Čtvrtstoletí umění provázet přírodou

Poprvé zájemci z řad veřejnosti vyrazili do šumavské divočiny v létě roku 2000. S nápadem uspořádat několikadenní poznávací výpravu do terénu tehdy přišel Jaromír Bláha, nestor ochrany šumavské divočiny z Hnutí DUHA, který dodnes vždy na konci srpna tuto „Velkou exkurzi napříč národními parky Šumava a Bavorský les“ provází. Krátce předtím, v létě roku 1999, totiž proběhla občanská blokáda kácení v Trojmezenském pralese nedaleko Plešného jezera. Hnutí DUHA takto tenkrát vyhrotilo svůj protest proti kácení v nejcennějších I. zónách národního parku. Brzy na to bylo jasné, že je třeba veřejnosti přímo mezi smrky ukazovat a vysvětlovat, o co Hnutí DUHA jde, když tak razantně bojuje za ochranu divoké přírody.

Od té doby se exkurze opakovala každoročně a neztratila svůj význam, ba právě naopak. Spory o ochranu šumavské divoké přírody pokračovaly ještě mnoho let a veřejnost měla zájem se přímo v terénu dozvědět víc. V roce 2015 se šumavské exkurze rozrostly na čtyři výpravy a mezi průvodce se vedle Jaromíra Bláhy zařadil bývalý zaměstnanec Správy NP Šumava i NP Bavorský les Pavel Štorch, místní šumavský průvodce Josef Pecka a odbornice na ochranu velkých šelem z Hnutí DUHA Josefa Volfová (do roku 2023). Později se na dvě sezóny přidala ještě Renata Placková ze Správy NP Šumava. 

Průchod Trojmezenským pralesem, NP Šumava, 2006, foto: archiv Hnutí DUHA

V roce 2023 jsme nakoukli i mimo Šumavu: přibyly exkurze do míst plánovaného národního parku Křivoklátsko a do NPR Jizerskohorské bučiny. Obě exkurze vede Jeňýk Hofmeister z Katedry ekologie lesa ČZU za přispění autora tohoto článku. Přidala se také výprava do NP České Švýcarsko pod vedením místního strážce a fotografa Václava Sojky a Dany Vébrové ze Správy NP České Švýcarsko. Letos se poprvé vypravíme do krušnohorských bučin nedaleko Horního Jiřetína a zámku Jezeří a do nové divočiny vznikající po ukončené těžbě hnědého uhlí v Lomu ČSA.

Čtvrtstoletí exkurzí je dobrou příležitostí k ohlédnutí. Čím jsou exkurze specifické? A jaké charakteristické odstíny mají?

Pod vrcholem Luzného vypráví Jaromír Bláha, NP Bavorský les, 2007, foto: archiv Hnutí DUHA

Odstín první: poklad jménem divočina

Ústřední myšlenkou exkurzí je zprostředkovat všem laickým zájemcům vizi ochrany divoké přírody, tedy přírody ponechané samovolnému vývoji. To je vize, o kterou usiluje Hnutí DUHA už několik desetiletí, naposledy třeba v nedávné kampani Divočina nabeton. V současné celosvětové krizi úbytku biodiverzity je právě ochrana divoké přírody jednou z cest, jak tomuto neblahému trendu bránit. Potvrzuje to i platná Strategie ochrany biodiverzity Evropské unie do roku 2030, podle níž by měla být do této doby přísně chráněna desetina území EU. Ochrana divočiny je ideálním naplněním této strategie.

Exkurze jsou výbornou příležitostí, jak ukazovat různé tváře divoké přírody v různých biotopech od horských smrčin po níže položené listnaté lesy, a vysvětlovat, jakým způsobem divoká příroda „funguje“ a v čem tkví její nesmírná biologická hodnota.

Na Luzném, NP Bavorský les, 2007, foto: archiv Hnutí DUHA

Divočinu však má smysl poznávat nejen z odborných ekologických důvodů. Je také fascinujícím přírodním divadlem, které se v mnohém vymyká běžnému prostředí středoevropské obhospodařované kulturní krajiny. Staré stromy, mrtvé a tlející dřevo v mnoha podobách, vývraty a pahýly, spontánní zrod nového života, lesy poznamenané kůrovcem nebo požárem — to všechno jsou fenomény, které k divočině patří. Na exkurzích lze tuto osobitost, nespoutanost a divokost zažít velmi zblízka a plnými doušky. Průvodci totiž dobře vědí, kam účastníky vzít a na co stojí za to upozornit.

Odstín druhý: umění být průvodcem

S postupujícími roky je stále zjevnější, že setkání s osobností průvodce je na exkurzích stejně důležité jako samotné setkání s místní přírodou. Průvodce (či průvodkyně) se na několik dní stává mluvčím přírody a krajiny kolem nás: vypráví příběhy, které krajinu oživují, ukazuje, čeho bychom si mnohdy vůbec nevšimli, nebo udává ráz a tempo, jakými krajinou postupujeme, a tedy jak ji zažíváme jako celek.

Na česko-rakousko-bavorském trojmezí, NP Šumava, 2022, foto: Pavel Plic

Duhové exkurze dnes vede celkem sedm průvodců a každý z nich je svébytnou osobností, která má jiné silné stránky a oslovuje návštěvníky odlišným způsobem. Někteří přistupují ke krajině více odborně: představují vědecká zjištění, erudovaně propojují téma divočiny s širokými ekologickými souvislostmi a dokážou zprostředkovat význam její ochrany v globálním měřítku. Jiní zase vynikají jako místní znalci. Za jejich promluvami jsou cítit stovky dnů a tisíce hodin prožitých ve zdejší krajině a její hluboká znalost ze všech možných úhlů pohledu. Mezi průvodci jsou i tací, kteří oslovují svým bez nadsázky celoživotním zápasem za ochranu místní divoké přírody. Zaníceně mluví o její důležitosti a hodnotě i o bojích, které bylo (nebo možná ještě bude) třeba podstoupit. Někteří průvodci navíc dokážou tyto různé přístupy propojit dohromady.

Místní přírodu a krajinu se přitom pokoušejí návštěvníkům dostat pod kůži pozoruhodnými způsoby. Někdy vás vedou nezvyklými cestami: občas je třeba sundat si boty a kus cesty se brodit chladivou říční vodou, místy se prodíráte mlázím nebo donekonečna překračujete trouchnivějící padlé kmeny. Jindy se zase musíte doslova škrábat do suťového svahu, abyste se dostali k těm nejkrásnějším místům. Nebo naopak průvodce vyhlásí delší zastávku a vyzve, aby si každý našel osamělé místo v okolí, na nějaký čas spočinul a soustředil se jen a jen na přírodu a na to, jak k nám promlouvá. Zdá se to jednoduché, ale mívá to překvapivou sílu. V neposlední řadě občas průvodce bere do rukou uměleckou literaturu. Předčítá a s autorovou pomocí se vám pokouší zprostředkovat ducha tamní přírody.

Křivoklátsko, 2023, foto: Martin Voráč

Být dobrým průvodcem je zkrátka koktejl s mnoha různými přísadami. Je to opravdové umění a není vůbec lehké v něm vynikat. Snad se to ale průvodcům duhových exkurzí alespoň zčásti daří.

Odstín třetí: krajina blízká jako domov

Nejviditelnějším smyslem exkurzí je osvěta v ochraně divočiny a snad i přírody obecně. V pozadí stojí jednoduchá úvaha: čím víc budeme přírodu znát, rozumět jí a chápat smysl její ochrany, tím víc si jí budeme vážit, podporovat její ochranu a nasazovat se pro ni. Exkurze ale mají i subtilnější a méně nápadný význam. Pro mnoho lidí, kteří se vydávají do přírody, totiž tvoří krajina jen jakousi pasivní kulisu pro jejich vlastní zájmy. Touží navštívit hlavní přírodní atrakce a chvíli se jimi pokochat, udělat si pár exkluzivních fotek nebo se třeba projet na kole na čerstvém vzduchu obklopeni pěknými scenériemi.

Na Frýdlantském cimbuří v NPR Jizerskohorské bučiny, v popředí průvodce Jeňýk Hofmeister, 2025, foto: Martin Voráč

Exkurze se snaží být něčím jiným — role se tu jakoby obrací. Okolní příroda, její příběhy a její hodnota tu najednou hrají hlavní úlohu a my jsme zpočátku (a leckdy dlouho) jen pozorní a zvídaví hosté na návštěvě v novém, neznámém, ale velkolepém příbytku. Průvodce se nás snaží nenápadně vést, abychom se uměli mnohem lépe dívat, dokázali v okolní krajině číst, co nám vypráví, a snad i díky tomu dovedli prožít údiv a úctu ke všemu krásnému a cennému, co nás obklopuje. Exkurze se nám snaží zprostředkovat, jak je možné přírodu poznávat a doceňovat nepovrchně a do hloubky jako svébytný a bohatý projev života. Proto jsou ostatně tolik důležité ony výše zmíněné dovednosti a přístupy průvodců, i to, že sami mají ke krajině silný vztah, o nějž se mohou s druhými podělit.

Je zřejmé, že několikadenní exkurze nemohou být ničím víc než jen iniciačním zážitkem a první pozvánkou k poznávání a objevování divoké přírody. Snažíme se ale, aby ta pozvánka stála za to. Abyste se k místní krajině dovedli přibližovat tak dobře, aby se mohla v budoucnu postupně stát pomyslnou součástí vašeho domova.

P. S.: Nabídku exkurzí na rok 2026 naleznete nejpozději v březnu na webu hnutiduha.cz/exkurze.

Autor je koordinátorem exkurzí Hnutí DUHA. Kontakt: martin.vorac@hnutiduha.cz.