graphic-header
Občanský kalendář » «»

listopad 2017

2017-10&clndr_act=2017-11-24
2017-12&clndr_act=2017-11-24
PoÚtStČtSoNe
1 2
3
pátek 3. listopadu   »   1 událost
4
sobota 4. listopadu   »   1 událost
5
neděle 5. listopadu   »   1 událost
6 7 8
9
čtvrtek 9. listopadu   »   1 událost
10
pátek 10. listopadu   »   2 události
11
sobota 11. listopadu   »   3 události
12
neděle 12. listopadu   »   2 události
13 14 15 16 17
18
sobota 18. listopadu   »   2 události
19
neděle 19. listopadu   »   1 událost
20
pondělí 20. listopadu   »   1 událost
21
úterý 21. listopadu   »   1 událost
22
středa 22. listopadu   »   1 událost
23
čtvrtek 23. listopadu   »   1 událost
27
28
úterý 28. listopadu   »   1 událost
29 30
Zůstaňte se 7.G v kontaktu »
Sítnice »

25 let Sedmé generace

Videoanketa k narozeninám 7.G.

Anketa »

Jak zatím hodnotíte rok 2017

můj životní rok

v podstatě dobrý

střídavě oblačno

špaténka, ale byly horší

stál za starou belu

Ke stažení »

Chcete mít 7.G ve svém počítači napořád? Stačí si stáhnout naše tapety, bannery či ikonky.

7.G twitter »

Sedmá generace 4/2017  »

Snění o baronii
autor/ka: Třebíč 2016, foto: Jiří Sedláček, Wikimedia Commons.  

Štěpán Jindra

Snění o baronii

V poslední době se na knižních regálech sešly tři mimořádně se doplňující knihy. Vydání dvou z nich mají na svědomí blížící se volby. Zuzanu Vlasatou a Jakuba Patočku, autory Žlutého barona, motivovala snaha odkrýt nekalé praktiky Andreje Babiše a odvrátit či zmírnit jeho předpokládané volební vítězství. Andreje Babiše v knize O čem sním, když náhodou spím naopak pohání snaha své volební skóre vylepšit. Třetí kniha pak obě předchozí překlenuje, neboť v ní historik totalitních režimů Timothy Snyder reaguje na současný vzestup populismu. Jeho knihu Tyranie: 20 lekcí z 20. století jsme již stručně představili v Librariu minulého čísla 7.G a vypůjčíme si z ní i názvy jednotlivých kapitol.

Hledej, pátrej, analyzuj

Mým prvotním záměrem bylo blíže prozkoumat pouze Žlutého barona, který po svém dubnovém vydání výrazně zarezonoval v českém mediálním i veřejném prostoru. Sbírka investigativních reportáží odkrývá podstatu Babišova podnikání a Zuzana Vlasatá s Jakubem Patočkou v ní společně odvedli velké množství práce, na dva lidi a s omezenými zdroji malé redakce Deníku Referendum skutečně ohromující.

Kritik může namítnout, že ani tato knížka preference Hnutí ANO nesnížila. Ano, Andrej Babiš již několikrát prokázal, že je schopen jednotlivé negativní kauzy ustát. Odpustili jsme mu flagrantní střet zájmů, nedaněné dluhopisy i podvodně eurodotované Čapí hnízdo. Nezpochybnitelnou kvalitou Žlutého barona je ale komplexnost, s jakou způsob Babišova podnikání přibližuje. Namísto jedné kauzy čtenář vidí sled podobných případů, které nesouvisí jen s obdobím nedávného Babišova vzestupu, ale táhnou se od roku 2004 až do současnosti. (Na období neméně podivného počátku Babišova podnikání v 90. letech se paralelně zaměřuje například pořad Reportéři ČT.)

Autoři zobrazují jednotlivé kauzy jako produkt neměnné metody, nikoli nahodilá „uklouznutí“. Ač se Babiš prezentuje především jako podnikatel v zemědělství, z vybraných případů vyplývá, že jeho oborem je účelové přelévání (půjčených či dotačních) peněz a bezohledné přitlačení vyhlédnutých obětí k finanční zdi. Od likvidace podnikání a pole sedláka Bohumíra Rady se tak dostáváme k souvisejícímu případu akvizice Kosteleckých uzenin a ke zničení zemědělského družstva Hustopeče. Následuje popis nástupu Babišova řepkového impéria, které se stalo skutečně lukrativním způsobem mletí dotací na peníze, důmyslností připomínajícím slavné privatizační kauzy devadesátých let. A konečně také sledujeme mechanismus ovládnutí státní správy a největšího mediálního domu v zemi, které Babišovi umožňují v této pokoutné činnosti poměrně nerušeně pokračovat.

Většinu případů autoři dobře rozkrývají a přesvědčivě pracují jak s přímými svědectvími, tak s dohledatelnými daty. Zároveň ale zamrzí nehotovost některých nakousnutých témat, jakým je třeba přítomnost gastarbeiterů ve Vodňanských drůbežárnách, kde čteme obraty typu „…spolehlivě lze odhadovat“. Více však zamrzí, že autoři text často emocionálně podbarvují. Babišovy oběti či odpůrci jsou tak často vykreslování jako téměř mytická opozice — viz formulace „Daňový poradce Tomáš Goláň, vychovaný svou babičkou v úctě k masarykovským ideálům“. Ač pana Goláně neznám a nerad bych mu křivdil, takové zdůrazňování nesouvisejícího charakterového rysu je účelové. V textu se bohužel objevuje vícekrát. Podobně autoři vykreslují situaci v dotčených podnicích před Babišovým převzetím, a dokonce i krajinu.

Pravdou je, že přízeň, které se předseda Hnutí ANO těší, má spíše emocionální než racionální základ. Dovede lidi přesvědčit, že právě on je když už ne čistý, tak alespoň bezkonkurenčně schopný. A snad proto měli autoři potřebu apelovat na city čtenářů podobným způsobem. Nelze se ale ubránit dojmu, že by záležitosti prospělo zůstat u věcnějšího tónu.

Celkově je ale Žlutý baron velmi důležitou publikací. Ukazuje, že debata o Babišovi není jen debatou o morálce ve stylu „všetci kradnú“. Že Andrej Babiš není schopný podnikatel, ale nebezpečný, demokracii ohrožující a mnohého se neštítící oligarcha, se kterým „bude líp“ pouze členům jeho (rodinného, firemního či stranického) kartelu. Ti ostatní — dovolím si použít výraz z Babišovy publikace — „budou out“.

Žlutý baron v posledních měsících objíždí republiku v rámci přednáškových turné společně s partnerským filmem Selský rozum režisérského dua Vít Janeček a Zuzana Piussi. Autoři čelí trestnímu oznámení na Babišovu objednávku i různým obstrukcím při pořádání a průběhu debat. Evidentně šlápli do vosího hnízda. Sám s překvapením zjišťuji, k jak velkému okruhu známých napříč různými „sociálními bublinami“ si publikace našla cestu.

Pozor na nebezpečná slova

Andrej Babiš reaguje na kritiku své osoby a svého podnikání očekávaným způsobem (pomineme-li výše zmíněnou žalobu). Namísto vysvětlování svých současných a minulých problémů se v knize O čem sním, když zrovna spím rozhovořil o „své vizi“ České republiky v roce 2035. „Své vize“ uvádím v uvozovkách, protože se jedná spíše o kompendium dobrých, horších i absolutně strašidelných výhledů do budoucnosti, které postrádají jakoukoliv originalitu. Navíc silně pochybuji, že se jedná skutečně o knihu autorskou.

Babiš se prý inspiroval příkladem Jana Antonína Bati a jeho knihou Budujme stát pro 40 000 000 lidí. Pečlivě vytváří dojem, že jeho kniha není úplně politická, a staví se spíše do role patrona. Některé nápady opravdu působí spíše jako manažerská doporučení, například rozumná pobídka k digitalizaci úřadů. Kniha může být ale stěží apolitická, pokud je jejím autorem vrcholný politik a pokud jsou některá z témat, kterým se věnuje, nejen politická, ale i navýsost aktuální — například imigrační politika nebo sociální zabezpečení. Kniha nám předkládá obraz státu jakožto mraveniště. Jeho neuronovou síť tvoří robustní digitální databáze a na ni navazující rozhodovací algoritmy. Mravenci zde pracují, pokud mohou, na pozicích, které se neustále proměňují, neustále se rekvalifikují a doškolují. Do toho nějakým způsobem zvládají disponovat spoustou volného času. Pokud se nepřizpůsobí, „jsou out“. Pokud nemohou, stará se o ně strojově přesný systém sociálního zabezpečení. Jak rozlišíme ty, co nemohou, od těch, co se nepřizpůsobí, a co vlastně bude s těmi, kdo „jsou out“, na to kniha neodpovídá.

Stejně zrežírovaná je česká krajina i příroda, často zcela nesmyslně. V otázce vodohospodářství například Babiš navrhuje, celkem rozumně, zvýšit podíl malých vodních ploch (rybníků, tůní). Zároveň ale podporuje zastaralou vizi výstavby dalších přehrad stejně jako navýšení živočišné výroby. Tím se má zvýšit podíl organické hmoty v půdě, která vodu zadržuje, jenže největším spotřebitelem pitné vody je — ouha, pane velkochovateli — dobytek.

Podobná myšlenková nedůslednost je pro knihu charakteristická. Patrně proto ji doprovází hloupé ilustrace jako z učebnice angličtiny pro druhý stupeň ZŠ a text hojně koření strohá zvolání typu „Nesmysl!“, „Absolutní extraliga“ a podobně. Knihou, která je v podstatě impozantně hloupá, se tak má cenu vážně zabývat jen proto, že je neméně nebezpečná. Andrej Babiš v ní slibuje i — jak ukázala analýza Českého rozhlasu a serveru Demagog.cz — lže. Především se ale podbízí. Neustále se dušuje, že jsme národem nebývale talentovaných lidí, kterým je bráněno v rozletu. Kdo nás brzdí? Ne nadnárodní korporace nebo světové velmoci, ale naše vlastní vláda. A řešení? Svěřit se péči obratnějších stavbyvedoucích, kteří nám vytvoří biedermeierovsky úhledné a oplocené hřiště. Podlézavým lichocením národu, až kýčovitou idealizací autorovy osoby, elegantně jednoduchým přisouzením nemocí doby neschopné vládě, líným spoluobčanům sabotujícím společné dílo, nebo ještě lépe hordě lačných barbarů za hranicemi připomíná kniha jiné nechvalně proslulé sociální kuchařky z minulého století.

Nezapomínej, že politika je tělesná a únik před tyranií vyžaduje pohyb

„Jakmile je národ definován svou vnitřní silou a krásou, nikoliv budoucím potenciálem, mění se politika z diskuze o možných řešeních reálných problémů v diskurz o dobru a zlu“. Věta z epilogu Snyderovy knihy skvěle vystihuje Babišovu argumentační rovinu. Ač se náš ex-ministr financí tváří, jako by se zabýval budoucím potenciálem země, mluví o brzděné vnitřní síle a kráse. I proto nemusí být jeho vize nikterak promyšlené a koherentní a příznačně lpí na maximální digitalizaci, provázanosti a schematizaci veřejného, soukromého i státního sektoru. Timothy Snyder odpovídá: „Vládnoucí moc chce, aby tvoje tělo ochablo v křesle a tvoje emoce se rozptýlily po displeji. Jdi ven. Ocitej se na nezvyklých místech a v přítomnosti neznámých lidí. Získávej nové přátele a drž se jich.“

Jeho kniha je mimořádně aktuální a potřebnou příručkou k rozpoznání plíživých projevů nastupujících autoritářských tendencí a jako taková by měla být základem každé knihovny — sám jsem si nakonec původně zapůjčený výtisk zakoupil. Žlutý baron pak dodává nezbytná důležitá fakta, která nám snad pomohou zvolit v říjnových i lednových volbách správně. Babišovo „snění“ můžete klidně vynechat. Raději vyjděte ven za hranice maloměšťáctví.

Kontakt: st.jindra@gmail.com.Další články o knihách najdete TADY.

[4. srpna 2017]

  Líbí se vám tento článek?
 
  Chcete autora finančně odměnit?
Jak mikroplatby Flattr fungují?


  Související články:

Okomentujte článek na facebooku...

...anebo svůj komentář přidejte zde:


Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.