Málokdo ví, že ač se Špindl označuje za město, obyvatelstvo se již řadu let pohybuje okolo tisícovky a místních stále ubývá. Přestože demografický graf v podstatě stagnuje, místní ve městě potkáte jen málokdy. Hlavním důvodem pro jejich odchod je podle zdejších obyvatel bídná bytová situace. K dostupnému bydlení se dostanou jen rodáci, kteří nemovitosti vlastní již po generace. Možnosti jiného ubytování pro místní nebo i potenciální přistěhovalce tu ale chybí. Naopak pro hosty je v ubytovacích zařízeních k dispozici více než osm tisíc hotelových lůžek. Jako řešení se nabízí výstavba dalších městských bytů, jenže kromě otázky, kdo na ně má vlastně nárok, se objevuje také jeden velký problém, a tím je nedostatek prostoru, který vlastní město.
Ten se netýká pouze místních, ale také zaměstnanců hotelů nebo restaurací. Zatímco se ubytovny na hotelech pro zaměstnance mění na pokoje pro hosty, na zaměstnance se nebere ohled a ubytování si shánějí sami. „Myslím, že s tím má problém většina hotelů ve Špindlu. Nejsou lidi na pozice číšníků, servírek a chybí nám třeba kvalitní kuchaři. Nemít Ukrajinky, tak můžeme zavřít,“ říká provozní jednoho z hotelů Michaela Mikulášová. Podle ní většina zaměstnanců přijíždí do hotelů jen sezónně. Většinou vydrží pár měsíců a zase jedou jinam. Na vyšších pozicích se pak zaměstnanci drží sice dlouhodobě, ale většina z nich každý den do práce dojíždí z okolních měst a vesnic.
Život v apartmánové zástavbě
Zatímco špindlerovští zaměstnanci do práce denně dojíždí z okolních měst, místo nových bytových jednotek pro rezidenty ve městě roste jeden apartmánový dům za druhým. Jde o poměrně rozšířený trend. Ono taky mít ve Špindlu apartmán je znakem určitého sociálního statusu. Není tedy divu, že se městu příhodně přezdívá „pražské předměstí“. Podle starosty města Martina Jandury ale vedení města na výstavbu luxusních apartmánů nemá vliv.
Vysokoškolská studentka Adéla je špindlerovská rodačka. Ráda se domů vrací v době volna za přáteli a přírodou. Zůstávat ve Špindlu ale neplánuje. „Většina lidí v mém věku už odešla nebo teprve odejde,“ říká Adéla, která vnímá proměňující se město už jen při pohledu z okna svého pokoje. „Mrzí mě, jak krajinu okolo mě zaplňují zástavby. Rodinný domek u sousedů se proměnil v apartmány, kam přijedou jeho vlastníci dvakrát ročně. V oknech se nesvítí a domy tu jen osaměle stojí.“
Náměstí ve Špindlerově Mlýně je spíše křižovatka, 20. 4. 2025, foto: Kristýna Novotná.
Fenomén nakupování apartmánů ale netrápí jen místní, kteří přicházejí o sousedy a moderní budovy jim hyzdí výhledy. Problém s nimi má také město, které tak přichází o schopnost regulovat lázeňské poplatky za přenocování. Ty jsou totiž v podstatě jedinou možností, jak se městu vrátí investice do turismu. Nekontrolovatelné jsou také příjmy u služeb jako Booking nebo Airbnb, a městu tak utíkají peníze přímo do kapes vlastníků nemovitostí.
Potenciální záchranou by podle Jandury mohl být připravovaný projekt e-turista, díky němuž by měl finanční odbor do portálů jako Booking nebo Airbnb přístup. Měl by zachovávat anonymitu hostů, ale zároveň zařídit odvádění těchto poplatků. „V současné chvíli je příjem z lázeňských poplatků přibližně 20 milionů ročně, a kdyby portál začal fungovat, zvýší se na 30 až 40 milionů, což jsou do městského rozpočtu opravdu velké peníze,“ vysvětluje starosta.
Město plné aut
Vedle bytové nouze trápí město také nedostatek parkovacích míst. Na chvíli to vypadalo, že chce tento problém řešit skiareál. Vznikly plány na nové sjezdové tratě, které by propojily ty stávající, a v dolní stanici lanové dráhy by se vystavělo obří parkoviště. Díky tomu by například denní návštěvníci nemuseli zajíždět autem přímo do centra a jednoduše zaparkovali hned při vjezdu do města. Zatímco stavba sjezdovky je již v plném proudu, stále není jisté, jestli po finalizaci projektu vyroste v prostoru za Labskou přehradou monumentální parkovací dům, nebo si skiareál najde řešení, které by vzhled krajiny narušilo o trochu méně.
Při pohledu na vykácené pruhy na lesem zarostlých kopcích se nabízí zásadní otázka: bude vlastně sníh? Odpovědí je umělé zasněžování, které je již běžnou praxí. Na to však přichází otázka druhá: bude stačit voda? Odpovědí se ve Špindlu nikdo moc nezabývá. Ve vztahu ke globálnímu oteplování mají podnikatelé jasno. Hledají všechno možné, čím by zklamané lyžaře rozptýlili od zoufalého pohledu na sjezdové tratě bez sněhu. Špindlerův Mlýn má sice odjakživa nálepku lázeňského města, jenže kromě wellness služeb zde vznikají i jiné možnosti pro trávení volného času mimo svah. Lego Muzeum, vyhlídková jízda rolbou, snowtubing… zábavy je tu tolik, že lyžování vlastně člověk už ani nepotřebuje.
Problémem při propočítávání parkovacích míst je, že město v podstatě nemá přehled o tom, kolik lidí do města zavítá. Jestli je počet návštěvníků Špindlu kritický, však může člověk posoudit při čekání v kilometrové koloně do města nebo v táhnoucí se frontě k lanovce. Takové dny ale podle Jandury nastanou jen zřídka a počet turistů je podle něj udržitelný. „Špindl má naprosto dokonalé ubytovací kapacity. Je tu tolik lůžek na tak malém území, že se komfortně uživí všichni,“ reaguje starosta na dotaz o udržitelnosti cestovního ruchu. Na druhou stranu většina zaměstnanců do Špindlu dojíždí z bydliště v okolí a někteří místní zase vyjíždějí za prací jinam.
Město tedy není ochotné turismus nijak regulovat. Problémy s přebytkem denních návštěvníků je schopné řešit pouze výzvami pro místní obyvatelstvo, aby ve slunné zimní dny raději odložili výjezd ze Špindlu na jindy. Místní tak musejí plánovat odjezdy z města s ohledem na předpokládané kolony. Na jediné příjezdové cestě do města se v takových dnech totiž vytvoří kolona dlouhá několik kilometrů a místa na parkovištích zaplní SUV s pražskými poznávacími značkami.
Vypařený duch horského městečka
I turisté si už všimli, že ve městě chybí základní služby jako třeba dostupný lékař, zubař nebo alespoň papírnictví. Podle vedoucí Turistického informačního centra Eriky Mixové shánějí návštěvníci ve Špindlu vše možné od banky po železářství. Místní jsou ovšem již se skutečností, že pořádný obchod tu člověk skoro nenajde, smířeni. Na nákupy, za lékařem i na poštu potom vyrážejí do sousedního Vrchlabí, vzdáleného necelých dvacet minut autem.
Dominanta města Bílý most letos projde rekonstrukcí za téměř dvacet milionů korun, 20. 4. 2025, foto: Kristýna Novotná.
Martin Bulva ve Špindlerově Mlýně vyrostl a stejně jako jeho rodiče se tu rozhodl zůstat a podnikat v gastronomii. Nedostatek služeb jako zásadní problém nevidí. „Dneska už člověk objedná všechno online. Na sídlišti funguje Rohlík, kde si objednávám potraviny a pro zbytek si dojedu,“ vysvětluje. Mnohem víc mu ve městě chybí komunita místních a kultura, za kterou stejně jako za vším odjíždějí rezidenti do Vrchlabí. Ačkoli odsud Martina téměř nic netáhne, rodinný život si dokáže představit spíše v sousedním městě. „Stává se tu z toho taková druhá Praha. Vypařil se odsud duch horského městečka. Tím, že tu nebydlí moc lidí, se pořád cítím jako turista,“ přiznává.
Příští město duchů
Jeden z možných scénářů vývoje je Špindl zcela bez místních obyvatel. Znamenal by každodenní kolony táhnoucí se údolím, pokles kvality služeb a úbytek hotelových hostů. Poptávka po komfortu apartmánů je stále větší a v kombinaci se soukromým vlastnictvím domů, kam nikdo nejezdí, může vést ke scénáři již dobře známému z jiných turistických míst po celém světě: městu duchů.
Již dnes není v době mezi sezónami turistická poptávka dostatečně vysoká, aby si zaměstnavatelé museli držet zaměstnance. Většina z nich tudíž odjede pryč. Apartmánoví rezidenti zavítají akorát občas na víkend, a v týdnu je tedy město téměř bez života. Pravdou je, že Špindl o svou suverenitu přišel již dávno. Může komunitní život zase vzkřísit?
Město se snaží udržet si alespoň to, co ještě zbylo. Letos opravilo ikonický Bílý most, upravený park podél Labe v centru skoro až vyvažuje neexistující náměstí. Prázdná plocha, která v centru zůstala po zbourání bývalé Špindlerovské hospody, skýtá možnost pro větší iniciativu ze strany soukromníků i města. Podle Jandury se stále neví, co s tímto místem bude. „Přeju si, ať máme krásné centrum. Město se bude snažit, aby tam vznikl nějaký veřejný prostor. Celek, který bude dávat smysl, na základě mezinárodní architektonické soutěže,“ vysvětluje.
V květnu město uspořádalo sezení pro místní, kde o budoucí podobě centra mohli diskutovat jak s vedením města, tak s vlastníkem pozemků Penta Real Estate. V říjnu pak radnice zapojí obyvatelstvo do panelové diskuse nad architektonickými návrhy. Uvidíme, co z toho vzejde. Mezitím se z krkonošského letoviska pomalu ale jistě stávají malé Alpy.
Autorka studuje mediální studia a žurnalistiku na FSS MUNI. Kontakt: 548970@mail.muni.cz. Text vznikl v rámci kurzu Klimatická žurnalistika financovaném Heinrich Böll Stiftung.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář