graphic-header
Občanský kalendář » «»

leden 2018

2017-12&clndr_act=2018-1-23
2018-2&clndr_act=2018-1-23
PoÚtStČtSoNe
1
pondělí 1. ledna   »   1 událost
2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17
18
čtvrtek 18. ledna   »   1 událost
19 20 21
22 23
24
středa 24. ledna   »   1 událost
25
čtvrtek 25. ledna   »   1 událost
29 30 31
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 3/2017  »

Eko, pasiv nebo natur?
autor/ka: Zelená střecha ve Vrbovcích, foto: Martina Vrtělová.  

Dominik Grohmann

Eko, pasiv nebo natur?

Od roku 2020 budou muset všechny novostavby splňovat kritéria pro „budovy s téměř nulovou spotřebou energie“. Ale již dnes musí i rekonstruované domy splňovat určité energetické hodnoty. Tyto normy kopírují cíle Evropské unie snižovat spotřebu energie a produkci oxidu uhličitého. Konvenční stavitelství reaguje jednoduchým přidáváním dalších centimetrů izolace a vymýšlením nových složitých technologií. Jak se však se sílícími energetickými standardy vyrovnat, pokud uvažujeme o jednoduchém domě z přírodních materiálů? A lze si dnes vůbec postavit dům vlastníma rukama z lokálních (přírodních) zdrojů?

Když se bavíme o ekologickém stavitelství, musíme se mít na pozoru. Nálepka „ekologické“, podobně jako i v jiných oblastech, nemá ve stavebnictví žádnou společnou definici. Obecně se za takové považují budovy, které jsou buď energeticky úsporné, nebo postavené z přírodních materiálů. Mezi oběma typy ovšem najdeme obrovské rozdíly. Nizkoenergetické, pasivní či nulové domy řeší především svoji energetickou náročnost v průběhu užívání. Vyznačují se tudíž velmi důkladným zateplením obálky budovy a vysoce účinným systémem vytápění. U pasivních a nulových domů se vždy využívá rekuperace a na střeše často objevíte fotovoltaické panely.

Podle metodiky pro výpočet energetické náročnosti budov se za nízkoenergetickou stavbu považuje taková, kde měrná potřeba tepla na vytápění nepřekračuje 50 kWh/(m2.rok), tedy že za jeden rok neprotopíte více než 50 kWh na každý metr čtvereční obytné plochy. U domu v pasivním standardu tato hodnota nesmí překročit 15 kWh/( m2.rok), ale zároveň musí, dle Centra pasivního domu, splňovat neprůvzdušnost obálky budovy („při přetlaku nebo podtlaku 50 pascalů se nesmí za hodinu vyměnit netěsnostmi v obálce více než 60 procent vnitřního objemu vzduchu“) a „celková potřeba primární energie spojená s provozem budovy včetně domácích spotřebičů je nižší než 120 kWh/( m2.rok)“. To znamená, že pasivní dům musí být nejen dostatečně zateplený, ale také dobře utěsněný a obsahovat rekuperaci tepla, aby dosáhl nízké celkové spotřeby primární energie.

Slaměný dům ve Švédsku, foto: Herbert Gruber.

Pokud bychom uvažovali o takzvaném nulovém domě, pak na střechu přidáme ještě velké množství fotovoltaických panelů, které v ročním průměru vyrobí dostatek energie pro provoz celého domu, a zároveň tak nepřekročíme hranice měrné potřeby tepla na vytápění 5 kWh/( m2.rok) a případné přebytky posíláme dále do sítě.

Moderně technologicky

Z předchozích řádků lze odvodit, že pasivní a nulové domy řeší velmi důkladně svoji ekologickou stopu během svého provozu; musí ovšem obsahovat mnoho moderních technologií, a jsou tak významně závislé na elektrické energii. Zároveň však nemusí být postaveny vůbec z žádných přírodních materiálů. Požadované vlastnosti totiž často zajistí polystyren, skelná vata, vinylová podlaha, sádrokarton, beton a další materiály, jejichž výroba s sebou nese poměrně velkou produkci skleníkových plynů. Nutno dodat, že to neplatí bezvýhradně, naopak existuje celá řada pasivních staveb postavených z přírodních a lokálních materiálů. Na druhou stranu v porovnání se současnou novostavbou představují pasivní domy velmi nadějnou cestu. I když se jich u nás loni nepostavilo tolik jako v roce předchozím, v programu Nová zelená úsporám bylo podpořeno celkem 368 žádostí. Podle Centra pasivního domu ale stále více lidí staví pasivní domy i bez státní podpory. „Z konzultací, které poskytujeme my a naši členové, celkově odhadujeme, že bylo v roce 2016 postaveno 600—700 domů splňujících kritéria Nové zelené úsporám. Na únorovém veletrhu FORPASIV byl zájem o poradenství a o naše členské firmy výrazně vyšší než v předchozím roce. Zájem o úsporné stavby tedy nepochybně roste,“ říká ředitel Centra pasivního domu Jan Bárta.

Jakub Dýn na stavbě slaměného domu ve Švédsku, foto: Herbert Gruber.

Z celkových přibližně 15—20 tisíc novostaveb je to poměrně malý zlomek. Zbylé stavby se dnes běžně staví tak, že na vytápění bez problémů spolknou okolo 100 kWh/( m2.rok), navíc se v drtivé většině dělají z těch nejlevnějších stavebních materiálů, používají plastová okna, syntetické nátěry a mnoho dalších detailů přispívajících k syndromu nezdravých budov. Ten bezpochyby patří v posledních letech ke stále diskutovanějším tématům. V budovách dnes trávíme většinu svého života, a pokud je jejich ovzduší plné formaldehydu či oxidu uhličitého a zároveň je vzdušná vlhkost na nízké úrovni stejně jako koncentrace záporných iontů (viz rámeček pod článkem), pak v takovém prostředí naše organismy nedokážou dlouhodobě prosperovat.

Přírodně

Domy postavené z přírodních materiálů naproti tomu mohou řadu těchto problémů vyřešit. Věděli to i naši předkové a objevujeme to dnes i my, jelikož přírodní stavitelství zažívá v posledních letech renesanci. Přírodní stavitelství se snaží ke stavbě přistupovat komplexně. Obecně se počítá s difúzně propustnou konstrukcí, takže se často jedná o dřevostavbu se stěnami vyplněnými různými druhy materiálů: ovčí vlnou, lněnými či konopnými rohožemi nebo slámou, přičemž ta může být i samonosná, bez dřevěné nosné konstrukce. Právě sláma do velké míry charakterizuje dnešní přírodní stavitelství. Jedná se totiž o relativně snadno dostupný odpadní produkt, který se na první pohled vymyká z řady. Nekonvenční lidé jej tudíž často považují za pravou alternativu. Slaměné domy mají mnohé do sebe, nicméně se jedná o relativně pracnou formu hrubé stavby. Umisťování slaměných balíků do předem vytvořené konstrukce nebo skládání nosných balíků na sebe se neobejde bez pomoci mnoha lidí. Doposud se u nás postavilo mnoho desítek slaměných staveb a existuje řada „slaměných“ kursů, přednášek a webů — zmiňme především www.slamak.info. Není tedy těžké se k potřebným informacím dostat a zvážit všechna pro a proti. Ať už ale na zateplení využijeme slámu, nebo kterýkoliv jiný přírodní materiál, vždy díky tomu může dům dýchat (neboli je difúzně propustný). Jaké to má výhody?

Hlína, samá hlína

Odhlédneme-li od izolačních materiálů, dnešní alternativní stavby jednoznačně charakterizuje hlína. Lidé ji využívali jakožto konstrukční materiál po tisíciletí, a nejinak je tomu i dnes. V konvenčním stavitelství ji samozřejmě najdeme především vypálenou, což do velké míry pozmění její vlastnosti a o velké difúzní propustnosti nemůže být řeč. Ovšem stěny z nepálených cihel, případně z dusané hlíny, své difúzní schopnosti neztrácejí, ba naopak, jedná se o perfektní akumulační materiál. Pokud tedy například rekonstruujete dům postavený z nepálených cihel, lze to brát jako obrovskou přednost. Zdi jsou samozřejmě choulostivé na vodu — tedy tu z povodní. Ale jinak naopak dokážou s vodními párami pracovat dokonale.

Slámová střecha ve Vrbovcích, foto: Martina Vrtělová.

Dům z nepálených cihel nebo stěny z dusané hlíny dnes ale nepostavíte snadno. Požární i jiné normy totiž s těmito materiály nepočítají jako s nosnými a žáruodolnými, takže v běžné zástavbě s nimi nejspíš nepochodíte. Nicméně Sdružení hliněného stavitelství (www.hlina.info) a především docentka Ivana Žabičková se snaží tyto legislativní překážky odstranit. Dnes tedy už existuje „katalogizovaná“ profese hlínař a v Hostimi u Moravských Budějovic na ni můžete absolvovat akreditované kurzy a zkoušky. Pokud jste navíc nezaměstnaní, dostanete dotaci od úřadu práce.

Hlína jako nosný konstrukční prvek tedy prozatím nejde až tak lehce využít, zato hliněné omítky představují jednoznačně nejběžněji využívanou přírodní technologii. Vedle toho, že si je můžete snadno sami umíchat z vlastního jílu na pozemku nebo ze starých nepálených cihel z bouraného domu, u nás existuje již mnoho firem, které se na ně specializují. Vedle hrubé omítky si můžete pořídit velkou barevnou paletu nenatíraných a „přiznaných“ finálních omítek. Že hliněné omítky skvěle pracují s vlhkostí (například v koupelně se vám nebudou tolik rosit okna a zrcadla) a jsou teplé na dotek, se všeobecně ví. Dokážou však navíc produkovat lehké záporné ionty (viz rámeček pod článkem). A nemyslete si, že hliněné omítky patří pouze do rodinných domů. Naopak, pokud rekonstruujete byt, je více než vhodné použít hliněné omítky (i kdyby jen ony finální), a pokud ne omítky, alespoň vymalujte hliněnými barvami. Právě v panelových bytech s velmi nízkou úrovní vzdušné vlhkosti a nedostatkem záporných iontů může trocha hlíny na stěnách udělat divy.

Byrokracie

Některé stavební úřady se k přírodním stavbám sice stále staví obezřetně, ale situace je o mnoho lepší než před několika lety. Přesto se v běžné zástavbě nevyhnete požadavkům požárních norem a budete muset učinit kompromisy, abyste úřadům a normám vyhověli. Od roku 2020 bude stavba domů z přírodních materiálů zase o něco složitější, jelikož musí splňovat další kritéria blížící se úrovni pasivních domů. „Budovy s téměř nulovou spotřebou energie“, jak zní přesný název standardu, se kterým se od nového desetiletí počítá, budou muset disponovat například rekuperací vzduchu, požadovaná účinnost topidla bude minimálně 80 procent a průměrný součinitel prostupu tepla obálkou budovy maximálně 0,7 m2·K/W. Jak ale říká Jan Bárta: „Z mého pohledu se těchto parametrů dá bez problémů v budovách pro bydlení dosáhnout už nyní, požadavky by klidně mohly být přísnější.“

Nízkonergetický dům v jižních Čechách, foto: Luděk Čertík.

Pro konvenční novostavby tedy znamená nový standard jednoznačně přínos, pokud bude jejich provoz energeticky úspornější. Jinak je tomu u staveb z přírodních materiálů, kde jejich obyvatele asi nenadchne rekuperace vzduchu (která záporným iontům příliš neprospívá) či nutnost certifikovaných topidel s deklarovanou účinností (protože vysoce účinná akumulační kamna na dřevo pravděpodobně žádnou certifikaci mít nebudou). Daniel Grmela, známý projektant a stavitel nízkoenergetických či pasivních staveb z přírodních materiálů, ovšem očekává ze strany úřadů i norem „spíše benevolentnější přístup“. Již dnes totiž bez problémů projektuje a pomáhá stavět domy ze slámy s pasivním i nulovým standardem. Například problém se sálavými akumulačními kamny vidí spíše nadějně: „Pro dotace ze Zelené úsporám zatím nemohou být hlavím zdrojem tepla sálavá akumulační kamna bez rozvodů, i když to myslím časem prosadíme.“

A stejně tak si příliš neláme hlavu s rokem 2020: „Osobně si správnost věcí nijak s jejich legálností nespojuju. Buď budeme stavět v souladu se svědomím a pro úřad se to vždycky nějak udělá, anebo časem nedokonalé předpisy vylepšíme.“

Přírodní stavitelství se dlouhodobě pohybuje na hraně předpisů a pravděpodobně to tak zůstane i do budoucna. Zatímco stavitelství se všeobecně stane více „eko“ vzhledem k zákonným požadavkům, stále se bude orientovat především na snižování spotřeby energie při provozu domu, a tudíž i na peněženky obyvatel. Přírodní stavitelství naproti tomu lze chápat více celistvě. Myslí i na výstavbu a recyklaci celé budovy, a nadto na zdravotní stav jejich obyvatel.

Kontakt: grohmann@sedmagenerace.cz.

 

Pozitivita záporně nabitých iontů

Možná to znáte: když k vám přijde někdo na návštěvu, cítí se u vás dobře. Proč? Protože máte interiéry ze dřeva, kamenů, hlíny, skla či kovu. Někdo by možná slovy Feng-shui řekl, že přírodní materiály vyzařují dobrou energii. Moderní věda by asi konstatovala, že jsme se mezi těmito materiály evolučně vyvíjeli, a tak na ně naše psychika reaguje příjemnými pocity.

Možná je ale pravda někde uprostřed. Ve vzduchu můžeme kromě normálních molekul plynů nalézt i jistý počet kladně nebo záporně nabitých částic — iontů. Ty vznikají „uvolněním elektronu z valenční vrstvy atomu některého z plynů obsažených v ovzduší. Přičemž uvolněný elektron nese záporný náboj a zbytek atomu je pozitivní,“ jak píše ve svém odborném článku The Conductivity of the Air Vítězslav Kafka z Vysokého učení technického v Brně. Popisovaný proces se nazývá ionizace a dochází k ní několika způsoby. Změnou mechanické energie — kdy se například ve vodopádech molekuly vody tříští o sebe, změnou energie elektromagnetického pole či změnou magnetického nebo elektrického pole, případně radiací radonu.

foto: pixabay

Jedním z mála českých vědců, kteří se touto problematikou u nás zabývají, je doktor Zdeněk Buřival z VUT v Brně. Se svými kolegy na začátku devadesátých let objevil příznivé účinky záporně nabitých iontů, když zkoumali příčiny fungování speleoterapie (léčba dýchacích cest v jeskyních). Přišli na to, že v jeskyních, kde se tyto terapie provádějí, se nachází velké množství plynného radonu. Z něj vyvěrají atomy helia, které mocně ionizují vzduch, a vytvářejí tak pozitivní i negativní ionty. A zatímco ty pozitivní plují směrem ke stěnám jeskyně (které jsou jako celá země nabity negativně), uprostřed se vytváří iontový mrak z negativně nabitých iontů, což má velmi příznivé účinky na lidský organismus.

Buřival zjistil, že optimální koncentrace záporných (lehkých) iontů pro člověka je 1000—15000 na cm³, přičemž v interiérech dnešních budov jich najdeme pouze padesát až sto. Záporné ionty totiž velmi rychle ničí především plasty a syntetické materiály. Pokud mají navíc budovy plastová okna, velká část záporných iontů se skrze ně dovnitř nedostane. Pakliže však svůj příbytek vymalujete nesyntetickými barvami, zvolíme dřevěné okenní rámy, keramickou podlahu a další přírodní materiály, zajistíte si vyšší množství záporných iontů. Přírodní materiály totiž mají jednak záporný náboj a zároveň dokážou záporné ionty vytvářet. Pravidelný styk s plasty a syntetickými materiály negativně ovlivňuje náš nervový systém a způsobuje ospalost a otupělost. Ovšem z dlouhodobého hlediska lze mluvit i o závažnějších problémech spojených se syndromem nezdravých budov (Sick Building Syndrom — SBS).

Co tedy dělat? Začít můžeme u toho nejbližšího — našeho oblečení. Protože jak říká sedmdesátiletý Buřival: „Až se oženíte a budete mít v ložnici ložní prádlo z polyesteru a pyžamo taky, tak usnete a nic nebude.“

[23. června 2017]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?


  Související články:

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:

Petr "Pavouk" Hajner - Volary - 30. 7. 2017 14:02

Zdravím z Volar, byť nejsem a nebudu stavitelem, toto číslo 7G mne velmi zaujalo a moc za něj děkuji. Je jen škoda, že rámeček se zajímavým textem o záporných iontech vedle článku v tištěném vydání chybí.


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.