Vytváříme podmínky pro sdílenou péči o půdu

Co jsou podle vašeho názoru hlavní výzvy charakteristické pro naši éru, kterým čelí zemědělci i celé společnosti po celém světě?

Myslím, že to je rozsáhlá otázka. Veškerý život pochází z půdy a ze země. Bez toho, aniž by se lidstvo staralo o půdu tak, aby mohla udržitelně podporovat život, přírodu, biodiverzitu a produkci potravin, nebude moci přežít. Změna klimatu zasahuje půdu na většině míst po celém světě. Jestliže se nebudeme o půdu starat, bude se dále vyčerpávat a decimovat. Potřebujeme tudíž upřednostnit správné obhospodařování půdy a údržbu krajiny. To se však stává výzvou, protože půda se často stává majetkem a finanční záležitostí. Půda je v různých zemích většinou ve vlastnictví velkých majitelů a státu a někdy za ni zodpovídají lidé, kteří jsou od ní na míle vzdáleni. Tato odpojenost majitelů půdy od těch, kteří ji obdělávají, snižuje sílu těch, kteří jí skutečně rozumějí. Blaho celého světa se primárně odvíjí od půdy.

V Evropě zatím ještě nemusíme pociťovat bezprostřední dopady klimatické změny tak akutně jako v jiných oblastech. Jestliže však nic nepodnikneme v Evropě a nebudeme podporovat ostatní po celém světě, octneme se ve stejné situaci. Hlavní výzvu představuje porozumění naší krajině, půdě a přírodě a jejich uchování. Právě teď jim způsobujeme újmu znečištěním ovzduší, požáry a zemědělskými chemikáliemi. Není to jen o cílení na jednoho škůdce pomocí pesticidů. Ovlivňuje to celý ekosystém. Můžeme zabít škůdce či dřepčíka, ale vzniknou tím další nezamýšlené důsledky pro ptáky a mnoho dalších tvorů. Potřebujeme poodstoupit a uvědomit si, co pácháme na krajině a přírodě, a nalézt způsoby, jak se o ně lépe starat. A zároveň potřebujeme podpořit ty, co pěstují naše jídlo, aby mohli učinit totéž. 

Existuje specifické téma zabírání půdy, které bylo považováno za výlučný problém globálního Jihu. V současné době se však připouští, že zabírání půdy je problémem i v Evropě. Jaké jsou jeho mechanismy?

K zabírání půdy dochází, když lidé začnou většinou za účelem zisku vlastnit či kontrolovat půdu, která by jim správně náležet neměla. Tím okrádají druhé o práva, přičemž jim někdy ve jménu zisku odpírají i právo pěstovat si potraviny pro sebe a své komunity. Půda je zabírána velkoplošným komerčním zemědělstvím (na produkci komodit), jež půdu vyčerpá během deseti let, či pro výstavbu domů, továren nebo pro těžební činnost, což může vést k degradaci životního prostředí. Musíme se na půdu dívat jako na společný zdroj, který je způsobem zajištění potravinové bezpečnosti. Spoléhat se výhradně na dovoz z jiných zemí není v dlouhodobém horizontu udržitelné řešení. Namísto toho, aby byla pouhou komoditou ke koupi a prodeji za účelem zisku, by půda měla být vnímána jako cenné aktivum pro lidstvo a respektována celým lidským společenstvím. 

S půdou souvisí její financializace jako prostředek komodifikace půdy.

Ano a má to katastrofické důsledky. Jakmile je půdě přidělena cena bez řádných kulturních a právních omezení, každý se soustředí na to, jak na ní vydělat co nejvíce peněz. Naneštěstí pěstování potravin při jejich současné hodnotě v porovnání s příjmy lidí z půdy nepřináší ty nejvyšší zisky. Pak je snadné, aby lidé volili výnosnější možnosti. Někteří se rozhodnou pěstovat plodiny pro výrobu bioplynu nebo rostlinných olejů pro bionaftu s cílem nejvyššího zisku. Výsledkem byl prudký nárůst cen půdy, který se v různých zemích pohyboval od trojnásobku až po desetinásobek v porovnání se začátkem 21. století. To postupně ztěžuje farmářům, komunitám a zemědělským organizacím přístup k půdě za zásadním účelem pěstování potravin. Namísto toho, aby bylo na půdu nahlíženo jako na cenný zdroj pro lidská společenství a přírodu, stala se komoditou, která se kupuje a prodává za účelem finančního prospěchu.

Gabriel Kaye, foto: biodynamic.org.uk.

Měli bychom nazírat na půdu a potraviny jako na společný statek a chápat je stejně jako čistý vzduch?

Jestliže se půda stane příliš drahou, není již praktické na ní pěstovat potraviny. Potraviny jsou základní životní nutností pro každého a v mnoha starých civilizacích patřila půda světu — byla považována za veřejný zdroj. Ať už se jednalo o severoamerické Indiány, obyvatele Sibiře či komunity napříč africkým kontinentem, půda byla přístupná všem k užívání. Ve Velké Británii bývala ke společnému užívání k dispozici spousta půdy, ale bohatí lidé ji začali oplocovat. To připravilo běžné obyvatele o přístup k půdě za účelem chovu domácích zvířat, jako jsou prasata a husy, které kdysi poskytovaly jídlo pro jejich rodiny a komunitu. 

Uznáváme, že půda má hodnotu sama o sobě a měla by být respektována celým lidským společenstvím. Neměla by být k dispozici jen těm, kteří si mohou dovolit z ní profitovat, ale měla by sloužit výživě obyvatelstva a podporovat obecné blaho. Jakmile se na půdu zavěsí cenovka, stávají se pro většinu lidí potraviny stále hůře dostupné. Ve Velké Británii se rapidně zvyšuje úroveň potravinové chudoby. A to je jen jeden z důsledků, jenž vyplývá z průmyslového přístupu k zemědělství a z toho, že se klade přílišný důraz na půdu jako na soukromý majetek. Tento způsob myšlení vede ke společnosti poháněné ziskem. 

Právě z důvodu koncentrace vlastnictví půdy a neudržitelných potravinových systémů se začaly rozvíjet mnohé alternativy jako například model drobné pozemkové držby, věcná břemena ochrany, metody sdíleného vlastnictví a mnohé další. Mohla byste prosím vysvětlit některé tyto metody?

Pojďme se nejdříve bavit o Španělsku, které nabízí zajímavou perspektivu ve srovnání s mnoha jinými zeměmi Evropské unie. Ve Španělsku je půda vlastněna státem, respektive králem. Půdu si mohou pronajmout jen lidé/farmáři. Naši kolegové ze sítě Access to Land (Přístup k půdě) se v průběhu dvaceti let aktivně zabývali tímto tématem a snažili se zavést pachty, jež umožňují určitou formu společného přístupu a opravdu dbají na stav přírodního prostředí. Tyto pachty poskytují podporu farmářům, pěstitelům, pastevcům a podobně a zajišťují jim dostupnost příznivých nájemních smluv, jež zahrnují povinnost péče jak pro majitele, tak pro nájemce. Tento typ nájmů zdůrazňuje odpovědnost za péči o půdu — tedy nejen za produkci potravin, ale také za prospívání půdy a přírody.

Ve Velké Británii je 95 % půdy vlastněno hrstkou velkých subjektů. Tato situace omezuje přístup k půdě, jelikož většina těchto velkých majitelů odmítá půdu prodávat. Následně se dostupná půda stává vzácnou a její cena neustále roste. Členové Biodynamické nadace pro půdu a další lidé v podobných organizacích hledají řešení tím, že dávají dohromady více stran za účelem vytvoření komunitního vlastnictví půdy prostřednictvím koupě či daru. V tomto modelu se komunita, podílníci a organizace kolektivně ujímají dlouhodobé péče o půdu. Tyto organizace farmářům poskytují pachty s výhodnými podmínkami typicky na patnáct či dvacet let, někdy i déle. Tyto pachty obsahují klauzule, jež upřednostňují zodpovědné správcovství půdy, včetně udržení jejího zdraví a respektování přírodního prostředí. Nevěnujeme se ale specificky rozsáhlému navracení divokých zvířat do krajiny. Cílíme na půdu dostupnou pro komunitu, pro lidi a pro zdravé lokální potraviny. Konečným cílem je vytvořit podmínky pro sdílené vlastnictví a péči o půdu, kde se komunita aktivně podílí na jejím užívání a profituje z něj, čímž přispívá k obnově půdy jako společného statku.

Biodynamická farma: vidět znamená uvěřit, foto: biodynamiclandtrust.org.uk.

