Výsledky středoškolské soutěže

8. ledna 2015 /

Vítězi publicistické soutěže o nejlepší středoškolský text na téma Co vnímali moji rodiče jako největší problém životního prostředí v roce 1989 a co trápí mě? se stali: 

  1. místo: Michaela Novotná, Gymnázium Vyškov
  2. místo: Iveta Krčmářová, Creative Hill College, Zlín
  3. místo: Tomáš Lekeš, Creative Hill College, Zlín

Vítězné texty budou publikovány v tištěné verzi nebo na webu Sedmé generace a jejich autoři či autorky obdrží roční předplatné 7.G, tričko Odvaha k informacím a knihu dle vlastního výběru z Benefičního obchodu Hnutí DUHA.

Ohlasy porotců a porotkyň:

Tereza Šimůnková, novinářka, Praha: 

Vítězný text Michaely Novotné se vymyká nejen kvalitou zpracování, ale daří se mu naplňovat i literární ambice. Iveta Krčmářová mě zaujala apelem na osobní převzetí odpovědnosti při ochraně životního prostředí, byť tedy jedním dechem zdůrazňuje, že to stejně nepomůže. Tomáš Lekeš se jako jediný zamýšlí nad praktickým dopadem moderních technologií („jsme v bodě, kdy lidstvo dokáže zrealizovatat prakticky jakýkoli projekt“) na životní prostředí, a zkoumá cenu, kterou za svou vynalézavost platíme.

Hana Librová, socioložka působící na FSS MU v Brně:

Michaela Novotná: Autorka důsledně splnila zadání, jasně a výstižně charakterizovala hlavní rysy environmentálních potíží před rokem 1990 a v současnosti. Nadto se pokusila vyjádřit vztah mezi oběma situacemi. Text svědčí o dobré obeznámenosti s konkrétní  environmentální problematikou; zároveň se pokouší postihnout i složitost environmentálních problémů a nesnadnost jejich řešení. Oceňuji, že práce je téměř prosta klišé, k nimž tato tématika svádí. Jen bych se v této souvislosti přece jen  přimlouvala za revizi posledního nabádajícího odstavce.

Iveta Krčmářová: Text splňuje jen neúplně zadání, protože dost výrazně neodlišuje situaci v roce 1989 a dnes. Pochybuji, že Ivetini rodiče před pětadvaceti lety vnímali skleníkový efekt. Nicméně, situace v té době  byla přece jen složitější, než jak naznačuje pojednání o odpadech, „nepořádku“ a „smetí“. Na druhé straně oceňuji snahu o promýšlení dnešních environmentálních problémů. Skutečně, „skoro každá věc vyrobená lidskýma rukama se nějakým způsobem na životním prostředí podepsala“. Textu by prospělo proškrtání apelativních řečnických otázek.

Tomáš Lekeš: Text dost nesplňuje zadání. Svědčí zato o snaze autora přijít věcem na kloub. A právě v těchto volných úvahách bych doporučovala větší zdrženlivost v soudech a pozornost ke struktuře práce. Jako zbytečný se mi například jeví nabádavý úvod.

Petr Švec, středoškolský učitel, anglista, Břeclav:  

Upřímně řečeno, byl jsem rád, že hledáme nejlepší práci, ne tu nejhorší. Celé mi to tendovalo spíše k (pod)průměru. Sympatická a chvályhodná nicméně byla samotná účast – autoři tím dokázali své odhodlání jít po cestě intelektuální reflexe, tj. přemýšlení v souvislostech, vnímání posunů etc. Žel bohu, většina příspěvků svědčila o tom, že jsou kdesi na počátku a že se budou muset ještě hodně učit. Nejdále se na cestě dostala Michaela Novotná. Její text potěší formulační vyspělostí, i úspěšnou snahou se zabývat tím, co se po autorech úvah opravdu chtělo – popsat změny a posuny ve vnímání environmentálních problémů a reflektovat je, zasadit do kontextu. Ostatním textům téměř bez rozdílu se toto dařilo poněkud méně.

Radovan Plášek, středoškolský učitel, Brno: 

Na textu Michaely Novotné bych ocenil (i když se mu také dá mnohé vytknout), že má určité informační podloží (byť ne vše je věcně správně), že je v něm vidět vědomí souvislostí, které člověku umožňuje nějak řídit své jednání vůči přírodě, a že je v něm znát i jistá obeznámenost s ekologickými problémy konce osmdesátých let.

Na textu Michaely Konečné bych ocenil to, že (odhlédnu-li od jisté pamfletické apelativnosti) kriticky pojmenovává souvislost mezi fungováním konzumní společnosti a poškozováním přírody a že je text napsán poměrně barvitým jazykem (i když argumentačně by stálo za to leckterá místa promyslet důkladněji).

Aleš Máchal, ekopedagog, Lipka, Brno: 

Hodnotitel si musí dávat pozor, aby neposuzoval „správnost“ (tj. co tehdy bylo skutečným problémem), ale aby se zaměřil na pozoruhodnost studentských úvah k výpovědím jejich rodičů ve srovnání se současností. Po pravdě řečeno, jako čtenář studentských příspěvků v občasné akci MFD „Studenti píší noviny“ jsem čekal víc. Připadá mi, že invence vložená do hodnocených prací vesměs není valná, stejně jako jejich stylistická úroveň. Za poněkud jiskřivější považuju pouze příspěvky Michaely Novotné a Martina Knedly. Nicméně si myslím, že podobná soutěž 7.G by se měla konat i v příštím roce. 

Partnery soutěže byly Katedra environmentálních studií FSS MU Brno, Ministerstvo životního prostředí České republiky a Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic. 

  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2022 vychází v 2. polovině prosince.