Měla by být Kachovská přehrada znovu postavena?

Přehrada Kachovka, obrovská inženýrská stavba na řece Dněpr postavená v letech 1955—1959, vynikala svým rozsahem a významem pro regionální rozvoj. Vedle obrovského zdroje energie také sloužila jako regulátor průtoku řeky a zavlažovací nádrž pro zemědělskou půdu.

Představovala též důležitý prvek ekosystému a životně důležitou infrastrukturu pro okolní regiony. Její přítomnost umožnila výrobu elektřiny pro města a vesnice a poskytla vodní zdroje pro rozvoj zemědělství.

V noci 6. června 2023, v devátém roce války, kterou Ruská federace zahájila proti Ukrajině, vyhodila ruská armáda hráz vodní elektrárny Kachovka do povětří, čímž způsobila katastrofu. Jednalo se o ekologickou tragédii, válečný zločin a akt ekocidy, jenž způsobil nenapravitelné škody přírodě i lidstvu, zejména v jižních oblastech Ukrajiny. V důsledku tohoto teroristického činu bylo vysídleno přibližně 16 tisíc osob a asi osmdesát obcí bylo ohroženo zaplavením.

Plán obnovy Kachovské přehrady

Pilotní projekt obnovy vodní nádrže i elektrárny Kachovka schválila ukrajinská vláda v červenci 2023, pouhý měsíc po zničení nádrže. A po obnově přírody na území bývalé nádrže zveřejnilo Ministerstvo ochrany životního prostředí a přírodních zdrojů Ukrajiny v září 2024 koncepční dokument, který vymezuje rozsah odchylek od pravidel posuzování vlivů na životní prostředí. Jeho účelem je argumentovat Evropské unii, proč Ukrajina omezila postupy posuzování vlivů na životní prostředí u strategicky významných zařízení v době válečného stavu. 

Výstavba Kachovské přehrady, foto: Wikimedia CC.

V současné době hovoříme pouze o první přípravné fázi obnovy nádrže Kachovka; o tom, zda bude provedeno posouzení vlivu na životní prostředí během fyzické výstavby, se rozhodne až po deaktivaci v současnosti frontového území.

Praxe obnovy přírodních ekosystémů

V květnu 2020 představila Evropská komise velmi ambiciózní dokument v oblasti životního prostředí — Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti, jež má do roku 2030 „vrátit přírodu do našich životů“. Obsahuje konkrétní závazky a opatření, které by měly být do roku 2030 realizovány. Mezi nejdůležitější cíle patří vyhlášení nejméně 30 % pevniny a 30 % mořských oblastí za chráněná území, vyjmutí nejméně desetiny zemědělské půdy z obdělávání a její navrácení přírodním ekosystémům, snížení používání pesticidů o polovinu a revitalizace nejméně 25 tisíc kilometrů řek.

V červenci 2023 pak přijal Evropský parlament Zákon o obnově přírody, který předpokládá navrácení pětiny rozlohy nepřírodních krajin v evropských zemích do jejich přirozeného stavu do roku 2030. Plánuje se tedy, že do sedmi let se polovina území evropských zemí stane chráněnou (30 %) nebo přírodní (20 %). Takto ambiciózní cíle ochrany přírody nebyly dosud nikdy stanoveny. Vzhledem k vědeckým předpovědím možných katastrof čekajících na lidstvo v příštích desetiletích však tyto snahy dávají smysl. 

Obnova ekosystémů je tedy ohlašována jako nová éra ve vztahu mezi lidstvem a přírodou. Je nesporné, že se vstupem Ukrajiny do EU bude důležité tyto úkoly plnit i na Ukrajině. A obnova Velykoho luhu může být jedinečným projektem, jenž předčí všechna opatření na ochranu přírody v západní Evropě.

Zničená přehrada Kachovské vodní elektrárny, foto: investigator.org.ua.

Potenciál Velykoho luhu

Velykyj Luh je totiž jednou z nejvýznamnějších přírodních a historických krajin na Ukrajině, která byla zatopena v letech 1955—1958 v důsledku vytvoření vodní nádrže Kachovka. Tento domov mnoha památek Záporožské Siče (kozácká pevnost) a vzácných druhů živočichů a rostlin tudíž zůstal na sedmdesát let pro přírodu, vědu a ukrajinskou identitu ztracen.

Zničení přehrady Kachovka ruskými vojsky v období rozmnožování způsobilo značné ztráty živých organismů v zatopené oblasti i na moři, kde uhynula celá generace zvířat. Díky červnovému termínu se však toto území vyhnulo proměně v poušť, a naopak se téměř zázračně začalo měnit v mladý vrbový a topolový les. Na území bývalé nádrže se tak obnovuje právě les, a nikoliv louky, jež zde panovaly v době povodní v 50. letech 20. století.

A tento ekosystém je navíc klimaticky nejodolnějším lesem v Ukrajině. Lesy v údolí Dněpru nehoří, nebojí se sucha, rychle rostou a ukládají velké množství uhlíku v tlustých kmenech topolů a vrb. Žádný z mezinárodních a národních cílů Ukrajiny v oblasti změny klimatu tak nelze splnit efektivněji než v oblasti Velykoho Luhu.

Již nyní je tímto mladým lesem pokryto nejméně 80 tisíc hektarů bývalé vodní nádrže – pro představu jde o téměř dvojnásobek rozlohy Prahy a čtyřnásobek rozlohy Brna. A v budoucnu se bude plocha mladého lesa ještě zvětšovat. Ukrajinská skupina pro ochranu přírody (UNCG) odhaduje, že na jednom metru čtverečním mladého lesa na dně nádrže roste až šedesát mladých stromků. Budeme-li konzervativně předpokládat jen padesát stromků na metr, tedy půl milionu stromků na hektar, pak se na celé zarostlé ploše, nyní nachází 40 miliard mladých vrb nebo topolů. 

Zaplavená obec Novohredněvo v Chersonské oblasti, 20. června 2023, foto: Státní služba Ukrajiny pro mimořádné situace, CC.

V tak velkém počtu mladé stromky samozřejmě dlouho nepřežijí: ty slabší postupně ustoupí těm silnějším. Předpokládáme-li, že pro udržitelný růst musí být stromy od sebe vzdáleny dva metry, pak z každých dvou set vyrostlých stromů přežije pouze jeden. To znamená, že mladý, klimaticky odolný Velykyj luh bude tvořit asi 400 milionů stromů.

I podle těch nejkonzervativnějších odhadů je úspěšnost při obnově tohoto lesa 18krát vyšší než u všech lesních podniků v ukrajinské stepní zóně. Například v roce 2021 vysadili lesníci ve stepních oblastech 21,3 milionu stromků, většina z nich však byla již zničena válkou nebo uschla kvůli špatnému počasí.

Vedle lesa se do bývalé nádrže vrací také voda, takže poprvé po více než sedmdesáti letech zažívá Velykyj Luh skutečnou jarní povodeň.

Ukrajina tak má již nyní šanci stát se jedním z evropských lídrů v obnově přírody a vytváření nových lesů. K tomu stačí pojmenovat věci pravým jménem — oficiálně uznat Velykyj Luh jako les.

Vyschlá nádrž Kachovka u Nikopole, foto: uutissuomalainen.fi.

Obnovit dodávky vody

Kachovská přehrada byla největším zásobníkem vysoce kvalitních vodních zdrojů využívaných v různých odvětvích hospodářství. Především sloužila k zásobování pitnou vodou, což bylo klíčové pro více než čtyři miliony Ukrajinců včetně obyvatel Krymu.  

Jedním z mnoha sídel, která zdroje z vodních nádrží nutně potřebují, je vesnice Marjanske v Dněpropetrovské oblasti, Místní obyvatel Mykola Ivanov popisuje, jak zničení Kachovské vodní elektrárny změnilo jejich život: „Nejdřív problémy nebyly, ale voda odtékala, jako kdyby to byla vana, do které nalili vodu a vytáhli zátku. Když voda odtekla daleko, přestali nám dodávat vodu. Zpočátku rodiče nevěřili, že voda nebude, a tak nabrali málo. Bylo to nečekané, chápete, ale pak nám začali vozit humanitární vodu, což pokrylo základní potřeby. Obvykle jsme prali ručně nebo ve staré pračce, v létě se myli venku a v zimě jsme čerpali vodu do zásobníku. “

I po stabilizaci situace zůstává zásobování vodou ohroženo kvůli častému ostřelování: „Situace se zlepšila, ale časté dělostřelecké ostřelování čerpací stanice ji vyřazuje z provozu, a my pak znovu zůstáváme měsíc bez vody. Zahrady zaléváme téměř výhradně z hrníčků. Voda ze studní je studená, ale obsahuje vysoké množství solí, což škodí našim plodinám. Letos bylo silné sucho. Naštěstí nevypínali elektřinu, což nás zachránilo díky klimatizaci,“ vysvětluje Ivanov.

K případné obnově přehrady pak dodává: „Pro mě je to ztráta přítele, mého dětství. Nikdy jsme ji nenazývali přehradou – vždycky jsme říkali: ,Pojďme se koupat k moři.‘ Chtěl bych, aby se vrátila, ale nyní tam vznikl nový ekosystém. Viděli byste ty houštiny vrb. Pokud se přehrada nebude obnovovat, je potřeba vytvořit systém kanálů na podporu zemědělství a přepravu obilí. Pokud se tak nestane, bude nutné obnovit Kachovskou vodní elektrárnu a vrátit vše do původního stavu, protože bez toho zde zemědělství jednoduše nepřežije.“

Vadym Manyuk v bývalé vodní nádrži Kachovka, foto: nikopolnews.net.

Trable se zavlažováním

Ivanov připomíná další klíčový aspekt, a to že zničení Kachovky znamenalo akutní nedostatek vodních zdrojů pro zemědělské potřeby. Nádrž totiž dříve zajišťovala zavlažování statisíců hektarů zemědělské půdy v Chersonské a Záporožské oblasti i na Krymu. 

„V současné době není v okupované části levobřežní Chersonské oblasti žádné zavlažování. A v souladu s tím bylo zastaveno i zásobování vodou Severokrymským kanálem, respektive voda z Kachovské nádrže protéká kanálem gravitačně. Pomocí těchto dvou zavlažovacích systémů bylo zavlažováno přibližně 350 000 hektarů, přičemž potenciál pro obnovu byl více než půl milionu hektarů. Bez rekonstrukce hráze vodní elektrárny Kachovka je zavlažování v Chersonské oblasti nemožné,“ uvedl pro Rádio Svoboda člen Chersonské oblastní rady Sergej Chlan. 

Situaci dále komplikují zvláštnosti regionu, jež znemožňují využití podzemní vody k zavlažování. Před miliony let totiž na jih Ukrajiny několikrát připlulo moře a slané usazeniny zůstaly v půdě dodnes. I když se studna instaluje v hloubce 70—80 metrů, což je dlouhý a nákladný proces, zásoby vody v této hloubce jsou stále velmi omezené. Taková voda je vhodná pouze na pití nebo pro malé pozemky, nezajistí však rozsáhlé zavlažování.

Ukrajinská ochrana přírody se však domnívá, že je možné najít alternativu k tradičnímu, na vodu náročnému způsobu zavlažování: „Tradiční metody zavlažování pomocí postřikovačů náročných na zdroje lze nahradit moderními úspornými technologiemi kapkové závlahy. Systém zavlažování v regionu obecně potřebuje technologickou modernizaci,“ uvádí ekolog a vedoucí UNCG Oleksij Vasyljuk.

Území Velykoho luhu, foto: Petročenko Viktor Ivanovič, CC.

Pokud podle něj budeme pokračovat v tradičním zavlažování půdy, může se stát, že za deset let bude půda zasolená a pro zemědělské účely nevhodná. „Ještě však není pozdě přístup změnit a zachovat půdu pro další využití,“ dodává Vasyljuk.

