Poslední zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2021 jednoznačně uvádí, že počet teplých dní a nocí od roku 1950 globálně vzrostl, množství studených dní a nocí naopak kleslo a průměrné teploty se vlivem změny klimatu zvyšují na každém kontinentu. Nejrychleji oteplujícím se kontinentem je přitom právě Evropa.
V kontextu extrémních teplot se využívá mnoha pojmů, jejichž přesný význam je pro laika nezřídka kdy zahalen aurou neurčitosti či zmatku. Mezi taková označení patří například vlna veder. Jde o stav, kdy extrémní teploty přetrvávají více než jeden den, přičemž v Česku je zpravidla teplotní hranice určena na 30 °C. Podle vědecké iniciativy World Weather Attribution se vlny veder objevují nejen častěji, ale jsou také teplejší. Například vlna, která by se v předindustriálním klimatu vyskytla jednou za deset let, se nyní během dekády vyskytne již 2,8krát a je o 1,2 ºC teplejší. Pokud se planeta oteplí o 2 ºC, vyskytne se už 5,6krát a bude o 2,6 ºC teplejší. Podobně vlna veder, jež by se v předindustriálním klimatu vyskytla jednou za padesát let, se nyní během téhož období vyskytne 4,8krát a bude o 1,2 ºC teplejší a při globálním oteplení o 2 ºC již 13,9krát a bude o 2,7 ºC teplejší.
Příkladem toho, jak může vypadat výrazná vlna veder, je situace z konce července 2019, kdy na čtyři dny extrémně vystoupaly teploty v západní Evropě a v mnoha zemích přesáhly 40 °C. Podle Aleše Urbana z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR v Praze je výskyt takového počasí vzácný především ve Francii a Nizozemsku, kde se jeho pravděpodobnost zvýšila v důsledku změny klimatu přibližně stokrát. Ve všech postižených regionech bylo vedro zhruba o 1,5—3 °C větší, než by bylo bez změny klimatu. Podobně extrémní epizody proběhly v roce 2018 v severní Evropě a o tři roky dříve i ve střední.
Peče se celá země
Alarmující jsou také data pro samotné Česko. „Rok 2024 byl na území ČR nejteplejším rokem od roku 1961 a poprvé byla překročena hranice průměrné roční teploty vzduchu 10 °C. Konkrétně průměrná roční teplota vzduchu v roce 2024 byla 10,3 °C, což je o 2,0 °C více než je normál z let 1991—2020. Na druhé příčce je rok 2023 a následují roky 2018, 2019, 2014 a 2015,“ říká Veronika Šustková z Oddělení meteorologie a klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Foto: Jake Waffles.
Podle ČHMÚ v souvislosti s globálním oteplováním četnost, ale i intenzita vln veder v Česku narůstá. Průměrný počet tropických dnů byl za období let 1991—2020 přibližně jedenáct, za poslední desetiletí ale jejich roční průměr vzrostl na 14,5. V roce 2024 bylo na území ČR zaznamenáno v průměru dvacet horkých dnů, o sedm více než o rok předtím. Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu 37,1 °C byla loni naměřena ve Strážnici, jež také zažila nejvíce horkých dnů, a to 47. Nejdelší vlna veder u nás čítala v posledním roce třináct dnů. A tak bychom mohli pokračovat.
Zvyšující se teploty mají mnoho důsledků a mimo jiné mohou představovat závažné riziko pro lidské zdraví. Když například součet tepla vyprodukovaného vlastním lidským tělem a tepla z okolního prostředí překročí individuální schopnost těla ho v danou chvíli snášet, dochází v lidském organismu k tepelnému stresu. Podle Světové zdravotnické organizace způsobuje tepelný stres ročně asi půl milionu úmrtí a do roku 2050 by se toto číslo mělo zpětinásobit. Zahraniční studie udávají, že během běžného léta mohou přijít tři nebo čtyři vlny veder různé intenzity, což bezprostředně dopadne i na nárůst rizika úmrtí. Podle studie zveřejněné v časopise Nature Climate Change je přitom přibližně jedna pětina úmrtí ve střední Evropě souvisejících s horkem již nyní způsobena změnou klimatu.
Betonové peklo
Dopady rostoucích teplot spojených s ohrožením lidského zdraví jsou nejcitelnější právě v případě velkých měst. Podle Mezinárodního institutu pro životní prostředí a rozvoj narostl počet dní s teplotou dosahující 35 °C ve dvaceti nejlidnatějších hlavních městech světa za poslední tři desetiletí o 52 procent. Za vyšší teplotou ve městech stojí především tvorba takzvaných tepelných ostrovů, tedy oblastí s celoročně zvýšenou průměrnou teplotou. Tepelné ostrovy vznikají kombinací zvýšené koncentrace povrchů, které přes den akumulují teplo, a v noci jej naopak vyzařují. Nejčastěji to bývají střešní, betonové či asfaltové plochy. K tvorbě tepelných ostrovů ale přispívají také lidmi provozované činnosti, zejména doprava, a koncentrovaná přítomnost budov. Vyzařování naakumulovaného tepla ovlivňuje teplotu během letních nocí, jež může být v centru měst oproti volné krajině až o deset stupňů teplejší. Zahuštěná městská zástavba také zpomaluje vyzařování tepla z povrchů a svým způsobem pracuje jako tepelná past. Absence větru navíc zabraňuje promíchávání vzduchu, což přítomnost městského tepelného ostrova zvýrazňuje.
Podle Ústavu výzkumu globální změny AV ČR je v Česku tepelný ostrov nejpatrnější v rámci Prahy, jejíž centrum je nejteplejší oblastí v České republice. Tamější vzduch je oproti „zbytku“ České republiky v průměru zhruba o 3 °C teplejší. Podle údajů ČHMÚ se nejvyšší nárůst teploty v budoucnu očekává zejména na jižní Moravě a v Praze a okolí. Počet tropických a letních dnů významně naroste v oblasti České tabule, kolem Vltavy od Prahy na jih Čech nebo v severní části Moravské brány.
Průměrná roční teplota vzduchu na území ČR v porovnání s normálem 1991—2020 a proložená lineární přímkou v období 1961—2024. Zvýrazněny jsou roky s průměrnou teplotou nad 9,0 °C. Zdroj: chmi.cz.
Jeden problém, mnoho důsledků
Vyšší teploty ve městech se nepřekvapivě podepisují na zdraví jeho obyvatel. Studie publikovaná v časopisu Nature předpokládá, že do roku 2099 zemře v hlavních městech Evropy bez dalších klimatických opatření o 2,3 milionu (tedy o 50 %) lidí více než nyní. Podle environmentálního epidemiologa Tomáše Janoše bylo v Česku v roce 2024 v souvislosti s vysokými teplotami registrováno 406 úmrtí. „Ze zkoumání úmrtnosti víme, že na přibližně deset úmrtí spojených s chladem připadá jedno úmrtí spojené s horkem. S ohledem na zvyšující se teploty se bude tento poměr během 21. století postupně měnit opačným směrem tak, že jakýkoliv pokles v úmrtích spojených s chladem bude překonán nárůstem v úmrtích spojených s horkem, což bude ve výsledku znamenat čistý nárůst úmrtí,“ vysvětluje Janoš.
Úmrtí však zdaleka nejsou jediným problémem. Extrémní teploty způsobují řadu dalších zdravotních problémů a zasahují mnohem větší skupinu populace, než by se mohlo zdát. Patří sem mimo jiné zvýšená únava nebo horší soustředěnost a mezi dotčené skupiny spadají nejen senioři, ale také mladí dospělí, děti, lidé s chronickými nemocemi, lidé s postižením, lidé bez domova nebo lidé pracující venku.
Stres z prostředí, jako je vysoká teplota, vysoká vlhkost nebo další vnější faktory, například bariéra oblečení, způsobují, že se v lidském těle začne teplo ukládat, což zvyšuje riziko vyčerpání z horka a úpalu. Při snaze ochladit se jsou zatěžovány srdce a ledviny a v důsledku extrémního horka se mohou zhoršit také zdravotní rizika spojená s chronickými onemocněními — kardiovaskulárními, duševními, respiračními nebo diabetickými.
„Ohrožené skupiny jsou obecně senioři nad 65 let a pacienti léčící se s chorobami srdce nebo ledvin. Ví se také, že riziko úmrtí spojené s horkem dopadá v těchto věkových skupinách mnohem více na ženy, což je spojeno s dalšími faktory, jako je sociální a obecně společenská zranitelnost,“ přibližuje lékařka Anna Kšírová, která na problém spolu s dalšími lékaři upozorňuje skrze platformu Klimatické koalice. Nejčastěji se podle ní v Česku setkáváme s přehřátím organismu, jež se u pacientů projevuje například zhoršeným vědomím, dehydratací, v horších případech pak selháním srdce, mrtvicí či infarktem.
Zdravotní problémy pak vedou k dalšímu problému: zvýšené zátěži zdravotnictví. Úmrtí a hospitalizace vyvolané extrémním horkem se objevují rychle, což znamená, že lékařské zásahy musí být také rychlé. „V souvislosti s extrémními teplotami jsem se začal věnovat výjezdům záchranek v České republice, jen za rok 2024 jich evidujeme na dvacet tisíc. Vzhledem k trendu nárůstu teplot se dá do konce tohoto století očekávat jejich rapidní nárůst, což může potenciálně vést k výraznému prodloužení dojezdových časů nebo částečné nedostupnosti zdravotnické záchranné služby během nejteplejších dní v roce,“ vysvětluje výzkumník Tomáš Janoš.
Horko může také narušit a ohrozit základní služby, jako jsou dodávky energie (například v důsledku nárůstu spotřeby energie na klimatizaci a chlazení) nebo doprava. Horko též sníží pracovní produktivitu a zvýší riziko nehod. Studie Mezinárodní organizace práce, specializované agentury OSN pro pracující, předpověděla, že do roku 2030 tak budou každoročně celosvětově ztracena více než dvě procenta pracovních hodin.
Foto: Albastros Aslan.
Nedosti na tom všem, zvýšené teploty ve městech také zvyšují množství škodlivin ve vzduchu, což může vést k respiračním chorobám, zvláště u dětí. V horkých slunných dnech například prudce narůstá množství přízemního ozonu (O₃), nepříznivého pro lidské zdraví i živočichy a rostliny. Při vysokých teplotách se navíc zhoršuje kvalita ovzduší a znečištění z dopravy, průmyslu a dalších městských aktivit se stává ještě nebezpečnějším. Chemikálie v teplejším prostředí snadněji reagují a šíří se ovzduším, suché prostředí způsobuje zvýšenou prašnost a přehřívání snižuje kvalitu vody a podporuje rozvoj patogenů sinic a řas. Nebezpečnější je v této souvislosti i množení invazních druhů.
Jak zachovat chladnou hlavu
Výše jmenovaná rostoucí rizika spojená s horkem mimo jiné ukazují, jak nutná je urychlená adaptace našich měst na teplejší podnebí a zavádění účinných opatření chránících obyvatelstvo. Na úrovni Evropské unie spadá tato problematika pod původně mitigační dokument Sustainable Energy and Climate Action Plans (SECAP), který je součástí iniciativy Global Covenant of Mayors for Climate and Energy (Globální pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky). Ta má za cíl podporovat města a místní samosprávy v závazku snížit emise skleníkových plynů o alespoň 55 % do roku 2030, zvýšit odolnost vůči dopadům změny klimatu a řešit energetickou chudobu. „SECAP nastavuje určitou metodologii, jakou by se měly adaptační plány zpracovávat, ale míra stanovování pravděpodobnosti rizik je hodně pocitová, přiřazení pravděpodobnosti způsobení klimatickou změnou u extrémního počasí je totiž strašně složitá disciplína a je velmi obtížné ji nadesignovat a počítat v reálném čase,“ vysvětluje specialistka na adaptaci měst na změnu klimatu Magdalena Maceková.
V České republice pak na národní úrovni na SECAP odpovídá Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR a její implementační plán Národní akční plán adaptace na změnu klimatu. „Strategie v něčem není špatná, protože nastavuje hlavní rizika, na která má smysl se dívat, ale je trochu zastaralá v návrzích, část s návrhy bývá navíc v případě strategií obecně spíš slabá,“ komentuje Maceková.
Národní plán navíc obcím zpracování vlastní strategie s konkrétními opatřeními pouze doporučuje, a tak jejich vyhotovení není nijak závazné. Na úrovni krajů je situace stejná. „Kraje jsou nyní povinné pouze z vodního zákona zpracovat dokument Plán pro sucho a sestavit k němu komisi. Například ten pro Jihomoravský kraj obsahuje skvělé analýzy, ale problém za mě neřeší, se suchem pracují až v krizovém stavu, prevence je tam velmi slabá,“ hodnotí Maceková.
Tvorbu adaptačních plánů městům ztěžuje hned několik typů bariér. „Horka nejsou třeba vůbec zohledněna v územním plánování, proto se v Nadaci Partnerství snažíme, aby se do právě připravované aktualizace politiky územního rozvoje dostalo téma přehřívání, protože má dopady na mnoho dalších oblastí. Fakt, že v oblasti adaptací chybí definice veřejného zájmu, často vytváří bariéru například ve vztahu k památkové ochraně, která naopak jako veřejný zájem definována je. Platí to třeba u sázení stromů na náměstí, pro něž tím pádem chybí argumenty. Podobně je to se zelenými střechami,“ vysvětluje Maceková.
Další bariérou může být podle publikace Příjemné a odolné město chybějící odbornost pro plánování adaptací nebo rozčlenění do gescí několika odborů a jejich obtížná koordinace. Stejně jako mohou odborníci chybět na úřadech menších obcí, dostatečná odborná podpora někdy schází i na krajské úrovni. Omezené kapacity se stávají problémem také při získávání dotací. Zde může být obtížné správně a efektivně skloubit různé dotační tituly, jejichž využití je přesně specifikováno, ale v praxi vyžaduje vzájemnou kombinaci — například souběžné řešení kanalizace, kvalitního veřejného prostoru a doprovodné zeleně.
Foto: Nerea Marti Sesarino.
Plánovat lokálně, ale myslet systémově
I když se podle Magdaleny Macekové situaci daří posouvat, pochopení potřeby systematických opatření však stále chybí. „Velmi mě například překvapilo, že záchranná služba stále nemá systém varování, že se očekávají vyšší teploty tak, jako je to například u silničářů, když se očekávají sněhové srážky. Je třeba vymyslet komplexní systém stejně jako u povodní. Nyní doufáme, že se povede něco takového pilotovat v rámci jihomoravského klimatického akčního plánu, kam se povedlo mezi návrhy opatření dostat vytvoření systému krizového řízení pro dobu veder a nyní se na realizaci adaptačních opatření podával velký projekt,” dodává.
Klimatický akční plán Jihomoravského kraje může sloužit jako jeden z příkladů dobré praxe plánování. „Záměrem bylo nevytvářet jen adaptační strategie, ale udělat dokument, který bude mít i mitigační, energeticko-dopravně-odpadovou část. Kraj se rozhodl vytvořit k řešení jednotlivých oblastí pracovní skupiny, přičemž adaptační jsme měli na starosti v Nadaci Partnerství. Pro mě osobně to bylo velmi zajímavé, protože na rozdíl od ostatních strategií se tam silně zařadilo i územní plánování, byli přizváni lidé z Ústavu územního rozvoje nebo i lidé kolem plánování pitné vody. Strategie často končí na modrozelené infrastruktuře, krajinných prvcích a přírodě blízkých opatření, což je ale jen začátek. Další aspekty, jako třeba právě to, odkud teče pitná voda, jestli jí je dost a co se stane, když jí dost nebude, často chybí, protože jsou kolem další legislativní bariéry,“ vysvětluje Maceková.
Na úrovni měst se pak lze detailně podívat například na opatření v rámci města Brna. „Ve snaze adaptovat se na klimatické změny město klade důraz především na prevenci přehřívání. Průběžně rozšiřuje městskou zeleň a obyvatelům nabízí příspěvek na tvorbu zelených střech. Žadatelé také mohou získat peníze na revitalizaci prostranství mezi domy. Také nový územní plán na tuto problematiku reaguje — ať už podporou hospodaření s dešťovou vodou, výsadbou stromořadí nebo větší ochranou zeleně v parcích či vnitroblocích. Zdůrazněn je i požadavek na minimální plošné zastoupení zeleně v plochách bydlení. V případě velmi horkých dní přistupují dle svého uvážení městské části ke kropení ulic nebo se do veřejného prostoru instalují mlžítka. Dopravní podnik postupně mění svůj vozový park, kdy jsou nové vozy klimatizovány,“ vyjmenovává tiskový mluvčí města Brna Filip Poňuchálek.
Velmi podobná opatření připravuje podle své tiskové mluvčí také město Praha nebo Ostrava. Ve všech třech případech se však stále jedná pouze o opatření, která cílí na modrozelenou infrastrukturu. Systém včasného varování pro obyvatele i záchranné složky tak zatím úplně chybí.
Odhaduje se přitom, že 24hodinové předběžné varování před blížícím se nebezpečím, jako je bouře nebo vlna veder, může snížit následné škody až o třicet procent. Země s účinnými systémy včasného varování tak zaznamenávají výrazně nižší ztráty způsobené katastrofami. Plošný systém včasného varování je v kontextu vln veder zaveden například v Řecku, Španělsku, Německu nebo Francii. Podle Terezy Líbové z Odboru ochrany prostředí pražského magistrátu hlavní město koncept systému se včasným varováním již připravuje, projekt je však stále v plenkách a není jasné, jak přesně bude vypadat.
„Jedna věc jsou data o vedrech, ale druhá je vymyslet propojení s krizovým štábem, kdo bude systém řídit a podobně. V tuto chvíli ještě určitě nejsme ve fázi, kdy bych byla schopna říct nějaké detaily,“ shrnuje Líbová. Ministerstvo životního prostředí na dotaz ohledně chystaných opatření do termínu vydání textu nereagovalo. Posun v řešení dopadů veder je tak v Česku na systémové úrovni stále ve hvězdách.
Autorka je environmentalistka a popularizátorka vědy. Kontakt: sabina.vojtech@gmail.com.
Článek vznikl díky spolupráci s Heinrich Böll Stiftung.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář