klimatizace

Klimatizace: spása v horku i motor klimatické krize

24. října 2024 /
foto: Milind Kaduskar.
Přežít letošní léto bylo bez ochlazování prostředí hodně náročné — vždyť jsme u nás zažili nejteplejší léto v historii měření. Teplota přesáhla třicet stupňů Celsia celkem sedmapadesátkrát. Ale zatímco při vlně veder v roce 2018 hlásili prodejci vyprodané větráky i klimatizace, letos bylo chladicí techniky na tuzemském trhu dostatek. Nabízejí je i diskontní prodejci jako Lidl nebo Kaufland, v prodeji jsou i mobilní verze, případně si je lze i půjčit. UNICEF odhaduje, že do roku 2050 budou klimatizovány dvě třetiny domácností světa. Bohužel ale klimatizační jednotky také ke změnám teplot přispívají, a to ne málo. A tam, kde by mohly zachraňovat životy před vyčerpáním z horka, na ně často chybějí peníze.

V souladu s rostoucími teplotami vzrostla v posledním desetiletí spotřeba energie na chlazení prostor více než dvakrát rychleji než celková spotřeba energie v budovách. Celosvětově klimatizace zhltnou už deset procent veškeré spotřebované energie. V současnosti jsou na světě v provozu zhruba dvě miliardy klimatizačních zařízení a poptávka po nich roste. Nejčastěji využívané chladicí systémy však mají nízkou technickou a systémovou účinnost, což spolu s jejich rostoucím využitím zatěžuje energetické sítě a přispívá k narůstajícím emisím skleníkových plynů. Tím také klimatizace přispívají k vytváření městských tepelných ostrovů.

Klimatizace zachraňuje životy

Než se ale začneme rozčilovat nad špatnou klimatickou politikou měst, pomalou obnovou zeleně a mokřadů v blízkosti obydlí, případně nad špatnými izolacemi budov nebo neschopností lidí správně zastiňovat a nevětrat přes den, je nutné přiznat, že klimatizace mohou zachraňovat životy. Nadměrné horko představuje vážná zdravotní rizika, včetně nemocí z horka a úmrtí. Podle údajů UNICEF z loňské studie The Cooling Dilemma Amid Climate Change vzrostl za posledních dvacet let průměrný roční počet úmrtí v důsledku horka u osob ve věku 65 let a starších o neuvěřitelných jednašedesát procent, což vyústilo v odhadovaný počet tří set tisíc úmrtí. 

Nejvíce ohroženy jsou děti, starší lidé, lidé pracující venku a také lidé ve špatně izolovaných obydlích. Zvlášť nebezpečný je pak pobyt v husté městské zástavbě bez zeleně. Těm, co nemohou z rozpálených měst „uprchnout“ do přírody nebo se moct ochladit, a zvláště pak lidem s omezenou pohyblivostí nebo v sociální izolaci, může klimatizování prostor zachránit život. 

Na konci srpna přinesly Seznam Zprávy příběh dětského pacienta se vzácným syndromem, díky němuž se nepotí a tropické teploty znamenají problém pro regulaci jeho tělesné teploty. Brněnská fakultní nemocnice, kde se léčil s COVID-19, na infekčním oddělení klimatizaci nemá. Jeho zoufalý otec vyhlásil sbírku na mobilní klimatizační zařízení. 

„Mezi roky 2019—2021 se podařilo zabránit v průměru sto devadesáti tisícům úmrtí způsobených horkem ročně. Epidemiologické studie prokázaly, že vlastnictví klimatizace v domácnosti snižuje riziko úmrtí v důsledku horka přibližně o tři čtvrtiny ve srovnání s těmi, které ji nemají,“ sděluje studie fondu UNICEF.

Děti horkem trpí

Stejná studie také uvádí, že do roku 2050 budou prakticky všechny děti na Zemi (více než dvě miliardy dětí) čelit častějším vlnám veder, a to bez ohledu na to, zda svět dosáhne „scénáře nízkých emisí skleníkových plynů“ s odhadovaným oteplením o 1,7 stupně v roce 2050. 

„Extrémní horko představuje značné hrozby pro fyzické zdraví dětí, včetně zvýšeného rizika kardiovaskulárních onemocnění, nízké porodní hmotnosti, zvýšeného výskytu průjmů, zvýšené náchylnosti k nemocem přenášeným komáry, jako je horečka dengue, větší náchylnosti k chronickým respiračním onemocněním, podvýživě a rozvoji alergií, jakož i možnosti vzniku úpalu a stresu z horka,“ říkají prognózy fondu UNICEF.

Foto: archiv F.

Vysoké teploty jsou také spojeny s nárůstem psychických problémů u dětí a dospívajících, včetně posttraumatické stresové poruchy a deprese. Extrémní horko může globálně zhoršit nerovnosti ve vzdělávání. Zvýšený počet tropických školních dnů snižuje rychlost učení a negativně ovlivňuje dlouhodobé učení a studijní výsledky. Naopak chlazení tříd prokázalo zlepšení soustředění a lepší výsledky žactva.

Neefektivní chlazení 

Přestože se účinnost (definovaná jako množství energie potřebné k ochlazení místnosti) v posledních desetiletích zlepšila, na trhu s klimatizačními zařízeními převažují ta méně účinná. Důvodem je snaha lidí ušetřit, na což reagují výrobci snižováním nákladů. Typická prodávaná klimatizace má méně než poloviční účinnost ve srovnání s nejvýkonnějším výrobkem na trhu. Tak je tomu ve všech regionech světa. 

Menší účinnost pak zatěžuje energetické sítě, zejména v horkých dnech, kdy chlazení prostor může spolknout více než polovinu spotřeby elektřiny. To však může vést k výpadkům elektřiny, což logicky znamená vyšší riziko onemocnění a úmrtí způsobených horkem v důsledku nedostatečného chlazení vnitřních prostor, zejména ve zdravotnictví. Řešením by mohlo být napojit klimatizaci na solární panely, jenže ne všude je to možné. V důsledku instalací klimatizací se také staví méně energeticky efektivní budovy, které nepodporují přirozenou cirkulaci vzduchu. Kupříkladu bydlet na Floridě znamená chladit dům či byt celoročně — před vynálezem klimatizace byl poloostrov téměř neobyvatelný.

Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) se do roku 2050 na světě ztrojnásobí poptávka po energii související s klimatizačními zařízeními. Očekává se, že v kombinaci s rostoucími teplotami a životní úrovní vzroste celosvětový podíl vlastníků klimatizací jen do roku 2030 ze současných 37 % na více než 45 %, což ještě více zatíží již tak přetížené energetické sítě. 

Emise větší než letecký průmysl

Dodávky energie potřebné pro umělou klimatizaci vytvářejí přibližně čtyři procenta celosvětových emisí skleníkových plynů, což je dvakrát více než pro celý letecký průmysl.

„Rychlý růst požadavků na jejich instalace může vést k používání neefektivních, energeticky náročných zařízení,“ potvrzuje pro Euronews Clara Camarasa, odbornice z Mezinárodní agentury pro energii (IEA). Navíc znečištění jemnými prachovými částicemi ze spalování fosilních paliv pohánějících klimatizace bylo jen v roce 2020 celosvětově zodpovědné za čtyřiadvacet tisíc úmrtí.

Na hlavních trzích s chladicími zařízeními je v současnosti vyžadováno, aby klimatizace splňovaly minimální normy energetické náročnosti. V horkých a vlhkých zemích s rychle rostoucí poptávkou po klimatizačních zařízeních však takové normy chybí nebo nejsou vždy povinné. 

Foto: archiv F.

Klimatizační zařízení také často potřebují velké množství vody a některá z nich, s určitými chladivy, mají obzvláště oteplovací potenciál, což poškozuje ozónovou vrstvu. Navíc chladiva s obsahem fluorovaných uhlovodíků (HFC) unikají do atmosféry, nejčastěji na skládkách. HFC mají vysoký potenciál globálního oteplování a pohlcují 150 až 5000krát více sluneční energie než CO2, čímž vážně přispívají ke klimatickému rozvratu. Ani další používané chemické sloučeniny nevykazují lepší vlastnosti. Dlužno dodat, že od svého vynalezení začátkem 20. století fungují klimatizace víceméně stejně. Čeká se tedy na technologický zázrak.

