Nebezpečné zóny Arménie

Tehmine, pověz nám, čím se zabýváš.

Od roku 2011 se zaměřuji na ochranu životního prostředí. Prováděla jsem řadu studií na různých místech, zejména na těch, která jsou pro Arménii z hlediska ekologie nejproblematičtější a nejpalčivější. Jedná se primárně o region Sjunik na jihu Arménie a Lori na severu země. Jsou to místa, kde se nachází těžební společnosti, doly a odkaliště. Už roky bojujeme za to, aby tyto společnosti nesly zodpovědnost za škody, které svou činností na životním prostředí napáchaly a stále páchají, byly za ně spravedlivě souzeny a zároveň poskytly adekvátní kompenzace.

Jak ses dostala k řešení ekologických problémů?

Moje ekologická práce je úzce spjata s mou osobní historií. Ve městě Gndevaz, kde jsem se narodila, chtěla nadnárodní korporace Lydian v roce 2006 otevřít důl na hoře Amulsar. Otevření zlatého dolu a hlavně zpracování rudy loužením by měl ohromný dopad nejen na naši vesnici.

Proto už od roku 2011 bojujeme za to, aby Amulsar zůstal horou. Boj stále pokračuje a téměř dvouletá blokáda byla přerušena loni na podzim válkou o Náhorní Karabach, kdy většina místních musela jít na frontu. Byla jsem svědkyní katastrofických důsledků těžby v jiných komunitách a viděla jsem, jak těžba a její důsledky dokázaly zlikvidovat téměř všechny možnosti alternativního hospodářského rozvoje. A nemohu dopustit, aby se to stalo také v mé rodné vesnici.

Součástí naší každodenní práce je snaha zvýšit povědomí o těchto problémech. Místní obyvatelé se často nechají obalamutit lobisty důlních korporací, kteří jim naslibují pracovní místa a investice, ale už jim neřeknou, že jejich voda bude navždy otrávená těžkými kovy a jinými nebezpečnými látkami.

Zlatý důl Sotk vlastněný ruskou firmou Geopromining, foto: archiv Green Armenia.

Jakým způsobem ekologické problémy řešíte?

Problémy spjaté s dopady těžby na lidské zdraví jsou svým rozsahem šokující. Tým Zelené Arménie zahájil svůj boj menšími kroky — nejprve informoval obyvatelstvo o nebezpečích využívání vody a pastvin na územích přiléhajících k odkalištím.

Zároveň jsme od vedení těžebních společností požadovali vyznačení zasaženého území přinejmenším varovnými značkami a ploty, které by zabránily přístupu lidí a zvířat do nebezpečných oblastí. Všem těžebním společnostem jsme zaslali výzvu, aby zavedly opatření zvyšující bezpečnost místních obyvatel a omezili jejich volný přístup na území odkališť. Většina z těchto důlních společností na naše dotazy odpověděla, avšak od ruských společností žádná odpověď nepřišla. A jedna ze společností vyhlásila bankrot.

Tytéž výzvy jsme zaslali také arménskému ministerstvu pro územní správu a infrastrukturu, odkud jsme obdrželi odpovědi týkající se revitalizačního plánu pro odkaliště Tuchmanuk, které je již čtyři roky mimo provoz.

Zaznamenali jste nějaké úspěchy?

Ano. Na základě našich doporučení například společnost spravující důl Achtala postavila nový plot a výstražné značky upozorňující na odkaliště Nahatak. Ostnatý drát, který měl blokovat přístup, je pro místní obyvatele a zvířata ale jen částečnou překážkou.

Jiná společnost na jihu Arménie, toho času provádějící opevňovací práce na odkališti v Geganuši, vyjádřila připravenost zvýšit mechanické bariéry, které zabrání vstupu lidí i zvířat na území odkaliště.

Avšak jsou i tací, již na naše dotazy odpovídat nechtějí a pro ochranu obyvatel před dopady své činnosti nedělají vůbec nic, jako například továrna na měď a molybden Agarak, která má tři odkaliště v oblasti Sjunik. Tento podnik pravidelně vypouští odpad do řeky Araks, která je hraniční řekou s Íránem, a poškozuje tak vztahy mezi těmito zeměmi.

Odkaliště u hraniční řeky Araks, foto: archiv Green Armenia.

Po zveřejnění těchto informací zahájila arménská policie v roce 2019 trestní řízení. To bylo v historii Arménie poprvé, kdy byl trestně stíhán největší arménský daňový poplatník Zangezurský měďno-molybdenový kombinát, který změnil své akcionáře — 12,5 procent akcií koupil jeden z bývalých ministrů Ruské federace. Tato společnost se vyznačuje výjimečnou lhostejností, naprostým nedostatkem odpovědnosti a transparentnosti.

S jakými překážkami se ve vaší práci potýkáte?

Nejtěžší část naší činnosti je spolupráce s těžebními společnostmi, protože těžaři nejsou připraveni odpovídat na nepříjemné otázky. Volali jsme jim téměř každý den, snažili se od nich získat písemné odpovědi.

Zlatá ruda dovážená z dolu Sotk, který se po druhé karabašské válce ocitl na území spadajícím pod Ázerbájdžán, je zpracována v oblasti Ararat, kde se nachází kyanidové odkaliště. Je to v současné době nejnebezpečnější odkaliště v Arménii, ale majitelé společnosti Geopromining neodpověděli na žádný z našich dotazů. Ty se týkaly rybníků o rozloze 79 hektarů, kde se chovají ryby a nacházejí se přitom v bezprostřední blízkosti odkaliště.

Rozhodli jsme se tato nebezpečná území zmapovat a natáčeli je z dronů. Samotné natáčení bylo docela riskantní, každý náš krok sledovala bezpečnostní služba společnosti, která do naší práce aktivně zasahovala. V dalších krocích musíme provést chemický rozbor prodávaných rybích produktů a zjistit míru ohrožení lidí žijících v oblastech sousedících s doly a odkališti. V důsledku těžební činnosti a posunů půdy dochází k zásahům do statiky domů místních obyvatelek a obyvatel. Jednou z našich priorit je změna legislativy v této oblasti.

Mets Ajrum, odkaliště na severu Arménie, foto: archiv Green Armenia.

Jak pracujete s místními komunitami?

Nejefektivnější byla práce s obyvatelstvem v oblasti Sjunik, kde skutečně potřebovali podporu, protože zemědělci z vesnice Agarak utrpěli těžké ztráty. Když jsme se s nimi setkali, neměli už žádnou naději na změnu. Pomohli jsme jim připravit podklady pro velvyslanectví Íránské islámské republiky, aby mohli referovat o současné situaci, zejména v souvislosti s řekou Araks. Velvyslanectví pak vypracovalo zprávu o stavu řeky v důsledku vlivu činnosti důlního závodu na měď a molybden v Agaraku.

Účinná a efektivní byla také naše spolupráce v regionu Lori s členy komunity Mets Ajrum, stejně jako s obránci lidských práv ve městě Alaverdi.

Naše organizace byla přímo zapojena do veřejné informační kampaně. Lidé z těchto komunit od začátku bojovali za svá práva a vnímali spojitost mezi vážnými zdravotními problémy a blízkostí odkaliště. Je důležité, aby si co nejvíce komunit zasažených znečištěním v důsledku činnosti těžebních společností uvědomilo celkový dopad těžby na životní prostředí a jejich vlastní zdraví.

Blokáda na příjezdové cestě k dolu na hoře Amulsar, foto: archiv Green Armenia.

Vidíš cestu, kudy z této situace ven?

Arménská ekonomika bohužel stojí na těžbě a turismu, který kvůli COVID-19 momentálně prakticky neexistuje. Arménie proto potřebuje alternativní obchodní modely, s jejichž pomocí budou těžební společnosti postupně omezovat své aktivity, budou vytvořena nová pracovní místa v dalších odvětvích, jako je IT, zemědělství, lehký průmysl a tak podobně

V Arménii je nejvíce onkologicky nemocných osob na světě, i proto je zcela nutné neodkladně změnit politiku. Vyhodnotit škody a změnit naše zastaralé zákony spojené s těžebním odvětvím. Naše země nyní čelí nutnosti revidovat investiční dohody, protože na nás mezinárodní korporace vyvíjejí tlak, abychom naše přírodní zdroje zneužívali prakticky v otrockých podmínkách. Arménie má potenciál vytvořit alternativní ekonomiku, pouze k tomu potřebujeme politickou vůli.

Připravila Eva Jašková. Autorka je koordinátorka propagačních aktivit NESEHNUTÍ. Kontakt: eva.jaskova@nesehnuti.cz.