Bioodpad ve městech: anonymita vs. osobní odpovědnost

Odpady vznikající v obcích a městech jsou takzvané komunální odpady. Započítávají se do nich i odpady od drobných živnostníků, ale už ne od velkých firem — ty produkují takzvané průmyslové odpady. Podle nedávného rozhodnutí Evropské komise je potřeba pohlížet na všechny odpady z městské zeleně jako na odpady. Některá města (Hradec Králové) se snažila posekanou trávu, listí a větve definovat jako vedlejší produkty, což vedlo k nezapočítávání hmotnosti těchto bioodpadů do odpadových statistik, a tedy k méně přísnému režimu nakládání s těmito odpady. Tomu je už konec, jedná se opravdu o komunální odpad. 

Jelikož je velká část komunálních odpadů vhodná ke znovupoužití formou recyklace, bylo zavedeno třídění — nejprve koncem 19. století v USA a Evropě sběrem hadrů, kovů či kostí, v moderní podobě po ropné krizi v sedmdesátých letech 20. století, přičemž první komplexní třídicí systém vytvořilo Německo; v Česku začal organizovaný sběr odpadu v letech devadesátých. Třídíme bioodpady, papír, plasty, sklo, kovy, nebezpečné odpady, elektroniku a stále další a další druhy. Většinu komunálních odpadů však tvoří bioodpady. Podle statistik se jedná často o více než 40 % veškerého komunálního odpadu. Třídění bioodpadů ve městech má svá specifika, pojďme se na ně společně podívat.

Odpady kuchyňské a zahradní

Pokud chce jakékoliv město zásadně snížit produkci směsných komunálních odpadů v černých popelnicích, tedy zbytkového odpadu po třídění, aby například ušetřilo za spalování nebo skládkování odpadu, musí se zaměřit na kvalitní třídění bioodpadů. Jenomže asi každý chápe, že není bioodpad jako bioodpad. Ve školní aktovce týden zapomenutá bageta s vajíčkem a se šunkou asi nepůjde zpracovat stejně jako spadané listí a posekaná tráva. Proto se ve městech třídí zvlášť kuchyňské bioodpady a zvlášť zahradní bioodpady. 

Například město Brno má rozmístěny hnědé 120litrové kontejnery na kuchyňský bioodpad — biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu. Do nich je možné dávat kuchyňské zbytky (slupky, jádřince, pecky, odřezky ovoce a zeleniny), pokojové rostliny, zeminu z květináčů, popel z dřevěného uhlí nebo kávovou sedlinu. Bioodpad je nutné vyhazovat bez sáčků, i když jsou kompostovatelné. Do těchto kontejnerů se však nemohou dávat rostliny napadené plísní, živočišné zbytky (maso, kosti, kůže), skořápky od vajíček, mléčné zbytky (sýry, jogurty, mléko), oleje ze smažení, exkrementy, uhynulá zvířata, cigaretové nedopalky. Nepatří do nich ani zahradní odpady, jako je listí, tráva, spadané ovoce, posekané větve či plevel. Tyto zahradní odpady patří do černých kontejnerů s hnědým víkem o objemu 1100 litrů. Případně je možné tento zahradní odpad odevzdat na sběrná střediska odpadu. Zahradní odpad je vždy možné též kompostovat přímo na místě v domácích kompostérech. 

Foto: PxHere.com.

Gastroodpady: obaly ano, kosti ne

V některých městech je možné třídit i takzvané gastroodpady, tedy tepelně upravené i neupravené potraviny rostlinného či živočišného původu, prošlé potraviny i s původním obalem, maso, mléčné výrobky, pečivo, cukrovinky, čaje či kávovou sedlinu. Stále platí, že třídit k dalšímu využití se nemohou vepřové ani hovězí kosti, uhynulá zvířata a zvířecí exkrementy. 

Takto vytříděné potraviny nekončí v kompostárně, ale v bioplynové stanici, která rozkladem gastroodpadů vytváří bioplyn. Hlavní složkou bioplynu je metan, a má tedy stejné parametry jako zemní plyn, jen si jej dokážeme vyrobit přímo u nás v Česku z našich odpadků. Samozřejmě jde o mnohem sofistikovanější zařízení, než je běžná bioplynová stanice, kterou provozuje zemědělské družstvo. Zemědělská bioplynová stanice zpracovává jednoduché a stále stejné vstupy: kejdu, posekanou kukuřici, posekanou trávu… Oproti tomu bioplynová stanice zpracovávající gastroodpady musí mít zařízení na separaci obalů a vymačkání obsahu z nich. Navíc vstupní surovina je pokaždé jiná: někdy obsahuje více jogurtů, jindy více pečiva nebo masných výrobků. Řízení takové bioplynové stanice je zcela jiné než těch zemědělských. 

Evropská směrnice o odpadech každopádně požaduje, aby členské státy zavedly třídění všech druhů bioodpadů, tedy i gastroodpadů. Ne všude však gastroodpady třídí, respektive ne všude je k dispozici bioplynová stanice pro gastroodpady. Přesto si například v Písku poradili. Gastroodpady ze školních jídelen zpracovávají v elektrických kompostérech, které přemění problematickou surovinu na substrát vhodný jako vstup do městské kompostárny, kde je následně zkompostován stejně jako ostatní bioodpad. V Písku tento systém však funguje pouze pro městská zařízení, nikoliv pro domácnosti.

Anonymita a nezodpovědnost

Město totiž, oproti vesnici, naráží na další nevýhodu při třídění odpadů. Vysoká anonymita produkce odpadů znemožňuje zavést účinnou kontrolu a motivaci. Výsledkem jsou přeplněné 1100litrové kontejnery na směsný odpad před bytovkami na sídlištích, přetékající nevytříděným odpadem. Nebo kontejnery na bioodpad tak znečištěné sáčky a jiným odpadem, že je nelze odvézt do kompostárny, ale musí rovnou na skládku, jak se v počátcích třídění bioodpadů stalo v Rýmařově. 

Vysoká anonymita na sídlištích pak vede k tomu, že i když se zavede třídění bioodpadů a podaří se zajistit vysokou čistotu, zapojení obyvatel je nízké a velké množství odpadů stále končí ve směsném. Některá města (Mohelnice) proto přistoupila k uzavření kontejnerových stání a umožnila do nich přístup pouze obyvatelům bytových domů, k nimž dané stání patří. Anonymita se sníží z úrovně celého města na úroveň několika bytových domů — což je však stále příliš. Propagace osobní zodpovědnosti při nakládání s bioodpady také naráží na společnou nezodpovědnost. Ti, kdo chtějí šetřit přírodu a sami se starat o své bioodpady, nejsou oceněni systémem, ale pouze svým vlastním dobrým pocitem. 

Foto: PxHere.com.

Pozor na mušky a hlodavce 

Pojďme si však alespoň načrtnout možnosti, jak se sami postarat o zpracování bioodpadu. Pokud nemáte k dispozici ani metr půdy, pak si do bytu můžete pořídit žížalový kompostér, v němž žížaly přemění kuchyňské bioodpady na kvalitní humus a jímaný kompostový výluh je ideálním hnojivem pro pokojové rostliny. U tohoto kompostéru bývá občas problém s vinnými muškami, kterému se dá vyhnout pečlivým zahrabáváním bioodpadu ve vermikompostéru s kvalitním víkem. 

Máte-li alespoň metr zahrádky, můžete mít domácí kompostér přímo tam a kompostovat jak zahradní odpad, tak kuchyňské odpady z domácnosti. Pokud by se v kompostéru chtěli zabydlet hlodavci a živit se jeho dobrotami, dejte pod něj železné pletivo, kterým prolezou jenom žížaly. 

Krásný a dvacet let starý příklad řešení bioodpadů v bytové zástavbě je komunitní projekt z Prahy-Řep. Za jeho vznikem stojí dvě dámy, které zkrášlovaly okolí panelového domu květinovou výsadbou. Časem jim přišlo divné kupovat si zahradní substráty obsahující dováženou rašelinu z druhého konce Evropy a zároveň vyhazovat mokré kuchyňské bioodpady do směsného komunálního odpadu, který se následně pražská spalovna snaží složitě spálit. Spojily se tudíž s více rodinami a společně pořídili uzamykatelný komunitní kompostér. Zapojené domácnosti do něj vkládají své kuchyňské bioodpady a vyrobeným kompostem hnojí květinový záhon. Win-win-win řešení.

Kdo se přihlásí k osobní zodpovědnosti?

Navzdory tomuto i četným dalším příkladům dobré praxe v Česku stále hledáme funkční systémové řešení, které se v Evropě osvědčilo a které vede k vysoce kvalitním výsledkům. Tedy k výrazné osobní zodpovědnosti při třídění, vysoké motivaci a výraznému snížení produkce směsných komunálních odpadů. 

Zahraniční příklady ukazují, že takovým řešením by mohlo být třídění směsných odpadů a bioodpadů na úrovni jednotlivých bytů. Každý z nich má své koše na směsný komunální odpad i kuchyňské odpady a v dohodnutých dnech je lidé dávají přímo před dveře svého bytu, nebo před bytový dům, kde je například zavěsí na háček. Tím se zcela rozbije anonymita sídlišť a nastartuje osobní zodpovědnost za produkci směsných komunálních odpadů i za kvalitní třídění bioodpadů. Tento systém funguje například v baskickém městě Hernani (přes 20 tisíc obyvatel), kde díky němu vyprodukují pouze 63 kilogramů směsného komunálního odpadu na hlavu. U nás v Česku je to přitom třikrát více. Obdobný systém zavedli nedávno také ve slovenském městě Partizánské. Redakce Sedmé generace přijímá tipy na první české, moravské nebo slezské město, které by mělo zájem na tento efektivní systém třídění bioodpadů přejít.

Autor je odpadovým expertem Hnutí DUHA. Kontakt: ivo.kropacek@hnutiduha.cz. 

Tento text vyšel díky podpoře Magistrátu města Brna.