Rock for People chce být cirkulární

Kam byste mezi ostatními velkými festivaly v Česku zařadil Rock for People v otázce šetrnosti k životnímu prostředí? Jste v tomto ohledu nejlepší? 

Určitě to nebereme jako nějakou soutěž. Nechceme se bít v prsa, že jsme nejlepší, protože podmínky nejsou pro všechny festivaly srovnatelné. Máme poměrně velkou výhodu v tom, že disponujeme vlastním areálem, který celoročně spravujeme, což nám umožňuje dělat hlubší řešení v udržitelnosti a můžeme jít dál než pořadatelé, kteří jsou v pronájmu. 

Byly či jsou pro vás v tomto vzorem nějaké festivaly v zahraničí? Pokud ano, v čem?

Snažíme se inspirovat zahraničními festivaly, které pracují s bateriemi na akumulaci energie, což jsou například festivaly Lollapalooza nebo Boom. Využívají i kompostovatelné záchody. V zahraničí určitě obecně existují festivaly, které jsou v některých oblastech dál než my, a jiné se naopak mohou inspirovat třeba u nás. 

Beru to tak, že to je o celkovém přístupu šířit osvětu, aby to pořadatelé brali tak, že chtějí akce dělat odpovědně i vůči planetě a že to není jenom o tom udělat koncert pár kapel, zmizet a tyhle věci neřešit. Je to i součástí našeho dlouhodobého přístupu a čím dál tím víc návštěvníků se o tato témata zajímají. Díky tomu, že máme Park 360 ve vlastní správě, můžeme v mnoha věcech jít příkladem, ale nikomu to nevnucujeme. Spíš chceme ukazovat, že to jde i jinak.

Vzpomenete si, jaké environmentálně šetrné opatření jste na festivalu zavedli jako první?
Myslím si, že jsme byli na konci devadesátých let dokonce prvním festivalem v Česku, který začal vykupovat kelímky. Nejdříve to vůbec nebyly ty vratné, omyvatelné, ale ty klasické kelímky, které se vyhazují. Tenkrát jsme na ně zavedli zálohu, a nebylo to upřímně ani tak z „eko—pohnutek“, ale hlavně kvůli úklidu. První ročníky festivalu Rock for People byly punkovější a po skončení festivalu to bylo jako na smetišti. 

Opravdové zelené řešení přichází až s těmi omyvatelnými kelímky. Poté, co jsme dostali do správy areál Park 360, tedy někdy po skončení pandemie covidu, jsme se začali rozvíjet i v oblasti experimentování s alternativními energiemi a byli jsme zřejmě úplně prvním festivalem na světě, který využil vodíkový generátor k pohonu hudební stage poháněný zeleným vodíkem. Myslím, že jsme i prvním festivalem, který začal separovat větší množství odpadů. Běžně máte na festivalu modré, žluté a černé koše a my v tuto chvíli separujeme sedmnáct druhů odpadů a zároveň jsme již před čtyřmi lety zavedli zálohový systém na PET lahve a nápojové plechovky.

Areál Parku 360, foto: Richard Klapper.

Na Green Deal Summitu v září 2024 jste uvedl, že investujete do solárních panelů. Jakého podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů chcete letos dosáhnout?

V rámci zóny, která se jmenuje KB Future Fest, na festivalu už dva roky ukazujeme nové možnosti a nové technologie. Tam pracujeme s něčím, čemu říkáme Solar Stage, což je stage, která využívá energii vyrobenou z fotovoltaických panelů a uloženou do baterek, ze kterých se pak hraje. 

Co se týče obnovitelných zdrojů, které by byly nastálo umístěné, to je stále v řešení, protože i když občas říkám sousloví „náš areál“, tak on to ve skutečnosti náš areál není. Jsme na pozemcích někoho jiného, ať je to armáda, nebo město. Není tudíž úplně v naší pravomoci dělat v areálu stálé změny v energetice. Probíhají intenzivní jednání u poradenské firmy, která zpracovává energetickou studii, ze které vychází, že budeme moci v areálu umístit až megawatt výkonu fotovoltaických panelů. Ale určitě to nebude ještě v letošním roce, je to spíš výhled do doufejme blízké budoucnosti.

Na summitu jste také řekl, že do roku 2030 by měl být váš areál Park 360 klimaticky neutrální. Jakými kroky toho chcete dosáhnout? 

To je určitě náš cíl. Začíná to tím, že budeme znát naši uhlíkovou stopu, kterou máme v tuto chvíli naměřenou externí firmou. Je potřeba říct, že se soustředíme na Scope 1 a 2 (jedná se o přímé emise skleníkových plynů i nepřímé emise z nakupované elektrické energie, tepla nebo páry, pozn. red.). Budeme tedy neutralizovat uhlíkovou stopu v rámci činností, kterou dělá sám festival. 

Největší část bohužel spadá trochu mimo to, co můžeme my ovlivnit, nebo pouze nepřímo, a to je doprava návštěvníků a taky doprava kapel, protože jestli musí přiletět letadlem, nepřiletí jen kvůli nám, ale kvůli celému turné, a tam se to trošku složitě dopočítává. Naše snahy jsou soustředěné právě na energetiku, na nakládání s odpady, na zapojování alternativních řešení, ať už je to vodík nebo soláry. Pak také nepřímo zasahujeme do dopravy, návštěvníky například motivujeme k tomu, aby jezdili hromadnou dopravou, zdarma poskytujeme „kyvadlovku“ z nádraží. Přes České dráhy zajišťujeme různé slevy na vlaky, přidáváme různé spoje, které jezdí jenom kvůli festivalu. Taky podporujeme car sharing, aby se lidé domlouvali — když už tím autem jet musí —, tak ať je to auto plné, a není to „co auto, to jedna hlava“, což se víceméně daří. Organizujeme i hromadnou cyklojízdu na festival.

Velká změna nastane v budoucnu s výše zmíněnými vlastními obnovitelnými zdroji. Chtěli bychom přes rok vyrobit tolik energie, aby to číslo bylo větší než energie, která se v rámci akcí v Parku 360 spotřebuje. 

Nejviditelnějším druhem odpadu na festivalech jsou stále jednorázové kelímky a další druhy nádobí. Vy kromě kelímků a nádobí zálohujete i PET lahve a plechovky. Jaká je míra jejich návratnosti a v čem byste chtěli tento systém zlepšit?

Jednorázové kelímky už nemáme vůbec. Veškeré nápoje, kde to je možné, se prodávají ve vratných kelímcích. Všechno ostatní nádobí musí být kompostovatelné, s certifikací, to je podmínka, kterou mají stánkaři ve smlouvě. Výhoda je, že máme kompostárnu v areálu. 

Co se týče návratnosti, zálohované věci se nám buď vracejí na místa, kde vracíme zálohu, nebo je hodně návštěvníků vrací na separační pointy. Když si někdo koupí plechovku a zaplatí tam zálohu, může nám ji vrátit a dostane zálohu zpátky, nebo ji může hodit do koše na plechovky. A když tyto dva zdroje sečteme, tak je návratnost přes 80 %, ale my tam úplně nepoznáme, jestli do toho pytle hodí návštěvníci naše plechovky, nebo to může být i plechovka nebo petka, kterou si přinesli do kempu zvenčí. Ale myslím si, že ta výtěžnost roste během let nahoru a že toho odpadu vyseparujeme velkou většinu. 

H2Base, foto: František Ortmann.

Pracujete s uhlíkovými odpustky (anglicky carbon offset), tedy že za vámi vyprodukované emise CO₂ zaplatíte některé ze specializovaných společností, a ta následně peníze využije na dekarbonizační opatření?

Věřím, že je mnoho jiných možností, které před kupováním offsetů rádi upřednostníme. Doposud to bylo, co se týká offsetů, poměrně divoké. Řada firem si totiž místo toho, aby snižovala emise, jednoduše kupuje odpustky. Ty kroky by ale měly být opačné: nejdřív je potřeba snížit vlastní emise, a pak ten zbytek teoreticky offsetovat. Taky je otázka, jakým způsobem offsetovat, protože se nabízí offseting tak, že někdo vysází monokulturní eukalyptovou farmu… Sice tím něco offsetujete, ale zase dopad na biodiverzitu může být dvojznačný. Několik případů zneužívání offsetování, nebo dokonce naprostého greenwashingu zdokumentoval například deník The Guardian. V offsetování je greenwashing zatím asi největší, proto jsme v tomto ohledu obezřetní. 

Zohledňujete environmentální aspekt i při výrobě propagačních či upomínkových předmětů festivalu?

Ano. Při výběru dodavatele textilního merchandise festivalu chceme, aby splňoval všechny certifikáty. Už také nevydáváme festivalové noviny, které vycházely každý festivalový den. Hodně věcí jsme už zkrátka digitalizovali, všechno dáváme do naší mobilní aplikace. Snažíme se, aby lidé využívali tyto cesty. Podíl online marketingu nám tak v čase vyrostl, nyní tvoří 70 % celé propagace festivalů a ty klasické výlepy plakátů jsou úplně minimální. 

Proměnil se z vašeho pohledu vztah vystupujících k životnímu prostředí? Řeší oni či jejich managementy ekologické aspekty, nebo je jim to jedno? 

Rád bych věřil tomu, že se to zlepšuje, že mnoho kapel o tom tématu minimálně mluví a deklaruje, že jim na tom záleží. My úplně tak nevidíme, jak moc do hloubky jdou. Tyto věci spadají pod označení green touring, kdy kapely chtějí při cestování minimalizovat environmentální dopady. Napíšou třeba nám jako pořadatelům určité požadavky, a pokud to jde, snažíme se je nahrazovat lokálními surovinami. Například když chtějí mexické pivo, které by sem jelo přes půlku světa, a my jsme přitom pivní velmoc, ptáme se, jestli nechtějí radši ochutnat naše pivo. Kapely na to většinou slyší a přistupují k tomu určitě jinak než dřív. Věřím, že to bude v tomto ohledu čím dál tím lepší, protože téma green touringu je silné a čím dál víc kapel se k němu hlásí.

Solar Stage, foto: Čestmír Jíra.

Snažíte se také o to, aby byla jejich cesta na festival co nejekologičtější, nebo je to čistě na jejich managementu? 

Letadla zatím nemají moc alternativ. Vnímáme, že se s tímto potýkají skoro všechny velké i menší festivaly. Je to velké téma, které zatím nemá stoprocentní řešení. Nyní je to většinou tak, že kapela, která letí z Ameriky na turné, si pronajme většinu věcí pro show na kontinentu, kde se daná tour odehrává. Mnohdy to bude mít samozřejmě i ekonomické souvislosti, ale minimálně v uvozovkách ta lokálnost zdrojů začíná čím dál víc rezonovat. Naším partnerem čisté mobility je pak Toyota, která nám poskytuje vozový park složený z elektromobilů a vodíkových aut. Ty kapely vozí z letiště a do areálu. Rozšiřujeme i flotilu dodávek o elektrododávky, které si pronajímáme na dopravu kapel.

Jakou zpětnou vazbu na vaše environmentální opatření zaznamenáváte od vašeho publika? Nestěžuje si někdo například na absenci palmového oleje nebo jiných komodit rizikových pro odlesňování, které na stáncích nenabízíte?

My jsme v tomto docela přísní. Určitě je mnoho festivalů, které jsou třeba čistě vegetariánské nebo veganské, ale na velké akci, jako je Rock for People, to úplně nejde. Snažíme se o to, aby byl náš přístup pro návštěvníka příjemný. Takže to, že čím dál tím víc návštěvníků žádá veganské a vegetariánské varianty občerstvení, je nejspíš součástí edukace, že hovězí dělá největší uhlíkovou stopu. Z hlediska pravidel pro stánkaře například u nás nemůže avokádo pocházet z Brazílie, ale musí být z Izraele nebo ze Španělska. A když nám ten původ nedoloží, tak to zakazujeme. Stejně tak třeba ryby nebo mořské plody musí být z certifikovaných chovů. 

Co se týče palmového oleje, ten je u nás vyloženě zakázaný. Máme zakázané plastové pytlíky na čaje nebo plastové majonézy a mlíčka. Plus i stánkaři mají povinnost třídit a my jim za to děláme servis. Každý den stánky obsluhujeme: vyvážíme odpad, včetně gastro odpadů, bio odpadu a oleje, a dá se domluvit i na nějakých jiných činnostech.

