Green Deal pod palbou

V roce 2024 se totiž dynamika naplňování Green Dealu zásadně mění, a to nejen kvůli výsledkům evropských voleb, ale i narůstajícímu tlaku veřejnosti, průmyslu a některých vlád. Green Deal se ocitá pod palbou a v Bruselu i členských státech se stále častěji mluví o jeho zpomalení, úpravách či pozastavení. Zatímco některé země hledají cestu ke kompromisu, Česko působí spíš jako váhavý přihlížející — mezi požadavky průmyslu a závazky evropské klimatické politiky.

Bitvy o přírodu, auta i povolenky

Jedním z nejvíce medializovaných střetů byl schvalovací proces Nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law), jehož cílem je do roku 2030 obnovit minimálně 20 % evropských suchozemských a vodních ekosystémů. Tato legislativa se stala symbolem konfliktu mezi ekologickými cíli a obavami zemědělců. Výrazný odpor zazníval ze zemí jako Itálie, Finsko, Polsko či Švédsko. Česká vláda se původně připojila k blokační menšině, nakonec ale návrh v červenci 2024 v mírně upravené podobě prošel, a to i díky náhlé změně postoje Maďarska.

Dalším tématem byl boj o normu Euro 7, upravující emisní limity pro nově vyráběná auta. Návrh Evropské komise narazil na silný odpor ze strany České republiky, Slovenska, Polska, Itálie a také Německa. Výsledkem je výrazně změkčený kompromis, který podle kritiků oslabil hlavní přínos návrhu, tedy snížení znečištění ovzduší a ochranu zdraví obyvatel.

Podobně kontroverzní je i plánovaný zákaz prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035. Ačkoli byl již formálně přijat, Itálie a část německých politiků (zejména z liberální FDP) se snaží dojednat výjimky, například pro takzvaná e-paliva (tedy syntetická paliva vyráběná s pomocí obnovitelných zdrojů a použitelná ve spalovacích motorech, pozn. red). Tento návrh naráží na silný odpor ekologických organizací, které varují před „zadními vrátky“ pro průmysl.

Napětí panuje také kolem rozšíření systému emisních povolenek na sektor dopravy a budov (takzvané EU ETS2), což by v praxi znamenalo vyšší ceny energie pro domácnosti. I kvůli tomu vznikl Sociální klimatický fond, který má tlumit dopady na zranitelné skupiny obyvatel. Otázkou však zůstává, zda a jak efektivně budou jednotlivé členské státy fond využívat.

Důležité, ale méně viditelné téma je EU Taxonomie, tedy klasifikace udržitelných investic. Česká republika, Francie a další státy prosadily zařazení jaderné energie a částečně i zemního plynu mezi „udržitelné“ zdroje. Kritici to označují za oslabování důvěryhodnosti zeleného financování.

Ze všech těchto střetů vyplývá, že zcela zrušit Green Deal není reálné — je právně zakotvený v evropské legislativě a vázaný na Pařížskou dohodu. Pravděpodobnější je však jeho postupné oslabování, prodlužování termínů a vyprazdňování obsahu některých opatření.

České strany: mezi kritikou a podporou

Do této evropské debaty se zapojují i české politické strany, které se připravují na podzimní volby do Poslanecké sněmovny. Až na výjimky zní jejich postoj vůči Green Dealu stále kritičtěji — byť s různou mírou intenzity a odbornosti. Lze je zhruba rozdělit do tří hlavních proudů:

1) Odpůrci Green Dealu
Tato skupina požaduje jeho zmírnění nebo úplnou revizi. Mezi nejvýraznější odpůrce patří Motoristé sobě, PRO a SPD, která Zelenou dohodu označuje za „ekologický diktát“ a varuje před jejími údajně ničivými dopady na průmysl a životní úroveň občanů. K podobnému tónu se přiklání i Trikolóra a část hnutí ANO, které odmítají rychlý odklon od fosilních paliv, a prosazují místo toho rozvoj jaderné energetiky a energetickou soběstačnost. Hnutí Přísaha a Stačilo! pak upozorňují na možné negativní sociální dopady zelené transformace, pokud nebude provedena spravedlivým způsobem. 

2) (P)odpůrci Green Dealu
Sem patří například ODS, která sice uznává nutnost ekologické transformace, zároveň však požaduje lepší podmínky pro český průmysl v rámci evropských vyjednávání. KDU-ČSL, STAN a TOP 09 zdůrazňují význam udržitelnosti, ale současně podporují vyvážený a sociálně citlivý přechod. Všichni pak zdůrazňují dialog s průmyslovými odvětvími a postupné tempo změn, které neohrozí konkurenceschopnost ekonomiky — což v praxi znamená snahy o oslabování cílů Green Dealu.

3) Zastánci Green Dealu
Třetí (mini)proud představují strany jako Piráti a Zelení, které Green Deal vnímají jako klíčový nástroj pro řešení klimatické krize a modernizaci evropského hospodářství. Kritizují snahy o jeho zpochybňování či brzdění a zdůrazňují nutnost inovací a dlouhodobé prosperity. 

Foto: Serjan Midili.

Česká definice kruhem

Jak upozorňuje pracovnice Fakulty elektrotechnické ČVUT Michaela Valentová, debata o Green Dealu v českém prostoru často postrádá hlubší věcnost: „Mám pocit, že většina českých politických stran přistupuje ke Green Dealu, respektive ke klimatickým cílům, poměrně opatrně až negativně. Často zaznívá teze, že Evropa činí v ochraně klimatu více než jiné části světa. Zároveň ale strany dodávají, že přechod na nízkoemisní ekonomiku nesmí být na úkor konkurenceschopnosti a životní úrovně obyvatel.“

Valentová však upozorňuje na zásadní rozpor této logiky. „Tento postoj se ale může jevit jako určitá definice kruhem — protože nedostatečné řešení klimatické krize povede právě ke snižování životní úrovně a konkurenceschopnosti v budoucnu.“

Místo zpochybňování samotných cílů Zelené dohody by se podle ní měla politická debata soustředit na to, jak klimatická opatření implementovat spravedlivě a efektivně — například podporou energetických úspor v ohrožených domácnostech nebo lepší dostupností obnovitelných zdrojů.

Volby 2025 jako klimatický test

Ačkoli ne všechny strany a hnutí již zveřejnily detailní volební programy (a některé se k tomu ani nechystají), je zřejmé, že Green Deal bude jedním z hlavních témat. Strany jako SPD nebo Trikolóra využívají kritiku zelené agendy jako součást širšího narativu proti „bruselským byrokratům“ a za „národní zájmy“. Naproti tomu Piráti a Zelení staví na aktivní klimatické politice a evropské spolupráci.

Podle politologa Petra Justa je však klíčové nezapomínat na hlubší motivace volebních stran. „Postoj každé strany ke každému tématu je primárně motivován snahou o zisk hlasů — bez ohledu na to, jak dané téma interpretují a zda jejich interpretace odpovídá realitě,“ říká. 

Just zároveň varuje před zjednodušujícím rámováním, které je v české debatě o Green Dealu časté. „Záleží hodně na tom, jak a čím je daná informace rámována — zda si daná strana z velmi komplexní problematiky, kterou Green Deal bezpochyby je, nevybere jenom nějaký jeden nebo dva detaily, které podpoří jejich postoj a interpretaci.“ 

Výsledek podzimních voleb tak rozhodne nejen o rozložení sil, ale i o tom, jakým směrem se bude klimatická a energetická politika České republiky v příštím volebním období ubírat.

Kontakt: klara.nesitova@seznam.cz. 

Text vznikl díky spolupráci s Heinrich Böll Stiftung.