graphic-header
Občanský kalendář » «»

květen 2017

2017-4&clndr_act=2017-5-23
2017-6&clndr_act=2017-5-23
PoÚtStČtSoNe
1
pondělí 1. května   »   1 událost
2
úterý 2. května   »   1 událost
3
středa 3. května   »   1 událost
4 5
6
sobota 6. května   »   1 událost
7
8 9 10 11 12
13
sobota 13. května   »   2 události
14
15
pondělí 15. května   »   1 událost
16
úterý 16. května   »   1 událost
17
středa 17. května   »   1 událost
18
čtvrtek 18. května   »   1 událost
19
pátek 19. května   »   1 událost
20
sobota 20. května   »   1 událost
21
neděle 21. května   »   1 událost
22 23 24 25
26
pátek 26. května   »   1 událost
Akce » Allfest 2017
27
sobota 27. května   »   1 událost
Akce » Allfest 2017
28
neděle 28. května   »   1 událost
Akce » Allfest 2017
29 30 31
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak hodnotíte rok 2016?

stál za starou belu

špaténka, ale byly horší

střídavě oblačno

v podstatě dobrý

můj životní rok

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 1/2017  »

Prolhaná média a prolhanější prezidenti
autor/ka: Alisdair 

Jan Miessler

Prolhaná média a prolhanější prezidenti

Donald Trump se stal americkým prezidentem, svět šílí, sluníčkáři omdlévají a odborníci žasnou: jakpak je to možné? Copak ten trumpeta v Bílém domě nejspíš natropí? A jestlipak ho půjde tak či onak zastavit, než toho natropí příliš?

A Donald věru tropí. Ještě před uzávěrkou tohoto čísla stihl zakázat státní financování zahraničních nevládek „aktivně podporujících“ potraty, schválit dva kontroverzní ropovody, odstoupit od pracně vyjednané transpacifické obchodní smlouvy, začít s likvidací systému zdravotního pojištění Obamacare, zmrazit přijímání nových federálních zaměstnanců mimo silové resorty, nařídit postavení zdi na hranicích s Mexikem, pohrozit seškrtáním federálních peněz městům, která se budou zdráhat deportovat imigranty…

Jako nejproblematičtější se prozatím ukázalo Trumpovo nařízení nevpustit do země cestující ze sedmi muslimských zemí, jejichž občané ve Spojených státech ještě nikdy nespáchali žádný teroristický čin, a to včetně těch s platným vízem a zelenou kartou. Nejasné formulace a chaotické provedení nejprve poškodily image Ameriky jakožto země zaslíbené pro všechny, aby pak jistý „pseudo-soudce“ (jak ho novopečený pan prezident nazval) platnost celého nařízení pozastavil kvůli rozporu s americkou ústavou a nedostatku podpůrných argumentů. (Vy už teď patrně víte, jak tato soudní pře dopadla.)

Američané objevili Bohemii

Trumpovo nepravděpodobné vítězství i radikální rozhodnutí po nástupu do funkce jsou podle řady komentátorů bezprecedentní. Podle jiné řady komentátorů jde naopak o vyvrcholení předchozích trendů a zvolení post-pravdivého Donalda navíc znamenitě vyjadřuje postmoderní zeitgeist neboli ducha doby, kdy nic není nemožné a všechno je relativní — alespoň co se týká informací z médií.

Čeští komentátoři pak mají skvělou příležitost poukazovat, že to, k čemu se Amerika propracovala teprve na přelomu loňského a letošního roku, máme u nás přece už dávno. Také náš prezident nemá rád novináře, také jeho výroky vykazují vysokou míru post-pravdivosti, také on chová sympatie k pochybným internetovým serverům s pochybným obsahem, a také on má u řady voličů nepochybný úspěch. Aby podobnost obou případů tloukla ještě více do očí, chybí Miloši Zemanovi pouze atomový kufřík, globální vliv a blonďaté háro. Snaha jít za hranice toho, co arbitři dobrého vkusu dosud považovali za salonféhig, naopak nechybí ani jednomu.

Příroda jako ztráta

Mezi oběma prezidenty bohužel panuje shoda i v nevraživosti vůči ochráncům životního prostředí a institucím, které se o ochranu přírody starají. Zatímco Zeman ale může pouze lobbovat (například za kanál Dunaj-Odra-Labe), verbálně se vymezovat (například vůči „zeleným fanatikům“) nebo hrozit vetováním zákonů, které s ochranou životního prostředí souvisejí (zatím hrozí jen teoreticky), americký prezident má širší spektrum možností: může dosazovat a odvolávat funkcionáře, zřizovat a rušit instituce nebo jim ořezávat rozpočet. A Trump je už využil prakticky všechny. Jmenování oklahomského prokurátora a zavilého „klimaskeptika“ Scotta Prunita do čela Agentury pro ochranu životního prostředí (obdoba našeho MŽP), zastavení financování této agentury a oznámení, že se tak jako tak brzy zruší, vyvolalo mezi vědci a ochranáři obavy, že výdobytky dlouholetého boje proti globálním klimatickým změnám přijdou vniveč. Na náladě jim nedodala ani skutečnost, že z internetových stránek Bílého domu okamžitě po nástupu nového prezidenta zmizely všechny zmínky o změnách klimatu (Trump již dříve tyto změny označil za „čínský hoax“) a že i do dalších vysokých funkcí Trump najmenoval řadu jiných klimaskeptiků.

