Agrovoltaika: když pole dává i proud

Na jižní Moravě ve Starém Poddvorově se tento princip testuje v rámci pilotního projektu, který vznikl ve spolupráci energetické společnosti MND a výzkumných pracovišť z oblasti vinohradnictví a zelinářství. Pod solárními panely se zde pěstuje réva vinná a současně se ověřuje, zda může agrovoltaika pomoci vinohradům čelit suchu, vedru i extrémním výkyvům počasí a také posilovat energetickou soběstačnost venkova.

Klimatická změna už dávno není vzdálenou hrozbou, ale každodenní realitou českého vinohradnictví. Extrémní vedra, sucho, jarní mrazy i kroupy každoročně ohrožují úrodu i ekonomickou stabilitu pěstitelů. Instalace agrovoltaiky ve Starém Poddvorově na tuto situaci reaguje přímo v terénu: spojuje výrobu obnovitelné energie s ochranou samotné révy. 

Nad vinicí se zde tyčí konstrukce s fotovoltaickými panely, které nejen vyrábějí elektřinu pro provoz technologií, ale zároveň mění mikroklima porostu. „Agrovoltaika má potenciál stát se v českém vinohradnictví významným stabilizačním prvkem, zejména s ohledem na klimatickou změnu,“ říká Richard Danko z Ústavu vinohradnictví a vinařství, který se na výzkumu podílí.

Za odbornou část projektu odpovídají Ústav vinohradnictví a vinařství a Ústav zelinářství a květinářství Zahradnické fakulty MENDELU. „Pilotování projektu máme na starosti společně — já za Ústav vinohradnictví a vinařství a kolega docent Tomáš Kopta z Ústavu zelinářství,“ vysvětluje Danko. Data ze Starého Poddvorova se tak postupně zařazují po bok zkušeností z Francie, Španělska či Spojených států, kde se agrovoltaika ve vinohradnictví testuje už delší dobu.

Starý Poddvorov: od těžby ropy k obnovitelné energii

V jihomoravské obci Starý Poddvorov se ještě donedávna těžila ropa a zemní plyn. Po likvidaci původní těžební sondy se společnost Moravské naftové doly (MND) rozhodla území rekultivovat a dát mu nový smysl. Právě zde vznikla první česká agrovoltaická vinice.

Fotovoltaické panely byly rozmístěny na ploše přibližně 65 × 28 metrů a mezi nimi byl nově vysazen vinohrad s odrůdami Ryzlink rýnský a Donauriesling. Celý areál dnes funguje jako jeden velký experiment. Panely jsou instalovány tak, aby nezastavěly cennou ornou půdu, ale naopak ji umožnily dál aktivně využívat. Odborníci z MENDELU zde sledují jejich ochranný efekt proti krupobití, silnému slunci a přívalovým dešťům.

Vyrobená elektřina bude sloužit především pro technologické zázemí areálu, což významně snižuje provozní náklady a zároveň posiluje energetickou soběstačnost celého projektu. „V pilotním projektu je instalováno celkem 221 fotovoltaických panelů na ploše 1 806 metrů čtverečních s celkovým výkonem 99,45 kilowattu. Ročně tak systém vyrobí přibližně 100 megawatthodin elektřiny, která je určena především pro krytí spotřeby střediska Poddvorov 27. Z technického hlediska se systém zatím osvědčuje — panely jsou umístěny několik metrů nad zemí, neomezují přístup světla k révě a podle odborníků z vinařského svazu jí nijak neškodí,“ říká Michal Sasín, ředitel úseku New Business Development společnosti MND.

Podle analýzy organizace EMBER mohou agrovoltaické systémy navíc zvýšit výnos některých plodin až o šestnáct procent. Panely totiž vytvářejí mikroklima, jež omezuje přehřívání půdy i nadměrný výpar vody. Výsledkem je stabilnější růst rostlin a nižší potřeba závlahy. Elektřina vyrobená přímo na místě pak pomáhá farmářům snižovat náklady na provoz.

Agrovoltaika v zahraničí: průmyslové měřítko a česká stopa

Zatímco české projekty jsou stále spíše pilotní, v zahraničí už agrovoltaika nabírá průmyslové měřítko — a často s výraznou českou stopou. Společnost Greenbuddies například dokončuje v německém Oberdorfu největší agrovoltaickou elektrárnu s názvem Pšenice. Ta překryje 28 hektarů zemědělské půdy a vyrobí až 22 GWh elektřiny ročně, což odpovídá spotřebě přibližně šesti tisíc domácností.

„Tento typ instalace umožňuje panelům sledovat pohyb slunce a zvyšuje jejich výnosnost až o třicet procent,“ uvádí obchodní ředitel společnosti Greenbuddies Dan Štajner. Firma, jež realizuje solární projekty už v osmnácti zemích Evropské unie, považuje agrovoltaiku za jeden z klíčových směrů budoucího rozvoje obnovitelné energetiky. Největší instalaci má přitom Greenbuddies ve Švédsku, kde se testují rozsáhlé systémy kombinující výrobu elektřiny se zemědělským využitím krajiny.

Nejen vinice, ale i pastviny

Agrovoltaika není určená pouze pro vinice. V praxi se dnes uplatňuje v několika různých podobách.

Ve vinicích a sadech panely chrání révu a ovocné stromy před nepřízní počasí, jako jsou jarní mrazy, silný déšť nebo kroupy. Zároveň snižují ztrátu vody — podle některých údajů až o 34 %, což výrazně omezuje potřebu závlahy. Stabilnější podmínky navíc pomáhají chránit kvalitu vína i ovoce.

V chovu dobytka se panely často instalují vertikálně nad pastvinami. Zvířatům poskytují stín a ochlazení během horkých dnů, aniž by zásadně omezovaly využití půdy. Ve sklenících mohou panely sloužit jako střešní krytina. Chrání rostliny před přehříváním a zároveň vyrábějí elektřinu pro provoz skleníkových technologií.

Specifickou roli hraje i orientace panelů. Zatímco klasické solární elektrárny se většinou orientují na jih, v agrovoltaice se stále častěji využívá orientace východ—západ. Ta lépe zachycuje ranní a večerní slunce, což odpovídá špičkám spotřeby elektřiny v zemědělských provozech.

Agrovoltaický projekt ve Starém Poddvorově, foto: MND.

Okraj, nebo pilíř? 

Nové možnosti zároveň otevírá i česká legislativa. Ministerstvo zemědělství schválilo novelu vyhlášky o agrovoltaice, která od 1. prosince 2025 umožní instalaci solárních panelů také nad částí orné půdy využívané pro pěstování zeleniny. Nejde však o plošné uvolnění pravidel — podmínkou je, aby daný díl půdního bloku byl v alespoň třech předchozích dotačních obdobích využíván pro pěstování zeleninových plodin s vysokou nebo velmi vysokou pracností. Cílem tohoto omezení je zabránit zneužívání agrovoltaiky pouze jako záminky pro výstavbu velkých solárních parků na úkor zemědělské produkce.

Do budoucna by se agrovoltaika mohla rozšířit také na další typy ploch, například s obilím nebo na pastviny. Právě zde se ale vede intenzivní debata o tom, komu má být tato technologie umožněna a za jakých podmínek.

„Omezení na trvalé kultury považujeme z principu za diskriminující. Zemědělec by měl mít možnost se rozhodnout, jestli při dodržení stanovených limitů využije instalaci solárních panelů například jako vhodné doplnění pěstování zeleniny, kde mohou panely poskytnout ochranu před mrazem nebo přílišným osvitem či odparem,“ uvedl pro Ekonomický deník Jiří Koželouh z Hnutí DUHA.

Agrovoltaika rozhodně není všelékem. Nemůže sama vyřešit sucho, klimatickou změnu ani energetickou krizi. Může však být důležitým signálem, že cesta k energetické soběstačnosti nemusí vést přes rozsáhlý zábor zemědělské půdy, ale přes její chytřejší a citlivější využití. Právě konkrétní biologické dopady agrovoltaiky dnes patří k nejsledovanějším částem výzkumu.

Projekt ve Starém Poddvorově ukazuje, že půda, slunce i technologie mohou spolupracovat — nikoli si konkurovat. A právě v tom spočívá jeden z nejzásadnějších vzkazů agrovoltaiky pro budoucnost české krajiny.

Změněné mikroklima vinice

Základním principem agrovoltaiky je kombinace zemědělské produkce a výroby solární energie na jednom pozemku. Solární panely jsou umístěny nad porostem tak, aby poskytovaly částečné zastínění. Právě to zásadně mění mikroklima vinice.

Podle Richarda Danka se dopad agrovoltaiky na révu projevuje zejména změnou světelného režimu, prouděním vzduchu, výkyvy teplot a vodním režimem půdy. To vše dohromady ovlivňuje průběh vegetace i výslednou kvalitu hroznů. Vinice ve Starém Poddvorově je zatím velmi mladá, a proto se výzkumníci opírají nejen o vlastní měření, ale také o zkušenosti kolegů ze zahraničí.

„V současnosti máme na výzkumu projektu jednu studentku, slečnu Vaňurovou, která měří vliv zastínění listové stěny na fotosyntetickou aktivitu,“ doplňuje Danko. Data ze Starého Poddvorova tak postupně doplňují poznatky z Francie, Španělska a USA, kde se agrovoltaika ve vinohradnictví testuje už delší dobu.

Jednou z nejcitlivějších fází vývoje révy je jarní rašení. Právě tehdy mohou náhlé mrazy zničit celou úrodu během jediné noci. Mírné zastínění v rozsahu přibližně 15 až 30 % podle zahraničních studií zpomaluje akumulaci tepla v půdě i nad povrchem.

Výsledkem je posun rašení révy o dva až sedm dní. V praxi to znamená snížení rizika poškození výhonů jarními mrazy, které se v posledních letech stávají stále nepředvídatelnějšími a ničivějšími.

Další klíčovou etapou, jež zásadně ovlivňuje velikost i kvalitu budoucí úrody, je kvetení. Tato fáze je velmi citlivá na nízké teploty. Výzkumy uvádějí, že dodatečné zastínění do zhruba 30 % není v této fázi limitující. Pokud je intenzita vyšší, může dojít k mírnému posunu fenologických fází, avšak bez negativního dopadu na opylení nebo násadu bobulí. Zatím se tedy ukazuje, že agrovoltaika neohrožuje reprodukční schopnost révy, což je zásadní zpráva pro budoucí širší využití této technologie.

Výrazné rozdíly se projevují především ve fázi dozrávání hroznů. Agrovoltaika snižuje teplotní extrémy a omezuje přímé sluneční záření. To vede k pomalejší akumulaci cukrů, stabilnějšímu obsahu kyselin a zároveň k výraznému snížení rizika slunečního úžehu hroznů. Dalším pozitivním efektem je ochrana proti mechanickému poškození kroupami.

Na druhé straně může zastínění mírně prodloužit dobu dozrávání, a to podle pěstitelského tvaru až o pět až dvanáct dní. Tento efekt ale nemusí být negativní — naopak může pomoci vyrovnávat extrémy teplých ročníků, kdy hrozí přezrávání.

Agrovoltaický systém má podle dostupných dat také tendenci snižovat fyziologický stres rostlin. To se projevuje stabilnější listovou stěnou a lepším aromatickým profilem hroznů díky mírně chladnějšímu prostředí vinice.

Celkově agrovoltaika umožňuje jemnější regulaci zrání a výrazně vyšší ochranu před extrémními projevy počasí, které se v České republice v posledních letech stále prohlubují.

Precizně robotické vinice?

Podle Richarda Danka může agrovoltaika v horizontu deseti až dvaceti let zásadně proměnit české vinohradnictví. Nejde přitom jen o výrobu energie, ale o celý technologický ekosystém, v němž se propojí agrovoltaika, robotika a precizní zemědělství.

Solární panely mohou zajišťovat energii pro autonomní robotické platformy. Ty naopak poskytují detailní data pro prediktivní řízení mikroklimatu a zdravotního stavu porostu. Společně tyto systémy výrazně snižují potřebu ruční práce a zvyšují přesnost zásahů ve vinici.

 „Za deset až dvacet let mohou být robotické jednotky pod agrovoltaikou běžnou součástí provozu vinic. Zatím jsme ale teprve na začátku,“ předpovídá Danko. Už samotná možnost sledovat dopady konstrukce přímo v provozu je podle něj mimořádnou příležitostí pro výzkum.

Agrovoltaický projekt Triticum v německé obci Oberdorf am Lech, foto: greenbuddies.eu.

Ochrana odrůd i energetická soběstačnost

Agrovoltaika tedy podle odborníků umožní lepší ochranu proti extrémnímu horku, spálení hroznů i suchu. Zvyšuje také produkční jistotu díky stabilnějším fenofázím a menšímu abiotickému stresu.

Zároveň může pomoci udržet současný sortiment odrůd. Aromatické bílé odrůdy jako Ryzlink rýnský nebo Sauvignon by si i v teplejších oblastech mohly zachovat svůj typický profil. U citlivých odrůd typu Pinot může pomoci dosahovat stabilnějších výsledků. 

Velkým přínosem je také využití vlastní solární energie. Ta může napájet zavlažovací systémy, monitorovací stanice, autonomní roboty nebo technologie precizní ochrany. Vinice se tak může stát částečně nebo zcela energeticky nezávislou jednotkou.

Ekonomický efekt posiluje i diverzifikace příjmů. Spojení zemědělské a energetické produkce zvyšuje stabilitu hospodaření. Pokud budou příznivé legislativní podmínky, může se agrovoltaika stát běžnou součástí technologicky vyspělých vinic v teplejších moravských regionech.

Starý Poddvorov nemá zůstat jediným agrovoltaickým místem. Cílem projektu je vytvořit škálovatelný model využitelný v dalších vinohradnických oblastech Moravy — na Znojemsku, Mikulovsku i Slovácku. Rozšíření projektu směřuje především do lokalit s vysokou sluneční expozicí, nestabilním počasím, omezenými vodními zdroji a citlivými odrůdami, kde může agrovoltaika přinést největší přínos. Současně se podle Danka počítá s přeshraniční spoluprací v Rakousku, Slovinsku a Německu, kde už podobné pilotní projekty existují. 

Překážky? Technické, ekonomické i legislativní 

Přestože je nastíněný potenciál agrovoltaiky obrovský, její zavádění naráží na řadu výzev. Klíčovým problémem je začlenění fotovoltaické konstrukce do každodenního provozu vinice. Systém musí být kompatibilní se šířkou řádků, pěstitelským tvarem (například Guyot, kordon) i s mechanickou a robotickou technikou. Velkou výzvou je také správné nastavení míry zastínění. Je nutné najít rovnováhu mezi ochranou proti stresu a zachováním dostatečného fotosyntetického výkonu.

Další výzvou je provozní logistika — údržba panelů, přístup techniky, zimní režim nebo monitoring zatížení konstrukcí. Nezbytná je také ekonomická návratnost: správné dimenzování systému, investiční náklady i servisní podmínky.

Zásadní roli pak hraje legislativa. Povolení staveb agrovoltaických konstrukcí, jejich začlenění do zemědělského půdního fondu a stavebního řízení jsou zatím složité a často nejednoznačné. Zahraniční zkušenosti ale ukazují, že po překonání počáteční fáze jsou systémy dlouhodobě provozně stabilní a přínosné jak pro kvalitu hroznů, tak pro ekonomiku hospodaření.

Budoucnost nad vinicí

Projekt ve Starém Poddvorově ukazuje, že agrovoltaika nemusí konvenčnímu zemědělství konkurovat, ale může se stát jeho spojencem. Místo boje o půdu vzniká symbióza energie a potravin. Réva získává ochranu před extrémy počasí, vinaři energetickou soběstačnost a výzkum cenná data pro budoucnost. Pokud se technické a legislativní bariéry podaří překonat, může se agrovoltaika stát jedním z klíčových pilířů adaptace českého vinohradnictví (a možná nejen jej) na klimatickou změnu.

Kontakt: klara.nesitova@seznam.cz.

Tento článek byl podpořen z veřejné sbírky dobročinných ob­chodů Nadace Veronica.