Mít se čím chladit

Špatné návyky s nakládáním s energiemi lze podle fondu UNICEF dobře demonstrovat na Spojených státech, kde se po Číně nachází druhý největší počet klimatizačních jednotek. „Klimatizace má zásadní význam během vln veder, ale její rozšířené a nadměrné používání v každodenním životě významně přispívá k dopadu na klima. Nadměrné používání, které je často patrné v zemích s vysokými příjmy, brání schopnosti přizpůsobit se horkému počasí, čímž se stáváme zranitelnějšími a závislejšími na klimatizaci,“ shrnuje zpráva UNICEF.

Nepřekvapivě tam, kde by byly klimatizace potřeba nejvíc, chybějí. Pro obyvatelstvo států Afriky, Asie a Jižní Ameriky, kde teploty dosahují nejvyšších hodnot, jsou často nedostupné hlavně finančně. V subsaharské Africe je klimatizační jednotkou vybaveno jen asi pět procent domácností, v Indii čtvrtina, v Indonésii méně než pětina a v Mexiku a Brazílii kolem třiceti procent domácností. Pro srovnání, v Japonsku, Jižní Koreji a Spojených státech je to více než pětaosmdesát procent. V některých evropských zemích, zejména na jihu, kde letní teploty dosahují nebezpečných hodnot, je vlastnictví klimatizace rovněž poměrně málo rozšířené, i když se to rychle mění.

Odhaduje se, že nebezpečí tepelného stresu tak zůstávají vystaveny dvě až čtyři miliardy lidí na globálním Jihu, tedy až polovina světové populace. Klimatizace je nedostupná pro domácnosti bez elektřiny a domácnosti s nízkými příjmy. Kvůli nedostatku zeleně a blízkosti průmyslových provozů je navíc ve čtvrtích s nižšími příjmy větší horko než v jiných dobře situovaných čtvrtích, což je dále posouvá směrem k energetické chudobě.

Respektovat Slunce a vítr

Odbornictvo se shoduje, že řešení leží v městských klimatických politikách. Ve výsadbě zeleně a obnov mokřadů v blízkosti obydlí, v omezení individuální autodopravy, stejně jako v lepším designu budov, které není nutné chladit. Architekt Charles Gallavardin z T3 Architects například připomíná, že i před globálním růstem teplot byli lidé schopni žít v extrémních teplotách. Například v Íránu už staletí zachytávají a přivádějí vítr do budov, což nyní moderní architektura opět využívá, například na budově Katarské univerzity. Nebo si možná vzpomenete, že na řeckých ostrovech jsou budovy bílé, což teď začínají využívat obyvatelé Indie, kteří natírají na bílo střechy, díky čemuž dokáží snížit vnitřní teplotu až o pět stupňů Celsia. Podle Gallavardina je naprosto klíčové respektovat směr slunečního záření a znát proudění větru. Skleněné stěny na moderních budovách prý promění místnosti v solární vařič.

Pro již stojící budovy budou potřeba lepší a efektivnější chladicí technologie, po nichž pátrá mnoho technologických firem a startupů. Příkladem může být dálkové chlazení systémem District cooling. Jde o podzemní chladicí systém v Singapuru, jenž je ve spotřebě energie a produkci emisí o více než polovinu úspornější než běžné klimatizace. Jde o obrovskou investici a úplně novou infrastrukturu městských čtvrtí. 

Otázkou zůstává, jestli nám technooptimismus, tak jako v jiných výzvách klimatické krize, bude stačit.

Kontakt: gregorova@sedmagenerace.cz.

Jak funguje klimatizace

Přístroj využívá principu stlačování plynu na kapalinu, což vede k jejímu zahřátí. Následně je tato kapalina vedena do vnějšího „teplého“ okruhu, kde v kondenzátoru dochází k jejímu postupnému ochlazování. Poté je kapalina hnána expanzním ventilem, kde se přemění na chladný plyn, který přes výparník ochlazuje okolní vzduch. Cyklus se pak nepřetržitě opakuje. Je tedy zřejmé, že aby mohla klimatizace nějaký prostor ochladit, musí jiný prostor stejně oteplit. Ve skutečnosti je oteplení výraznější, klimatizace totiž při kompresi i větrání vytváří další zbytkové teplo. Zdroj: Seznam Zprávy.

Článek vznikl díky spolupráci s nadací Heinrich Böll Stiftung.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2024 vychází ve 2. polovině prosince