Schválení dvou kontroverzních ropovodů Dakota Accessa Keystone XL možná jenom otráví podzemní vody a neklidné duše indiánských předků, kterým měla smlouva z roku 1868 zajišťovat „věčný klid“. Likvidace federální ochrany přírody nebo plánu na snižování průmyslových emisí ale může přijít draho řadu ohrožených živočišných druhů. Jde však především o to, že nová ekonomická teorie Bílého domu (nebo spíš Trumpova byznysmenská praxe) funguje jako klapky na očích, zabraňující vidět širší souvislosti. Jakékoliv opatření na ochranu přírody v takové perspektivě znamená vyšší náklady čili ekonomickou ztrátu. A takové slovo „vítězové“ typu Trumpa nemají ve slovníku.

Tři rány do mediálního skla

Z Trumpovy perspektivy tento článek píše člen liberální elity, která se sice dokáže rozplakat nad vyhynulým broučkem, ale které ani za mák nezáleží na širokých masách sociálně deklasovaných bližních. Řada lidí v Americe i u nás cítí, že se na ně elity vykašlaly, že jim lhaly a chovaly se pokrytecky — a teď to těm budižkničemům Zeman s Trumpem dávají za potlesku prostého lidu sežrat. Trump, stejně jako Zeman, nicméně necílí jen tak na ledajaké elity: jak píše v prosincovém čísle francouzského měsíčníku Le Monde Diplomatique jeho šéfredaktor Serge Halimi, anti-elitismus v Trumpově podání je vlastně anti-intelektualismus. Podobně jako Zeman, i on rád vytváří lidovou antipatii vůči kulturním elitám — v Americe je to Hollywood a politicky korektní univerzity, u nás zase pražská kavárna, pravdoláskaři a studentky gender studies — a prohlašuje, že má rád nevzdělance („I love the poorly educated!“), nad kterými tyto elity ohrnují svoje pršáčky. Přitom Zeman i Trump sami jednoznačně patří k elitám a Zeman se navíc ještě chce jevit jako intelektuál.

foto: notionofchange.org

Skutečnost je ale ještě složitější. Podle Victora Pickarda z Pensylvánské univerzity Trumpovo zvolení souvisí s „patologickou strukturou“ amerického mediálního systému. Tu charakterizuje za prvé extrémní komercializace médií. Vzhledem k tomu, že právě média do značné míry určovala parametry předvolební debaty, vedla jejich honba za atraktivní podívanou a vyššími příjmy z inzerce k fascinaci zábavným miliardářem. Robustní mediální pokrytí pak dodalo částečnou legitimitu jeho fašizujícím výrokům, a navíc pro něj znamenalo publicitu zdarma. Pokud by si Trump musel tento televizní vysílací čas zaplatit z vlastní kapsy, možná by se nevyhnul dalšímu bankrotu — za 327 minut zpravodajského pokrytí by podle odhadů zaplatil 2—3 miliardy dolarů. Jenomže média si oranžového šášulu hýčkala zadarmo kvůli sledovanosti tak dlouho, až jim přerostl přes hlavu. Když ho pak konečně začala brát vážně, mohl Trump s poukazem na všechny ty předchozí potupující srandičky v liberálně-levicových talk-show prohlašovat, že je veškerá kritika jeho výroků nepřátelská a zaujatá, že jsou média nečestná a nesportovní — a ono to skutečně zabralo.

Za druhé: vzestup dezinformací na Facebooku a dalších sociálních sítích. Nadávat pouze na fake news (falešné zprávy) vyráběné pokoutními servery a blogery je podle Pickarda zjednodušující; je třeba se zaměřit na platformy, kde tento informační plevel tolik bují. Facebook nebo třeba Google vykonávají roli takzvaných gatekeeperů (strážců brány) a jejich složité a tajné algoritmy de facto rozhodují o tom, jaké zprávy jejich uživatelé spatří (a zhruba polovina amerických dospělých konzumuje zpravodajství právě přes odkazy na Facebooku). A právě falešné zprávy z pochybných zdrojů si — podle těchto algoritmů — chtěli uživatelé Facebooku číst.

Za třetí: krize americké žurnalistiky, která trvá nejméně od globální ekonomické krize z konce minulé dekády. Za posledních deset let ztratily americké noviny třetinu zaměstnanců, značnou část nákladu a převážnou část reklamy, která se přestěhovala na internet — obvykle do kapes Googlu nebo Facebooku. A tak navzdory tomu, že New York Times zaznamenaly po Trumpově vítězství bezprecedentní nárůst předplatitelů, je původní byznys model profesionální žurnalistiky v troskách. Drahá investigativní žurnalistika a trpělivé porovnávání výroků politiků s fakty tak ztrácejí institucionální zázemí a média veřejné služby (PBS, NPR) jsou v Americe společensky slabá jako čaj z recyklovaného pytlíku.

Řada těchto postřehů platí i pro značně demoralizovanou českou žurnalistiku, která už také dávno nemá „patent na pravdu“. Ale kdo ho vlastně má? Můžeme zkusit počkat, zda přece jen nějaká vyšší autorita Donalda v televizi konečně nevyzve, aby přestal tropit hlouposti a slezl z toho lustru, protože ho vidíme a máme ho prokouknutého. Možná nám to čekání vydrží ještě hodně, hodně dlouho. Protože pravda — co je to pravda? Muška jenom zlatá, okolo Trump Tower poletující…

Kontakt: miessler@sedmagenerace.cz. Další díly seriálu Kurz mediální sebeobranynajdete ZDE.

[9. února 2017]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.