Jonáš a psilocybin

„Chci ukázat, že jsou tu lidé, kteří nečekají, až jim pomůže zdravotnický systém, ale hledají alternativní cesty,“ udává Jonáš jeden z důvodů, proč souhlasil s reportáží. Především v minulosti trpěl úzkostnými stavy, vrchol nastal před osmi lety. Od doktora dostal silnější léky. Vyhodnotil, že rizika jsou v porovnání s tím, jak mu léky mohou pomoct, příliš vysoká. „Tak jsem si s tím zkusil poradit po vlastní ose,“ popisuje, co mu otevřelo dveře k psychedelikám, a dodává, že by se k nim ale dříve či později dostal nejspíš i bez úzkostí. „Chodím rád po hraně poznání a sebepoznání, žene mě zvědavost.“ Kvůli úzkostným stavům je ale při dávkování opatrnější.

Foto: Ester Dobiášová (vše).

Jonáš si bere mikrodávku jednou za čtyři dny. Dřív experimentoval s LSD, ale měl pocit, že jeho úzkostné stavy se po něm zhoršují. Ani dávkování příliš neřešil. „Byla to taková loterie. Dával jsem si jednu, dvě houby… Teď se snažím postup precizovat.“

Mikrodávkování psychedelických látek, jako je LSD nebo psilocybin, spočívá v užití zlomku běžné dávky. Středně silná dávka psilocybinu jsou dva až tři gramy sušených hub, doporučená hranice pro mikrodávku je mezi 0,1 a 0,3 gramu. Jonáš výsledné množství ještě kalibruje, bude to okolo 0,08 gramu. Větší dávka je pro něj příliš silná.

Psilocybin produkuje téměř 200 druhů hub. Jonáš si je sbírá i suší sám. Většinou rostou na loukách z trouchnivějícího dřeva, především na podzim, když je vlhko. Doktor Peter Grinspoon, specialista na konopí v Massachusettské všeobecné nemocnici, upozorňuje, že v přírodě existuje mnoho druhů hub, které si mohou být navzájem dost podobné, přitom některé jsou jedovaté a mohou poškodit játra a způsobit vážné onemocnění.

Mikrodávky vnímá Jonáš stále jako experiment. Doufá, že po delším intervalu užívání si jeho mozek zvykne trvale na pozitivní projevy, zvykne si na nové cesty, které se ustálí.

Podle Tomáše Páleníčka, psychiatra, neurovědce a terapeuta působícího v Národním ústavu duševního zdraví a spoluzakladatele psychedelické kliniky PSYON, „současné studie ukazují, že když je zkušenost příjemná, může být předzvěstí dlouhodobějšího pozitivního vlivu na náladu,“ jak uvedl v rozhovoru pro Respekt. Nehovoří však o mikrodávkách, ale o silných dávkách.

Psychedelickou houbu chce Jonáš časem mixovat s korálovcem ježatým (údajně léčivá houba, takzvaná lví hříva) a vitaminem B3. Mikrodávky vnímá podobně jako meditaci, terapii, sport a péči o vztahy jako součást zdravého životního stylu.

Jaké účinky Jonáše motivují mikrodávky užívat? „Jsem pozornější, mám větší chuť do života, jsem zvědavější, hravější, beru věci míň vážně, cením si víc maličkostí, jsem míň zacílený na výkon. Je pro mě také snazší být víc sociální a delší dobu. Psychedelika mě zajímají i z filosofického hlediska, ukazují mi jiný aspekt prožitku. Často si kladu otázku, proč tu jsem, co tu dělám a houby mi přilévají do poháru fascinace realitou,“ popisuje Jonáš, ale netají ani negativní projevy.

Po dvaceti minutách, co si povídáme, mi popisuje: „Dnes jsem si dal silnější dávku a je mi trošku na zvracení. Jako kdybych snědl něco špatného. To může trvat půl hodiny, hodinu, pak to odezní.“ Mezi další negativní projevy, kterých si všiml, je točící se hlava nebo horší soustředěnost, také vždy, když neodhadne dávku. Po psychické stránce to člověka občas „chytne za vlasy“, možná nevědomky si je u toho Jonáš prohrábne. „Říká ti to: koukej, jak se cítíš, i když se člověk nechce koukat, co se mu právě teď děje. To je na hraně negativního a pozitivního projevu.“

V rámci reflexe si Jonáš píše pravidelně zápisky, jak na něj určité množství hub působilo. Věří, že se díky tomu brzy dostane k výslednému ideálnímu množství. Zároveň zaznamenává své myšlenky: „Víc si uvědomuji svůj neklid a stres, ale jsem ochotný se na tu zkušenost dívat zhola. Prožívám ji vědomě — a je to v pohodě. Snažit se neustále odkloňovat pozornost od něčeho nepříjemného, co se mysli nebo tělu děje, možná není nutné.“ (Lištu na obrazovce jsme v zájmu anonymity vyretušovali, pozn. red.)

Jednou z palčivých otázek je legalita. „Zákony mi nepřijdou jako důležitý faktor,“ říká Jonáš. „Pokud někomu neubližuji, morální problém s tím nemám. Horší je, že když jsou psychedelika ilegální, neexistuje dostatek průkazných studií o rizicích a výzkum není tak rozjetý, jak by mohl být.“ „Příbalový leták“ se teprve tvoří. On sám čerpá informace z internetu, ze studií a od lidí, kteří se v psychedelických látkách vyznají. Chystá se s nimi probrat i již zmíněný článek doktora Petera Grinspoona. Ten dochází v případě mikrodávek některých psychedelik k závěru, že zatím neexistují dostatečné důkazy o tom, že by byly účinné a dlouhodobě bezpečné.

Zásadní je vzdělávání

Ne každému člověku trpícímu depresí, úzkostí nebo jinými psychickými poruchami zabírají schválené léky. Ty navíc mívají náběh i několik týdnů, aniž by bylo jisté, že zaberou, což může být pro někoho neúnosně dlouhá doba. Proto zkouší třeba i psychedelika. Další možností je zúčastnit se výzkumu, ale tam jsou podle Jonáše tak přísně nastavená pravidla, že je těžké se do něj dostat.

Existuje mnoho rekreačních a undergroundových skupin, v nichž se psychedelika užívají velmi dobře. Existuje mnoho uživatelů, kteří věnují pozornost nastavení a přípravě, integrují zkušenost zpětně a podporují se navzájem v tom, co dělají. Ale na druhou stranu existuje také spousta těch, kteří to dělají špatně. Takže vzdělávání v této oblasti je zásadní.

Další užitečné informace můžete najít v rozhovorech Respektu s psychiatry Benem Sossou a Tomášem Páleníčkem nebo na webových stránkách České psychedelické společnosti czeps.org.

Kontakt: esterdobiasova@gmail.com.