V listopadu 2023 vydala organizace Greenpeace UK zprávu, jež odhaluje obrovské plastové znečištění produkované společností Unilever a její dceřinou firmou Dove. Unilever je největším korporátním prodejcem jednorázových plastových sáčků s odhadovaným prodejem 53 miliard kusů ročně, což představuje 1 700 kusů za vteřinu. Kdybyste je seřadili všechny do jedné řady, vystačilo by to na obmotání celé planety stokrát kolem dokola. A podle analýzy Greenpeace produkce plastů společností Unilever neklesá, přestože se k tomu firma zavázala, ale naopak stále roste.
Malé plastové sáčky jsou už desítky let předmětem velkých kontroverzí kvůli rozsáhlým škodám, které působí, zejména v zemích globálního Jihu, kde chybí dostatečná odpadová infrastruktura. Jsou vyráběny z vícevrstvých směsí plastů a dalších materiálů a kvůli své drobné velikosti nemají pro recyklační firmy prakticky žádnou hodnotu, proto se většinou ani nesbírají. Namísto toho často končí jako znečištění řek a oceánů, nebo se spalují v otevřených ohništích či cementárnách, přičemž do ovzduší uvolňují toxické látky. V Indonésii tvoří odpad ze sáčků 16 % veškerého plastového odpadu a při kontrole projektů na čištění balijských řek byla společnost Unilever označena jako největší zdroj tohoto typu znečištění.
Syndrom spasitele i environmentální rasismus
Sáčková balení šampónů, mýdel a dalších hygienických produktů jsou často propagována jako „zpřístupnění moderních výrobků“ pro chudší vrstvy a obyvatele „méně vyspělých“ států. Ve skutečnosti se ale jedná jen o výhodnou byznysovou strategii zabalenou do obalu rozvojové pomoci. Lidé v zemích globálního Jihu vždy měli a mají své vlastní bohaté tradice výroby a používání mýdel a čisticích prostředků.
Plastový odpad nahromaděný na březích Manilského zálivu je tak hustý, že vytvořil průchodný příkop, který rybářům ztěžuje pohyb s loděmi. Tangos, Navotas. Foto: Jilson Tiu / Greenpeace.
V západní Africe je tradiční africké černé mýdlo (ose dudu, anago soap) vyráběné z popela kakaových lusků, palmových listů nebo plantainové slupky, smíchaných s oleji (například palmovým či bambuckým). Používá se po staletí k mytí těla, vlasů i prádla. V Indii se běžné mýdlo vyrábí z neemového oleje nebo jiných rostlinných extraktů; neem se po staletí využíval pro své antiseptické vlastnosti. V jihovýchodní Asii (například v Indonésii či Filipínách) se zase k mytí vlasů a těla tradičně používaly drhnoucí směsi z rýžových otrub nebo kurkumy, případně extrakty z rostlin, jako je gugo. Na Filipínách navíc donedávna fungovala kultura tingi – prodeje na kusy nebo po malých dávkách, která existovala dávno předtím, než se na trhu objevily plastové sáčky. Tento systém měl hluboký ekonomický i sociální význam: umožňoval chudším domácnostem nakupovat jen tolik, kolik si mohly aktuálně dovolit.
Nadnárodní firmy (Unilever, Procter & Gamble a jiné) na tuto praxi navázaly, ale místo tradičního bezobalového „tingi“ přišly s jednorázovými plastovými sáčky šampónů, mýdel, pracích prášků nebo krémů. Globální značky přicházejí do zemí globálního Jihu s příslibem moderního životního stylu, čímž implicitně naznačují, že místní tradice jsou nedostatečné, zastaralé, nebo dokonce „méně čisté“. Ve skutečnosti ale nejde o altruismus, ale o expanzi na nový trh, kde se chudším vrstvám prodají mikrobalení v plastu za relativně vyšší ceny (v přepočtu na litr či kilogram). Vzniká tedy paradox, kdy se korporace stylizuje do role „zachránce“, ale místo zlepšení situace přináší ekologickou zátěž a závislost na zahraničních výrobcích.
Globální úmluva o plastech v nedohlednu
Unilever se dnes prezentuje jako aktivní zastánce ambiciózní globální plastové úmluvy: je spolupředsedou podnikatelské koalice Business Coalition for a Global Plastics Treaty, volá po právně závazných cílech, omezení výroby nových plastů a zavedení systémů rozšířené odpovědnosti výrobců. Zdůrazňuje, že dobrovolná opatření nestačí, a veřejně podporuje regulaci pokrývající celý životní cyklus plastů. Společnost se snaží působit jako lídr, jenž posouvá debatu směrem k závazným pravidlům a cirkulární ekonomice, a své interní cíle pro roky 2026–2030 rámuje v souladu s těmito požadavky. Masové využívání nerecyklovatelných jednorázových sáčků, zejména v zemích globálního Jihu, a zmírňování některých vlastních environmentálních cílů ale naznačuje, že se jedná o greenwashing a snahu utišit kritiku ze strany neziskových organizací i zákaznic.
Reklama na Dove, foto: David Brossard, Wikimedia CC.
Naděje na ochranu životního prostředí a zdraví lidí v podobě globální úmluvy o plastech navíc poměrně nedávno zkrachovaly. Týdenní vyjednávání o finální podobě úmluvy, které proběhlo letos v srpnu v Ženevě, skončilo bez dohody. Podle zástupce organizace Arnika Jindřicha Petrlíka „jednání ztroskotala na neústupnosti koalice států těžících ropu, které odmítly jakákoliv opatření na omezení výroby plastů.“ Hlavní spor spočíval v tom, zda má úmluva řešit příčiny, nebo jen následky problému. Zatímco široká koalice afrických, latinskoamerických, asijských a evropských zemí prosazovala omezení samotné produkce primárních plastů, kontrolu toxických látek i redukci emisí spojených s jejich životním cyklem, ropné a petrochemické velmoci vedené Saúdskou Arábií, Ruskem, Íránem a Kuvajtem – s nově připojenými Spojenými státy – trvaly na tom, aby se úmluva zaměřila výhradně na odpad. Tento přístup otevírá prostor pro další masivní růst výroby plastů, jenž má těmto zemím kompenzovat postupný ústup od fosilních paliv v energetice.
Konec zero-waste v Česku? Ještě ne
Od krize bezobalových obchodů, o níž jsme psali po koronavirové pandemii v roce 2022, se jejich situace u nás příliš nezlepšila. Zero-waste obchody stále bojují o přežití a koncept potichu mizí i z řetězců, jako je například supermarket Albert. „Bezobalovým stěnám jsme věnovali prominentní umístění v našich prodejnách. Po pětiletém úsilí o propagaci a testování jsme dospěli k závěru, že v této podobě není model funkční a bude zapotřebí jej změnit či dopracovat, pokud jej budeme chtít na prodejnách ponechat,“ uvádí Jiří Mareček pro portál Kupi.cz. Pozitivní ohlas nicméně zaznamenává koncept bezobalového prodeje drogerie, který u nás už několik let provozuje například drogerie dm. Pro velkou poptávku o možnost doplnit si například ekologické čisticí nebo prací prostředky se drogerie rozhodla rozšířit tento koncept a zavést plnicí stanice v každém krajském městě.
Kontakt: miskova.ivca@gmail.com.
Projekt se uskutečnil za podpory statutárního města Brna.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář