neviditelné ženy

Neviditelné ženy jsou výzvou ke změně

24. června 2024 /
foto: LinkedIn.com
Pokud nejste bílý muž, tak tuto knihu snad raději nečtěte. A dělám si legraci jen napůl. Přestože většina z nás asi tuší, která skupina lidí vládne světu, je neuvěřitelné přečíst si, jak moc je pro ni svět zároveň utvořen. Na druhou stranu, jestli se má něco změnit, měl by si Neviditelné ženy od Caroline Criado Perez přečíst každý z nás. Přináší totiž vhled do (ne)fungování společnosti, aniž by na někoho ukazovala prstem.

Caroline Criado Perez je britská spisovatelka, novinářka a aktivistka, která si v boji za práva žen připsala už několik velkých úspěchů. Po kampani Women’s Room, jež cílila na zvýšení počtu žen v médiích, se zasadila rovněž o vytvoření desetilibrové bankovky s portrétem Jane Austen. Po těchto dvou počinech čelila takovému množství urážek a výhrůžek na Twitteru, že tohoto nadnárodního giganta dotlačila k zavedení jednoduchého systému pro jejich nahlašování. Kniha Neviditelné ženy: Odhalení datových předsudků ve světě stvořeném pro muže z roku 2019 mezi tyto úspěchy patří též.

Data o chybějících datech

Ženy vydělávají méně peněz než muži, padá na ně většina neplacené práce a medicína se o jejich těla začíná specificky zajímat teprve nyní. Mají větší pravděpodobnost, že zemřou v autě nebo na infarkt, nikdo jejich potřeby nezohledňuje při územním plánování, designu mobilů nebo, paradoxně, kuchyní, a takto bychom mohli pokračovat prakticky do nekonečna. Co se kde pokazilo? Podle Perez spočívá hlavní problém v datech, respektive v jejich absenci. Jak napříč celou knihou ukazuje, zatímco o bílých mužích informace máme, u žen či jakýchkoliv menšin nám totožné údaje chybí. 

Tato skutečnost už nyní způsobuje problémy, ty by však brzy mohly být ještě horší. Z dostupných dat totiž čerpá umělá inteligence, která dnes již prohlíží životopisy nebo pomáhá s lékařskými diagnózami, a tím pádem rozhoduje o našich životech. Jenže pokud není schopná zohlednit, že ženy spíše chodí na mateřskou nebo mají jiné symptomy nemocí, staví nás na práh katastrofy, po níž pro část lidstva nebude na světě k žití.

Perez na nedostatky dat poukazuje v šestnácti kapitolách, jež jsou postupně čím dál drsnější. Začíná územním plánováním a ukazuje, jak stavíme města pro muže, tedy pro někoho, kdo se pohybuje na ose domov-práce-domov. Jenže ženy fungují úplně jinak, když nakupují, vozí děti do škol či k lékařům a starají se o příbuzné. Navíc nejde jen o jejich pohyb, ale také o potřeby: od času, během nějž musí všechny tyto věci stihnout, po možnost dojít si v klidu na toaletu.

Z ulic se kniha následně přesunuje na pracoviště, kde Perez rozebírá dnes asi nejznámější rozdíly mezi muži a ženami. Neřeší však tolik finanční stránku — o ní data máme, a proto také existují snahy ji řešit —, nýbrž se soustředí spíše na takzvanou druhou směnu žen, na možnosti mateřské dovolené nebo na bezpečnost a přístupnost pracoviště. V těchto oblastech mají totiž ženy jiné potřeby než muži, jenže se jich na ně podle Perez nikdo z výzkumníků nikdy neptá, případně je označí za moc složité a zkreslující.

Zapomenutelné, přehlédnutelné, postradatelné

Osobně mě asi nejvíc překvapovala druhá polovina knihy, v níž se Perez věnuje designu, medicíně, politice a bezpečnosti. O výše zmíněných tématech jsem alespoň něco tušila, nikdy mě ale nenapadlo, že mě diskriminuje třeba můj vlastní mobil nebo navigace v autě. Uvedu jeden příklad za všechny: virtuální asistentka Siri od Apple dokázala po svém uvedení na trh najít prodejny viagry nebo kontakt na prostitutku, nevěděla však, co je to potratová klinika nebo znásilnění.

Podobně neuvěřitelné a zároveň bolestné bylo číst si o rozdílných přístupech k mužským a ženským tělům v medicíně. V poslední době se medializují případy jako první testování menstruačních potřeb se skutečnou krví nebo snaha o výzkum endometriózy, jenže problém je tu opět hlubší — lékařství je vystavěno pro muže a jejich symptomy, ne pro ženy a jejich „problematická, proměnlivá a hormony ovlivňovaná těla“. Opět mohu uvést jeden příklad: zatímco muži na bolest dostávají analgetika, ženy antidepresiva.

Tato recenze nemůže ani v nejmenším popsat všechny absurdity, které se kvůli chybějícím datům dějí. Unikátnost Neviditelných žen však nespočívá pouze v tomto — nejen, že ze společenské nerovnosti nikoho neobviňují (ano, ani bílé muže) a pravidelně uvádějí, že přehlížené nejsou pouze ženy (pro společenské menšiny máme data maximálně u kriminality). Navíc také přinášejí jednoduché a úspěšnými příklady podložené řešení: zapojme ženy, místo toho, abychom na ně zapomínali. Doufám, že si jej všichni vezmeme k srdci.

Caroline Criado Perez: Neviditelné ženy. Jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže. Host, 2024, vydání první, 472 stran. Autorka studuje na PřF MUNI. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 2/2026 vychází ve 2. polovině dubna