graphic-header
Občanský kalendář » «»

duben 2017

2017-3&clndr_act=2017-4-25
2017-5&clndr_act=2017-4-25
PoÚtStČtSoNe
1
sobota 1. dubna   »   2 události
Akce » Veganfest 2017
2
neděle 2. dubna   »   2 události
Akce » Veganfest 2017
3
pondělí 3. dubna   »   1 událost
Akce » Veganfest 2017
4
úterý 4. dubna   »   1 událost
Akce » Veganfest 2017
5
středa 5. dubna   »   1 událost
Akce » Veganfest 2017
6
čtvrtek 6. dubna   »   1 událost
Akce » Veganfest 2017
7
pátek 7. dubna   »   1 událost
Akce » Veganfest 2017
8
sobota 8. dubna   »   3 události
Akce » Veganfest 2017
9
neděle 9. dubna   »   1 událost
Akce » Veganfest 2017
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20
21
pátek 21. dubna   »   1 událost
22
sobota 22. dubna   »   2 události
Akce » Den Země 2017
23
neděle 23. dubna   »   1 událost
24
pondělí 24. dubna   »   1 událost
25
úterý 25. dubna (dnes)   »   1 událost
26
středa 26. dubna   »   1 událost
27
čtvrtek 27. dubna   »   1 událost
28
pátek 28. dubna   »   1 událost
29
sobota 29. dubna   »   1 událost
30
neděle 30. dubna   »   1 událost
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak hodnotíte rok 2016?

stál za starou belu

špaténka, ale byly horší

střídavě oblačno

v podstatě dobrý

můj životní rok

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace  »

Jak pomáhat uprchlíkům, ministerstvu vnitra navzdory
autor/ka: Wikimedia Commons. Uprchlíci ze Sýrie. 

Zuzana Vlasatá

Jak pomáhat uprchlíkům, ministerstvu vnitra navzdory

Než začnete pomáhat uprchlíkům, zjistěte si, proč se k nim náš stát vlastně staví ve srovnání s Bavorskem či Rakouskem tak ošklivě. Může za to ministerstvo vnitra. Pomáhat se ale dá hodně, prostřednictvím zavedených organizací i přímo.

S přelomem srpna a září jakoby přišlo více než začátek školního roku. Handrkování o abstraktní představy o uprchlících či hádky o to, kdo je xenofob a kdo rasista, nyní nahrazuje zcela konkrétní otázka. Najednou, když vidíme, že Syřané, Afghánci a Iráčané prchající před nebezpečím ve svých domovinách, jsou tady, blízko nás a že to nejsou přízraky z televize, ale lidé jako vy nebo já, si stále více z nás klade otázky: Co můžu pro uprchlíky udělat? Jak mohu pomoci?

Vlnka aktuální české solidarity směřuje třemi hlavními směry. Na nádraží Keleti v Budapešti, kde čekají tisíce utrmácených Syřanů, Afghánců a Iráčanů na vlaky do vytouženého Německa. Na moravská nádraží, kterými běženci aktuálně projíždějí do Německa – 214 jich bylo zadrženo ve vlaku z Maďarska do Německa z pondělí na úterý v Břeclavi. A do detenčního zařízení v Bělé-Jezové, které jsme v DR již představili. Na všech těchto místech se nacházejí unavení a vyčerpaní lidé, kteří utíkají před násilím ve svých domovinách. A všichni z nich pomoc doopravdy potřebují.

Jak na to, aby úsilí a ochota pomáhat – dotovaná osvěžujícími vzory z Rakouska a Německa – nešla vniveč? A proč to u nás v tuto chvíli nejde dělat ještě lépe a s větším dopadem? Než se dostaneme ke konkrétním radám, podívejme se, jak Česká republika s uprchlíky aktuálně zachází.

Děs a běs v Bělé-Jezové

Jedním z prvních logických kroků člověka, který chce nabídnout své prostředky či schopnosti při pomoci uprchlíkům, může být spojit se se Správou uprchlických zařízení. Její webové stránky jsou v tomto smyslu ovšem k ničemu a instrukce nelze získat ani telefonicky. S veškerými dotazy, a to i když nejste z médií, se prý máte obracet na tiskový odbor ministerstva vnitra…


Stát pomoc běžencům nechává na jednotlivcích a na občanských organizacích. Takto vypadá materiální sbírka v brněnské kavárně Tři ocásci. Foto Peter Tkáč.
Napadne-li vás následně, že právě toto ministerstvo, pod jehož působnost uprchlická agenda spadá, musí být přece – opět zcela logicky – vybaveno přinejmenším webovou stránkou s informacemi a kontakty, kde svou touhu pomáhat ukojíte, mýlíte se. Tiskový odbor na vaši otázku odpoví po více než dvou dnech. 

Nic kloudného pro vás ovšem nebude mít a odkáže vás na podfinancované tuzemské občanské organizace a pochlubí se, že: „Bude zveřejněna e-mailová adresa, na kterou budou moci občané nebo firmy a další právnické osoby zasílat své nabídky pomoci.“ Vše působí – a bohužel nikoli náhodou – tak, že ambicí ministerstva vnitra není uprchlíkům jakkoliv ulevit a vyjít vstříc, ale dát jim zakusit co proto z paragrafů a legislativy: k tomu se ale ještě dostaneme. 

Výsledkem toho všeho je, že v detenčním zařízení pro cizince v Bělé-Jezové nyní setrvávají stovky běženců v naprosto otřesných životních podmínkách. Lidé obeznámení s tamní situací hovoří pouze anonymně, kvůli přístupu ministerstva vnitra jde z jejich pohledu o velmi choulostivé téma. Oficiální cestou obrázek reality od nikoho nedostanete. 

V táboře stavěném pro 270 lidí je jich v těchto dnech zavřeno mezi šesti až sedmi stovkami. Ještě vloni jich tam přitom bývalo kolem osmdesáti. Jelikož je kapacita několikrát překročena, nedaří se běžencům poskytovat prakticky žádné právní poradenství ani psychologickou podporu – obojí je přitom naprosto klíčové. 

Cizinci v Bělé nechápou, kde a proč jsou. Chybí tlumočníci, zdravotníci… Po táboře běhají bosé děti. Převládá špína. Část lidí spí ve stanech. Jídlo je nevyhovující. 

Při detenci jsou lidem rovněž zabaveny peníze a mobilní telefony. Situace je podle očitých svědků děsivá. „Za skoro dvě desítky let v této profesi jsem takovou hrůzu ještě neviděl,“ říká jeden. Jiná svědkyně dodává: „Při tom množství zadržených je problém ty lidi i nakrmit, je tam malá jídelna a zamřížované prostory. Než se všichni prostřídají, trvá to hrozně dlouho. V takové situaci už nezorganizujete žádné smysluplné poradenství. Vůbec se nedivím, že se tam lidé bouří.“

Zadržení migranti setrvávají v těchto nelidských podmínkách osmdesát šest dní. Za den pobytu hradí 240 korun. To je 20 640 za jednoho člověka. V případě pětičlenné rodiny jde o částku 103 200 korun. Tolik k častému lživému tvrzení při hádkách na sociálních sítích a v hospodách: „Na co si stěžují, ještě dostanou zadarmo najíst.“ 

Dlužno také dodat, že odhadem devadesát procent lidí zadržených v Bělé prostě peníze má. Aby se sem dostali, prodali doma často vše, co měli. A český stát je o podstatnou část těchto peněz, které v začátku nového života v emigraci potřebují, připraví.

Lidé, kteří prostředky nemají, se stávají dlužníky. Na výstupu z Bělé pak dostávají „kapesné“ čtyři sta korun. Není úplně jasné, k čemu jim má být tato směšná částka vůbec užitečná.

Ministerstvo vnitra se bude muset probudit a začít aktuální situaci řešit s ohledem na lidská práva. Jinak se ještě prohloubí utrpení tisíců běženců a naše mezinárodní ostuda. Foto Peter Tkáč.

Kolik lidí ještě musí trpět, než si soudy udělají jasno?

Ještě než se dostaneme ke kýžené odpovědi na otázku, co s tím? Jak pomoci? Zastavme se u toho, proč vlastně běženci v Bělé-Jezové vůbec jsou? Ukáže se totiž, že patrně z něčí umanutosti.

Kdo se o téma uprchlíků trochu zajímá, musel v posledních dnech či týdnech narazit na klíčové slovo „Dublin“, nebo-li Dublinské nařízení.

Dublinské nařízení ve stručnosti říká, že žádost o azyl podanou cizincem kdekoliv v Evropské unii posuzuje vždy jen jeden stát. Pro většinu cizinců to znamená, že jde o první unijní stát, do kterého vstoupili a v němž také zpravidla o azyl požádali. Tam by také měli setrvat po celou dobu azylového řízení. Další překračování hranic je považováno za neoprávněné. A tímto státem je dnes pro uprchlíky, kteří vstupují do Evropské unie a cestují přes Českou republiku, prakticky ve všech případech Maďarsko.

Uprchlíků ale do Maďarska vstupuje tolik, že tamní úřady situaci vůbec nezvládají. Lidé migrují dál do Evropy a pokud je cizinecká policie zadrží na našem území, zavře je v Bělé-Jezové, kde čekají zmíněných šestaosmdesát dní, po které náš stát jedná s maďarskou stranou o jejich návratu.

Existují přitom silné právní názory, že se to celé momentálně děje nezákonně. Už v roce 2011 Nejvyšší správní soud judikoval, že cizince na našem území nelze zadržet v případě, kdy účel jejich zadržení nemůže být realizován. A tato situace nyní evidentně nastává. Potvrdí-li se, že Česká republika skutečně postupuje protiprávně, dostane se jí vedle mnoha jiných i „skvělého“ statusu země, která okrádá ty nejpotřebnější.

V červenci se podařilo z 208 žádostí o předání cizinců podle Dublinského nařízení do Maďarska zrealizovat tři. V červnu čtyři ze 113. A tak bychom mohli pokračovat. „Dublin“ zkrátka absolutně nevyhovuje současné kritické situaci, jeho striktní dodržování ji jen komplikuje a ožebračuje potřebné. Jak dlouho ještě?

Jak pomáhat, když stát nechce chránit

Zatímco stát tedy zadržuje lidi utíkající před válkou v ponižujícím vězeňském režimu a plánuje, jak s příchodem dalších stovek či tisíců migrantů v nadcházejících chladných měsících zapojit do spolupráce armádu a vězeňská zařízení, těmi nejsolidárnějšími tu jsou jednotlivci. A ani jim není ministerstvo vnitra schopno vyjít vstříc, jen je odkazuje na občanské organizace, jejichž práci přitom samo nijak neulehčuje. Je hanba, že stát na jednu stranu s pomocí občanských organizací automaticky počítá, ale neumí jim či nechce zajistit dostatečné prostředky pro činnost, která je řádově levnější než jeho služby.

K vůbec nejdůležitějším formám pomoci patří podpora zavedených občanských organizací, jako je Organizace pro pomoc uprchlíkům. Foto Peter Tkáč.

Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek musel v pondělním Hyde Parku České televize čelit ponižujícím otázkám (padly pro jistotu hned na začátku rozhovoru), kolik že jeho Organizace pro pomoc uprchlíkům bere peněz a jak s nimi nakládá. Realita je přitom taková, že Rozumek musí propouštět zkušené a obětavé zaměstnance, kteří už tak pracují za podprůměrné mzdy. Takhle tu na klíčových složkách občanského sektoru nešetřil ani Nečas.

Tím se tedy konečně dostáváme k věci. Ptá-li se proto někdo: „Jak mohu pomoci běžencům?“ platí, že podpora těchto nevládních organizací, nejlépe formou trvalého příkazu, rozhodně patří k velmi dobrým nápadům. Umožní prověřenou práci zkušených lidí, na kterou je nyní nutné poptávat dobrovolníky.

„V současné době nejsou k dispozici žádné státní ani evropské dotace na bezplatnou právní a sociální pomoc uprchlíkům v uzavřených zařízeních Bělá, Vyšní Lhoty, Zastávka a Ruzyně ani v otevřených pobytových táborech Kostelec a Havířov. Akutně potřebujeme pomoc pro bono právníků, kteří by byli ochotní cestovat za klienty,“ říká Rozumek. Chybí rovněž tlumočníci z arabštiny a další odborníci.

Organizace pro pomoc uprchlíkům také dokáže spojit firmu, která by ráda nabídla pracovní místo cizinci, s vybraným člověkem. „Problém ale je, že u nás může člověk pracovat až po roce v azylovém řízení, kdežto v Německu už třech měsících,“ stěžuje si Rozumek na neohrabaný přístup státu. Obdobně dovede Organizace pro pomoc uprchlíkům zužitkovat i nabídky ubytování.

Konkrétně se nyní hledá práce například pro sedmatřicetiletého nevidomého Syřana, otce tří dětí. Seznam dalších nabídek najdete v příloze pod článkem – nic tak přehledného, podrobného a konkrétního zatím není jinde k dispozici.

Dále je zde poptávka po mentorech pro běžence: „Dobrovolník dostane po proškolení a po vzájemném souhlasu ‚přiděleného‘ klienta z řad uprchlíků, kterému pomáhá s integrací do společnosti, mluví s ním česky, vyřizuje záležitosti v České republice, pomáhá najít ubytování a práci,“ říká Rozumek. 

Způsoby jak se do pomoci uprchlíkům zapojit výhledově nyní budou promýšlet také dvě největší tuzemské univerzity. Karlova univerzita už o prázdninách ohlásila, že několika uprchlíkům nabídne studium i ubytování. 

„Aktuálně budeme promýšlet, co můžeme udělat – ať už půjde o výzkumnou činnost nebo pomoc s poradenstvím migrantům. Dlouhodobě například spolupracuje naše katedra výtvarné výchovy s uprchlickým táborem v Zastávce, kde se pořádají arteterapeutické dílny,“ doplňuje mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová. Předpokládá také, že v průběhu nadcházejícího semestru se podaří upřesnit příležitosti k uplatnění studentů právnické fakulty, fakulty sociálních studií či studentům jazyků.

Co dělat hned teď

Lidem v Bělé a v okolí budapešťského nádraží Keleti i dalším migrantům je ovšem potřeba pomoct hned teď. „Máme informace, že není problém přinést materiální pomoc na vrátnici v Bělé, tam pak bude dále předána,“ říká jeden z lidí obeznámených s tamní situací. Zcela neznámá a dost možná ještě řádově horší je ale situace v čerstvě znovu-otevřeném zařízení stejného typu ve Vyšních Lhotách.

Mnozí uprchlíci cestou přišli prakticky o všechno. Potřebují oblečení a boty, deky, spacáky. Velmi akutní je poptávka po hygienických prostředcích: dětských plenách, vložkách, deodorantech, zubních kartáčcích, pastách, mýdlech. Pomůže také trvanlivé balené jídlo a balená voda či další nápoje.

Uprchlík je ale stále člověk a zvláště v obtížné životní situaci jej mohou velmi potěšit dary, které uspokojí jeho malé neřesti: cigarety, sladkosti, hračky pro děti. Začíná se objevovat i poptávka po hrách k zabavení – šachy, karty – a sportovním náčiní. 

Aktualizované informace o materiální pomoci zveřejňuje webová stránka www.pomocuprchlikum.cz – na ní také každý nalezne informace o možnostech pomoci v zahraničí. Sbírek v souvislosti se současnou situací přibývá. V regionech je otevírá i Charita.

Konkrétně v Bělé-Jezové a na nádraží Keleti je podle svědků materiální pomoc skutečně zapotřebí. Foto Peter Tkáč
Nemálo lidí si pak také položilo otázku, zda mohou uprchlíky uvízlé na našem území či v Maďarsku sami převézt svým automobilem například do vytouženého Německa. Právníci ovšem takové nápady rozhodně vymlouvají: „Jednalo by se o organizaci a umožnění nedovoleného překročení státní hranice, což je trestný čin i v případě, že to provedete bez úplaty.“ 

Pro zajímavost: v případě, kdy tuzemec uzavře s uprchlíkem či uprchlicí sňatek, se úplata v úvahu bere. „I takovéto kuriózní nabídky z řad veřejnosti dostáváme,“ popisuje Martin Rozumek.

Na zahraničních serverech se však v souvislosti s převážením migrantů po Evropě objevují návody, jak před zákony přece jenom proklouznout: „Svezte jen jednoho člověka, posaďte ho na zadní sedadlo a jeďte při tom se spolujezdcem. Nepřijímejte žádné peníze, palivo plaťte kartou, mějte u sebe jen nejnutnější minimum hotovosti.“

V Rakousku se vedle toho organizuje spontánní konvoj vozidel, který by uprchlíky z Keleti odvezl tuto neděli. Pravděpodobně se chystá i přidružený konvoj z našich zemí

Jistou kličkou by také mohl být převoz lidí „od bran detence v Bělé“ k německé hranici. V nejbližších dnech od tam bude propuštěno díky středečnímu rozhodnutí ministerstva vnitra nezadržovat na naše území nadále Syřany snad skoro dvě stě lidí…

Vlna české solidarity se zvedá. Lze předpokládat, že současně s ní se někteří jedinci budou i radikalizovat, ale většina – doufejme – v sobě najde a probudí to laskavější a soucitnější já. 

Po webu jako je www.pomocuprchliku.cz možná co nevidět vznikne i česká obdoba německého www.refugees-welcome.net, kde občané nabízejí své ubytovací kapacity ke sdílení s uprchlíky. 

Pořád ale platí, že běženců u nás zas tak mnoho není a nebude. Ke 31. červenci u nás o azyl požádalo jen 884 lidí. Je vlastně smutné, že jsme pro uprchlíky jen tranzitní zemí, že je vlastně nezajímáme. Možná se ale, vzhledem ke zdejší předsudečné, neinformované, nicméně o to suverénnější debatě, není zas tak čemu divit.

Samozřejmě také nakonec přijmeme uprchlíky podle evropských kvót. A to už ale bude opravdu načase, aby se na ministerstvu vnitra probrali a začali přemýšlet, jak situaci řešit, nikoliv komplikovat. Personální změny by se asi hodily: podpora potřebným i těm, kteří jim pomáhají, nechť je opět automatickým minimem. A kampaň, která by uprchlíky přivítala s vřelostí aspoň bavorskou, by nám vrátila sebeúctu a důstojnost. Proč bychom to vlastně neměli zvládnout?

SHRNUTÍ: 

Co můžete udělat hned:

  1. Přispějte do materiálních sbírek pro uprchlíky v Bělé-Jezové a v Keleti.
  2. Založte trvalý příkaz na účet renomované občanské organizaci, která s uprchlíky pracuje.
  3. Svezte uprchlíky svým autem – ale pozor, je to velmi riskantní. Podrobnosti v textu.
  4. Nabídněte uprchlíkům s azylem práci, bydlení, prostředky.
  5. Nabídněte své právní vzdělání pro poradenství uprchlíkům v táborech.

Co můžete udělat výhledově:

  1. Staňte se mentorem konkrétnímu uprchlíkovi, usnadníte mu nový život v naší zemi.
  2. Hledejte možnosti zapojení do práce s uprchlíky na své univerzitě.

Seznam aktuálních a konkrétních nabídek, jak se do pomoci zapojit, najdete ZDE v příloze.

Článek původně vyšel v Deníku Referendum ZDE

[7. září 2015]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?
Anebo nás chcete ve vydávání podobných textů podpořit jinak?


Další články tohoto autora


  Související články:

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.