Sola pomáhá k menstruační důstojnosti

„Od té doby, co jsme řešili změnu vyhlášky a dostávali vložky do škol, pro nás už tím narativem tolik není menstruační chudoba, ale dostupnost. To znamená možnost dostat se k menstruačním potřebám tehdy, když menstruaci potřebuji řešit — na toaletě,“ shrnuje vývoj Soly její spoluzakladatelka Lucie Gregorová. Organizace vznikla v roce 2021 z potřeby pomáhat a projevit solidaritu s ženami bez domova. Postupně ale vyšlo najevo, že nedostatek menstruačních potřeb není problémem jen pro ně. Trápí i dívky, které menstruaci dostanou ve škole, matky samoživitelky, pro něž jsou potřeby moc drahé, anebo zkrátka kteroukoliv ženu, již menstruace nějak překvapí mimo domov, ať silou nebo načasováním. Zkušenost týmu Soly tak náhle ukázala něco, pro co v Česku nemáme ani správná pojmenování, ani data: menstruační chudoba prostupuje různými sociálními skupinami a má mnohem širší dopady, než se běžně předpokládá.

Jako toaleťák

Sola pracuje s pohledem, podle něhož menstruační chudoba neznamená pouze absolutní nedostatek peněz, ale především nedostupnost nebo nedostatek menstruačních potřeb. Zároveň upozorňují na souvislost s menstruačním stigmatem, tedy se skutečností, že o menstruaci obvykle mluvíme jen v náznacích, potichu a s pocitem studu. I to je totiž důvodem, proč nám chybějí jak data, tak informace — menstruace se ve veřejném prostoru neobjevuje, nebo maximálně v biologickém kontextu, bez vazby na každodenní, respektive každoměsíční realitu dívek a žen. Výsledkem je situace, kdy instituce nemají ani podklady, ani motivaci se tématem zabývat a dívky nevědí, co si s menstruací počít. 

K tomu už ale nějaká data máme: podle průzkumu organizace Plan International UK a jejich reportu Break The Barriers více než čtvrtina Britek netušila, co mají dělat, když poprvé menstruaci dostala. Pro Česko přinesl podobná čísla projekt AcceCycle studentky Mariky Anny Mlčkové, zaměřený na menstruační chudobu ve školách. Podle jeho výsledků nedostaly o menstruaci žádné informace 3 z 10 respondentek.

Podle Soly musí být součástí změny mimo jiné proměna jazyka a komunikace. O vložkách a tamponech se dlouhodobě mluví jako o menstruačních pomůckách. Prostým vyhledáním tohoto slovního spojení na internetu zjistíte, že je tak označují obchody od Alzy po Econeu či Malunu, což je obchod s „největším výběrem menstruačních pomůcek v Česku“. Přitom jde o něco, bez čeho se velká část populace pravidelně prostě neobejde. „My proto vložky přirovnáváme k toaletnímu papíru. Protože ten, ať chceme nebo ne, zadarmo je, a vnímáme ho jako běžnou součást každé veřejně přístupné toalety,“ vysvětluje Gregorová strategii Soly, s tím, že Sola mluví o menstruačních potřebách.

Kampaň Toaleťák není vložka. Zleva Anna Pašková, Irena Hůlová a Lu Gregorová, foto: Valerie Tkadlčík.

Adoptuj si balíček

Základním pilířem práce Soly je stále přímá materiální pomoc lidem, pro něž jsou menstruační potřeby dlouhodobě nedostupné. Logika pomoci je prostá: musí být pravidelná, stejně jako menstruace. První formou podpory jsou proto balíčky, obsahující čisté spodní prádlo, vlhčený toaletní papír a menstruační potřeby, jež putují skrze spolupracující organizace přímo k lidem v nouzi. Na stránkách darujme.cz může kdokoliv z nás takový balíček adoptovat za 100 korun, a pomoci tak předcházet extrémně nedůstojným situacím, v nichž se ženy zasažené menstruační chudobou ocitají. 

Podle zkušeností z terénu, ať už Soly či třeba Člověka v tísni, totiž nejde ani zdaleka jen o používání náhražek, toaletního papíru nebo dětských plen, které bývají běžněji součástí materiální pomoci, ale rovněž o zdraví ohrožující nadužívání vložek a tamponů, nebo dokonce o jejich vybírání z odpadkových košů.

Vedle balíčků Sola menstruačními potřebami průběžně zásobuje také samotné sociální služby a organizace, a to v podobě boxů na záchodech s volně dostupnými vložkami a tampony. V praxi tak prosazuje princip, podle nějž mají být menstruační potřeby běžnou součástí provozu toalet, a ne něčím výjimečným „na vyžádání“. 

Na stránkách Soly si rovněž můžete prohlédnout mapu Česka s místy, kde už menstruační potřeby dostupné jsou a které organizace je rozdávají, třeba při výdeji jídla bezdomovcům. Jedinou formu podpory, kterou v mapě nenajdete, jsou větší jednorázové zásoby pro samoživitelky a domácnosti v dlouhodobé nouzi, jež Sola posílá jednou ročně.

