Strnad luční: mizející hlas v krajině

Strnad luční je největším evropským strnadem, dorůstajícím do délky 16 až 19 centimetrů. Zbarvení má šedohnědé, zespodu bělavé, s tmavým čárkováním na hřbetu, hrudi a bocích. Pokud ho chcete v přírodě poznat, může vám napovědět to, že při letu na krátké vzdálenosti nechává svěšené nohy. Píseň strnada lučního je překvapivě prostá: několik opakujících se tónů doprovázených charakteristickým vrzavým zvukem, který připomíná chrastění klíčů.

Díky silnému zobáku si libuje v semenech všeho druhu: trav, obilí nebo jiných zemědělských plodin. V létě nepohrdne drobnými bezobratlými, například housenkami, dvoukřídlým hmyzem nebo brouky.

U strnadů lučních převládá monogamie a spárovaní jedinci zůstávají spolu po celý život. Hnízdí většinou jednou až dvakrát ročně, svá hnízda staví zpravidla v trávě, vzácněji i výše v křovinách. Jedna snůška obsahuje tři až pět vajec.

Výskyt strnada lučního

Významným areálem strnadů lučních u nás je CHKO Slavkovský les, kde je dosud zachována kvalita krajiny a řadu tamějších lučních mokřadů a pramenišť chrání Ramsarská úmluva. Odhaduje se, že v roce 2019 se zde nacházelo 70 až 150 párů strnadů lučních, ponejvíce v pestrých nelesních biotopech se zachovalým vodním tokem, často ve výškách 750—800 metrů nad mořem. Původně se však strnad luční objevoval v teplejších úrodných nížinách, oproti kterým byl Slavkovský les nehostinným územím. Kvůli nedostatku zachovalých biotopů a oteplování však nyní pro život strnadů vytváří ideální podmínky.

Zdroj: AOPK ČR, https://portal.nature.cz/w/druh-106169#/.

Menší počet strnadů lučních najdeme také v oblasti Polabí, Podkrušnohoří nebo Chebské pánve. Z některých lokalit za posledních padesát let strnad luční vymizel úplně, a to kvůli silnému poškození krajiny kolektivizací a melioracemi. 

Křehký hlas v ohrožení

I v západní Evropě se počet strnadů lučních od poloviny minulého století spíše snižuje, v České republice, kde býval poměrně běžným a známým druhem, je však již druhem kriticky ohroženým. Největší ranou pro něj představovala kolektivizační padesátá léta, strnadí populace rapidně klesá i od roku 2017. Jako jeden z mnoha druhů doplácí na změny v hospodaření, které se udály od minulého století.

Strnad luční, foto: caroline legg, CC BY 2.0

Dříve se krajina vyznačovala drobnými políčky, často obklopenými stromy a bohatou vegetací rozptýlenou po krajině. Stromy rostly na loukách, přechod lesa do louky byl plynulý a vše se vzájemně prolínalo. Dnes jsou hranice ploch pevně stanovené, pole jsou velká a jednotná, stejně jako většina luk. Strnada lučního proto obvykle spatříme v otevřené zemědělské krajině s roztroušenou zelení a nižšími dřevinami, remízky nebo s pásy křovin lemujícími silnice a železniční náspy. Právě vzrostlá vegetace a křovinaté meze poskytují strnadům vhodná útočiště. Nejvyšší počty hnízdících párů proto nalézáme v krajině se zachovalou krajinnou mozaikou a kvalitními lučními porosty. Takových míst v české krajině ale bohužel ubývá a současný stav intenzivně využívané krajiny strnadům lučním vůbec nepřeje. Obzvlášť po druhé světové válce došlo k intenzifikaci zemědělství a radikální proměně podoby krajiny, jako bylo scelování polí a rozorávání krajinných prvků a cest. Navíc při pěstování monokulturních plodin, jako je řepka ozimá nebo kukuřice, nemají strnadi luční (ani další druhy vázané na zemědělskou krajinu) dostatek potravy.

Další úbytek počtu strnadů způsobují časné sklizně a sekání luk v květnu a červnu, při němž dochází k usmrcení mláďat v hnízdech. Samice strnada lučního sedí na vejcích přibližně dvanáct dní, po vyklubání však zůstávají mláďata v hnízdě ještě dalších devět až dvanáct dní. V této době jsou posečením těžkou technikou nejvíce ohrožena. 

Jak můžeme pomoct?

Pro zachování strnada lučního i dalšího ptactva vázaného na zemědělskou krajinu je klíčové udržovat v krajině dostatek rozptýlené zeleně a nižších dřevin. Křovinaté porosty v okolí polních cest, vodních toků a železničních tratí poskytují řadu úkrytů a hnízdících možností. Významně mohou přispět také biopásy, pěstování meziplodin nebo výsadba solitérních ovocných stromů, které zvyšují pestrost potravní nabídky. Prostřednictvím agroenvironmentálních dotací mohou zemědělci podpořit druhově pestré porosty či výsadbu (ovocných) stromů nebo živých plotů. Udržitelnější správa krajiny může přispět nejen ke zvýšení počtu strnadí populace, ale napomůže také snížit dopady klimatické změny ve formě sucha či půdní eroze.

Podobně může pomoci snížení objemu používaných pesticidů, jelikož strnadi luční jsou zvláště citliví na chemikálie používané v zemědělství a jejich aplikace může mít katastrofální následky na reprodukci a přežití mláďat. Redukci pesticidů mohou do jisté míry ovlivnit také agroenvironmentální dotace, díky nimž by zemědělci mohli obdržet dostatečné finanční kompenzace.

Ptákům v naší přírodě, včetně strnada lučního, však může různými způsoby pomoci každý. Například tím, že je budeme od listopadu do konce března přikrmovat. Většinu dostupných zdrojů potravy totiž vyčerpají v období sněhové pokrývky, a v zimě tudíž nepohrdnou pšenicí, prosem ani ovesnými vločkami. 

Je tedy i na nás, jestli strnadí zpěv i let budou znát ještě další generace.

Autorka studuje obor Environmentální studia na FSS MU. Kontakt: cermakovaalice@seznam.cz. Tento text vznikl v předmětu Ochrana biodiverzity vyučovaném Mojmírem Vlašínem.

Použitá literatura:

BioLib.cz.: Emberiza calandra (Strnad luční).

JAŠKA, Pavel. Strnad luční obsadil zachovalá bezlesí Slavkovského lesa. Arnika, 2019, (1), 18—22. 

ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. 2006. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001—2003. Praha: Aventinum. ISBN 80-86858-19-7.