Otázka zavlažování je v souvislosti s obnovou nádrže jednou z nejsložitějších. Bez jeho obnovy nebude mít jižní region Ukrajiny s největší pravděpodobností žádné ekonomické vyhlídky.

Obnovit vodní elektrárnu?

Jak známo, kvůli válce je ukrajinský energetický systém napadán neustále, což vede k vážnému poškození infrastruktury a nedostatku elektřiny. To má za následek pravidelné výpadky elektřiny, které narušují běžný život lidí a brání provozu důležitých zařízení. Netřeba dodávat, že obnova energetické infrastruktury má zásadní význam pro zajištění stability země, hospodářského rozvoje a udržení zdrojů obživy obyvatelstva.

Ohledně provozu Ruskem okupované Záporožské jaderné elektrárny je třeba poznamenat, že její stabilní provoz není přímo závislý na Kachovské nádrži, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pro chlazení reaktoru není primárně důležitá nádrž, ale — dosud neporušené — chladicí jezírko. Může být také doplňováno vodou z Dněpru, jehož rameno do jezírka přímo ústí.

Jedním z klíčových důsledků ztráty nádrže Kachovka je snížení výroby elektřiny v tamní vodní elektrárně. Kaskáda šesti vodních elektráren na řece Dněpr zajišťovala Ukrajině přibližně dvacetinu elektrické energie. V tomto kontextu je podíl Kachovské vodní elektrárny relativně malý, takže její ztráta není z hlediska celkové výroby elektřiny rozhodující. Podle odhadů UNCG by solární elektrárny ke stejnému výkonu potřebovaly stokrát menší plochu. 

Území Velykoho luhu, foto: Petročenko Viktor Ivanovič, CC.

Vodní elektrárny však navíc pomáhají vyrovnávat energetickou soustavu v době špičkového zatížení. Kachovka nebyla ovšem pro aktivní regulaci špiček navržena, protože nemá žádnou nádrž na dolním toku. Prudké zvýšení nebo snížení odtoku vody by naopak negativně ovlivnilo ekosystém, například kvůli vyšší erozi břehů.

„Na území bývalé nádrže se nachází několik přírodních rezervací a dva národní parky, které jsou nyní aktivně zarostlé mladými lesy. Znamená to, že ministerstvo životního prostředí navrhuje neposuzovat zaplavení chráněných lesů?“ ptá se UNCG.

Ochranáři též připomínají, že v současnosti existuje mnoho moderních alternativ pro vyrovnávání energetické soustavy, jež zajišťují flexibilitu a odolnost sítě v době špičkového zatížení, takže obnovení Kachovské nádrže není jedinou možností.

Vyhnout se unáhleným rozhodnutím

Co tedy Kachovskou přehradu čeká? 

Ukrajinská vláda se zavázala k obnově poškozené nádrže. Toto rozhodnutí je odůvodněno ekonomickými, energetickými a sociálními faktory, které jsou pro zemi ve válce nesmírně důležité. Tento plán byl však přijat bez řádného posouzení vlivů na životní prostředí a bez podrobných ekonomických propočtů. 

Nyní je obzvláště důležité vyhnout se unáhleným rozhodnutím. Z textu koncepčního dokumentu je potřeba zcela vyloučit zmínky o Kachovské vodní elektrárně, neboť dopad tohoto projektu nemusí být o nic menší než důsledky zničení této elektrárny. 

Zachování Velykoho Luhu by se mohlo stát jedním z největších projektů obnovy přírody v Evropě. Doufejme, že se brzy podaří uvolnit celé území Ukrajiny a najít řešení, které pomůže obnovit přírodní prostředí, aniž by obyvatelstvo zůstalo bez vody. 

K dnešnímu dni zůstává diskuse otevřená.

Autorka studuje environmentální studia na FSS MUNI. Kontakt: 532777@mail.muni.cz.

Článek vznikl díky spolupráci s nadací Heinrich Böll Stiftung.