Eko je privilegium

Do materiální pomoci se prolíná ještě jedno téma, a to téma environmentální. Sola poskytuje jak menstruační kalhotky, tak menstruační kalíšky, jenže i tento krok jejímu týmu přinesl mnohá prozření. „Sola dělá svou práci tak kvalitně proto, že vznikla odspodu a z poptávky. Jen jednou jsme touto cestou nešli, právě tehdy, když jsme si řekli, že kalhotky a kalíšky budou super pro sólo rodiny,“ vypráví Gregorová svou oblíbenou historku. Z vytvořených alternativních balíčků při rozdávání udali jen asi 40 %, získali ale další vhled do problematiky menstruační chudoby. „Došli jsme k tomu, že když nemáte moc peněz, perete třeba jen jednou měsíčně. Nebo neperete s práškem. Nebo už jste stigmatizovaní chudobou, tak nechcete něco dalšího alternativního, jiného. Kalhotky i kalíšky tak stále poskytujeme, ale je důležité říct, že ekologické alternativy obecně jsou pro velmi privilegované lidi,“ dodává. Obrovským tématem je podle ní rovněž nedostatek soukromí, jímž lidé žijící v nedostatku typicky trpí a které je zároveň při péči o menstruační kalhotky a kalíšky potřeba.

Foto: archiv Sola pomáhá.

„Zase pracujeme i s tou informovaností. Vzděláváme děti v nízkoprahových klubech, což je jedno z míst, kde alternativy nabízíme. Při workshopu se seznámí se všemi možnostmi, a když pak sociální pracovnictvo u někoho vidí kontinuální zájem, tak jim kalhotky nebo kalíšek poskytne,“ popisuje Gregorová nynější postup Soly. 

Tlak na ekologii menstruace v organizaci vnímají až jako nadřazený, neboť by měl být podle nich zaměřený hlavně na ty, kdo menstruační potřeby vyrábějí, a ne na ženy samotné, podobně jako tomu je v případě toxicity menstruačních potřeb. „Spousta osob si to prostě dovolit nemůže. Nemůže si ani dovolit nad tím přemýšlet. Alternativní menstruační potřeby jsou super, ale jsou super pro lidi, kteří mají mentální a nějakou obecnou kapacitu o ně pečovat,“ podotýká.

Vložky do škol

Materiální pomoc odhalila týmu Soly mnohé, včetně faktu, že ona samotná problém menstruační chudoby dlouhodobě nevyřeší. Postupně se proto dostali k advokacii a k práci na kampani Vložky míří do škol, jejímž cílem bylo dostat volně dostupné menstruační potřeby na školní toalety. „Stát se pořád ohání tím, jak je vzdělávání důležité a jaký význam má škola jakožto sekundární socializační element. Proto jsme si řekli, pojďme tam zajistit důstojné prostředí, aby se dívky na školu mohly doopravdy spolehnout,“ uvádí Gregorová jeden z důvodů, proč se Sola zaměřila na školy. 

Během roku usilovné práce došla Sola k závěru, že nejlepší cestou bude změna hygienické vyhlášky, a to se jim také povedlo. Vyhláška od letošního ledna skutečně všem zařízením pro výchovu a vzdělávání, která navštěvují dívky starší devíti let, ukládá povinnost mít na toaletách jednotlivě balené menstruační potřeby.

Jednání se zřizovateli, školami a vládními činiteli nicméně opět ukázala, nakolik záleží, jak je téma menstruace formulováno. Rámec menstruační chudoby se často setkával s odporem a s argumentací, že odpovědnost přece leží na rodičích a že „když mají peníze na cigára, mají mít i na vložku pro holku“. Emoce ale vyvolávalo samotné umístění menstruačních potřeb na místě, kde je uvidí mladší děti. „Bylo pro mě fascinující, jakou paniku vzbudilo, že prvňáčci uvidí na záchodě vložky. Pořád se musíme tematicky vracet k destigmatizaci a dostupnosti a ke snižování genderových rozdílů,“ říká Gregorová. 

Balíčky menstruačních potřeb, foto: Lukáš Wagneter.

Podle dat, s nimiž Sola pracuje, totiž v Česku menstruační chudoba není okrajovým jevem — podle odhadů Člověka v tísni je jí ohroženo přibližně 38 tisíc dívek ve věku od 12 do 18 let. Zahraniční výzkumy zase ukazují, jak souvisí s absencí ve škole a s nerovným přístupem ke vzdělávání: každá pátá Američanka někdy kvůli nedostatku menstruačních potřeb vynechala školu a každá třetí Britka je užívala déle než musela, protože si nemohla dovolit nové. V Česku přitom máme i opačný příklad. Průkopníkem dostupnosti menstruačních potřeb se stalo město Ostrava a zejména náměstek primátora Zbyněk Pražák (KDU-ČSL). Na jeho apel jsou vložky a tampóny ve městě na základních školách k dispozici už od roku 2024 a podle škol i zastupitelů se projekt velmi osvědčil. „Efekt to má veliký. Děvčata méně absentují ve škole, méně odcházejí ze školy. Pomáhá to k detabuizaci menstruace,“ popsal praxi Pražák pro irozhlas.cz.

Co s odporem

Vedle podpory se Sola od počátku svého vzniku setkává také s negativními reakcemi. Z výzkumu, jejž nechala v prosinci 2024 zpracovat agenturou NMS Market Research, sice vyplývá, že zavedení volně dostupných menstruačních potřeb na školách podporuje 67 % respondentů, zatímco jednoznačně proti je jen 11 %, na druhou stranu se ale zdá, že právě těchto 11 % se k tématu velmi rádo vyjadřuje. Jde přitom o onu nechvalně známou skupinu „bohatých bílých mužů“, v angličtině nazývaných „old white men“, tedy o muže s nejvyšším vzděláním a na manažerských pozicích. „Většina bohatých bílých mužů má partnerku, sestru nebo dceru. Myslím si, že tam je cesta, jak se o tom bavit, o tom, že se jedná o zajištění základní důstojnosti. Jejich dcera taky bude chodit do školy a taky tam může protéct, nehledě na to, jestli má doma v pokojíčku ty nejdražší vložky,“ popisuje Gregorová, jak se Sola ke kritikům snaží přistupovat.

Zároveň však podle Soly nelze negativní reakce chápat jen v kontextu sporu o vyhlášku a o krabičky vložek na školních záchodech. „To, že lidi haní volně dostupné menstruační potřeby, a to téma obecně, neexistuje ve vakuu. Je to jenom součást dalších témat, od nesolidarity s lidmi na okraji společnosti po takové to hrabání vlastního písečku a naše zaměření na zisk,“ říká Gregorová. Odpor se podle ní navíc ještě prolíná s menstruačním tabu a také s dalšími tématy, o nichž ženy teprve začínají chtít mluvit, jako jsou endometrióza (chronické gynekologické onemocnění, pozn. red.), druhá směna nebo rozdíly v platech.

Podle Gregorové je nicméně pro Solu nakonec nejdůležitější, aby se debata o menstruaci nestala další frontovou linií kulturních sporů. Jejich dlouhodobou strategií je proto držet se tak trochu pod radarem. „I když si myslím, že v nějakém ohledu máme velmi radikální názory na chudobu a společenskou nerovnost, snažíme se víc komunikovat tu biologickou rovinu menstruace, právě proto, abychom to téma dokázali udržet nekonfliktní a neradikální,“ vysvětluje a doplňuje: „Pro nás je v závěru absolutně nejpřednější, aby každý a každá mohl menstruaci trávit důstojně. Všechno ostatní je druhotné.“

Foto: archiv Sola pomáhá.

Za normálnost a čokoládu

Snaha zůstat mimo radar ale neznamená, že by se Sola stáhla do pozadí. Naopak: vedle materiální pomoci a advokacie systematicky rozšiřuje i třetí pilíř své práce — vzdělávání a sběr dat. V roce 2024 vydala komplexní publikaci Menstruační chudoba v Česku, v níž prezentuje relevantní data a zkušenosti z praxe, od menstruace jako překážky ve vzdělávání přes menstruační stigma až po konkrétní, dobré, příklady toho, jak se s menstruační chudobou vyrovnávají jednotlivci a organizace. A prvenství si Sola ve stejném roce připsala také při uspořádání konference o menstruační chudobě.

Na poznatky získané z terénu pak navazují přednášky a workshopy, které cílí na děti ve vyloučených lokalitách, kde v sociálních službách probíhají zdarma, na školy, kam Sola jezdí společně s Konsentem, a na velké firmy. Právě tam je ale hlavní téma trochu jiné. „Pracujeme pořád s tím tématem menstruačního stigma či tabu, ale chudoby se dotýkáme jen okrajově. Spíš řešíme zcitlivování pracovního prostředí a důstojného pracoviště,“ popisuje Gregorová, jak workshopy vypadají. Za příklad uvádí společnost Tesco, jejíž provozovatelé zjistili, že pokud svým zaměstnankyním nabídnou možnost pracovat při menstruaci z domova, sníží se počet dní, kdy nepracují — do té doby si totiž ženy typicky vybíraly dny indispozičního volna, nazývané také sick days.

Právě tady se příběh Soly symbolicky uzavírá, podobně, jako začal — u obyčejné každodennosti, respektive každoměsíčnosti. Vzdělávání, data, vyhlášky nebo workshopy dostanou smysl tehdy, když se promítnou právě tam, do drobných změn v tom, jak se k sobě chováme a jak o menstruaci mluvíme. 

Solu tak lze podpořit nejen finančně, skrze portál darujme.cz, ale rovněž sdílením, třeba toho, co dávají na Instagram. „Přijde nám to jako velká podpora, když muži začínají reflektovat, že ženy menstruují, a nepřijde jim to nechutné. Tak jak vykřikl jeden chlapeček v první třídě na základní škole Jiřího z Poděbrad: ,Budeme holkám kupovat čokolády!‘. To je krásný,“ uzavírá Gregorová. 

A co k tomu dodat, snad jen: podporujte pravidelně Solu a kupte nějaké holce ve svém okolí čokoládu. Ať už je ta menstruace normální.

Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.