graphic-header
Občanský kalendář » «»

listopad 2017

2017-10&clndr_act=2017-11-19
2017-12&clndr_act=2017-11-19
PoÚtStČtSoNe
1 2
3
pátek 3. listopadu   »   1 událost
4
sobota 4. listopadu   »   1 událost
5
neděle 5. listopadu   »   1 událost
6 7 8
9
čtvrtek 9. listopadu   »   1 událost
10
pátek 10. listopadu   »   2 události
11
sobota 11. listopadu   »   3 události
12
neděle 12. listopadu   »   2 události
13 14 15 16 17
18
sobota 18. listopadu   »   2 události
19
neděle 19. listopadu (dnes)   »   1 událost
20
pondělí 20. listopadu   »   1 událost
21
úterý 21. listopadu   »   1 událost
22
středa 22. listopadu   »   1 událost
23
čtvrtek 23. listopadu   »   1 událost
27
28
úterý 28. listopadu   »   1 událost
29 30
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Akutně.sg  »

Odstřihnout se od systému znamená popírat část našeho života
autor/ka: Helena Kursová 

Rozhovor se Zuzanou Matúšovou Girgoškovou

Odstřihnout se od systému znamená popírat část našeho života

Manželé Matúšovi odešli před pár lety na Nový Zéland se dvěma malými dětmi. Chtěli si resetovat život, který byl příliš uspěchaný a jako v případě mnoha jiných lidí se odehrával kolem vydělávání a utrácení. Tři měsíce dobrovolnické práce na farmách zcela změnily jejich život a manželé dnes k podobné změně inspirují další lidi. Zuzana Matúšová Girgošková si s námi povídala o jejich mobilním domě, permakulturní zahradě, životě „mimo systém“ i o cestování s dětmi.

V jakém domě jsi vyrůstala?

V paneláku ve městě Levoča. Jsem panelákové, sídlištní dítě, což je moje největší výhoda, protože jsem byla nepopsaná tabule, když jsem přišla na vesnici, do domu, a začala jsem pěstovat. Mnohé pěstitelské návyky odůvodňují lidé tím, „že se to tak jednoducho dělá“. Já jsem nevěděla, „jak se to dělá“, takže jsem se pořád ptala, jako dítě. Dnes mi to pomáhá, když vysvětluji lidem na kurzech o permakulturních zahradách, jak pěstovat, protože jsem na začátku pokládala tytéž otázky jako oni.

Jak se sídlištní dítě dostane do domu s vlastní zahradou?

Měla jsem 24 a muž 26 let, když jsme si brali první hypotéku. Byla jsem druhačka na výšce a již jsem měla vlastní dům. No, nemohli jsme si „vyskakovat“. Hledali jsme něco cenově dostupného a oslovila nás samota při maďarsko-slovenské hranici. Tam jsem se začala seznamovat s tím, kolik roboty je kolem zahrady a domu.

Silná motivace začít si pěstovat vlastní potraviny přišla s dětmi – uvědomili jsme si odpovědnost. Chtěli jsme, aby měli co nejzdravější stravu. Tehdy začaly naše první pěstitelské zážitky. A to doslova. Třeba nám šneci sežrali zelí, stále se něco dělo... Učili jsme se stylem pokus-omyl a pěstovali jsme konvenčně.

Kdy ses poprvé setkala s permakulturou?

Až v dalším domě. Na maďarské samotě se žilo velmi romanticky, ale také příšerně neprakticky – zejména, pokud má člověk dvě děti. Tak jsme přešli do malé vesničky s 250 obyvateli, kde pro nás bylo kulturním šokem mít osvětlení a chodník. Naše sousedka měla permakulturní zahradu a my jsme se divili, co tam chce z plevele vypěstovat.

Díky naší manželské krizi jsme se pak dostali na Nový Zéland, kde jsme šli jako dobrovolníci na farmy s permakulturními zahradami. Tam jsme viděli celý proces, ale za tři měsíce se člověk nenaučí všechno. Byla to spíš inspirace pro další vzdělávání, které přišlo po návratu v podobě kurzu permakultury u Patricie Černákové. Nejvíce jsem se ale naučila ve vlastní zahradě na svých vlastních zkušenostech. Prodali jsme také druhý dům, koupili starý sad a v tom jsme za pomoci Patricie vytvořili permakulturní zahradu.

V jednom ze svých článků na vašem blogu píšeš o vaší permakulturní zahradě jako o meditační.  Proč?

Meditace se často spojuje se stavem vnitřního klidu a harmonie. Člověk se nejvíce dokáže harmonizovat a uklidnit v lese a v přírodě. Proč si takovou přírodu neudělat i doma v zahradě? Ačkoli je maličká, důležité je, aby byla pestrá a měla prvky, které vidíme v lese. I v malé zahradě se umí najít místo pro keř, nižší strom, malé napajedlo pro ptáčky a hmyz, bylinky. Najednou zahrada začne žít – v trávě se mihnou brouci, jsou tam vůně, ale i chutě, pokud jde o jedlý strom.

Dnes jsou totiž zahrady jako obraz, člověk se na ně dívá, ale nic se tam nehýbe. Člověk nemá nutkání vyjít ven. Když má zahrada několik prvků – květiny, zeleninu, člověk má potřebu jít ven, podívat se, zkontrolovat ji a v rámci toho zrelaxovat. Nebere to z pohledu, že tam musí makat, ale má důvod o něco pečovat. Zároveň tak pěstuje vnitřní pocit sounáležitosti a soucitu, které dnes chybějí například dětem.

foto: archiv manželů Matúšových

Pomáhají ti chlapci v zahradě?

Velmi. Nasbírali hrách, Jakubko (6) za námi sám přišel, že už jdeme louskat. Maroško (5) zase chodí sbírat jahody a dělí se s námi. Pečuje také rád o zvířata – hned po škole nachová kachny, psa.

Dům pro všechny smysly

V zahradě jste si postavili mobilní dřevodům. Proč tato volba?

Mobilní dům měl být dočasné, provizorní bydlení, než si postavíme dům ze slámy, po kterém jsme toužili. Mobilní bychom pak prodali a nový majitel by si ho odvezl na dvou kamionech. Ale my neumíme dělat dočasné věci. Tak se z lowcostového projektu stal super kvalitní zdravý a ekologický dům.

V čem je zdravý?

Základem jsou přírodní materiály: dřevo a korek. Téměř všechno máme z masivu.

V interiéru jsme vsadili na to, že když se chce člověk cítit v prostoru dobře, musí mít zajištěny všechny potřeby. Důležitá je potřeba bezpečí, kterou vyvolávají například trámové stropy. Lidé žili stovky let v dřevěnicích, kde byly odkryté trámy, viděli, co mají nad hlavou. To je moment, který v člověku vyvolá pocit jistoty.

Chtěli jsme dům, který hraje na všechny smysly. Pro čich tu máme krásně vonící dřevo. Máme akusticky speciální sádrokartony a dřevo s korkem roznášejí zvuk lépe, protože mají nepravidelný povrch. Nemáme v domě ozvěnu jako v hrnci. Dále máme hmat – je krásné, když se víš dotýkat teplých, měkkých povrchů. To je ten korek, když po něm chodíš, a masiv. Člověk žil miliony let v lese, kde jsou nepravidelné struktury a tak je na ně zvyklý – zrak se nám při nich nenamáhá, není stresovaný. Navíc přírodní materiály nepotřebují žádné vylepšováky v podobě chemie, takže z nich nemá co vyprchat.

Co tě inspirovalo k takovému pojetí interiéru?

Při plánovaní interiéru nás vedla interérova designérka Veronika Kotradyová. Na Slovensku se jako jediná věnuje zdravému bydlení dle principů designu s ohledem na lidské tělo a mysl (body conscious design). Napsala již dvě publikace o tom, jak interiér zařídit tak, aby splňoval potřeby člověka pro život.

V jakých situacích vnímáš, že to funguje?

Třeba když přijdu do domu, kde není dobře vyřešena akustika. Člověk, který je zvyklý na tento standard, okamžitě vnímá jiný zvuk, když je v domě bez záclon a koberců, například. Velmi rychle znervózním, protože se mi zdá, že děti křičí víc než jindy.

foto: Helena Kurusová

Dále například na teplotě uvnitř. I když je venku zima, tak v tomto domě nejsou stěny studené jako ve zděných domech. Člověk nemá pocit chladu. Naše děcka milují válet se po zemi, neboť je zde teplý korek. Už když se mi motají pod nohama, říkají mi: mami, my se uzemňujeme.

Dobře se nám také spí a jsme i zdraví.

V čem ještě je dům ekologický?

Téměř všechny materiály jsou recyklovatelné – asi 80 %. Nerecyklovatelná je například kuchynská linka. Ta jediná není z masivu, protože jsme si nedali vyrobit novou, která by musela být speciálně vyrobená pro nás, ale koupili jsme ji z druhé ruky.

Jak najít odborníky pro stavbu podobného domu či vytvoření permakulturní zahrady?

Každý máme svou vlastní cestu, to, na co se zaměřujeme. Prioritní je rozhodnout se, že chci změnit něco v mém bydlení, aby bylo zdravější. Když člověk učiní rozhodnutí, lidé, které potřebuje, se mu do cesty dostanou.

Restart

Podobně se vám dostali do cesty lidé, když jste se rozhodli jít před čtyřmi lety na Nový Zéland?

Tehdy jsem fungovala v krizovém režimu, chtěla jsem zachránit rodinu a šla jsem jako automatická pračka, abych všechno odbavila a vyřešila. Moje motivace byla tak obrovská, že se mi podařilo vyřídit letenky pro celou rodinu jako výměnu za psaní článků a trojměsíční program na rádiu Jemné melodie.

Proč jste šli právě tam?

Chtěli jsme odjet do přírody. Nechtěli jsme vydělávat peníze, protože to nás dovedlo do stavu, že jsme na sebe neměli čas. Takže jsme šli jako dobrovolníci v tom, v čem jsme nebyli začátečníci. Chtěli jsme jít na farmy a věděli jsme, že musíme jít někam, kde bude teplo. Jelikož naše cesta vycházela na období evropské zimy, přicházeli v úvahu pouze teplé země. Dostala jsem tip na Nový Zéland, ale měla jsem pocit, že je to daleko, neměli jsme peníze. Nejlepší kámoška mi řekla, abych nepřemýšlela, jak se to nedá, ale jak se to dá.

Telefonát s ní mi změnil pohled a začala jsem přemýšlet, že když jsem novinářka, mohu psát. Ale pro koho? No, tak si založím blog, co bude můj mediální prostor, který mohu nabízet partnerům. Strávila jsem za počítačem oslovováním partnerů tisíce hodin. Měla jsem vypracovanou prezentaci, absolvovala jsem několik hodin jednání. Ale muselo to tak být, měli jsme mít tu zkušenost, abychom ji mohli šířit dál.

Nový Zéland ti změnil i pracovní působení...

Ta cesta nám změnila celý život. Dali jsme výpovědi v zaměstnáních a začali jsme pracovat na volné noze. Děláme to, co chceme, to, co se nám líbí – naše vlastní projekty. Otevřelo nám to oči v tom, že člověk může žít svobodně, jen to musí uvidět. Třeba se rozhodnout, ne říkat „to se nedá, nejde to“.

Fungovali jste po návratu z Nového Zélandu i přes bartry. Je to způsob, jak může člověk žít dlouhodobě?

Ne. Ačkoliv dodnes bartrujeme v každodenním životě. Máme vajíčka, takže je s kámoškou, která má kozy, vybartrujeme o sýr. Je to velmi příjemné, protože najednou nejde o peníze, vytváří to pozitivní vztahy.

Se všemi partnery, kteří vstoupili do našeho projektu LifeReset, máme dobré vztahy, ale z mého pohledu se nedá žít pouze tak. Dohodnout výměnu znamená mnoho energie a času, pokud nejde o vajíčka.

foto: Helena Kurusová 

Beru barter jako satisfakci za to, kolik energie, času a lásky, ať to zní jakkoliv pateticky, dávám do blogu. Je to množství energie, která se mi někdy vrátí zpět tak, že se nám ozve partner a něco nám nabídne. Je důležité, aby byl zachován zákon zachování energie – někdo dává, ale potřebuje i přijímat, protože jinak může vyhořet.

Jaké jsou nevýhody práce na volné noze?

Je to výzva, která mně učí důvěřovat životu, neboť to znamená i nejistotu.

Ostatně ale všechno zlé má svůj význam a může nás něco naučit. Důležitá je sebereflexe po každém pádu, aby člověk věděl, co mu to přineslo a co vzalo.

Nakolik jste soběstační?

Znám lidi, kteří fungují z velké míry soběstačně – dá se to, ale znamená tovýrazné snížení komfortu. My se snažíme o soběstačnost tím, že si pěstujeme.

Učíme naše děti, ať jdou do zahrady natrhat úrodu. Když se vrátí s cuketou, už vědí, že jsme ji spolu sázeli našimi rukama, takže mají informaci o tom, co potřebujeme. Ta cuketa má i naši lásku, protože jsme se o ni starali, a nyní ji můžeme sníst a ona nám to vrátí. Chlapci cítí, že i my se z toho upřímně těšíme. Vůbec jim nevadí, že jedí dva týdny třešně nebo že každý den pijí kozí mléko, neboť nyní máme na prázdninách kamarádčinu kozu, kterou každý den dojíme.

Život s dětmi nekončí

Kde se vaše děti vzdělávají?

Děti chodí do komunity doma se vzdělávajících rodin, která má vlastní průvodce. Jde o demokratické vzdělávání, kde se děti učí to, co chtějí, kolik chtějí, s kým chtějí. Založené je to na tom, že když se dítě učit nemusí, má větší motivaci zajímat se o věci kolem.

Pro nás není důležité, aby děti věděly větné členy, když vědí spisovně, srozumitelně mluvit. Mnohem důležitější je, aby věděly věci komunikovat, uměly se samy rozhodnout. Chceme taky, aby problémy nebraly jako katastrofu, ale jako výzvu. Pokud se rozhodnou pro inženýrství, nastudují si integrály a další věci. Já potřebuji, aby si uměly vypočítat, jaké jsou odvody pro stát a aby věděly, kolik jich bude stát postavení domu. Pro mě je důležité, aby věděly prakticky žít, aby nemyslely v mantinelech – jak jsem nepřemýšlela já na začátku v zahradě, když jsem byla nepopsaná tabule. Vše jsem se naučila, protože jsem chtěla.

Náš systém nutí děti, aby se něco naučily zpaměti a potom za to dostanou dobrou nebo špatnou známku. Ale ono je to naopak – dítě se učí, když dělá chyby – tak, jak jsem se učila já v zahradě.

Dítě se ale v určitém věku musí zařadit do systému, ne?

Ano, ale v tom věku už je sebevědomé. Například se v naší komunitě učí nenásilné komunikaci, díky čemuž umí analyzovat své potřeby a mluvit o nich s konstruktivním přístupem. Takové dítě si umí v běžné škole ustát mnoho situací, které mnoho děti ustát neumí.

foto: Dominika Adámková

Nechci, aby moje děti dělali to, co jim řeknu, nebo to, co musí. Já sama žiji a chci žít svobodný život. Nechci děti nutit, aby dělali něco, s čím nejsou vnitřně ztotožněné. Je to taky o důvěře v děti – v to, že se samy chtějí posouvat, nechtějí zůstat hloupé.

Takže vaším cílem není nějak se odstřihnout od systému?

Mnoho lidí se nás na to ptá. Jsou lidé, kteří chtějí žít zcela mimo systém – odejít do lesa a žít tam na samotě. Ale my se je snažíme uzemnit – říkáme jim, že jsme se narodili v 21. století, ne před sto lety, a to je třeba respektovat. Není třeba se bát výdobytků doby, které tu jsou. Odstřihnout se od stávajícího systému znamená popírat část našeho života, to také není řešení. Já vnímám systém s nadhledem. Vím třeba, že nezměním politiku, pokud do ní nevstoupím. Tudíž se nad ní raději nebudu pozastavovat, raději zaměřím svoji energii na něco, co můžu změnit.

Dáváte na názory vašich dětí?

Ano. Mnoho lidí se dnes dětí zeptá na názor, ale neudělá to, co dítě potřebuje. Dítě pak má zkušenost, že jeho názor nic neznamená. Na toto my doma dbáme, protože v opačném případě dítě přestane věřit tomu, že je vyslyšeno a má se vyjádřit.

Nasloucháte dětem i v případě cestovaní?

Povídáme si s nimi, kam budeme dále cestovat. Musíme se jich ptát, jinak by do toho nešly, byly by znásilněny. Potom děti nespolupracují a nejhorší, co může být, je, když dítě na cestě nespolupracuje.

Když jsme jeli do Thajska, Jakubko a Maroško nebyli velmi nadšení, protože měli ve školce skvělou partu a nezdálo se jim, že odejdou na dva a půl mesíce. A názor změnily asi až po dvou týdnech v Thajsku, takže ty první dva týdny byly náročné, chtěli se vrátit domů. Už si nepamatovali, jaké byly tři měsíce na Novém Zélandu, to byli maličcí. Ale teď, když už jsou velcí a pamatují si Thajsko, stále za námi chodí a ptají se, kdy už zase někam půjdeme.

foto: archiv manželů Matúšových

Co bys poradila rodičům, kteří chtějí cestovat s malými dětmi?

Partneři by si měli vzájemně důvěřovat a být si oporou. Na cestách se vždy vyskytnou náročné situace a je dobré je řešit s „chladnou hlavou“. Alespoň jeden z rodičů by měl zůstat nad věcí. Nejvíce zla nadělá, když rodič cítí nejistotu. Děti to rychle vycítí.

A pak je důležité umět dětem vyhovět – nejít si tvrdohlavě za svým. Na oplátku s námi budou spolupracovat v jiné situaci. A také respektovat jejich komfortní zónu – je důležité, aby byly děcka v pohodě, pak jsou v pohodě i rodiče. A pokud si rodiče mezi sebou rozumějí, jsou v pohodě i děti.

Připravila Magdaléna Vaculčiaková.

[10. července 2017]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?
Anebo nás chcete ve vydávání podobných textů podpořit jinak?


Další články tohoto autora


  Související články:

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.