. Letos se Týdny uskutečnily v Beskydech, na Strakonicku, v Moravském krasu, Jizerských horách a Jeseníkách.Jednotlivé činnosti se liší podle lokalit: zatímco na Strakonicku se především ožínaly malé stromky a v Jizerských horách kosily louky, jinde se provádí likvidace invazní netýkavky žláznaté či kleče.

Není akce bez organizace

Příprava na každý turnus začíná výběrem organizace, se kterou bude navázána spolupráce, a následným vytipováním lokalit. Co by se mohlo zdát jako jednoduchý úkol, naráží na nejrůznější překážky. Někdy o spolupráci požádá vlastník, který nesplňuje kritéria přírodě blízkého hospodaření a nemá v úmyslu na tom něco měnit. V takovém případě je odmítnut. Od hostitelské organizace se čeká přibližně rovnocenná spoluúčast. To obvykle znamená zajistit ubytování a odpovídající odborné zázemí. Ideální cílovou skupinou jsou tak správy rozličných chráněných území a národních parků. Ty totiž na některé výkony nemají kapacitu, a pomoc tak vítají. Tedy většinou — například letitá spolupráce s NP Šumava skončila nezájmem ze strany nového vedení parku. Způsobu, jakým své území spravuje, Hnutí DUHA v posledních letech oponuje (viz například Stoleté výročí v „tisícileté“ kalamitě v 7.G 4/2011).

Dobrovolníci z Duhy mohou také spolupracovat s menšími lokálními neziskovkami. Ty jsou dobrým prostředníkem a usnadňují komunikaci s tamními institucemi. V Beskydech tak funguje spolupráce s Kolovrátkem, základním článkem Hnutí Brontosaurus. Protože nejlepší spolupráce je spolupráce dlouhodobá, přednost dostávají lokality, kam se mohou v následujících letech účastníci vracet a vidět, jakým způsobem se místo vyvíjí. Například na beskydský Smrk se dobrovolníci vydávají od roku 2010 a za tu dobu se na místech zpočátku zarostlých neprostupnou klečí a nepůvodním smrkem pichlavým prosadily borůvky a jeřáby. Vytvářejí se tak také podmínky pro rozvoj původních smrkových porostů. Vznikající smíšený les pak prospívá mimo jiné zvláště chráněnému  opeřenci jeřábku lesnímu.

 foto: Vratislav Vozník. 

Hnutí DUHA pak hostitelské instituci nabízí dobrovolníky ochotné pracovat a dozvědět se nové věci. Zajistí jejich pojištění i stravu a opatří pracovní pomůcky. Související výdaje pokrývají granty a dotace — letošní Týdny pro les a divočinu se konaly díky podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Programu švýcarsko-české spolupráce a individuálním dárcům. Dobrovolník platí jen drobný, v podstatě symbolický příspěvek na stravu. Zatímco dříve Týdny pro les cílily především na studenty, v poslední době oslovují i pracující, kteří tak mohou zažít velmi netradiční dovolenou. Podle koordinátorky Týdnů Elišky Kvitové ale může přijet „kdokoli, kdo chce prožít zajímavý a užitečný týden v lese, pomoci přírodě vlastníma rukama, provětrat si plíce, potkat zajímavé lidi a něco nového se dozvědět“.

Dva rysi a jiné poklady

V Jeseníkách Hnutí DUHA letos jakožto host Správy CHKO Jeseníky, vedené Michaelou Pruknerovou, dobrovolničilo poprvé. Chráněná krajinná oblast tu byla vyhlášena v roce 1969 na rozloze 740 km² a její správa se věnuje rozmanitým činnostem: počínaje usměrňováním lesního hospodaření v dané oblasti přes regulaci stavebního rozvoje a plánování rekreace a turismu tak, aby nenarušovaly stávající ráz krajiny. Mimo to se věnuje odborné ochraně krajiny, spojené s péčí o cenná území, stejně jako koordinaci přírodovědných výzkumů. Dlouhodobým cílem Správy je snaha o vyhlášení národního parku na ploše kompaktních 145 km². Projekt však naráží na odpor myslivců, jimž by omezil lovný revír, starostů, kteří se bojí rizika šíření kůrovce, i některých ochranářů. Ti zase varují před nežádoucím zájmem turistů. Správa CHKO však soudí, že pozitiva jasně převažují nad negativy a že zdejší park by se celistvostí chráněného území i hodnotou ekosystémů řadil mezi naše nejzajímavější parky. Mezi nejcennější území CHKO patří Velká kotlina, jedna z botanicky nejrozmanitějších lokalit v České republice s druhovými relikty dob ledových, či rejvízské rašeliniště s unikátními druhy, borovicí blatkou nebo rojovníkem bahenním.

 foto: Vratislav Vozník. 

Z ohrožených zástupců živočišné říše tu přežívá rys ostrovid, jehož populace se však — patrně zejména vlivem nelegálního odlovu (více na www.selmy.cz/ohrozeni/pytlactvi) — redukovala na méně než 4 jedince. Taková populace již v podstatě není schopná obnovy, a tak nezbývá než doufat, že rys nebude následovat osud tetřeva, který z Jeseníků zcela vymizel. Tím však výčet jesenických vzácností nekončí. Na loukách vegetuje celoevropsky ohrožený chřástal polní, odlehlé skály pak poskytují hnízdiště sokolu stěhovavému. Lovce kuriozit pak nadchnou někteří hmyzí endemité, například některé druhy okáčů nebo vysokohorský druh obaleče.

Potýkat se s netýkavkou

Lázeňské městečko Jeseník, ležící v údolí říčky Bělé, obklopují ze tří stran vrcholky, kterým dominuje Keprník a nedaleký Praděd. Pro dobrovolníky jsou pracovištěm, ale i výletní lokalitou po celý následující týden. Eliška Kvitová se navíc rozhodla tento turnus ozvláštnit. Všichni si na místo dopravili kola a do potřebných lokalit se tak dostanou ekologicky vlastními silami. Jak se dozvídám, někteří mají s horskou cyklistikou bohaté zkušenosti, pro další, mezi něž se počítám, se jedná o premiéru.

Má cesta na Týdny pro les mimochodem začala úsměvnou starostlivostí řidiče autobusu, který se obával, zda se mé kolo vejde do jinak nevyužitého zavazadlového prostoru. Nakonec se ukázalo, že autobus bicykl pojme. Po několika hodinách tak dorážíme k úpatí Jeseníků, které se zdvihají snad o něco strměji než šumavské hory. Aspoň tedy z mého pohledu. Už z okna autobusu si všímám rozlehlých ostrůvků porostlých invazní netýkavkou žláznatou. V duchu si říkám, jestli se právě s ní nebudeme s ostatními dobrovolníky zítra potýkat.

foto: Vratislav Vozník

Prostředí sídla CHKO, kde jsme ubytovaní, vzdělává samo o sobě. Z nástěnek vyčtete, jak se daří populacím chráněného sokola, a ve vitrínách se díváte do očí vycpaným exponátům zdejší fauny, například puštíkovi obecnému či orlu skalnímu.

Po práci exkurze

Protože se k ostatním připojuji uprostřed turnusu, dozvídám se po příjezdu, čemu byly zasvěceny předchozí dny. Zpočátku bylo třeba odstranit oplůtky kolem olšových porostů, které se v nich již tísnily. Práce je vybírána tak, aby nevyžadovala speciální dovednosti a znalosti. Dobrovolník tak nemusí mít strach, že by na ni svými schopnostmi nestačil. Dvoudenní úsilí bylo ve středu odměněno exkurzí do části obnovujícího se pralesa, kam obyčejný turista nemá přístup. Jedná se o starou oblast protkanou sudetskými turistickými chodníčky, v současnosti je však les ponechán přírodě, a tak zde můžete vidět unikátní proces vzniku přirozeného lesa v přímém přenosu. Možnost návštěvy jinak nedostupných lokalit je podle Elišky Kvitové velmi atraktivní stránkou Týdnů pro les.

Další den nás čeká úprava turistických stezek u Švýcárny, turistické chaty nedaleko Pradědu.

Ještě před spaním však jdeme na pivo, kde se vzájemně představíme. Jak vychází najevo, Týdnů pro les se zúčastňují téměř bez výjimky lidé „od fochu“. S ekologií je pojí studium, práce či letitý zájem. Ani jedno samozřejmě není podmínkou, přihlásit se může kdokoliv, ale vzhledem k omezeným prostředkům nemá akce výraznější reklamu. Vyhledá ji tak spíše nadšenec. To by se však mělo změnit v příštím roce, kdy budou jednotlivé turnusy inzerovány ve veřejných dopravních prostředcích vybraných moravských a slezských měst, stejně jako v informačních centrech dotčených oblastí.

Strom kýve pahýly

Ráno konečně vyrážíme do terénu. Několik z nás nasedlo na kolo, pouze jeden má ale zkušenosti s horskou cyklistikou a ví, co nás čeká. Prozatím si užíváme pohodlnou cestu údolím. Tu však brzy střídá zdlouhavý výstup, který nakonec ubíhá poměrně příjemným tempem. Hory a kolo jdou dohromady lépe, než jsem si představoval, a tak brzy přejíždíme z bukového do smrkového pásma. Právě horské smrčiny jsou nádhernou ukázkou toho, jak může vypadat přirozený les. Sluncem a větrem ošlehané křivolaké pahýly, pozůstatky někdejších smrků, nepůsobí neutěšeným dojmem. Všude kolem vidíme smrky, které se k nim brzy připojí, stejně jako stromy v nejlepším věku. Pod nimi o své místo na slunci bojuje mlází. Z pohledu lesa ani ony uschlé smrky nejsou mrtvé: svými kmeny vyživují lišejníky a houby, a když pod náporem živlů padnou k zemi, promění se v půdu vyživující nejen nové stromy, ale i bohatý podrost. Jeseníky tak ukazují, jak by mohly s trochou dobré vůle vypadat i vrcholky šumavských hor.

foto: Vratislav Vozník

Naším cílem je Vysoký vodopád v nadmořské výšce 1007 metrů. Původně pětačtyřicet metrů vysoký vodní sloup se koncem 19. století rozpadl v soustavu kaskád. V okolních skaliscích hnízdí zmínění sokoli, samotný vodopád však vlivem letního sucha spal. Kola tedy schováme v mlází a jdeme po turistické stezce přímo ke Švýcárně.

Okolní louky jsou obhospodařovány pastvou, na protějším svahu vytváří protiklad kontroverzní stavba přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Ta je někým považována za jeden z moderních divů České republiky, avšak při pohledu na kompletně odlesněný a dekapitovaný vrcholek se nelze ubránit otázce: co na to hora? Přítomnost nádrže navíc výrazně komplikuje možnost vyhlášení národního parku. Podle Jindřicha Chlapka ze Správy CHKO Jeseníky by bez ní možná mohl být dávno vyhlášený.

Narážíme na zbytek party, chopíme se motyk a po celé trase stezky vyhledáváme místa, ve kterých by se mohla držet voda. Kde je třeba, vykopeme malou odvodňovací strouhu. Kopat do trávníku v CHKO mi připadá poněkud zvláštní. Zvědavost budíme i u kolemjdoucích, snad každý se neopomene zeptat, co děláme. Když pak stavíme z popadaných stromků zábrany v serpentinách (lidé mají sklony zkracovat si cestu přímo), odpověď je nasnadě: házíme turistům klacky pod nohy.

Horské stezky jsem vždy bral jako prošlapané cestičky, ukazuje se však, že je o ně třeba pečovat. Práce je však příjemná, spojená s procházkou a mnoha úchvatnými výhledy. Navíc jsme nakonec odměněni pohodlným sjezdem zpět do údolí, během kterého mi kuchař Jirka, pravidelný účastník, vypráví o svém nejnáročnějším turnusu. Ten zažil ještě na Šumavě, kde upravovali rašeliniště. Práce to prý byla mokrá a namáhavá, přesto na ni vzpomíná rád, protože pracovat s živou rašelinou se jen tak někomu nepoštěstí. Horské turnusy by ale přeci jen doporučil spíše zdatnějším jedincům.

Jedním z důvodů je i proměnlivé klima. Během našeho výjezdu jsme několikrát vyměnili triko za bundu. Konec léta v Jeseníkách znamená výkyvy horka i téměř listopadového sychrava, se kterými je nutno počítat.

Za rok nashledanou

Loučíme se na nádraží a mě je trochu líto, že nemohu zůstat i další dny. Jesenickou krajinu je opravdu škoda odbýt krátkou návštěvou. Doufejme, že díky sympatické správě místní CHKO, stejně jako nadšeným dobrovolníkům, důvodů k jejímu obdivování neubude. V následujících dnech čekalo duhové dobrovolníky ještě vytrhávání borovice kleče, která se v některých místech nekontrolovaně šíří a ohrožuje původní porosty. Kompaktní plochy pokryté takovou borovicí pak znemožňují život dalším druhům, například koroptvi podobnému a velmi vzácnému jeřábku lesnímu. Likvidací kleče turnus končí. Řada účastníků se však neloučí na dlouho. Horské stezky za rok opět zarostou, postup kleče se také nezastaví a dozajista přibude mnoho další práce. Pokud bude pokračovat zájem ze strany Správy CHKO Jeseníky, dobrovolníci se příští rok vrátí. Kdo ví, třeba budete jedním z nich.

foto: Vratislav Vozník

Týdny pro les umožňují zvládat takové práce, na které nemají ochranářské instituce či menší sdružení peníze. Zároveň ukazují alternativní možnosti péče o les, což s sebou bohužel přináší názorové rozepře jako v případě NP Šumava. Naštěstí jsou v republice i další zajímavá místa, spravovaná zodpovědnějším vedením.

A co může od takového podniku očekávat dobrovolník? Pokud čekáte od dovolené něco víc než jen odpočinek, rozhodně takový týden v lese nebo jiné divočině vyzkoušejte. Jak říká Eliška Kvitová, jsou především pro ty, kteří chtějí být víc než pouhými turisty: vidět nepřístupné lokality, prověřit si fyzickou kondici a poznat nové lidi. A především pro milovníky přírody, kteří přemýšlejí o její hodnotě. Samotná koordinátorka například zažila lítost nad vytrhávanou klečí. Tu však vyvážil pohled na ohrožené vyfoukávané alpínské trávníky, které tak zůstanou nadále zachovány.

Fotogalerii z Jeseníků si můžete prohlédnout zde.

Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce.

[10. října 2013]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?


  Související články:


  Související fotogalerie:

Týden pro Jeseníky

17. 2013, 16 fotek
Vratislav Vozník

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.