Čtenářské ohlasy

Ivana Míšková — Růžový paradox: růže jako symbol lásky i utrpení (7.G 3/2025)

Je lepší kytky z Keni nekupovat, abych nepodporoval problematickou praxi, nebo kupovat, abych podpořil hospodářství globálního jihu? Co bude dělat těch 100 000 pracovníků, když zkrachují květinové farmy? Je vůbec reálné, aby bojkot spotřebitelů v Evropě způsobil změnu chování v Keni? Tomáš S., slana@post.cz

Veronika Kicková — Jak strategicky potopit Čechánky (7.G 3/2025)

Treba povedať, že pôvodných obyvateľov je menej ako chatarov. Naši predkovia sa zaoberali hlavne pílenim bukového dreva a výrobou salajky, ktorá sa potrebovala pri výrobe tabuľové ho skla, ktoré sa vyrábalo na Detvianskej hute. Po vypileni bukov si tieto polia vykupovali od Forgacovcov a zakladali si svoje hospodárstva. Tu sú už iba Kubincovci, Sykorovci a Chovan, ostatní sú chalupári. Jan Sýkora, sykora1949@gmail.com

Můj optimismus je silně nabourán — rozhovor s Bedřichem Moldanem (7.G 3/2025)

Rozhovor s nestorem světové ochrany přírody Bedřichem Moldanem je výtečný. Popisuje ochranu životního prostředí u nás od osmdesátých let z pohledu vědce „šedé zóny“, po roce 1990 jako ministra životního prostředí, poté jako senátora a nyní opět vědce. Za rozhovor jsem rád i proto, že mi v roce 1988 jako externí odborník pomáhal vypracovat diplomovou práci s názvem Geochemické zhodnocení hornin acidifikovaného povodí Jezeří. Jistě je stále mírným optimistou, neboť jsme přežili anti-eko perly Václava Klause (1995: „Ekologie není věda. S vědou nemá nic společného. Je to ideologie.“) i Miloše Zemana (2014: „Jako prezident udělám vše pro to, aby zločiny ekologických nebo zelených fanatiků dále nepokračovaly.“) a zvládneme i výroky Petra Macinky (2024: „Odideologizovat MŽP by pro nás určitě bylo zajímavým projektem. Kdyby jej získali Motoristé, asi by chvíli tekla zelená krev, ale pak by skončila doba všemožných blokád a obstrukcí, nejenom při stavbách silnic a dálnic.“). Miroslav Patrik, Brno

OPRAVA

V článku Není zelená jako zelená se objevila chybná informace, že firma Koh-i-noor Hardtmuth vyrábí tužky v Číně. Řadu let to byla pravda, nicméně firma od roku 2015 přesunula výrobu zpět do Evropy. Přesun zpět vyvolaly pouze rostoucí nároky na mzdy dělníků (a doufejme, že i rostoucí nároky na ochranu životního prostředí) v Číně. Aktuálně firma vyrábí většinově v ČR nebo v Bulharsku (výrobky označené Made in EU), menší podíl bez tohoto označení je vyráběn patrně stále v jihovýchodní Asii nebo z výrobního hlediska obdobných států. Tiskové oddělení mi bohužel na dotazy po upřesnění původu výrobků neodpovědělo. Firmě se omlouváme a za upozornění na nepřesnost děkujeme pozorné čtenářce Báře Janíčkové. Renata Placková, renata.plackova@veronica.cz

Psát nám můžete na e-mail sgenerace@hnutiduha.cz či na adresy redaktorů (prijmeni@sedmagenerace.cz), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, 602 00 Brno. Děkujeme.