Co rodičům neřekli, děti teď chtěj vědět taky

Knihu sepsaly sociální pedagožka Dagmar Krišová a psycholožka Marcela Poláčková pod hlavičkou nevládní organizace Konsent. Ta se dlouhodobě zabývá vyvracením mýtů o sexu, vztazích a sexuálním násilí. Pořádá workshopy pro školy, firmy, rodiče nebo bary a kluby. (Více se můžete dočíst v rozhovoru s Johannou Nejedlovou v 7.G 3/2023.) Působí na sociálních sítích a teď provází sexuální výchovou i prostřednictvím literatury. V knize Děti to chtěj vědět taky autorky shrnují, co se podle nich děti v rozhovorech o sexu na školách i v rodinách nejčastěji nedovědí. 

Sexuální výchova od pipinky k orgasmu

Sexuální výchovu autorky člení do pěti kapitol: Začínáme, O těle, jeho objevování a hranicích, O vztazích a identitách, O sexu a O sexuálním násilí. Čtyři z kapitol končí rozhovorem s odborníky, kteří téma doplňují nebo rozvíjejí. Autorky pak fakta rozšiřují o příběhy konkrétních lidí, citace, rámečky vysvětlující fakta nebo modelové rozhovory rodičů s dětmi. Nechybí ani ilustrace, díky nimž si čtenář*ka zopakuje například základy vlastní anatomie. 

Hned ze začátku mě autorky vyvedou z omylu, že jsem se o sexuální výchovu své osmiměsíční dcery začala zajímat předčasně. Například na tom, jak budeme říkat genitáliím, je dobré se s partnerem*kou domluvit už v těhotenství a třeba na body shaming je potřeba dávat si pozor už v batolecím věku.

Jak už to u tabuizovaných témat bývá, vybízí k diskusi. I když se považuji za progresivní, přistihnu se, že i mě některé pasáže zaráží, nutí mě dohledávat si informace nebo o tématech diskutovat s přáteli. Zasekli jsme se například hned u toho, zda je skutečně potřeba i u dětí říkat genitáliím vulva a penis, nebo zda bychom své nezletilé dítě podpořili v operativní změně pohlaví. U těchto diskusí jsem byla ráda, že jsem po knize sáhla ve chvíli, kdy je mé dceři tak málo, a ne až v momentě, kdy by pro mě bylo téma aktuální. Přijde mi totiž v pořádku, že reagovat na novou realitu jako rodič správně vyžaduje přípravu. 

Foto: Jakub Hrab.

Sexuální identitě se autorky dopodrobna věnují ve třetí kapitole. Abychom se při určení sexuální identity LGBTQ+ lidí necítili tak ztracení, ale také abychom doma dokázali vytvořit bezpečné prostředí pro případný coming out našich dětí. Čtenář*ka se pročítá situacemi, kterými si někdy musí projít každý rodič, ale i těmi, které jsou dost specifické. Autorky se nevyhýbají například sexualitě lidí se zdravotním znevýhodněním, ani sexu z pohledu náboženství. Je pravda, že jsem měla nutkání některé tyto specifické pasáže přeskakovat. Je mi ale jasné, že jakmile by se pro mě staly aktuálními, hltala bych každý řádek. 

Stejně jako jsem hltala čtvrtou kapitolu — O sexu. Přiznejme si, kdo z nás měl na škole kvalitní, nebo aspoň nějakou sexuální výchovu? A kdo z nás dnes umí s dětmi mluvit o sexu, aniž by se jedna nebo druhá strana cítila zcela nepatřičně? A jak máme zvládnout mluvit o sexu bez červených tváří s dětmi, když to často nedokážeme ani s naším protějškem? Číst kapitolu O sexu je proto v mnoha ohledech jako balzám na duši — uklidňující, poučné, motivující — například k tomu jít a promluvit si o sexu s mou čtrnáctiletou sestrou, aby nemusela mít po každém sexu strach z otěhotnění, infekce nebo ze selhání; aby věděla, že mít orgasmus je normální. 

Poslední kapitola se věnuje sexuálnímu násilí. Po jejím přečtení mě mrazí a poprvé mě napadne myšlenka, proč jsem na svět musela přivést právě děvčátko. Samozřejmě, násilí může spáchat i žena na muži, pravděpodobnost je ale mizivá. Ze všech nahlášených sexuálních deliktů byla ve více než devadesáti procentech obětí právě žena. Podle uvedených dat se ale v Evropě setkala se sexuálním nebo fyzickým násilím každá třetí žena starší patnácti let. Autorky vyzdvihují odpovědnost společnosti, která se k obětem často staví nedůvěřivě. Naději vkládají právě v nás — matky a otce —, kteří musíme pracovat na tom, aby z našich dětí nevyrostli další násilníci. 

Rodiče to chtějí vědět taky

Knihu Děti to chtěj vědět taky jsem vzala do ruky proto, abych se dozvěděla, jak o sexu mluvit se svou dcerou a sestrou. K mému překvapení jsem toho ale hodně zjistila také o sobě samé. Moji rodiče sice ze sexu nikdy tabu nedělali, i tak bych si ale přála, aby mě některými situacemi, kterými jsem si v dospívání prošla, provedli lépe. Být nedokonalí ale k rodičovství patří. Teď je řada na mě a díky této knize se na to cítím být aspoň o trochu líp připravená. 

Dagmar Krišová, Marcela Poláčková: Děti to chtějí vědět taky. O respektujících vztazích a sexuálním zdraví. Konsent 2022, 228 stran.