graphic-header
Občanský kalendář » «»

listopad 2017

2017-10&clndr_act=2017-11-19
2017-12&clndr_act=2017-11-19
PoÚtStČtSoNe
1 2
3
pátek 3. listopadu   »   1 událost
4
sobota 4. listopadu   »   1 událost
5
neděle 5. listopadu   »   1 událost
6 7 8
9
čtvrtek 9. listopadu   »   1 událost
10
pátek 10. listopadu   »   2 události
11
sobota 11. listopadu   »   3 události
12
neděle 12. listopadu   »   2 události
13 14 15 16 17
18
sobota 18. listopadu   »   2 události
19
neděle 19. listopadu (dnes)   »   1 událost
20
pondělí 20. listopadu   »   1 událost
21
úterý 21. listopadu   »   1 událost
22
středa 22. listopadu   »   1 událost
23
čtvrtek 23. listopadu   »   1 událost
27
28
úterý 28. listopadu   »   1 událost
29 30
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 2/2013  »

Ekoaktivismus a pojídání masa? To nejde
autor/ka: Zuzana Balounová 

Ekoaktivismus a pojídání masa? To nejde

rozhovor s Janem Müllerem

Mistr světa asociace WKA, evropský šampion S1, český muay thai šampion, vítěz královského poháru v Thajsku, mezinárodní mistr Německa, vítěz K1 European Warrior, vicemistr King of the ring… Věk: 37 let. Výška: dva metry. Váha: 115 kilogramů. Počet hovězích stejků snědených za posledních 20 let: nula. Silný a soucitný vegan thai boxer Jan Müller má rád zeleninové saláty a nemá rád pokrytectví některých ekoaktivistů.

Co a kdy vás přivedlo k vegetariánství, a později dokonce k veganství?

Vzpomínám si, že už jako dítě jsem měl velice silný vztah k přírodě a zvířatům. Asi bych to popsal jako hlubinnou ekologii — prostě způsob myšlení, který si promítám do spousty oblastí a životních postojů. Snažím se žít tak, abych ubližoval co nejméně, k čemuž samozřejmě patří i veganství. Neumím si představit, jak bych sám sobě zdůvodňoval, že kvůli mým stravovacím návykům musí trpět zvířata, když je to navíc naprosto zbytečné. S masem jsem tedy seknul už před více než dvaceti lety, kdy mi docvakly souvislosti mezi obsahem mého talíře a šíleným utrpením zvířat na jatkách a ve velkochovech. Před pár lety jsem pak přešel na veganství, což považuji nejen z hlediska svého svědomí, ale i fyzické kondice za nejlepší životní rozhodnutí.

Vedli vás k silnému vztahu k přírodě a zvířatům nějak systematicky rodiče?

Vyrůstal jsem na venkově, takže jsem zvířaty a nádhernou i divokou a zádumčivou přírodou takříkajíc odkojený. I moji rodiče jsou v tomto smyslu velmi přemýšliví a soucitní, takže mě v tom smyslu určitě ovlivnili. Spoustu věcí jsem si ale objevil sám. Je-li člověk otevřený a nemá klapky na očích, může zrovna od zvířat a přírody obecně získat hrozně moc.

Jistě jste se na účet svého životního stylu setkal s mnoha odmítavými reakcemi okolí. Proč myslíte, že je pro mnoho lidí vegetariánství a veganství stále kontroverzní?

Reakce typu „umřeš“ nebo „nebudeš mít dost vitamínů“ jsem poslouchal dlouhé roky, ale musím říct, že v poslední době se situace hodně mění. Asi proto, že navzdory chmurným předpovědím stále žiju a navíc jsem na tom zdravotně a fyzicky mnohem lépe než 99,9 procent mých konvenčně se stravujících vrstevníků. Příkladů a důkazů prospěšnosti rostlinné stravy je navíc čím dál víc, zejména mezi sportovci. A řada aktuálních studií dokládá, že omezování živočišných produktů organismu opravdu prospívá.

Jinak je ovšem kontroverze ohledně vegestravy logická a vychází z obranných mechanismů, za které se lidé, kteří maso konzumují, ukrývají. Pokud by přiznali, že veganská strava představuje plnohodnotnou alternativu, logicky by stáli před otázkou, proč zrovna jim na talíři končí mrtvá zvířata, která navíc prožila život v pekle velkochovů. Největší cynikové si samozřejmě řeknou, že jim maso prostě chutná, což pak jako důvod k zabití zvířete stačí. Ale lidé s poněkud empatičtějším a etičtějším přístupem mají tendence schovávat se za argumenty typu „ono je to tak zařízené“ či „vegestrava obsahuje málo bílkovin“. Pro mě s mými zkušenostmi je to ale jen klasický alibismus.

Když říkáte, že jste na tom lépe než 99,9 vašich vrstevníků, je to fér? Neměl byste spíš srovnávat s vašimi soupeři v thaiboxu?

Samozřejmě. Kondice každého člověka se odvíjí od jeho životního stylu nebo také sportu, kterému se věnuje. Je ale zajímavé, že ty nejurputnější debaty musím vést jednou za čas spíš s vrstevníky, kteří trpí nadváhou, mají nulovou fyzičku a povážlivé zdravotní problémy. Právě takoví neustále tvrdí, jak maso potřebujeme a jak bychom bez něj nepřežili. Co se týče thaiboxu, tam už mnoho lidí kolem čtyřicítky na aktivnější úrovni nepůsobí. Takže až tak nemám s kým srovnávat. Zápasníci po čtyřicítce jsou spíš výjimka. Třeba Thajci zápasí maximálně tak do pětadvaceti let.

Když už jsme u thai boxu, čím se tento sport vyznačuje?

Thaibox je zjednodušeně řečeno nejtvrdší bojový sport v postoji. Dovolené jsou v něm všechny myslitelné údery včetně loktů a všechny kopy včetně kolen — například takový kickbox nic z toho nepřipouští. Vše navíc probíhá bez chráničů a v plném kontaktu. Pro běžného pozorovatele prostě strašná řežba. (směje se)

foto: archiv Jana Müllera

Jedna věc je žít na rostlinné stravě průměrný kancelářský život, druhá věc je vrcholový sport. Jak to jde dohromady?

Velice dobře. Počet veganů mezi sportovci v poslední době neustále narůstá, a to i na naprosto vrcholové úrovni. Což je mimochodem jeden z důvodů, proč je dnes snazší stát se veganem — pozitivní příklady má každý na dosah pár kliknutí myší. Na internetu visí jídelníčky sportovců, spousta užitečných rad, ale i různé studie o vlivu rostlinné stravy. Dnešní vegan může být argumentačně a vědomostně vybavený mnohem lépe než vegan před pár lety.

K bojovým sportům patří hora svalů.  Tomuto obrazu zrovna vy osobně dobře odpovídáte. Jak takovou muskulaturu vykrmit rostlinkami?

Poměrně jednoduše — stačí si hlídat přísun všech potřebných látek a konzumovat pravidelně dostatečně velké porce. Třeba já jím šestkrát denně. Kvůli extrémnímu výdeji energie si vybírám jídla bohatá na rychlý zdroj energie v podobě sacharidů — ovoce nebo těstoviny — a pak samozřejmě na bílkoviny. Tam spadají různé rostlinné náhražky masa, jako je robi, tempeh, seitan, sojové maso, tofu, dále pak luštěniny, ořechy, z ovoce například doslova blahodárné avokádo. A k tomu všemu mraky syrové zeleniny a ovoce.

K vrcholovému sportu patří různé výživové doplňky — existují také v kvalitě přijatelné pro vegany?

Já jsem sportovní suplementy dlouho ignoroval a trénoval bez nich. Ale v poslední době jsem se o ně začal zajímat více a používám třeba veganský protein. Beru to tak, že mi může zjednodušit přípravu jídel. Vyrábí se z hrachu a je to prostě prášek s vynikajícím zastoupením aminokyselin, který stačí rozmíchat ve vodě nebo třeba sojovém či mandlovém mléku a za minutu je z něj plnohodnotný nápoj, který dodá tělu dostatek bílkovin. Jde samozřejmě o čistě přírodní věc, žádnou chemickou hrůzu, jak si někdo možná myslí. Ale celkově musím z vlastní zkušenosti říct, že sportovat lze v klidu i bez doplňků.

Můžete přiblížit projekt Vegan Fighters, na kterém se podílíte?

Vegan Fighters jsou lidé, kteří dělají bojové sporty — ať už na amatérské, nebo profi úrovni — a zároveň se hlavně z etických důvodů stravují bez masa. Jsme opravdu moc rádi, že se tento projekt setkal s obrovským ohlasem a že inspiroval spoustu lidí, popřípadě jim dodal nové informace a třeba i odhodlání při rozhodnutí zvolit si ohleduplnější styl života. Zájemce bych směřoval na denně aktualizovaný web www.vegan-fighter.com.

foto: archiv Jana Müllera

Heslem Vegan Fighters je síla v soucitu. Co to pro vás znamená?

Když jsme Vegan Fighters zakládali, hledali jsme slogan, který by vystihl ohleduplnost ke zvířatům i zápal pro bojové sporty. Což se u hesla síla v soucitu, které přinesla naše kolegyně Linda, nakonec parádně povedlo. Myslím, že může ukázat cestu dalším lidem, kteří o veganství uvažují, ale pod vlivem různých mýtů se bojí, že přijdou o svou fyzickou kondici.

Když nahlédneme do ostatních koutů vašeho života, jak to bude vypadat? Nosíte třeba kožené boty?

Ne, to opravdu ne, ani jiné kožené oblečení. O kožiších a podobných hrůzách ani nemluvě… Obecně nemám moc vztah ke skříním plným oblečení, takže pro mě není žádný problém pohlídat si, aby těch pár kousků, co si za rok koupím, nebylo vyrobeno ze zvířat. Je to pro mě neoddělitelná součást veganství, nad kterou ani nepřemýšlím. Beru to jako samozřejmost.

A kosmetika?

Taky veganská, nejčastěji z jistého řetězce drogerií, který se na etickou kosmetiku specializuje a je prakticky na každém rohu. V těchto oblastech došlo v poslední době k obrovskému pokroku. Ve vegan verzi lze sehnat snad úplně všechno, a navíc velice snadno.

A co další ekologické aspekty každodenního života? Cestování například?

Snažím se žít maximálně ekologicky, je to prostě součást mého životního stylu. Také jsem ze své podstaty poměrně hodně antimaterialisticky a skromně založený, takže to nevnímám jako žádnou oběť ani nic podobného. Jezdím MHD, nebo když je trochu rozumné počasí, na kole. Auto využiju, třeba když jedeme s kapelou na koncert (Jan Müller hraje například v kapele Tisíc let od ráje, pozn. red.). Ale spoluhráči si pak ze mě utahují, že jedu jako s hnojem, jelikož kvůli spotřebě jezdím docela pomalu — protože ropný průmysl není ani trochu můj kámoš. (směje se) A také proto, že agresivní jízda se mi příčí. Každopádně i vegetariánství, nebo ještě lépe veganství, považuju ve vztahu k ekologii za samozřejmost. O ekologických aspektech živočišné výroby se ví mnoho, takže nechápu lidi, kteří se považují za nadšené ekologické aktivisty a vedle toho baští maso. Dodnes si živě pamatuju, jak jsem se zúčastnil festivalu jedné nejmenované ekologické organizace, kde probíhala série přednášek o odlesňování, plýtvání vodou, produkci skleníkových plynů… A když jsem se dostal do zákulisí, občerstvení pro organizátory se skládalo z klobás a dalších podobných pochutin. Pro mě osobně vrchol pokrytectví.

foto: archiv Jana Müllera

A jaký tedy máte vztah k lidem, kteří jedí maso?

V zásadě samozřejmě přátelský. S většinou z nich téma stravování neřeším, rozhodně nikomu nic nenutím, sám od sebe nikoho nepřesvědčuji. Ale když se mě někdo na veganství zeptá, rád odpovím. Taktéž pokud chce vést debatu o etické rovině — tedy pokud mají argumenty trochu úroveň a nejsou to takové ty stokrát omleté ptákoviny typu lev přece taky jí maso. Pak v klidu diskutuju, ač sám tato témata neotvírám. Mám takových debat za sebou tolik, že mě nějak extra intelektuálně neuspokojují. Co ale moc rád nemám, je, jestliže někdo káže ekologii a přitom akceptuje zabíjení zvířat — jak jsem naznačil v předešlé odpovědi. V mých očích je to tak, že lidé, kterým bych měl jejich upřímnou starost a zájem o přírodu a zvířata opravdu věřit, by se měli stravovat minimálně vegetariánsky, ale ještě lépe vegansky. Jinak vidím mezi jejich slovy a skutky velký rozpor.

---

Připravila Zuzana Vlasatá. Další 7.G rozhovory najdete tady, články o právech zvířat pak zde.

[10. dubna 2013]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?
Anebo nás chcete ve vydávání podobných textů podpořit jinak?
Další články z tohoto čísla 7.G



  Související články:


  Související fotogalerie:

Jan Müller

29. 2013, 4 fotek
Zuzana Balounová

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:

Ráďa Kellnerová - Kobylisy - 13. 3. 2014 23:01

Spousta lidi uz leccos cini, jen pri vyberu jidla poslouchaji prirozene sve telo, ktere treba obcas touzi po mase. Myslim, ze nikdo nevi lepe nez me telo, co bych mela jist a jakakoliv ideologie zvenku je na skodu...kdyz je clovek nemocny, unaveny- jasne, at zkousi, sleduje se, zda se stravou muze lecit, ale proc by zdravy, zivelny clovek nemel jist maso, kdyz ma na nej chut a kdyz to maso bude ze soucitneho chovu? At si ji kazdy, co potrebuje. Ja osobne navic myslim, ze clovek (obecne) je casti duse proste predator. Dale, spousta lidi uz maka pro neziskovky, dobrovolnici, pomahaji v socialnim, komunitnim nebo ekologickem prostoru `- vse na ukor sveho volneho casu...a najednou jsou pro tohoto pana pokrytci?? Myslim, ze si nevidi do pusy :{.

Emily Ter-Akopowová - Praha - 10. 5. 2013 11:56

Já si myslím, že je dobré slyšet i informace z "druhého břehu" a o to cennější, že jsou odzkoušené na vlastní kůži! Asi nejde o to změnit všechny lidi na vegany, ale najít míru a důstojný způsob péče o jatečná zvířata. Bez těchto příspěvků by se třeba nikdo nad tím nezamýšlel, neměl chuť něco změnit a změna správným směrem jak se ukazuje je velice potřebná. Takže nekritizujme autora, ale čiňme nápravu všude, kde máme možnost. Považujeme se za pány tvorstva, tak buďme dobrými správci Země . Děkuji autorovi, který pouze nekáže, ale taky činí !


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.