Brání vám při ekologizaci festivalu některé smluvní závazky vůči dalším zainteresovaným stranám? A pomáhá naopak vaše snaha o ekologizaci koncertů při jednání s potenciálními partnery akce?

Areál je z části v gesci města, se kterým máme velmi dobrou spolupráci a které nás v udržitelných aktivitách a přístupech podporuje. S městem i krajem také řešíme vybudování cyklostezek a význam areálu víceméně roste. 

Ke sponzorům bych řekl, že se jejich přístup dosti mění, protože různé CSR linky (společenská odpovědnost firem, pozn. red.) má hodně firem jako své téma. Například náš generální partner, Komerční banka, má jako jejich ústřední téma udržitelnost, takže třeba zmiňovaný KB Future Fest děláme ve spolupráci s nimi. I oni se rádi zapojují do ukázek toho, jak by mohl vypadat někdy v budoucnu festival, který bude na alternativních energetických zdrojích, který bude mít většinu stánků veganských, vegetariánských, kde se bude separovat ještě větší množství odpadu, a tak dále. 

Rock for People, foto: Richard Klapper.

Uvádíte, že při zavádění udržitelnějších řešení je problémem jejich cena. Jakou část letošního festivalového rozpočtu na tato opatření věnujete?

No, my to určitě nemáme jako speciální položku v rozpočtu, kterou bychom nazvali „zelená řešení“. Máme spíš určitý mindset. Vybíráme ta řešení, která nám zapadají do zeleného konceptu. Někdy v roce 2012 jsme možná měli před sebou nabídky na úklid areálu klasickým způsobem a pak nějaké zelenější řešení a vzpomínám si, že to zelené řešení bylo cenově asi dvojnásobné. Vybíráme obecně ta řešení, která zapadají do cirkulární ekonomiky, a věříme, že až se vytvoří například struktura vodíkových stanic a dobíječek a cenově to půjde dolů, budeme ve stádiu, kdy to můžeme aplikovat. 

Zajímavá věc, na kterou narážíme, je, že ne u všech těch řešení jsme schopni říct, co je vlastně lepší. Dlouho jsme například promýšleli, v čem by se mělo prodávat jídlo, jaký typ obalů je nejlepší, nejekologičtější, a málokterá česká firma nebo dodavatel je schopný k tomu dodat relevantní data. Celá řada řešení má nálepku zelená, ale málokdo poskytne úplnou garanci. Pak je to spíš na nás.

Co je podle vás potřeba systémově zlepšit, aby byly festivaly v České republice environmentálně udržitelnější? 

Řekl bych, že je to hodně o edukaci, ukazování možných cest a vzájemné inspiraci. Aby návštěvníci možná i sami zhodnotili festivaly podle udržitelného přístupu, aby to možná rozhodovalo i o výběru akce, na kterou půjdou. Já to beru tak, že cesta bude ještě poměrně dlouhá, my jsme se na ni vydali, snažíme se taky sami inspirovat i někde jinde a budu věřit, že se do toho systému bude čím dál tím víc festivalů zapojovat. 

Čekáme také především na okolní svět, který je daleko pomalejší, než jsme si mysleli. V oblasti udržitelnosti ty skutečné velké věci sami nedokážeme. Některé zákony, které měly platit, se v čase posouvají, a to nám práci komplikuje. Již před třemi lety jsme například chtěli zakládat energetické družstvo fanoušku RFP, ale transpozice evropské legislativy, která to umožnila, měla několikaletý skluz. Stále čekáme na to, až vstoupí v platnost Nařízení o odlesňování, které má zaručit, že komodity jako káva, kakao, ale i palmový olej nebudou pocházet z odlesněných pralesů, a my to nebudeme muset sami kontrolovat a omezovat. Marně čekáme i na zálohový systém pro PET a hliník, který ovšem asi opět nebude schválen. A takto lze pokračovat. Zkrátka jedna věc je o udržitelnosti a dekarbonizaci mluvit, druhá ji skutečně systémově podporovat.

Připravil Štěpán Lang. Kontakt: stepan.lang01@upol.cz.

Článek vznikl díky spolupráci s nadací Heinrich Böll Stiftung.