Už příjezd do návštěvnického centra elektrárny je zážitek. Cestou totiž projíždíme ranním safari. Pasoucí se zebry, pakoni a antilopy, orli přistávající na větvích hned u cesty. Jen prasata se selaty utíkají do blízké buše, ostatním jsme celkem lhostejní. Zastavujeme pod skálou, na které hnízdí unikátní sup vousatý. Lvy ani jiné velké kočky nepotkáme.
Po chvíli se začnou vedle skal vynořovat první kornouty stoupací páry. Při příchodu do zasedací místnosti návštěvnického centra dostáváme školení o bezpečnosti: držte se spolu, nechoďte tam, kam nemáte dovoleno, nesahejte na horké potrubí a v žádném případě neprovokujte opice. Tady musí fungovat ochrana divoké přírody a výroba energie vedle sebe.
Národní park Hell‘s Gate leží v blízkosti jezera Naivasha (o jehož spojitosti s pěstováním květin psala Ivana Míšková v 7.G 3/2025) asi devadesát kilometrů od Nairobi. Název parku je odvozen od úzké štěrbiny ve skalních útesech, která kdysi představovala přítok prehistorického jezera, z něhož čerpali vodu původní obyvatelé v Rift Valley. Park byl vyhlášen v roce 1984, tedy až tři roky po spuštění geotermální elektrárny Olkaria, první svého druhu v Africe.
Zajímavé je, že prostředí animovaného filmu Lví král z roku 1994 je do značné míry inspirováno právě tímto parkem, jejž navštívilo několik členů hlavního tvůrčího týmu, aby si prostředí pro účely filmu prostudovali a lépe ho pochopili. Nicméně termální elektrárna se v něm neobjevila…
Lídrem v čisté energetice
V téměř šedesátimilionové Keni má připojení k energetické síti zatím jen 77 % obyvatel. Největší podíl v jejím energetickém mixu mají pak právě geotermální elektrárny (47 %), skoro třetinu pak vodní elektrárny, následují větrné a solární. Celkově více než devadesát procent energetické výroby země pokrývají obnovitelné zdroje.
Keňa má ale potenciál ještě vyšší. Firma KenGen (vlastněná ze sedmdesáti procent státem, podobně jako český ČEZ) počítá s potenciálem v geotermální energii celkově deset tisíc megawattů. Pro srovnání: plánovaná jaderná elektrárna v pobřežní oblasti Kilifi má mít výkon jen desetinový, JE Temelín má přibližně pětinový. A do budoucna se Keňa vidí jako lídr v obnovitelné energetice, ve výrobě geotermální energie chce být šestá na světě. První místo v Africe již má.
Geotermální elektrárna Olkaria, foto: Frank van der Vleuten, CC.
Podle zpravodajského portálu Africa Climate Insights sedí země východní Afriky co se týče geotermální energetiky na „zlatém dole“. V oblasti se přitom v tomto směru začalo masivně investovat teprve před patnácti lety. Proč rozvoj nejde rychleji? Jednoduchá odpověď: peníze.
Jeden průzkumný vrt vyjde na sedm až deset milionů amerických dolarů, přičemž pro jednu elektrárnu je zapotřebí mít šest až deset vrtů. Riziko neúspěchu je však vysoké. „Můžete utratit miliony a narazit na suchý vrt,“ říká Sami Osman, regionální inženýr pro zdroje v rámci programu NELSAP (Nile Equatorial Lakes Subsidiary Action Program) pro Africa Climate Insights. „Je to sázka, před kterou mnoho investorů couvá.“
Na rozdíl od jiných geotermálních lokalit světa je situace v africkém riftu velmi příznivá. I když tektonickou aktivitu musejí měřit, zemětřesení tu nemají. Navíc horká pára stoupá komínem vrtu vzhůru i bez nutnosti vstřikování vody. Vrty produkují 75 % vody a 25 % páry. Oddělení páry se provádí pomocí cyklonových odlučovačů, odkud je suchá pára potrubím přiváděna do elektrárny a oddělená voda je vstřikována zpět do rezervoáru. „Je tu takový tlak, že voda s párou prostě stoupá vzhůru samovolně. Proto slyšíte zvuk startu letadel. My páru zachytíme, vedeme potrubím do elektrárny, kde roztáčí turbínu,“ popisuje princip Rohan.
Turbínu pak navštívíme a jedna její část pochází z Česka. Tady se ale nesmí vůbec fotit, riziko průmyslové špionáže je vysoké, odhaduji.
Masajský dobytek a hřbitov
Vedle nedostatku financí komplikují energetický rozvoj kmenová vlastnická práva na půdu, kterou musí společnost vykupovat od Masajů. Tradiční pastevecké rodiny jsou pak hromadně přesídlovány a KenGen pro ně staví nové domy v nových vesnicích, kde zřizuje také školy. Rohan tvrdí, že jde o lepší lokality než ty původní, protože tu mají přístup k čisté vodě pro sebe i zvířata. Sází pro ně stromy. Přesunul už takto více než sto padesát rodin. Stovky z nich pak pracují právě tady. Mohou také navštívit své hřbitovy, posvátná místa, která se přestěhovat nedají.
Rohan se zdá být na naše dotazy o ne/spravedlnosti takového postupu připravená. Naší skupině ale postup odsouvání původních obyvatel nesedí. Zvlášť když příležitost zeptat se přesunutých členů kmene nedostaneme. Není pak cena na zelenější budoucnost a rozvoj v oblasti připojení dalších lidí v odlehlejších částech země příliš vysoká?
Ptáme se, jestli mají takto přesunutí původní obyvatelé alespoň levnější elektřinu. Bohužel ne. „Cena je pro všechny spotřebitele stejná, 22 amerických centů za kilowatthodinu, odpovídá Rohan. Na moji otázku na možnost udělat z Masajů akcionáře s podílem na zisku společnosti už jaksi není čas, ani vůle.
Vedlejší byznys a společný růst
Po zachycení a odvedení páry zůstávají ještě nějaké „vedlejší produkty“. Jedním z nich je pára o nízké teplotě, která zásobuje květinové farmy ležící jen pár kilometrů dál. Místní podniky si také mohou odkoupit solanku, která se využívá v textilním průmyslu nebo při sušení. KenGen také zřídila termální bazén, aby unikátnost sousedství safari a energetické výroby návštěvníkům ještě více ozvláštnila.
Geotermální elektrárna Olkaria, foto: Frank van der Vleuten, CC.
Kromě budování nových studní se KenGen musí vypořádávat s těmi starými, jež je třeba uzavřít. Některé slouží pro vstřikování vody zpět, jiné vrty musejí být postupně asanovány. Vedle toho je třeba budovat nové silnice, potrubí a dráty vysokého napětí. To všechno uvnitř národního parku. Je to stále přiměřená cena za nízkouhlíkovou energii?
KenGen si je vědom svého unikátního postavení, a proto nabízí okolním africkým státům výpomoc. Podle Africa Climate Insights se ostatní východoafrické státy snaží tento model napodobit, ale narážejí na potíže. Například etiopská geotermální elektrárna Aluto Langano, která je v provozu od roku 1998, ročně vyrábí pouze 7,3 megawattů. Plány na její rozšíření uvízly na mrtvém bodě. „Hlavní překážkou je financování,“ vysvětlil Habtamu Itefa Geleta, etiopský ministr pro vodní hospodářství a energetiku, a dodal: „Potřebujeme větší mezinárodní podporu.“ Etiopie identifikovala několik geotermálních lokalit, včetně Corbetti a Tulu Moye, ale pokrok je kvůli finančním a technickým omezením pomalý.
Tanzanie, Uganda a Rwanda zaostávají ještě více. Geotermální projekt Ngozi v Tanzanii, lokalizovaný již v osmdesátých letech, zůstává nevyužitý. Perspektivy Ugandy v oblasti Albertine Graben jsou stále ve fázi průzkumu a projekt Karisimbi ve Rwandě čelí zpožděním kvůli — nepřekvapivě — nedostatku finančních prostředků.
Rohan vypráví, že toto návštěvnické centrum slouží například i pro studenty, kteří se sem jezdí školit. Nejčastější výměnu zkušeností prý mají s Islandem. Africkým sousedům prý musí pomáhat kompletně, od předání znalostí v geologickém průzkumu až po vyškolení v oblasti budování technické infrastruktury a údržby. Pod heslem Růst společně představuje deset zemí, s nimiž probíhá intenzivní spolupráce.
Nakolik však jde o výdělečný produkt pro keňskou energetickou společnost, který pomáhá vybudované know-how prodávat, a nakolik může pomoct Africe připojit k elektrické síti s čistou energií více obyvatel, se nedozvíme.
Kontakt: gregorova@sedmagenerace.cz.
Článek vznikl díky spolupráci s nadací Heinrich Böll Stiftung.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář