Smog je náš, dělá blbě mně i tobě

Tyto dva druhy „smogu“ mají více společného, než by se mohlo zdát: oba jsou výsledkem lidské činnosti, oba negativně ovlivňují životní prostředí i zdraví obyvatel a oba volají po zásadní změně přístupu. Pojďme nejprve k tomu typickému zimnímu fenoménu, při němž se mnoho přes léto neviditelných emisí zhmotní v mlhavém oparu. 

Když teploty v zimě klesnou pod bod mrazu a pohyb vzduchu zpomalí, Praha se ocitá pod těžkou pokličkou znečištěného ovzduší. Smog se tvoří kombinací emisí z dopravy, vytápění a průmyslu s nepříznivými meteorologickými podmínkami. Zatímco zimní rána v Praze mohou vypadat romanticky zahalená, skryté znečištění ovzduší představuje vážnou hrozbu pro zdraví obyvatel i kvalitu městského prostředí.

Zdroje znečištění

Jedním z hlavních zdrojů emisí prachových částic, takzvaného polétavého prachu (PM10 a PM2,5), a oxidů dusíku v Praze je doprava. Podle dat přispívá k celkovému znečištění ovzduší v metropoli z více než 70 %. Nejvíce exponovanými oblastmi jsou magistrála, Jižní spojka a okolí hlavních silničních tahů, kde se koncentrace znečišťujících látek pravidelně pohybují nad limity doporučené Světovou zdravotnickou organizací.

Hlavní město se s tím snaží něco dělat, zatím to ale nestačí. Jednak proto, že je aut v Praze pořád ještě moc (a Pražský okruh stále ještě není dokončen a podle posledních zpráv by tomu mohlo být nejdříve v roce 2030), a také protože auta nedodržují ani své vlastní emisní limity. Ty jsou navíc na dnešní poměry mnohdy velkorysé. Při nedávných kontrolách měření emisí iniciovaných pražským magistrátem neprošlo 43 z 68 kontrolovaných vozidel. 

Připomeňme také, že Praha navzdory slibům ještě nezavedla žádná omezení pro stará či škodlivější auta. A zvýhodnění pro elektromobily v podobě zdarma parkování od ledna 2024 ruší, ačkoliv se jednalo o nástroj, jak přimět lidi, aby si v případě nutnosti auto vlastnit, pořizovali alespoň nízkoemisní alternativu. 

„Praha se dlouhodobě potýká s problémem znečištěného ovzduší způsobeného zejména individuální automobilovou dopravou. Proto jsme se také rozhodli investovat do rozvoje moderních technologií, které nám umožní efektivněji odhalovat a řešit příčiny tohoto problému,“ uvedl během kontrol náměstek primátora pro oblast dopravy Zdeněk Hřib, když představil nové měřicí přístroje. Od těch si město slibuje větší kontrolu a přehled. Jak to ale konkrétně změní emisní stopu automobilů, není úplně jasné.

Zbylých 30 až 35 procent emisí tvoří lokální vytápění a příležitostné poslední přežívající průmyslové podniky na území hlavního města, mezi něž patří například spalovna v Malešicích, továrna na léčiva Zentiva nebo fabriky na krajích periferie. Mapu významných pražských znečišťovatelů pak udržuje organizace Arnika.

Smogová rána

Teplotní inverze, při níž se studený vzduch drží při zemi a teplejší vzduch ho uzavírá jako poklička, znemožňuje rozptyl znečišťujících látek. Ty se pak hromadí v přízemních vrstvách atmosféry a vytvářejí chemickou směs, kterou (nejen) obyvatelé Prahy denně dýchají. Svůj vliv na to má také klimatická změna, jež vede k delším obdobím sucha, zvyšuje teploty, a snižuje tak schopnost přírody absorbovat znečištění.

I kvůli tomu se Praha pravidelně potýká s překračováním povolených limitů znečištění ovzduší. Oficiální měření, která vždy po roce prezentuje Státní zdravotnický ústav nebo Český hydrometeorologický ústav, mají ale ještě značně „optimistická“ data. Podle loňské zprávy byla povolená hodnota měřené částice PM10 překročena celkem na 11 stanicích z 16, v maximu někdy až o 45 %. „Z porovnání ročních průměrných koncentrací frakce PM2,5 s doporučenou hodnotou WHO (5 µg/m3 /rok) vychází, že tato hodnota byla na všech stanicích v Praze dvoj- až téměř trojnásobně překročena,“ uvádí dále zpráva SZÚ za rok 2023. Situace je z měřených míst prakticky vždy nejhorší v Legerově ulici, kde bývá překročen i jinak nedostižný limit hodnot oxidu dusičitého. Obzvlášť špatné je to pak tradičně v městských částech s hustou dopravou, jako jsou Praha 1, 4 a 10. 

Organizace Senzorvzduchu ale dlouhodobě pražskou situaci mapuje také a její měřiče mnohdy prokazují ještě horší hodnoty, než jsou ty oficiální pražské. Měří totiž i na jiných místech, a nadto zkoumá rozdílnou situaci rušných ulic a jejich vnitrobloků. Vlastnit byt otočený do vnitrobloku se vzrostlým stromem může z bydlení v jednom a tom samém vchodě přinést úplně jinou kvalitu života, než když žijete s výhledem do ulice. „Dosavadní výsledky ukazují, že průměrné koncentrace NO₂ na dopravně zatížených lokalitách jsou přibližně dvojnásobné oproti lokalitám odděleným od rušné silnice souvislou zástavbou (vnitroblokům). Ve srovnání s koncentracemi NO₂ měřenými na venkovském pozadí jsou průměrné hodnoty na dopravně zatížených ulicích až patnáctinásobné a na vnitroblocích osmkrát vyšší,“ uvádí na webu Senzorvzduchu zakladatel organizace Michael Lažan.

Foto: PxHere.com.

Deset tisíc obětí

Dýchání znečištěného vzduchu přitom zvyšuje riziko astmatu, chronické bronchitidy, kardiovaskulárních onemocnění a v některých případech i rakoviny plic. Vysoké koncentrace jemných prachových částic (PM10 a PM2,5) pronikají hluboko do dýchacího systému a způsobují podráždění plic. Jemné částice PM2,5, jež pronikají až do krevního oběhu, mohou být zvlášť nebezpečné pro děti, seniory a osoby s oslabeným imunitním systémem. Standardně se navíc měří pouze tyto částice PM2.5. Ultrajemné částice (UFP), které jsou ještě menší, nedá se před nimi bránit a neumí je měřit většina oficiálních měrných bodů, mohou způsobovat další problémy. „Ultrajemné částice o velikosti nanoměřítka (menší než 0,1 μm nebo 100 nm v průměru), jsou natolik malé, že mohou bez problémů pronikat do lidského organismu, což představuje značné zdravotní riziko, zejména pro osoby s kardiovaskulárními a respiračními onemocněními. V ulicích Ječná, Mezibranská a V Holešovičkách byly naměřeny koncentrace těchto částic, které výrazně překračují doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) pro vysokou koncentraci částic,“ varuje Lažan.

Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí způsobuje znečištění ovzduší v Česku každoročně přibližně 10 000 předčasných úmrtí, z toho významná část připadá na velká města. Většinu z nich (8 500) pak zabije dlouhodobé vystavování se částicím PM2.5. Nejsme v tom ale sami, podle serveru Statista bylo v roce 2023 více než 90 procent městského obyvatelstva Evropské unie vystaveno vyšším koncentracím PM2,5, než jaké dovolují směrnice WHO.

Znečištěné ovzduší je příčinou zvýšeného rizika infarktu, mrtvice a dalších srdečně-cévních onemocnění. Podle analýzy Evropské agentury pro životní prostředí je nejméně 18 % všech úmrtí na kardiovaskulární onemocnění v Evropě způsobeno klíčovými environmentálními faktory, včetně expozice znečištěnému ovzduší, extrémním teplotám, pasivnímu kouření a olovu. Podle analytiků je ale i toto číslo pravděpodobně podhodnocené, protože nezohledňuje expozici na pracovišti, hlukové znečištění ani jiné toxické chemické látky než olovo. Některé faktory, jako je noční světelné znečištění nebo kombinovaný účinek expozice různým chemickým látkám, navíc stále nejsou dostatečně prozkoumány.

Nicméně není to tak černé, jak se může zdát. Od sedmdesátých let, kdy se tím Evropa začala zabývat, se kvalita ovzduší výrazně zlepšila a koncentrace oxidu siřičitého, oxidu uhelnatého či olovnatých emisí výrazně klesly. Jednak díky právním mechanismům, jednak také díky tlaku a snaze snižovat emise z aut a modernizovat průmysl. Sama Česká republika buduje program na zkvalitnění ovzduší již od počátku vstupu do Evropské unie a daří se jí čísla postupně mírnit.

K Praze si ale můžeme dovolit býti spíše kritičtí. Strategie na boj se smogem zde vznikají velmi často, reálně je z nich ale málokdy něco funkčního. Jednu dobu městští radní navrhovali nízkoemisní zóny, omezení aut podle koncovky SPZ, případně podle váhy nebo edukování občanů k využívání městské hromadné dopravy během smogových dnů. Poslední opatření skutečně v roce 2019 vešlo v platnost a svézt se autobusem během smogově nadlimitních dnů můžete zdarma. Málokdo o tom ale ví a majitelům kuponových měsíčních či ročních jízdenek se peníze za ony dny nevrací.

Noční Praha bez hvězd

Zatímco zimní smog nad Prahou je viditelný pouhým okem, světelný smog často zůstává nepozorován, přestože ovlivňuje město podobně zásadně. Nadměrné umělé osvětlení nejenže zakrývá pohled na noční oblohu, ale také narušuje přírodní cykly, lidské zdraví a energetickou bilanci města. Jedná se přitom o problém, který lze na rozdíl od smogové situace regulovat efektivními opatřeními. 

Světelné znečištění je zkrátka prevít. Noční ptáci jako sovy a slavíci mohou mít problém s orientací a komunikací. Mění migrační trasy ptáků, kteří jsou přitahováni umělým světlem, což vede k jejich zraněním nebo úhynu při nárazu do osvětlovaných budov. Také hmyz, klíčový pro ekosystém, je umělým světlem dezorientován, což snižuje jeho aktivitu a přirozenou reprodukci. Podle některých studií to přispívá k celosvětovému poklesu nočního hmyzu až o desítky procent. Umělé světlo navíc může prodlužovat vegetační období rostlin, což mění jejich přirozené růstové cykly. Stromy v blízkosti lamp například nemusí na podzim shodit listí, a to je činí náchylnějšími k mrazu.

Světelný smog dále narušuje přirozenou produkci melatoninu, hormonu, jenž reguluje spánek. Lidé žijící v blízkosti intenzivního osvětlení trpí častěji poruchami spánku, nespavostí a zvýšeným stresem. Dlouhodobé vystavení umělému světlu také zvyšuje riziko chronických onemocnění, jako je obezita nebo cukrovka. Některé studie také naznačují, že nadměrné osvětlení může být spojeno se zvýšeným rizikem rakoviny v důsledku dlouhodobého narušení cirkadiánního rytmu. 

Foto: Michal Dvořák.

LED světla i chytré ovladače

Je po tomto chmurném výpočtu místo pro optimismus? Praha osvětluje ulice, parky či mosty více než 137 tisíci lampami veřejného osvětlení. Mnohé z nich jsou staršího data a svítí směrem mimo určený prostor — často do oken domů nebo na oblohu. Město se ale snaží svůj „lampový park“ modernizovat, naposledy vyměnili technici Technologií hlavního města Prahy tři tisíce úspornějších LED světel na místa původních žárovek. Přesto je to ale pořád málo — aktuálně je na území Prahy pouze dvanáct tisíc LED světel. Radní nicméně slibují postupnou nápravu.

Strategií, jak za energie ušetřit (světelný smog má na rozdíl od toho emisního přeci jen i okamžitě provázané finanční náklady), a tudíž i zmírnit světelný smog, je ale více. Praha například na lampy instaluje chytré komunikátory, jež dokáží ovlivňovat intenzitu světla podle potřeby. Například v zimě, když se setmí brzy, lampy svítí odpoledne jen jemně, a naopak hodně tehdy, kdy se lidé vrací z práce nebo se ještě pohybují venku po ulici. A po desáté hodině, když se město ukládá k spánku, se intenzita světel tlumí jen na nezbytně nutnou míru, a někde se dokonce zcela vypínají.

„Musíme se řídit normami, které pro každý typ komunikace určují minimální intenzitu osvětlení. Například na parkovištích může být nižší než na rychlostních komunikacích. Pokud by však nastala nouzová situace související zejména s ochranou lidského zdraví, jsme schopni na ni okamžitě zareagovat a přímo z našeho dispečinku zvýšit intenzitu svítidel v dané oblasti podle potřeby složek IZS,“ vysvětlil pro server Prahasviti.cz předseda představenstva THMP Tomáš Jílek v roce 2022.

Jedna z nejtemnějších metropolí

Dalším zdrojem světelného znečištění jsou světelné reklamy, fasádní osvětlení budov a výlohy obchodů. Často zůstávají zapnuté i přes noc, kdy je jejich využití minimální. A nesmíme zapomínat na památky, kterých je hlavní město plné. K tlumení světel mimo běžné turistické hodiny město donutila až energetická krize uplynulých let. Jen THMP spravuje 140 památek, které z kulturních důvodů vyžadují víceméně permanentní osvit. S výjimkou Pražského hradu jej ale snížili na minimálně turisticky požadovanou dobu. 

Podle měření světelného znečištění je Praha — nepřekvapivě — jedním z nejvíce osvětlených měst v České republice. Z městského centra je vidět pouhých několik stovek hvězd z průměrných tří tisíců běžně pozorovatelných v přírodních podmínkách. Přesto je na tom oproti jiným městům poměrně dobře a je stále ještě dostatečně temná. Svůj lví podíl na tom má také velké množství lesů, parků a přírodních památek a rezervací. Z padesáti měřených hlavních měst je tak Praha na osmém místě od konce, patří tedy mezi ty „nejtemnější“ metropole. Tak si toho važme, evidentně může být i hůř. 

Kontakt: krist.cermakova@gmail.com.

Článek vznikl za finanční podpory Hlavního města Prahy.