Textil, eko a charita

Obchodní model většiny těchto společností a charit je stejný — nebo se alespoň stejně tváří. Všechny vycházejí z toho, že lidé použité oblečení do kontejnerů dobrovolně darují. K tomu je ostatně nemusejí nijak zvlášť přemlouvat. Současné módní trendy vedou zákazníka k nakupování co nejvíce oblečení, které je „in“ jen jednu či několik sezon. Tomu odpovídá i kvalita materiálů, takže se oblečení rychle obnosí — a co s ním dál? Takové oblečení končívalo v běžných kontejnerech, některé získalo nový život díky internetovým a lokálním bazarům. Kontejnery na textil představují vítaný způsob, jak se nechtěného, starého a někdy i roztrhaného oblečení zbavit. Stačí je zabalit do pytle a vhodit do nejbližšího z nich. A jak kontejnery na textil přibývají, zvyšuje se i povědomí o možnosti třídit textil stejně jako plasty nebo papír. Organizace, které s použitým textilem nakládají, zdůrazňují právě ekologickou stránku věci: čím déle oblečení slouží, tím lépe.

Rozdíl oproti běžnému odpadu spočívá v tom, že lidé oblečení nevyhazují, ale darují jej k dalšímu použití. Do kontejneru sice vždy nedoputují ty nejvybranější kousky, ale s tím se počítá. Nepoužitelné a roztrhané kousky jsou průmyslově zpracovány, ty použitelné putují někdy do zahraničí jako druh humanitární pomoci, další rozdá charita zdejším lidem v nouzi a to nejlepší oblečení se prodává v charitativních obchodech. Utržené peníze pak financují nejenom provoz charitativních obchodů, ale i dobrovolnické programy a další komunitní a společensky užitečné projekty.

zdroj: turnov.cz

Takto například funguje nadace ADRA, která poskytuje pomoc lidem v nouzi. „Sběr textilního odpadu, ať už nám lidé nosí oblečení do obchodů, nebo je odevzdají do kontejnerů, funguje jako veřejná sbírka. Výtěžek této sbírky rozdělíme mezi dobrovolnické programy. Máme asi 380 dobrovolníků, kteří se angažují v nemocnicích, v domovech pro seniory, v dětských domovech a tak dále. Na všechnu tuto činnost vynakládáme finanční prostředky z výše uvedené sbírky — každý dobrovolník musí mít pojištění, v obchůdcích navíc platíme za pronájmy a za režii,“ vysvětluje za ADRU Irena Šiková. Na Frýdecko-Místecku má ADRA dvacet kontejnerů, týdně tak získá asi tři tisíce kilogramů použitelného oblečení, ročně to činí 156 tun. Pouhých deset procent je ale v prodejném stavu. Vloni ADRA vytěžila ze sbírky přes tři miliony korun. Dvě třetiny z výdělku padly na provoz a údržbu obchodů a kontejnerů, přímo na dobrovolnictví šlo 1,3 milionu korun.

Darujte, podpoříte dobrou věc

Podobně jako mnohé charitativní organizace se profiluje také akciová společnost TextilEco (která není totožná se stejnojmennou Textileco, jež spadá pod Český červený kříž). Tato společnost je se svými šesti tisíci kontejnery po celé České republice zdaleka největším hráčem na trhu s použitým textilem. Oblečení prodává přes obchodí síť Genesis, tedy přes obchody známé svou velmi nízkou cenou a širokou nabídkou.

