Ne vždy je procházka po moravské vinici tak idylická. Nezřídka ji narušují obrazy spálených travnatých pásů nažloutlé barvy, které svítí pod řádky zelenající se vinné révy a působí na citlivějšího člověka přinejmenším znepokojivě. V člověku znalém místních reálií spustí takový pohled tradiční lavinu negativních emocí hned poté, co mozek určí strůjce environmentální pohromy — agresivní herbicid.
Jak je možné, že právě vinaři, kteří jsou přímými svědky dopadů klimatických změn na půdu, vinnou révu a celou krajinu, setrvávají v zajetých kolejích každodenní rutiny, které mají na všechny složky této krajiny, včetně zdraví lidí, ničivé dopady? Příčinou je zřejmě absolutní soustředěnost na víno jakožto produkt a výrobní prostředek. Tomu je pak vše ostatní podřízeno, například i dlouhodobý vliv takového počínání na půdu, biodiverzitu či právě lidské zdraví.
Pro zlepšení nálady se raději v mysli přenesu na ty vinohrady, kde je přístup k vínu, půdě, živým organismům a celé krajině jiný — citlivější, přátelštější a odpovědnější. Zpravidla je ale také náročnější, vyžaduje velký energetický vklad a odhodlání vnímat probíhající změny, které se v jihomoravské krajině odehrávají, v celé jejich šíři.
S předpokladem, že mladší ročníky jsou změnou klimatu více znepokojeni, jelikož se budou s jejími dopady muset vypořádávat celý život, jsem oslovila právě zástupce mladé generace jihomoravských vinařů. Záměrem bylo vyvážit negativní dojem, který často doprovází jinak příjemné toulky krajinou jižní Moravy, dávkou naděje pramenící z očekávání, že u nich narazím na environmentálně příznivější přístup k vinařskému řemeslu.
Vinařství jako životní cesta
„Od začátku jsme kladli důraz na šetrné hospodaření a biodiverzitu,“ sděluje mi Vojtěch Válka — člen nejmladší generace rodinného vinařství Válka z Nosislavi. Připomíná tak, že již jeho rodiče, kteří vinařství v roce 1991 zakládali, se soustředili na ohleduplnost k životnímu prostředí. Jedno z prvních ekologicky certifikovaných vinařství od rodičů postupně přebíral od roku 2018 a pokračuje v rodinné filosofii co nejmenších zásahů jak při samotném pěstování vinné révy, tak při výrobě vína. Vinohrady mají v přírodním parku Výhon, který se vyznačuje vysokou biologickou rozmanitostí a kde se víno pěstovalo po staletí. Minulý rok se stali Farmou roku 2023, mimo jiné právě díky šetrnému vztahu ke krajině a půdě.
Změnu klimatu podle Vojtěcha Války zvrátit nejde, a je tedy nutné se maximálně přizpůsobit novým podmínkám. „Návrat k tradičnímu mechanickému obdělávání půdy, ale také k tvorbě kompostu místo chemických přípravků může půdě pomoci, aby byla lépe připravená a odolná vůči klimatickým změnám,“ myslí si.
Návaznost na rodinnou tradici však není nezbytně nutná k tomu, aby se mladý člověk rozhodl vydat vinařskou cestou. Své o tom ví Lukáš Halkoci ze stejnojmenného vinařství na Znojemsku, který je prvním vinařem v rodině. Své první víno vyrobil v roce 2017 a, jak popisuje, hlavním impulsem nebyl tlak rodičů, ale zvědavost a chuť objevovat. Vědomosti i praxi získal v Rakousku, kde je podle jeho slov „vinice a její zdravé okolí na prvním místě“. Stejně tak pro Dominiku Černohorskou — vystudovanou enoložku Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, spoluzakladatelku a hlavní tvář vinařství Plenér s viničními tratěmi kolem obcí Bavory, Klentnice a Pavlov — bylo a stále je jednou z hlavních motivací pěstovat vinnou révu s respektem k přírodě a vytvářet „zdravá a pravdivá vína“.
Soumrak vínečka bílého?
Pravdou je, že s rostoucí průměrnou teplotou v důsledku měnícího se klimatu a stále častějším výskytem suchých epizod ve vinařském kalendáři se krajina jižní Moravy postupně, ale zásadně proměňuje. V posledních šedesáti letech zde průměrná teplota stoupla o přibližně 1,5 stupně Celsia a sucho se tu projevuje citelněji než v jiných regionech.
Postupná proměna ke stále suššímu a teplejšímu klimatu nahrává pěstování teplomilnějších a na sucho odolných odrůd převážně červených vín. Právě modré odrůdy, z nichž se vyrábí červené víno, by měly v budoucnu vystřídat dnes vinicím dominující bílé hrozny. Alespoň podle nedávné studie o dopadech klimatických změn na udržitelnost vinařství publikované v odborném časopise Heliyon, na níž spolupracovala Česká zemědělská univerzita v Praze s Ústavem výzkumu globální změny Akademie věd České republiky.
To by však podle Lukáše Halkociho byla škoda. Moravská vína jsou pro něj totiž „synonymem svěžesti a šťavnaté kyseliny“, nicméně s rostoucí teplotou a s tím i vyšší cukernatostí hroznů (a tedy i vyšším obsahem alkoholu) nebude snadné si tento pro Moravu charakteristický styl vín udržet. Halkoci přiznává, že ačkoliv zpočátku vliv oteplování na cukernatost hroznů vítal, dnes má spíše obavy a negativně vnímá i zmíněný vyšší obsah alkoholu. „Nyní jsme na hranici, kdy už se nám oteplování přestává líbit. Ano, těžším červeným vínům oteplování pomůže, chceme je však v těchto vedrech pít?“ ptá se.
Nechceme — mohla by ve zkratce znít odpověď, která rovněž tak trochu vyplývá z výše uvedené studie. Autoři v ní mimo jiné potvrzují vyšší zájem českých spotřebitelů o typická bílá vína s nižším či žádným obsahem alkoholu. Po bílých vínech raději sáhnou více než tři čtvrtiny našinců.
Vývoj chuťových preferencí tak jde opačným směrem, než jaký pro budoucí podobu jihomoravských vinic naznačují klimatické scénáře. Pro pěstování modrých hroznů budou na jižní Moravě stále příznivější podmínky. Odrůdy dnes typické pro jihoevropské země se tak vlivem stále rostoucích teplot budou moci objevovat i na těch moravských vinicích.
Jednou z nich je Sangiovese — nejrozšířenější modrá odrůda v Itálii, zejména v Toskánsku. Právě tu letos vysadil Michal Kahoun z farmy U Tří dubů ve Stošíkovicích na Znojemsku, který je také hlavním vinohradníkem ve vinařství Halkoci. Spolu s výsadbou modrých teplomilných hroznů také již na své viniční trati několik let pěstují takzvané PIWI odrůdy, které jsou odolnější vůči klimatickým změnám: „Už delší dobu pěstujeme velmi populární Hibernal, u kterého sledujeme vyšší odolnost, a tu vitalitu na listech nejde přehlédnout,“ přibližuje Kahoun. Přizpůsobit se klimatu zamýšlí i další PIWI odrůdou Donauriesling, odolnou vůči stále četnějším houbovým chorobám.
Kolik to mělo?
Výsadby nových odolnějších odrůd ale nejsou jediným způsobem, jakým se snaží mladí vinaři změnám přizpůsobovat. Jde o změnu celkového přístupu. Podle Černohorské je nezbytné mít oči otevřené, nezlenivět a „upustit od dogmat a receptů předchozích generací, zkoušet nové věci, na které zatím nejsou výzkumy, ani neexistuje jistota, že zafungují“. Dřívější sběr vyzrálých hroznů, i přes jejich nižší cukernatost, uvádí jako jeden z příkladů, jak předejít výskytu plísní.
Otázku „kolik to mělo“, kterou nejčastěji slyšíte právě z úst vinařů starší generace během vinobraní a jež naráží na cukernatost hroznů při jejich sběru, pokládá Černohorská za již překonanou. „Dneska už není problém s vyzráváním hroznů, ale přesto se ta otázka stále řeší. Přitom existují důležitější otázky, které by nás měly zajímat: jestli byl hrozen harmonicky vyzrálý, jaký byl zdravotní stav, jaké bylo pH nebo jestli jsme byli spokojení s fenolickou zralostí hroznů (okamžik, kdy je plod připraven ke sklizni, pozn. red),“ zakončuje vinařka výčet otázek, kterým však podle ní většina zdejších vinařů u nás nevěnuje dostatečný prostor.
Jakou zkušenost mají mladí se staršími ostřílenými vinaři? Oslovení se víceméně shodují, že pro starší vinaře je těžké se s tak dramatickými změnami smířit, a ještě náročnější je pro ně představa, že by měli některé hluboce zažité návyky měnit. Snaha o změnu jejich přístupu tak není jednoduchá, podle Válka je však klíčová: „Je důležité vést dialog mezi generacemi a sdílet poznatky, aby se celé odvětví mohlo adaptovat na nové výzvy.“ Jak ale vzápětí přiznává, „někdy to je opravdu těžké“.
Vyšší věk však není vždy hlavní překážkou. Vinohradník Michal Kahoun, který na farmě U Tří dubů hospodaří společně se svým otcem, poznamenává, že on ani jeho otec nepochybují o tom, že extrémy počasí souvisí s klimatickou změnou. Také Válka doplňuje, že i někteří věkově zkušenější vinaři si dopady klimatických změn plně uvědomují a jsou otevřeni změnám. Nemalá část vinařů starší generace však zůstává skeptická.
Klimatické peripetie
Jarní mrazíky, sucho, plísně. Každý rok má největší problém vinařů jinou podobu. S klimatickou změnou přichází další jev, který způsobuje vinařům těžké spaní — prodlužování vegetačního období. Letošní jaro posloužilo jako názorná ukázka. Vinná réva se pod vlivem teplého předjaří začala probouzet dřív a křehké známky propukajícího života v podobě pupenů, výhonků a květů se octily v ohrožení mrazy, které v tomto období pořád mohou udeřit a rostlinu poškodit.
„Letos jsme měli zmrzlou jednu polovinu půlhektarového vinohradu, což bylo nejvíc v historii Plenéru. Ve srovnání s některými kolegy to ale bylo úplné nic,“ vypráví Černohorská, jak se na jejich vinohradu letos na konci dubna podepsaly mrazy. Silně například zasáhly mladé vinice Luboše Mrkvici ve Vranovicích, kterému způsobily asi třetinovou ztrátu hroznů.
Projevem měnícího se klimatu, s nímž jihomoravští vinaři zápasí, je také nová choroba kmene révy vinné. Její šíření umožňuje především střídání delších období suchého a teplého počasí s těmi chladnými a vlhkými. Výzkumníci z Mendelovy univerzity v Brně již před pěti lety prokázali souvislost těchto chorob, mezi něž patří například esca, s klimatickou změnou. Vydatné deště po dlouhém suchu zvyšují riziko plísňových onemocnění, s nimiž se vinaři musí potýkat stále častěji.
Také Michal Kahoun tento a minulý rok sice zaznamenal více plísní, upozorňuje však, že sebevíc postřiků nepomáhá, pokud neprovádíte zelené práce a střih, což je dle jeho slov pro ochranu rostlin před houbovými chorobami zásadní.
Další pro rostliny významný stresový faktor — dlouhé epizody sucha — řeší jejich farma právě probíhající instalací podzemní kapénkové závlahy. Závlaze se naopak co nejdéle snaží vyhnout ve vinařství Válka. Důvodem je obava, že s ní přijdou o jedinečnou chuť vína. „Máte pak sice krásné velké hrozny a skvělý výnos z hektaru, ale chuť se někdy trochu vytrácí,“ vysvětluje Válka. Zatím se tedy se suchem snaží vypořádávat zatravňováním ploch, aby se snížil výpar, a pečlivě si volí, kdy budou s půdou hýbat, aby výpar minimalizovali. „Sucho zatím není náš hlavní problém, ale co je hlavní problém, je každý rok něco úplně jiného,“ glosuje Válka pestrost výzev, kterým musí rok od roku čelit.
Zatímco v minulých letech bylo pro některé vinaře hlavním strašákem sucho, „letos je to džungle — teplo, vlhko, plísně“, přibližuje letošní podmínky na vinicích Černohorská, a vysvětluje tak, proč letos aplikují více postřiků než v jiných letech. V důsledku toho s ostatními vinaři řeší, jak se vypořádat s dalším negativním jevem — utužováním půdy v důsledku častějšího projíždění traktorů, které postřik aplikují. Ve hře je prý například varianta, že by postřik aplikovaly drony, a půda by tak nebyla zatěžována.
Výskyt houbových chorob označuje za extrém i Válka. Naopak vyšší výskyt škůdců nepozoruje, což je podle něj dáno rovnováhou mezi faunou a flórou v jejich vinohradu, kde jsou přítomni přirození predátoři, kteří tento rovnovážný stav udržují. Stačí jen „nehubit je žádnou chemií“, doplňuje.
Respektující a naslouchající přístup ke zmíněným četným výzvám zastává také Černohorská: „Je třeba ke všemu přistupovat s pokorou a spíš přemýšlet nad tím, proč extrémy počasí přicházejí (ať už to jsou jarní mrazíky, nebo přívalové deště), co nám to dává za informaci a jestli bychom to mohli nějakým způsobem jako lidi ovlivnit,“ shrnuje svůj pohled.
Změnit odrůdu nestačí
Jak uvádí i sociální antropoložka Markéta Zandlová, která je hlavní řešitelkou projektu Příběhy sucha, jehož cílem je porozumět reakcím české společnosti na proměny přírody v důsledku sucha, část vinařů na jižní Moravě zaujala strategii „stoprocentní adaptace“. Ta spočívá v tom, že se vinaři zaměří na pěstování odrůd, kterým se v odlišných podmínkách bude lépe dařit, nebo zavedou kapénkovou závlahu, ale neusilují o zmírnění dopadů klimatických změn.
Část zaváděných opatření ale zahrnuje i mitigační účinky, které pomáhají klimatické změny zmírňovat. Patří mezi ně například kroky zlepšující zdraví a kvalitu půdy, jako jsou kompostování a zavádění zelených hnojiv — jedny z páteřních opatření ekologického hospodaření. Právě pěstování a výroba vína v bio režimu je sama o sobě významnou mitigační strategií.
Snaha o co nejmenší zátěž na přírodu, a naopak podpora přirozených procesů jsou oslovené skupině mladých vinařů vlastní. „Réva jako zemědělská plodina může být pěstována nejvíc ekologickým způsobem ze všech ostatních plodin,“ vyvrací rozšířené tvrzení, že bez chemie se víno dělat nedá, Ondřej Dubas z rodinného vinařství Krásná hora. Vinnou révu pěstují od roku 2009 převážně na Slovácku ve Starém Poddvorově, odkud jejich vína míří například i do Skandinávie, Velké Británie, ale i Japonska a Spojených států. Od počátku hospodaří výhradně podle ekologických pravidel — používají pouze ekologické postřiky bez herbicidů, následují biodynamické postupy a pracují se zeleným hnojením. A podle Dubase se jim to vyplácí. „Za posledních patnáct let nemáme problém s erozí a vinice ošetřované podobným způsobem dokážou poutat více oxidu uhličitého než lesní porost,“ vysvětluje mladý enolog.
Sucho je tak sice pro vinaře výzva, ale podle Dubase je možné se na něj právě péčí o půdu částečně připravit. Klíčové je podle něj „udržovat vinohrad v dobré kondici“, a to mimo jiné právě zeleným meziřadím a dostatkem zelených ploch, díky nimž je pak lépe připraven na extrémní stresové podmínky. Hustý porost totiž zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu, a navíc působí protierozně. Klimatická změna tak podle jeho mínění nutně nemusí vinohradnictví na jižní Moravě uškodit. „Záleží však, jestli ji správně uchopíme,“ podotýká Dubas s tím, že kvalitu vína lze ovlivnit stylem práce ve vinici.
Když víno konečně spojuje
Důraz na spolupráci, sdílení zkušeností a vzájemnou pomoc. Tak by se dal ve zkratce shrnout záměr spolku Mladí vinaři, který v roce 2016 založila výše zmíněná Dominika Černohorská z vinařství Plenér. Inspirovala se v zahraničí, kde zažila odlišný přístup vinařů, kteří se navzájem podporují, předávají si zkušenosti, sdílejí útrapy, a tak se vzájemně obohacují. Spolek momentálně sdružuje tucet vinařů a vinařek, kterým ještě nebylo čtyřicet let.
Kromě věku a vášně pro vinařské řemeslo je spojuje také pozitivní přístup a odhodlání čelit výzvám, a to společně a co nejcitlivěji k přírodě. Stále více členů spolku hospodaří v ekologickém režimu. Nováček Luboš Mrkvica z vinařství Víno Planiny uvádí, že jiná než cesta bioprodukce ho ani nenapadla. První vinohrad vysadil teprve v roce 2022, a to na místě, kde se naposledy víno pěstovalo před půlstoletím. Nejdůležitější pro něj je, aby vinice i jejich okolí byly pestré a plné života. Ekologickou certifikaci, kterou chtějí v příštích letech získat, vnímá mladý vinař jako určitý bonus.
K partě Mladých vinařů se teprve minulý rok připojil také Lukáš Halkoci, jemuž spolek dokonale splňuje jeho očekávání. Vyzdvihuje sdílení zkušeností i společné cíle. Jedním z nich je také snaha o zlepšení pestrosti vinic, což je také další z iniciativ vinařky Černohorské. Její projekt Pestrá vinice je sympoziem, kde se potkávají vinaři s odborníky a diskutují, jak zvýšit životaschopnost a odolnost vinic skrze vysazování stromů, keřů a dalších dřevin.
Možná žiju v bublině
Podle scénářů, které připravil výzkumný ústav Czechglobe s výhledem do roku 2050, se podmínky pro zemědělství na jižní Moravě výrazně zhorší, pokud se nezačnou dělat změny vstříc pestřejší krajině, protierozní opatření a kroky k zadržování vody. I přes tyto předpovědi mladí vinaři nevěší hlavu. Podmínky pro vinaření v tomto regionu vnímají jako velmi kvalitní a perspektivní. Nicméně zdůrazňují, že změny se musí udělat co nejdříve, aby se krajina stala odolnější, a připravila se tak na teplotní výkyvy a extrémní jevy, s jejichž častějším výskytem do budoucna počítají.
„Možná žiju v bublině, ale mám vedle sebe kolegy vinaře, co tuto problematiku vnímají už pár let, a tak sázejí stromy a keře, nebo se snaží tolik neutužovat půdu ve vinici. V meziřadí vysévají různé druhy zeleně pro podporu živin a jako protierozní opatření v prudkých svazích,“ vysvětluje Mrkvica, proč o budoucnost vinařství na jihu Moravy nemá obavy.
I podle Černohorské se témata týkající se péče o půdu řeší intenzivněji než dřív. Důležité je podle ní také uvažovat ve dvou časových rovinách — co udělat pro zdravé hrozny v aktuálním roce a současně přemýšlet v delším horizontu, protože „vinohrady se nevysazují na pár let, ale pro generace“. Každý vinař by podle ní měl začít svou vinici vnímat celistvěji, jako součást většího celku, nikoliv jen jako svůj izolovaný kus půdy.
Předobraz moravského vinaře coby strýčka s koštýřem, který nevnímá změny klimatu a volání půdy o pomoc, v kontrastu s mladým ekologicky myslícím vinařem, jenž zajistí vitalitu zdejší krajiny a přitom bude pokračovat v hrdé regionální tradici, je příliš velké zjednodušení. Stereotypy a zkratky vždy ubírají na kontextu. Skupina mladých vinařů, kteří přemýšlejí do budoucna, jsou vnímaví k výzvám a potřebám doby, přistupují ohleduplně k přírodě i sobě navzájem, nicméně vytváří pádný důvod k optimismu.
Kontakt: kousalikova.kristyna@gmail.com.
Tento text vyšel díky podpoře Nadace Veronica.
2 komentáře: “Mladá naděje jihomoravských vinic”
Napsat komentář
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Kdo chce podpořit ochranu přírody jižní Moravy konkrétně Břeclavsko, ať začne tím, že tamní víno nebude kupovat vůbec. Těch pár jedinců, kterým nejde o zisk, je zanedbatelný. Těm pochopitelně fandím a podporuju! Vyrůstal jsem v oblasti Zaječí a o místním vínu a jeho produkci vím své. Ani zadarmo prosím.
Břeclavsko a Mikulovsko – kromě pár výjimek – nemá žádnou přírodu, narozdíl od takového Plzeňska. Zničili si ji dávno. Vinohradem poseté úrodné půdy, jsou zlo a ničí půdu stejně tak jako průmyslové haly a zástavba atd… Jih Moravy vsadil všechno na víno. Toho se ale nenajedí. Stejně jako ČR, která svou ekonomiku vsadila převážně na automobilový průmysl. Až to skončí, budeme v zádeli a nebudeme mít ani půdu kde si něco vypěstovat, protože bude v takovém stavu, že to nebude možné. Do toho nedostatek vody… Na Moravě jsou dnes – hlavně generace středního věku – stejně hloupí a bezohlední lidé jako všude jinde. Už to nejsou ti pokorní, pohostinní zemědělci, kteří měli úctu k půdě. Stala se z nich chamtivá smetánka, která dojí turisty, kterým cpou to své víno plné chemie a přidaného umělého cukru. Uvidíme, jak se s tím popere další generace, ale nevidím to růžově. Pokud budou lidé myslet jako tento pán, věřím, že naděje ke zlepšení tam je.