Jaké jsou principy Biodynamické nadace pro půdu, jež jsou aplikovány ve spolupráci s farmáři? Jak fungují technické aspekty pachtů a jaké výhody z tohoto vztahu farmáři čerpají?

Biodynamické zemědělství považujeme za jeden z nejefektivnějších přístupů k zemědělství, jež dává přednost zdravé půdě a přírodě. Rozumíme však tomu, že aby tento přístup uspěl, musejí farmáři pracovat v harmonii s přírodou, a ne proti ní. Když čelí výzvám, neuchylují se k chemickým „řešením“. Namísto toho pozorně sledují problém a hledají řešení, která jsou v souladu s přírodou. To může mít za následek o něco nižší výnosy v porovnání s konvenčními metodami, jež zahrnují častou aplikaci chemických postřiků, ale kvalita potravin je zachována. 

Chceme s našimi pachtýři nastavit správnou rovnováhu příjmů a výměny, která umožňuje organizaci fungovat efektivně a zajišťuje, že farmáři nejsou zatíženi nadměrnými náklady pachtovného. Naše pachtovní smlouvy jsou typicky na patnáct až dvacet let a žádáme přibližně polovinu komerční ceny. Někteří kolegové, poháněni vysokými ideály, navrhli, abychom farmářům platili za to, že hospodaří. Z pozice malého dobročinného spolku si to však nemůžeme dovolit. Snažíme se ale ze všech sil, abychom vždy našli vzájemně naladěné řešení pomocí diskuse. Smlouvy lze upravit v případech, kdy jsou farmáři schopni přispívat více. Cílem je, aby vztah fungoval pro obě zúčastněné strany. 

Biodynamická nadace pro půdu byla založena v roce 2011. Jaká byla počáteční motivace a příběh za jejím vznikem?

Počátečním impulsem pro založení nadace bylo vypořádat se se stále obtížnějším přístupem k půdě pro pěstování potravin. Stalo se zřejmým, že pokud nejste prvorozeným synem z farmářské rodiny, ale až druhým v pořadí, či dokonce dcerou, nebo vám chybí zkušenosti se zemědělstvím, budete čelit významným překážkám v přístupu k půdě pro farmaření. Tato praxe byla zejména běžná v mnoha západních zemích včetně Anglie. 

Věděli jsme o dobročinném spolku, který pořídil dvě farmy na jihovýchodě Anglie a půdu pak držel. To nás vedlo k vzájemným rozmluvám a Martin Large, ředitel a zakladatel Biodynamické nadace pro půdu, byl ve spojení s přáteli a také měl povědomí o činnosti organizace Terre de Liens ve Francii. Zkopírování francouzského modelu v Anglii však nepřicházelo v úvahu z důvodu rozdílů v zemědělské legislativě. 

Postupně tedy rostlo povědomí o potřebě, jež nebyla naplňována. Uvažovali jsme o tom, jestli bychom nemohli nějak pomoci. Naštěstí se tenkrát objevila starší paní, jejíž otec byl velkým průmyslníkem, jež si přála investovat prostředky do činění dobra na světě. Velkoryse darovala částku, která by nám v té době umožnila pořídit 40hektarovou farmu s hospodářskými budovami — jednalo se o velkou sumu, ale ne tak velkou, abychom mohli do farmy dále investovat. Co bylo důležité, domluvili jsme se na tom, že částku zhodnotíme co nejlépe tak, že se nebudeme omezovat na koupi jedné farmy, ale že ji využijeme v kombinaci s komunitním investováním na celou řadu projektů. A tento model se od té doby stal hnací sílou Biodynamické nadace pro půdu.

Býk Diamond na biodynamické farmě v Lauristonu, foto: biodynamiclandtrust.org.uk.

A dnes, o mnoho let později, kolik vlastníte farem a hektarů, jež pronajímáte farmářům? A kolik farmářů tuto půdu obhospodařuje?

Nejprve jsme v roce 2012 pořídili šestnáct hektarů luční půdy. Tento pozemek byl již obhospodařován biodynamicky v rámci větší farmy. Soukromý majitel si jej přál prodat a my jsme vstoupili do jednání, abychom podpořili zemědělce, který potřeboval pást svůj dobytek, aniž by musel snížit počet kusů ve stádě. Jednalo se o skvělou pastevní půdu a dodnes je cennou součástí této větší farmy, která napřímo zaměstnává přibližně 37 lidí pracujících s půdou a 40 jednotlivců ve zpracování, obchodech, pečení chleba a dalších přidružených činnostech a která živí komunitu vytvořenou okolo ní. Tato farma si dokonce zřídila vlastní jatka a podporuje celou potravinovou ekonomiku v blízkém okolí. To je v souladu s hodnotami naší organizace.

Dále jsme pořídili 13,5 hektaru v jihozápadní Anglii. Tato půda byla užívána pro smluvní pěstování plodin s vysokou mírou používání chemických postřiků po více než čtyřicet let, což vedlo k jejímu vyčerpání a špatnému stavu. Nový zemědělec byl však schopen tento stav zvrátit konverzí k biodynamickému zemědělství. V současné době je tato půda ve skvělé kondici, o což se stará devět zaměstnanců pracujících na plný úvazek. Dříve na ní přitom hospodařil pouze jeden smluvní zemědělec, který si na tom stejném pozemku ani nevydělal dost na živobytí, a to hospodařil na dalších 200 hektarech. Farma nyní produkuje zeleninu a květiny, rostou zde ovocné stromy, pěstují se bobuloviny a kultivují se krajové odrůdy a staré odrůdy obilovin. Na farmě se chovají také kuřata. Kuřecí maso odebírá přibližně 300 lidí v okolí farmy a dochází tak k podpoře lokální ekonomiky tvorbou pracovních míst. Farma rovněž disponuje terapeutickým schématem pro adoptované děti a děti v pěstounské péči, které čelí různým výzvám. Tyto děti milují, když mohou přijít a pohladit si krávu, nakrmit kuřata, posbírat vajíčka a zjistit tak, odkud se bere jejich jídlo. Tento případ ukazuje neuvěřitelné výsledky, jež mohou vyvstat, když komunita podporuje hospodaření na kousku půdy. Začalo se zde rovněž se školením příští generace v biodynamickém a agroekologickém zemědělství.

Dále jsme pořídili 18hektarový statek ve městě, kde sídlí naše kancelář. Ačkoli byl relativně malý, hostí více podnikatelských činností. Na farmě se nachází mikromlékárna, kde se dojí asi třináct krav, a provozuje se zde bezorebné zelinářství. Část půdy se také pronajímá místní farmě, která funguje v režimu komunitou podporovaného zemědělství (KPZ). Na statku se nyní vysazuje agrolesnický sad, kde pod stromovým patrem porostou květiny, jež budou pro místní obyvatele představovat lokálně vyprodukovanou alternativu. Jedno pole pak slouží vzdělávání a činnostem dětí.

V roce 2020 nám byl též velkoryse darován 80hektarový statek, čímž naše celkové vlastnictví půdy vystoupalo na přibližně 450 akrů (180 hektarů, pozn. překl.). Dále budujeme vztahy s dalšími farmáři, kteří půdu zahrnuli do svých závětí, což zajišťuje, že náš spolek obdrží půdu poté, co odejdou do důchodu nebo v případě jejich úmrtí. To nám umožňuje pokračovat v expanzi našeho dosahu a dopadu.

Biodynamická farma Schloss Tempelhof, foto: Martin Matěj.

Otázka nástupnictví je v současném zemědělství důležitou výzvou. Jaké jsou její příčiny?

Jedná se o velkou výzvu, protože mnoho lidí chápe práci v zemědělství jako náročnou a těžkou dřinu 24 hodin denně s minimem času na oddych, omezenými možnostmi pro dovolenou a často s nevelkým výdělkem. To lidi odrazuje od toho, aby se do farmaření pustili. Musíme změnit, jak se na farmaření díváme a jak jsou farmy řízeny, aby se z farmaření stala zkušenost přinášející radost pro ty, kteří pracují s půdou, a aby zajistilo důstojná živobytí.

V dnešní době vidíme vstupovat do zemědělství stále více lidí, kteří nepocházejí z farmářského prostředí. Nacházejí radost v práci s půdou, v pěstování zeleniny i v chovu zvířat. Ale jako společnost pro ně musíme vytvořit realistické příležitosti. Mnozí mladí dávají přednost pěstování zeleniny, protože to umožňuje vzít si nějaké volno například o nedělích či dvoutýdenní pauzu v únoru. Péče o zvířata s sebou přináší více výzev, co se flexibility týče.

Naštěstí existují družstevní farmářské modely, ve kterých spolupracuje více lidí, což nabízí vyšší pružnost ohledně sdílení odpovědností. V této oblasti vyniká biodynamické zemědělství. Propaguje totiž diverzifikované činnosti, jež se navzájem podporují. Jeden člověk nemusí znát vše. Namísto toho do hry vstupuje tým lidí složený z jednotlivců, kteří se specializují na zelinářství, rostlinnou výrobu, provozování faremního obchodu či péči o mlékárnu a skot. Když všichni spolupracují, lze pokrýt víkendy i dovolené, což činí pracovní náplň lépe zvladatelnou.

Spoluprací s komunitou a zapojováním dobrovolníků do strukturovaného rámce se farma stane více finančně rentabilní. Namísto obrazu ojedinělého farmáře, který se dře na velkém lánu, aby si vydělal na svůj denní chléb, si můžeme představit rozmanitou komunitu, jež na půdě spolupracuje. Pole jsou rozdělena na menší jednotky, kde se pěstuje zelenina, ovoce a zakládají se menší mlékárenské provozy, obilniny lze mlít lokálně a péct z nich chléb. Jedná se o posun, který s sebou přináší více komplexnosti, avšak vede i k vyšší finanční udržitelnosti, sociálním konexím a environmentálním benefitům.

Biodynamická farma Schloss Tempelhof, foto: Martin Matěj.

Slýchám argument, že mladí lidé se o farmaření nezajímají. Je tomu opravdu tak? Existují jisté náznaky, že mladí lidé z různých prostředí by rádi farmařit začali, ale nejsou pro to příznivé podmínky. Zejména není k dispozici finančně dostupný přístup k půdě a prostředky na další investice. Jakou máte zkušenost se začínajícími zemědělci?

Ve Velké Británii a také v mnoha částech severní a západní Evropy žijeme v postindustriálních společnostech. Farmaření se tak mnoha lidem přirozeně nejeví přitažlivě. Na druhou stranu ale roste počet lidí, mladších i starších, kteří se necítí být naplněni ve svých současných zaměstnáních a hledají něco smysluplnějšího. Mohou vydělávat pěkné peníze, ale nemají ze své práce radost. A někteří lidé již od raného věku vědí, že práce s půdou je opravdu dokáže nadchnout. Rovněž kontakt s tím, co je opravdové — totiž s půdou, rostlinami, hmyzem, zvířaty a s počasím — činí každý den jedinečným, novou výzvou, jiným druhem štěstí.

Problém tkví v tom, že často chybí nezbytná infrastruktura a podpůrné systémy, které by pomohly aspirujícím farmářům v začátcích. Podívejte se například na Francii, kde lépe než v mnoha jiných zemích zvládli poskytnout zemědělské vzdělání a školení. Bohužel v Anglii v této oblasti zaostáváme. Máme několik málo zemědělských vyšších středních škol pro studenty ve věku 16—20 let, a ještě méně univerzitních přednášek o zemědělství, přičemž mnohé z nich se zaměřují na podnikatelské aspekty farmaření a na chemické přípravky a velké stroje spíše než na skutečné (alternativní) farmaření a udržitelnou praxi. Tento nedostatek školicích příležitostí v inovativních zemědělských metodách je opravdovou výzvou. 

Potřebujeme kvalitnější školicí programy, jež specificky podporují tyto nové a alternativní farmářské přístupy. Dále potřebujeme inspirovat a povzbudit mladé lidi sdílením úspěšných příběhů, článků a filmů, které ukazují možnosti a radost z farmaření. Je to o poskytování naděje a podpory další generaci farmářů.

Jestli tomu správně rozumím, Biodynamická nadace pro půdu funguje na družstevní bázi. Jaké jsou principy této spolupráce a jak se aplikují v praxi?

Družstevní princip, na kterém fungujeme, je docela prostý. Jako družstvo máme také status dobročinného spolku, což poskytuje jisté daňové úlevy. Klíčovým aspektem družstva je, že každý člen (investor) má stejnou váhu hlasovacího práva. Členové mají také příležitost stát se ředitelem organizace, pokud nejsou shledáni nezpůsobilými po uplynutí zkušební lhůty. Pokud cítí, že pozice ředitele pro ně není to pravé ořechové, nebo pokud zjistíme, že se neangažují do takové míry, jaká je pro takovou roli zapotřebí, můžeme s respektujícím přístupem uznat, že se pro ně prostě nehodí. Jelikož jsme družstvo, každý do něj může investovat, a pomoci tak podpořit cíle a úkoly naší práce. 

Pořádáme každoroční setkání, na kterých sdílíme aktuální události ohledně našich činností a bavíme se o tom, jak plníme naše cíle. Příležitostně během těchto setkání organizujeme workshopy, abychom aktivně zapojili účastnící se členy. Snažíme se být realističtí a pozorní k potřebám a tužbám našich členů (a potřebám naší půdy) za současné podpory aktivního zapojení lokálních komunit, což zajišťuje, že mají slovo ohledně správy a držby půdy.

Tím, že fungujeme jako družstvo, cílíme na podporu smyslu pro vlastnictví a spolupráci mezi našimi členy. Vytváříme tím rámec, jenž umožňuje demokratické rozhodování a zapojení komunity do péče o půdu.

Biodynamická farma Schloss Tempelhof, foto: schloss-tempelhof.de.

Podporujete biodynamické principy a praxi, kromě toho ale také dodržujete principy a hodnoty potravinové suverenity. Inspirovali jste se v tomto ohledu odkazem světového hnutí La Via Campesina, které lidem pomáhá vytvářet si vlastní potravinový systém?

Určitě, principy hnutí La Via Campesina silně podporujeme. V zemích jako Velká Británie klademe důraz na význam pěstování vlastních potravin, než abychom se spoléhali na jiné země, které by tuto těžkou práci dělaly za nás. Zatímco mezinárodní obchod má své výhody i pro jiné země, které obchodují s Velkou Británií, neměli bychom zatěžovat jiné národy či škodit životnímu prostředí. Naším cílem je zodpovědně se postarat o půdu, maximalizovat produktivitu a respektovat přírodní rovnováhu.

Lokální potravinové systémy jsou daleko výhodnější pro lidi v porovnání s centralizovanými globálními trhy, kterým dominuje asi deset společností, jež drží monopol nad potravinovými systémy. Obhajujeme propojování komunit a to, aby si lidé mohli svobodně vybrat vlastní potraviny. Tato svoboda je možná, pokud jsou lidé spojeni s půdou a pěstují si vlastní potraviny nebo v tom podporují druhé. Iniciativy typu komunitou podporovaného zemědělství (KPZ) jsou důležité pro zapojení komunity, kde jednotlivci podporují místní pěstitele a farmáře v přímém pěstování potravin. KPZky mohou poskytovat potraviny, jež jsou kvalitnější a levnější než zboží v supermarketu, a mnoho z nich rovněž provozuje interní podpůrná schémata pro lidi s nízkými příjmy.

Právě se nacházíme na setkání řady organizací v rámci sítě Přístup k půdě (Access to Land). Jaké jsou hlavní principy této sítě a o čem se na setkání diskutovalo?

Tato síť byla inspirovaná skvělou praxí organizace Terre de Liens ve Francii vedené Sjoerdem Wartenou a Veronique Rioufulovou (viz rozhovor v 7.G 5/2023, pozn red.), kteří již delší dobu sdílejí poselství přístupu k půdě a jak ji můžeme otevřít více lidem či komunitám.

Protože stále více organizací a zemí začalo uznávat význam tohoto tématu, stalo se evidentním, že zapojení do této sítě bude ku prospěchu všem zúčastněným. Vezmeme-li v potaz právní, kulturní a finanční spletitosti související s přístupem k půdě, sdružení na evropské úrovni nám umožňuje poučit se z výzev a úspěchů druhých a sdílet dobrou praxi, a tím ukázat, že je možná. 

Před deseti lety jsem osobně získala mnoho znalostí, když jsem slyšela o unikátní situaci ve Španělsku a o tom, jak se snažili zlepšit své životní prostředí, chránit farmáře a zvyšovat povědomí o záležitostech spojených s půdou. Napříč Evropou funguje řada organizací v zemích, jako je Německo, Belgie, Česká republika, Velká Británie, Rumunsko a Maďarsko. Sdílením našich zkušeností máme příležitost učit se a růst společně a přinášet lidem skutečnou sílu. 

Připravil Tomáš Uhnák. Z anglického jazyka přeložil Daniel Hrabina.