Také TextilEco se profiluje jako společnost, které jde o ekologické principy a která sbírá nepotřebné věci proto, aby mohla podpořit neziskové a charitativní projekty. Na každém sběrném kontejneru a v každé prodejně Genesis visí logo Nadace Sova, jejímž hlavním donátorem je právě TextilEco. Masivní kampaň prostřednictvím kontejnerů a kamenných obchodů vysílá veřejnosti jasný signál: pokud lidé darují své oblečení do kontejnerů TextilEco, toto oblečení se dostane do obchodů Genesis a peníze z jeho prodeje poslouží k podpoře lokálních projektů a jiných dobročinných akcí. Sama společnost na svých webových stránkách píše: „Poskytujeme zákaznický servis, který se stará o kontejnery. Oděvy jsou svezeny a roztřízeny. Oděvy se roztřídí do tří základních skupin. Proces třídění je pracný a zaměstnává mnoho lidí. Díky tomuto detailnímu roztřídění lze z obnošeného šatstva získat finanční prostředky, které jsou potřeba na sběrové boxy, svozová vozidla, mzdy zaměstnanců, energie, třídící dílnu, balení, a vrací se zpátky do lokálních i globálních neziskových projektů — vzdělání, sport, zdraví atd. S důvěrou spolupracujeme s UNICEF Česká republika, Lékaři bez hranic a Nadací Sova.“

Kontejner TextilEco, zdroj: darujme.cz.

Podpora lokálních i globálních neziskových projektů je záslužná činnost. V roce 2018 TextilEco podpořilo například programy UNICEF částkou 396 tisíc korun. Sama společnost na svých webových stránkách až donedávna uváděla celkovou výši svých darů: „Do roku 2019 jsme díky umístění kontejnerů TextilEco a.s. podpořili lokální projekty obcí a měst částkou 7 104 388,09 Kč. Pravidelně pořádáme Týden pro UNICEF a podporujeme Lékaře bez hranic.“ Sedm milionů korun není malá částka, jenže se vztahuje k celému období působení TextilEca, tedy za deset let činnosti firmy. A tady už začínají vyplouvat na povrch některé nejasnosti.

Rosteme a pomáháme — zaměstnancům

Podle účetní uzávěrky měla společnost TextilEco v roce 2016 obchodní marži téměř 98 milionů korun, v roce 2017 to bylo 103 milionů korun. (Údaje za rok 2018 dosud společnost do sbírky listin nedodala.) Nepoměr mezi marží z prodaného zboží a skutečně darovanou částkou je markantní (jakkoliv se dají pochopit výše uvedené náklady) — a ještě vzrůstá v porovnání s charitativní organizací ADRA, která za jediný rok darovala více korun, než je roční průměr TextilEca. Samozřejmě je možné namítnout, že ADRA je charitativní organizace, kdežto TextilEco je soukromá společnost, která musí v prvé řadě vydělávat a jejíž zaměstnanci nejsou dobrovolníci. Nicméně TextilEco selhává i ve srovnání se společnostmi ve stejné kategorii. Například firma Potex, která také provozuje kontejnery na textil a následně oblečení prodává v secondhandových obchodech, v roce 2017 darovala částku osm set tisíc korun. To je již srovnatelné s částkou společnosti TextilEco. Až na to, že Potex vlastní dvanáctkrát méně kontejnerů, jen něco málo přes pět set.

„Momentálně jsme hodně investovali do svých zaměstnanců. Zvyšovali jsme jejich mzdy, pořádali akce pro jejich zdraví, investovali jsme do nových ochranných pomůcek, do lepšího systému odvětrávání nebo do lepších kontejnerů. Navíc počet našich kontejnerů roste a s ním musíme řešit jejich obsluhu a logistiku, takže se momentálně pořizují nové dodávky. Dále bychom rádi pokryli i slovenský trh, na němž jsme momentálně aktivní asi jen z dvaceti procent toho, co zvládáme v České republice. Takže si myslím, že toho naše společnost nedělá málo,“ vyjádřila se k nepoměru mezi obchodní marží a darovanými částkami Michaela Náplavová, která se v TextilEco věnuje komunikaci s charitativními organizacemi a neziskovými projekty. Zda firma alespoň plánuje do budoucna darovanou částku zvýšit, aby tolik nezaostávala za jinými organizacemi, ale Náplavová neprozradila.

Nicméně reklama na vlastní dobročinnost společnosti TextilEco je velmi rozsáhlá, nachází se na všech jejích kontejnerech a v obchodech po celé České republice. A takováto masivní reklama může v dárcích textilu a zákaznících secondhandů snadno vyvolat dojem, že podporou TextilEca skutečně přispějí k pomoci druhým a ke společenské změně, ačkoli ve skutečnosti odchází na dobročinné projekty v průměru jen setina z celého výdělku. Proto tato rozsáhlá kampaň hraničí s klamavou reklamou, která by mohla na základě nepřesných informací poskytnout společnosti TextilEco lepší obraz v očích veřejnosti, a tudíž i konkurenční výhodu oproti ostatním provozovatelům kontejnerů na textil či second handů.

1,4 milionu za pět let

Už výše jsme zmínili Nadaci Sova, která od svého založení v květnu roku 2014 až do letošního května darovala 1,4 milionu korun, na letošní rok má rozpočet 300 tisíc korun. Tato částka je sice relativně nízká v porovnání s velkými zahraničními nadacemi, nicméně v českém sektoru nejde o nic výjimečného. „Existují malé nadace, jako je Sova, které dávají mikrogranty, a existují největší nadace světa, které mají jmění v řádech miliard dolarů. Nadační sektor je tedy hodně široký. Ne všechny nadace darují peníze, některé naopak vytvářejí vlastní operační programy. Nejčastěji nadace vznikají tak, že nějaký bohatý filantrop vyčlení ze svého majetku část peněz na dobročinnost. České nadace jsou ale finančně spíše chudší, protože vznikají bez velkých vstupních majetků. Takže musí neustále řešit fundraising. Proto v Česku existuje spousta malých nadací, které poskytují spíše mikrogranty,“ vysvětluje Jitka Nesrstová, která se dlouhodobě pohybuje v prostředí nadací a neziskových organizací.

Webová stránka TextilEco, a.s.

Nicméně Sova nepatří mezi nadace, které vznikají bez velkého hráče v pozadí. TextilEco totiž podle slov Michaely Náplavové podporuje 99 procent nadačních projektů, a je tudíž hlavním donátorem nadace (na webu firmy stojí, že od roku 2014 nadaci věnovala 1,075 milionu korun). „Předsedkyně nadace Lucie Benešová posuzuje žádosti o grant. Když ji něco zaujme, napíše nám o tomto projektu do firmy a ptá se, jestli bychom na to přispěli. A my to schválíme a přispějeme. Peníze jdou tedy od nás a projekt zůstane pod nadací Sova,“ vysvětluje proces výběru a podpory Náplavová.

Lokálně-celostátní nadace

Při důkladnějším prozkoumání projektů, které Sova podpořila, vyplouvá na povrch zajímavý vzorec. Nadace totiž daruje mnoha lidem a projektům, ale částky, které daruje, se pohybují v řádech tisíců, maximálně desetitisíců korun. „Malé nadace, které v Česku působí, mohou být komunitní nadace, tedy že se zaměřují na konkrétní mikroregion, a tudíž malé částky, které dávají, jsou dostačující. Když pořádáte veselé odpoledne s dětmi, příspěvek deset tisíc korun plně pokryje náklady. Už jsem viděla nadace, které dávají pouze částky ve výši jednotek tisíc korun,“ přibližuje Jitka Nesrstová. S lokálním profilováním nadace souhlasí i Michaela Náplavová: „Naše filosofie je taková, že když sbíráme textil z obcí, také podpoříme lokální projekty, například akce základních škol, osvětové akce o životním prostředí nebo třeba talentované děti. Usilujeme o dobré jméno firmy. Chceme, aby naše kontejnery byly oblíbené a aby se vědělo, jak a proč třídíme. Kdyby nám lidé textil neodevzdávali a nechápali, že tím předchází vzniku odpadu a že se tak dostanou peníze do smysluplných projektů, tak by to nemělo smysl. Proto lidem připomínáme, že bez nich by to nešlo, proto zveřejňujeme příběhy lidí, aby dárci textilu věděli, kam se peníze dostaly.“

Lokální nastavení nadace ovšem kontrastuje se šesti tisíci reklamními logy TextilEca a Nadace Sova na kontejnerech po celé České republice. Trochu to připomíná snahu „za málo peněz hodně muziky“. Podpora nejrůznějších projektů z celé země totiž vytváří dojem velké celostátní nadace. „Nejsme nadace, která by disponovala milionovými částkami, ročně věnujeme jen statisíce. Přesto nechceme žadatele zbytečně odmítat, přijmeme odhadem dvě třetiny žádostí, které k nám dorazí. Přispějeme jim třeba jen část a zbytek si seženou někde jinde. Nikdo z nás nepracuje v nadaci profesionálně, a abychom mohli nadaci rozšířit a navýšit darované částky, museli bychom najmout profesionály, kteří by si za svou práci nechali zaplatit. Jenže to je v rozporu s prvotní koncepcí nadace: chceme mít co nejmenší provozní náklady, ideálně tak, aby sto procent z částky, kterou obdržíme, odešlo přímo žadatelům. Proto zatím nemáme zájem nadaci rozšiřovat,“ vyjádřila se k problematice menších částek předsedkyně správní rady Lucie Benešová.

Bez výroční zprávy

Nadace Sova sice na svých webových stránkách zveřejňuje projekty, které podpořila, lidé se však už nedozví, kolik peněz vlastně obdržela. Nadace totiž neplní svou zákonnou povinnost a nezveřejňuje ve sbírce listin výroční zprávu, v níž by měla uvést, jaký je její majetek a aktuální závazky, přehled osob či organizací, které poskytly dar vyšší než deset tisíc korun a přehled o tom, jak byl majetek nadace použit. Zatímco poslední bod nadace ještě relativně splňuje díky informacím, které zveřejňuje na svých stránkách, předchozí dvě informace nelze dohledat.

Tržnice Nanyuki, Keňa, foto: Konrad Glogowski.

Netransparentnost nadace a nedodržování zákonných povinností může značit snahu nadace něco skrývat. Podle zákona totiž nadace nesmí poskytovat peníze lidem, kteří jsou členy jejich správních rad ani příbuzným těchto členů. Nadace může například získat od svých dárců velké částky, z nichž si ale většinu nechá sama pro sebe — a dojde tak k nelegálnímu přesunu peněz.

Lucie Benešová ovšem tvrdí, že jde o pouhé opomenutí: „Nikdo nejsme profesionálové, všichni v Nadaci Sova působíme dobrovolně a máme svoje zaměstnání. Kdyby byla nadace od počátku zprofesionalizovaná, tak by se nejspíš žádná chyba nestala.“

Mohlo by se teoreticky stát, že Nadace Sova nezná svou zákonnou povinnost. Vysvětlení Lucie Benešové, že se jedná o prosté opomenutí, kontrastuje s faktem, že sama provozuje právní praxi, a měla by se tudíž lépe orientovat v zákonných povinnostech. Po smluveném rozhovoru ovšem prohlásila, že nadace brzy tento nedostatek napraví a chybějící dokumenty do sbírky listin doplní. Před uzávěrkou vydání se tak ještě nestalo, situaci proto bude redakce Sedmé generace nadále sledovat a v případě doplnění chybějících dokumentů budeme své čtenáře o vývoji informovat.

Trestní stíhání zakladatele

Stín podezření na nadaci vrhá ještě další fakt, totiž že jejím zakladatelem je podnikatel Roman Řehořek. Podle výpisu z obchodního rejstříku to vypadá, že hlavní činností Romana Řehořka je zakládat firmy a posílat je do likvidace. Jako společník s vkladem byl zakladatelem nebo členem statutárního orgánu ve třiatřiceti firmách v Česku. Dvanáct firem již zaniklo, patnáct dalších se momentálně ocitá v likvidaci. Roman Řehořek v roce 2017 také zrušil svou živnost. Množství firem naznačuje, že v jeho případě jde o víc než jen o příběh neúspěšného podnikatele.

Roman Řehořek ovšem nezakládal firmy sám, jako prokurista nebo správní rada se v Řehořkových společnostech objevuje jméno Aleše Peky, který je také bývalým členem správní rady Nadace Sova. Společně podnikali v odvětví použitého textilu — a společně po několik let čelili žalobě, že okrádali své obchodní partnery. Podle obžaloby jejich trestný čin spočíval v tom, že Řehořek jako jednatel společnosti GENESIS-SOEX CZ a Aleš Peka jako ředitel této společnosti věděli, že nejpozději od 31. prosince 2007 bude tato společnost v úpadku formou insolvence a předlužení, a že tedy nebude schopna krýt splatné závazky vůči svým věřitelům, u nichž objednávala zboží a služby pro svůj obchod s použitým textilem. Společnosti AVE komunální služby tak způsobili škodu ve výši necelých 230 tisíc korun, německé firmě Der Klaidesammler 12,5 milionu korun, a společnosti EFIBA-Handelsgesellshaft dokonce 38 milionů korun.

V roce 2014 byli nejdříve zproštěni viny, o rok později je ovšem Krajský soud v Hradci Králové odsoudil k šestiletému vězení. V médiích se objevila zpráva o výsledku soudu a vypadalo to, že tím je případ uzavřen. Jenže rozsudek nebyl pravomocný, oba muži se odvolali a soudní spor pokračoval. Vše skončilo až letos 18. dubna. Krajský soud v Hradci Králové tentokrát Řehořka a Peku žaloby zprostil s odůvodněním, že skutek, který měli podle žalobního návrhu spáchat, není trestným činem. Rozsudek byl vydán ve zjednodušené formě, a neobsahuje tudíž detailnější odůvodnění. Nicméně je již pravomocný, státní zástupce se proti němu neodvolal. Právní zástupkyní obou mužů byla Lucie Benešová, která po Romanu Řehořkovi přebrala předsednictví správní rady Nadace Sova a která se k případu nechtěla vyjádřit kvůli závazku mlčenlivosti, jehož nebyla zproštěna.

Reakci dotčených německých firem, které měly přijít o miliony korun, se redakci nepodařilo do uzávěrky sehnat. Aleš Peka souhlasil se zasláním dotazů ohledně jeho soudu, rozhodl se na ně ale neodpovídat. Roman Řehořek bude redakci k dispozici nejdříve po uzávěrce tohoto vydání.

Právě Roman Řehořek přišel jako první s obchodním názvem Genesis. Založil firmy s názvy GENESIS — SHOP, GENESIS — Řehořek a výše zmíněnou firmu GENESIS — SOEX CZ. Nemá nyní sice žádnou oficiální vazbu na společnost TextilEco, nicméně jakožto zakladatel Nadace Sova má přirozeně ke společnosti blízko. Anna Smolíčková, předsedkyně představenstva a jediná akcionářka firmy TextilEco, působila jako jednatelka slovenské firmy GENESIS METAL INDUSTRIE, v níž byl Roman Řehořek veden jako společník s vkladem. Existující vztahy mezi Řehořkem a firmou TextilEco potvrdila i Michaela Náplavová z marketingu a komunikace s charitativními organizacemi: „Ve firmě pracují přátelé pana Řehořka. On byl vlastně u základu firmy, protože již dříve založil firmu s použitým textilem. TextilEco pak podle mého názoru vyrostla právě z toho, co vybudovali její předchůdci — vyrostla z jejich zkušeností a kontaktů. Už totiž mohla navázat na síť vybudovaných vztahů.“

Nechtěli jsme nikoho odmítat

Všechny tyto skutečnosti vzbuzují otázky, za jakým účelem vlastně společnost TextilEco a Nadace Sova vznikly. Předsedkyně správní rady nadace Lucie Benešová v tom má jasno: „Nadaci jsme zakládali za účelem pomoci nadaným dětem, které mohou být mírně znevýhodněné. Nicméně život nadace sám ukázal, že je potřeba pomoc i někde jinde, takže už to není náš jediný cíl. Člověk má na počátku nějakou vizi a představu, ale pak se začnou ozývat žadatelé také z jiných oblastí. A my jsme je nechtěli odmítat, protože má význam, když pomáháme, ať už v souladu s naším původním cílem, či mimo něj.“

