Zatímco dějiny klasického českého piva by zaplnily hned několik ročníků Sedmé generace, historie českého biopiva se pohodlně vejde do jednoho skromného odstavce. V polovině devadesátých let to jako první zřejmě zkusil havlíčkobrodský Rebel: uvařil bio desítku, která však cenově neobstála proti běžné konkurenci. Krátce nato se přidal Minipivovar Jeseník a připravil zhruba deset hektolitrů piva ze zahraničního biochmele. V roce 2010 pak bylo možné v pražském Pivovarském domě a Pivovarském klubu v Karlíně zakoupit necertifikované pivo české výroby z bio německého sladu a bio novozélandského chmele.
Prvním skutečně certifikovaným českým biopivem z domácích biosurovin se však může pochlubit až Žatecký pivovar. Jeho Žatec Sváteční speciál BIO vznikl v roce 2012 po několikaletém úsilí Chmelařského institutu v Žatci, který tehdy sklidil první český certifikovaný biochmel odrůdy Žatecký poloraný červeňák od tří pěstitelů na Žatecku a Tršicku. Pivovar z něj uvařil zhruba 80 hektolitrů patnáctistupňového speciálu (tedy asi 16 tisíc lahví), splnil všechny evropské podmínky pro označení BIO a stal se domácím průkopníkem. Pivo mělo téměř 6 % alkoholu — podle vedení pivovaru by slabší varianta vyšla příliš draho. Dobové články naznačují, že bylo běžně k dostání v řetězcích typu Billa či Tesco, další jeho osudy se mi však dohledat nepodařilo. Minimálně v roce 2013 bylo ale stále na trhu, soudě podle recenze, jež mu mimochodem udělila tři hvězdičky z deseti a vytkla nízkou stabilitu pěny, zatuchlou linku ve vůni a přehnanou sladkost.
Chcete české biopivo? Tak hodně štěstí
Většina článků, které slavnostně oznamují vznik žateckého Svátečního speciálu BIO, zároveň zmiňuje jako dalšího průkopníka jihočeský pivovar Bohemia Regent. Ten přišel s polotmavým svrchně kvašeným pivem Český granát BIO, jež se mělo na trhu objevit už v roce 2013, tedy hned následující rok. Regent se totiž rovněž zapojil do aktivit Chmelařského institutu v Žatci. Detaily uvedení piva na trh jsou poněkud nejasné, ale v roce 2016 bylo podle všeho k dostání (mimo jiné například v sauně v Bystřici pod Hostýnem). A co je vůbec nejpodstatnější: sehnat se dá i dnes — jako jedno z pouhých dvou českých biopiv, která se mi přes veškerou snahu podařilo dohledat. Kromě Českého granátu BIO nacházím ještě světlý spodně kvašený ležák s prostým názvem BIO Regent.
Foto: Žatecký pivovar.
Žatecký pivovar též v desátých letech nabízel světlý ležák Celia — první české bezlepkové pivo, dostupné i v biokvalitě, ten již však po změně majitele v nabídce nefiguruje. Regent je tak dnes zřejmě nejvýznamnějším (jediným?) domácím hráčem na poli biopiva. V roce 2025 navíc získal kontrakt na dodávky biopiva do Švédska; první várka měla mít objem zhruba tisíc hektolitrů a spolupráce podle všeho stále pokračuje.
A kde tedy české biopivo koupit? Upřímně — kdybych na něj náhodou někdy dostala chuť, během hledání by mě nejspíš přešla. Na Sklizeno jsem neuspěla, Rohlík sice kategorii biopiva má, ale zatím prázdnou, a brněnský Wolt nabízí alespoň německá biopiva pivovaru Neumarkter Lammsbräu. Na pivoteka.cz jsou k dostání Bio Regent i Český granát. Tím však můj úspěch skončil. Recenzí na biopiva Regentu — starších i novějších — lze na internetu najít poměrně dost, takže někde se tato piva zjevně prodávají; člověk ale musí mít nejspíš trochu štěstí. Na druhou stranu rakouská biopiva hned čtyř značek lze objednat například na rakouskepotraviny.cz.
Asi nepřekvapí, že jedním z hlavních důvodů, proč se biopivu v Česku nedaří, je jeho vyšší cena. Produkce biochmele a bioječmene je dražší — pěstování je méně efektivní, náročnější na práci a výnosy jsou nižší. To se promítá do ceny, na kterou jsou čeští spotřebitelé a spotřebitelky mimořádně citliví, zvlášť u piva, které u nás stále funguje jako levná, každodenní komodita.
Další překážkou jsou konzervativní chutě. Češi a Češky milují klasické ležáky plzeňského typu a biopiva mohou mít jemně odlišný chuťový profil, na nějž nejsou zvyklí — což potvrzují i mnohé z recenzí, na něž jsem narazila. K tomu přidejme fakt, že kvalita běžných českých piv je velmi vysoká, takže mnoho lidí nevidí důvod přecházet na dražší bio variantu. Máme prostě tak dobré pivo, že necítíme potřebu cokoli měnit. A jak upozorňuje článek Kláry Nesitové na s. 5, lidé, kteří běžně kupují biopotraviny, často alkohol nepijí, takže se tu poptávka míjí se skupinou, která by ji mohla táhnout.
Foto: Pivovar Bohemia Regent.
Biochmel máme — jen ho pijí jinde
Biochmel se přitom v Česku pěstuje — aktuálně na 15,6 hektarech (a dalších sedm je v přechodném období). Jenže domácí poptávka je minimální. Několik článků zmiňuje pouhé dva tuzemské odběratele, což odpovídá Žateckému pivovaru a Regentovi. Výsledkem je, že až 95 % české produkce biochmele míří na export, především do Skandinávie, Velké Británie, ale také do Kanady a Spojených států.
Klíčovým tahounem světové produkce biopiva je dnes ovšem Německo — a není to náhoda. V Bavorsku už v osmdesátých letech vypěstovali první biochmel a právě v münsterském pivovaru Pinkus Müller se zrodilo vůbec první biopivo na světě. Když totiž sládek Hans Müller v sedmdesátých letech zjistil, že kvalita sladu z konvenčního ječmene klesá, obrátil se na místní ekologické farmáře a začal vařit z biosurovin. První várku uvařil v roce 1978 a v roce 1991 přešel pivovar kompletně na bioprodukci. Jeho úspěch rychle inspiroval další. V devadesátých letech začaly biopiva vařit i belgické pivovary Cantillon či Dupont, ve Spojených státech vznikly první čistě organické pivovary po roce 1997, například Wolaver’s Organic Ales, v Británii potom třeba Samuel Smith.
Dnes najdeme v Německu zhruba třicítku biopivovarů, z nichž nejvýznamnější je Neumarkter Lammsbräu, běžně dostupný i u nás. Tento bavorský pivovar už více než třicet let používá výhradně suroviny z regionálního ekologického zemědělství, slad si vyrábí sám a vodu čerpá z vlastní minerální studny. Nabízí širokou škálu stylů — od tmavých piv přes špaldová až po bezlepkové a nealkoholické varianty.
Pokud jde o to, kde se biopiva nejvíc vypije, největší žízeň po něm mají Severoameričané*ky se 40 % světové poptávky, Evropa následuje s přibližně 30 %. Nejrychleji mu však v posledních letech přicházejí na chuť v Asii. Celosvětový trh s biopivem byl v roce 2025 odhadován na zhruba 8 miliard dolarů a rostl tempem kolem 7 % ročně. Ve srovnání s celkovým pivním trhem ale stále představuje jen asi jedno procento a jeho podíl se dlouhodobě prakticky nezvyšuje. Není tedy mnoho důvodů očekávat, že by se to v dohledné době dramaticky změnilo.
Kontakt: adelafisch@gmail.com.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář