graphic-header
Občanský kalendář » «»

červen 2017

2017-5&clndr_act=2017-6-26
2017-7&clndr_act=2017-6-26
PoÚtStČtSoNe
1
čtvrtek 1. června   »   1 událost
2
pátek 2. června   »   1 událost
3
sobota 3. června   »   1 událost
4
neděle 4. června   »   1 událost
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16
17
sobota 17. června   »   1 událost
Akce » Knihex 07
18
neděle 18. června   »   1 událost
Akce » Knihex 07
19 20
21
středa 21. června   »   1 událost
Akce » Klimakemp 2017
22
čtvrtek 22. června   »   1 událost
Akce » Klimakemp 2017
23
pátek 23. června   »   1 událost
Akce » Klimakemp 2017
24
sobota 24. června   »   1 událost
Akce » Klimakemp 2017
25
neděle 25. června   »   1 událost
Akce » Klimakemp 2017
26
pondělí 26. června (dnes)   »   2 události
Akce » Motýlení
Akce » Klimakemp 2017
27 28 29 30
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak hodnotíte rok 2016?

stál za starou belu

špaténka, ale byly horší

střídavě oblačno

v podstatě dobrý

můj životní rok

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 2/2015  »

Minizahrádka po celý rok
autor/ka: Ania Mendrek 

Dominik Grohmann

Minizahrádka po celý rok

Přišlo jaro. To nás vybízí nejen k jarním úklidům, ale také k zahradničení. Pěstování ovoce a zeleniny na zahrádce či balkonu je skvělá volba, jak si doplnit jídelníček, nebo dokonce udělat krok k samozásobitelství. Zpestřovat si jídelníček však můžete celoročně. Bez zahrady či balkonu. Ptáte se jak?

Většina z nás si na základní škole vyzkoušela, jak hezky vyroste řeřicha pouze z vody a sluníčka. Stačí vata, semínka, občas zalít a čekat, až se na okenním parapetu zazelenají drobné lístky. Tímto jednoduchým způsobem si zabezpečíme celoroční „pastvu“ nahořklé a trochu pikantní řeřichy. Existují však možnosti, jak si tuto pastvu zpestřit mnoha dalšími zelenými chuťovkami.

Zahrádka pro každého

V osmdesátých a devadesátých letech minulého století se ve světě objevil nový pojem — microgreens, česky nazývaný osení či minizelenina. Částečně se jedná o obdobu klíčení luštěnin či již zmiňované řeřichy. Proces je ovšem trošku složitější, odměna ale o to bohatší.

Vedle semínek budete potřebovat nádobu, do které se vejdou dva až tři centimetry zeminy. Nádoby mohou být rozmanité, ideálně nějakým způsobem recyklované — ustřihnuté tetrapacky, kelímky od jogurtů a podobně. Na dno dáme substrát, do něhož vtlačíme semínka (můžeme poměrně nahusto) a poprášíme trochou zeminy. Zalijeme vodou a — ideálně rozprašovačem — udržujeme substrát vlhký tak, aby v něm voda nestála. Během pár dní uvidíme první zelené tečky. Rozdíl oproti nakličování luštěnin tkví v tom, že se sklízejí až malé rostliny, nikoliv klíčky; tedy v momentě, kdy rostlinkám narostou dva až čtyři pravé lístky. Sklizeň očekávejte za dva či tři týdny od vysetí, když rostlinky dorostou čtyř až pěti centimetrů.

Microgreens můžete samozřejmě pěstovat přímo na zahradě či ve velkých květináčích na balkoně. Jejich kouzlo ale spočívá v tom, že vám stačí okenní parapet. Pěstovat tedy můžete po celý rok. Jako substrát lze zvolit buď přímo výsadbový, nebo klidně takový, který nemá mnoho živin, protože semínko obsahuje vše potřebné pro svůj startovací růst.

Nové chutě, nové vitamíny

U microgreens překvapí především široká paleta nových chutí různé intenzity. Ne náhodou slouží jako oblíbené oživení kulinářských specialit v prestižních restauracích po celém světě. V zahraničí lze koupit přímo různé směsi pro výsadbu microgreens — citrusovou, bylinkovou, intenzivní, duhovou a plno dalších.

Můžete tedy míchat dohromady různé druhy, nebo klidně zvolit jen jednodruhovou výsadbu. Doporučuje se použití rozličné košťálové (brokolice, zelí, kapusta, kedluben, květák…), listové (saláty, mangold, špenát…) nebo kořenové zeleniny (velmi oblíbená je červená řepa).

foto: Chris Radcliff

Při sklizni přitom platí pravidlo, že čím je rostlinka menší, tím intenzivnější chuť má. Intenzivní není ovšem pouze chuť, ale také množství vitamínů. Minirostlinky jich obsahují až pětkrát více než jejich dospělé podoby (samozřejmě porovnáváno na základě hmotnosti). Některé botanické studie například zjistily, že po deseti dnech od zasetí má největší koncentraci vitamínu C minirostlinka zelí — konkrétně 147 miligramů na 100 gramů čerstvé váhy, přičemž „dospělé zelí“ obsahuje 49 miligramů na 100 gramů čerstvé váhy (doporučená denní dávka je 60 mg).

Není semeno jako semeno

Při hledání informací o minizelenině mě zároveň zajímalo, jaká semínka volit. Alena Lehmannová z plzeňského sdružení ENVIC, které organizuje i kurzy tvoření minizahrádek, v rozhovoru pro Český rozhlas neváhá doporučit i semínka s prošlou dobou minimální trvanlivosti. „Zas až tolik neriskujete, naopak je krásně zužitkujete. Mrzelo by nás, kdyby nám na záhoně nevyklíčila, ale jedna mistička se dá kdyžtak oželet.“ U prošlých semínek totiž není záruka, že nám vyklíčí. Doba klíčivosti bývá rozdílná a záleží také na skladování.

Když ale doma nemáme semínka žádná, musíme nějaká nakoupit. A ve vzduchu visí otázka, zda normální, nebo v biokvalitě.

Jaroslav Mach — biofarmář, který u Osové Bítýšky mimo jiné pěstuje biopohanku na osivo — mi potvrdil, že klíčivost semen je u konvenčních i bio stejná. Biozemědělci však v režimu ekologického zemědělství musí sít pouze biosemena. Hlavní motiv tohoto nařízení spatřuje pan Mach v podpoře celého biozemědelství — roste tak totiž poptávka po dalších plodinách vypěstovaných způsobem šetrným k životnímu prostředí. „Je ale dost možné, že v konvenčních semenech lze najít rezidua různých chemických přípravků a hnojiv, kterými se rostliny ošetřují před sklizní. Což u ekologického zemědělství nehrozí,“ dodává. Roli může navíc hrát i rozdílný přístup ke způsobu skladování. „Setkal jsem se s tím, že ve skladech s konvenčními surovinami se takzvaně hasil požár, až když hořel, tedy například až v momentě, kdy se hlodavci přemnožili. Navíc je možné, že se ty suroviny něčím můžou mořit, aby déle vydržely.“ Při uskladňování bioprodukce se žádné chemikálie používat nemohou, například ani jedy proti hlodavcům. Velkým problémům se tak „musí předcházet různými preventivními a přírodními opatřeními, třeba dodržováním čistoty,“ dodává Mach.

Bé je správně

Jaká semínka tedy volit? Lépe ta v biokvalitě. V první řadě jejich nákupem podpoříme ekologické zemědělství, které šetrně obhospodařuje půdu a nezamořuje spodní vody chemickými hnojivy. A za druhé budeme mít jistotu, že neobsahují žádné stopy nebezpečných chemikálií. Nutno zmínit, že jejich cena je však oproti těm konvenčním někdy až pětinásobná. Třeba biobazalku seženete za 49 Kč, kdežto ta konvenční stojí jen devět korun. Ale u jiných druhů, například hlávkového salátu, rozdíl není tak markantní — 16 oproti 9 korunám.

Teď už zbývá jen nakoupit rozmanitou škálu (bio)semínek, vytvořit recyklované květináče, zasít, zalít, jeden až dva týdny počkat a pak pohostit návštěvu kulinářskou delikatesou ozdobenou sklizní z minizahrádky. Osobně volím celer, lichořeřišnici, červenou řepu a různé druhy salátů. Dobrou chuť!

Další díly seriálu Šetrnější spotřeba najdete tady

[12. dubna 2015]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?


  Související články:

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.