zdroj: diakoniebroumov.cz

I přes toto vysvětlení ale vzbuzuje statut Nadace Sova otázky. Nadačním účelem je dle statutu podpora školství, zdravotnictví, dosahování obecně prospěšných cílů ve vědě, technice a kultuře, aktivní spolupráce s registrovanými církvemi, podpora studentů, podpora sociální péče, humanitární pomoc, ochrana životního prostředí, podpora komunálních aktivit a podpora trvale udržitelného rozvoje. „Po přečtení účelu nadace by mělo být jasné, proč vlastně vznikla. Například že cílem nadace je vymýtit ebolu do roku 2030, a proto všechny peníze nadace poputují do lékařského výzkumu. Většinou zkrátka nadace vzniká za nějakým konkrétním účelem. Statut Nadace Sova ale spíše jen vyjmenovává všechny možné nadační činnosti,“ okomentovala Jitka Nesrstová. Neurčitý status společně s absencí výročních zpráv tak utvrzuje dojem, že nadace není ve svých plánech příliš cílevědomá a že její reklamní a mediální obraz vysoce přeceňuje realitu.

Seriózní dodavatel

Se společností TextilEco se ale pojí ještě jeden problém. Část použitého textilu totiž přeprodává do zahraničí. Podle údajů z profilu na sociální síti LinkedIn nabízí oblečení pro africký a pákistánský trh, které posílá v balících od 45 do 450 kilogramů. Provozuje tedy stejnou činnost jako mnoho jiných amerických a evropských firem. Jak píše Azad Essa ve svém článku na s. 24, prodej použitého oblečení do afrických států je vždy dvojsečný meč. Na jednu stranu může pomoci ke vzniku pracovních míst a zpřístupní oblečení chudším lidem, na druhou stranu může likvidovat lokální textilní výrobu, která levnému použitému textilu nedokáže konkurovat. A převoz textilu na velkou dálku také není příliš ekologický. Michaela Náplavová z marketingového oddělení TextilEco ovšem tuto praxi hodnotí pozitivně: „Slyšela jsem, že obchod může ničit lokální textilky, čemuž rozumím. Na druhou stranu se nám líbí myšlenka, že v dané lokalitě lidé dostanou práci, mají stabilní příjem a nějakého seriózního dodavatele. Vím, že si naše firma dost vybírá, s kým bude spolupracovat, a s kým ne, zjišťujeme, kam oblečení poputuje a ke komu se dostane. To si paní Smolíčková (předsedkyně představenstva a jediná akcionářka společnosti — pozn. aut.) hlídá. Cena se podle mého názoru pohybuje individuálně podle dané země a podle kvality materiálu.“ Sama Anna Smolíčková se k této problematice odmítla vyjádřit s odkazem na obchodní tajemství společnosti.

Co tedy může udělat člověk, který právě protřídil šatní skříň, má dva pytle s vyřazeným oblečením a chce někomu reálně pomoci? Musí začít rozlišovat a odevzdat oblečení do kontejnerů, které patří charitativním organizacím, jako je ADRA, Český červený kříž nebo sociální družstvo Diakonie Broumov. Zkrátka je důležité ověřit si, zda dotyčná společnost či organizace dává významný podíl svého výdělku na dobročinné projekty a zda se darované oblečení dostane také k lidem v nouzi. A pokud v okolí žádný sběrný kontejner na textil není, pořád existuje osvědčený způsob zavézt čisté a zachovalé oblečení přímo na nejbližší charitu.

Ne všechny samozřejmě dobročinnost zajímá, někteří se zkrátka chtějí zbavit starého oblečení a ekologická stránka věci, totiž znovuvyužití šatstva, je pro ně jen příjemný bonus. I to je naprosto v pořádku a pak je možné textil klidně darovat společnosti TextilEco a dalším firmám, které fungují především jako obchodní společnosti generující zisk, nikoli však primárně jako charitativní či nadační organizace.

Kontakt: valentikova@sedmagenerace.cz.