Bohužel s tím asi neuděláme nic

28. ledna 2015 /
foto: NASA, Wikimedia. Satelitní snímek odlesňování Amazonie, 2006.

Přinášíme vám text, který obsadil 2. místo v naší soutěži na téma Co vnímali moji rodiče jako největší problém životního prostředí v roce 1989 a co trápí mě.

Píše se rok 1989 a mým rodičům tehdy bylo 16 let. Ani jeden z nich nebyl spokojen se životním prostředím, které je obklopovalo. Proč? Když se kolem sebe ohlédli, viděli jen znečištěné řeky, ve kterých nacházeli různé odpadky a všelijaký nepořádek, který tam jen tak smutně plaval a čekal, až se někdo odváží jej vytáhnout. Smetí se hromadilo a řeky byly čím dál tím více znečištěnější, tudíž nebylo ani možné se v nich koupat a kdo ví, jak na tom byli vodní živočichové, jak přežívali.

Jako další problém rodiče vnímali tovární komíny, které znečišťovaly ovzduší a tvořily takzvaný skleníkový efekt. Ten vzniká vypouštěním uhlovodíků a freonů do ovzduší, které potom způsobí ohřívání vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry, tudíž naše planeta nemůže vyzařovat teplo a působí jako veliký skleník. Jaký to má dopad na naši planetu? Začne se ohřívat a tím způsobí globální oteplování, díky kterému (nebo spíš kvůli kterému) roztávají ledovce a zvyšuje se hladina oceánů, s čímž máme problém dodnes.

A tímto se dostáváme k tomu, co je z mého pohledu největší problém životního prostředí v současnosti. Podle mého názoru jsme největším problémem životního prostředí my. Lidé. A tenhle názor mi nikdo nemůže vyvrátit, protože nebýt nás, tak se neděje to, co kolem sebe vidíme. Když se nad tím tak zamyslím, skoro každá věc vyrobená lidskýma rukama se nějakým způsobem na životním prostředí podepsala. Vezměme si například motorové dopravní prostředky, které vypouštějí různé plyny do ovzduší. Nebo továrny, které dělají to samé. A co třeba takové kácení pralesa neboli takzvaných Plic planety? Tohle já vnímám jako asi ten největší problém. Dokážeme si vůbec někdo představit, jak by to vypadalo, kdyby lidé všechny pralesy vykáceli? Čím více stromů zmizí, tím horší vzduch tu pro nás zůstane. Jenomže to si asi lidé, kteří prales kácí, neuvědomují. Ale co s tím my zmůžeme? My, obyčejní občané? Mám husí kůži z toho, co se teď chystám napsat, ale bohužel s tím asi neuděláme nic.

Co bychom mohli udělat proto, aby se nám lépe žilo, aby naše životní prostředí nahodilo tu správnou vlnu, kterou mívalo kdysi? Co jej udělá lepším a zároveň z nás lepší lidi? Někteří by řekli, že například nebudou jezdit městskou hromadnou dopravou, jenomže jak tím něčemu pomůžou, když se jich do toho z tisíce zapojí jen pět? A s těmito otázkami, nad kterými bychom se všichni měli zamyslet, vás nyní opouštím. I když vím, že tato slohová práce náš svět nezlepší, doufám, že si tyto velké problémy alespoň uvědomí více lidí.

Autorka studuje 2. ročník Creative Hill College ve Zlíně. Hodnocení soutěžních příspěvků si můžete přečíst tady

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 2/2024 vychází v 2. polovině dubna.