Ministr kultury Jandák ho sice nezná, ale málokdo ze čtenářů 7.G bude při přečtení jména Jiří Králík na pochybách. Energický šéf Letní filmové školy v Uherském Hradišti nedávno obdržel Cenu Jaromila Jireše za přínos nekomerční kinematografii. Tématem našeho rozhovoru v brněnském kině Art, kde uváděl jedno z pásem EkoBiografu, byl především hlavní cyklus letošního 32. ročníku LFŠ Film a příroda.
Jaké filmy si vybavíte při vzpomínce na přírodu?
Nejdříve samozřejmě filmy z trilogie Godfreye Reggia, tedy kromě Naqoyqatsi. Pokud jde o fascinaci obrazem, tak přírodu v podání Andreje Tarkovského, ten jeho oduševnělý, duchovní pohled do přírody, ve kterém si jakoby přivlastňuje všechny přírodní principy: oheň, vodu, vzduch… Když se totiž děj odehrává prvoplánově v přírodě, fascinace není tak hluboká. U Tarkovského ale přicházejí přírodní prvky znenadání a jsou mysteriózní. Ze všech přírodních filmů proto asi nejvíc miluju Zrcadlo. Ale nezapomněl bych ani na Stalkera a Nostalgii nebo Urgu Nikity Michalkova, kterou považuju za nejlepší hraný film o přírodních lidech.
Koncepci cyklu Film a příroda stavíte na vztahu jedince a přírody nebo spíš máte na mysli společensko-ekologický přesah, například jak se civilizace chová k životnímu prostředí?
Apelativnost cyklu by měla vyplývat z čistého závistivého pohledu do přírody. To znamená z pohledu civilizací zblblého člověka, který už přírodu nechápe jako součást života, i když žije na vesnici. On přírodu spíš zneužívá, než využívá, ale nemyslím v tom ekologickém smyslu, ale takovou tou nestarostí, ignorancí přítomnosti přírody a povyšováním se nad ní. Chci přinášet pozitivní obraz fascinace přírodou od lidí, kteří žijí celý život v souladu s přírodními principy a nedávají přednost pohodlnému životu ve městech. Moc nevěřím měšťanům, že mají přírodu rádi, když preferují zaměstnání, pohodlí a atrakce města namísto toho, aby třeba vysadili sad jako hrdina filmu Muž, který sázel stromy.
V tiskových materiálech LFŠ píšete, že většina připravovaných filmů zobrazuje přírodu pozitivně. Které z nich budou naopak negativní?
Třeba protest proti ničení přírody v Reggiově Koyaanisqatsi. Ale my se budeme snažit ekologickým filmům v tom negativním pojetí vyhýbat, to znamená ukazovat, jak je příroda ničena. Myslím si, že na lidi bude víc působit ne hrůza z ropných skvrn, ale hrůza z toho, že příroda je tak nádherná a že ji nevidí každý den. Myslím si, že každý, kdo do Hradiště přijede, má už pozitivní vztah k přírodě vybudovaný, a že kdyby mohl, stane se členem Greenpeace. Takže se tam o tom nemusíme prvoplánově přesvědčovat, spíš do sebe vsoukávat moudrost přírody. Pro mě je ekologičtější film Muž, který sázel stromy než nějaký bojový dokument namířený proti komerčním zájmům korporací zneužívajících životní prostředí.
Sázet stromy je jistě úctyhodné, ale neřeší obecné ekologické problémy.
Rozhodně, to je spíš politická záležitost. Já to vidím z toho lidského hlediska. Jinak se samozřejmě jedná o velmi těžké politicko-společenské kauzy, které dosahují do nejvyšších pater rozhodování, kterému je jistě nutné nějak čelit, mít různá občanská sdružení, Zelené…
Přírodní téma jste docela dobře načasovali, Zelení mají desetiprocentní preference.
To spíš načasovali oni, my ho připravujeme už od loňska… Jinak je pravdou, že k Zeleným mám takový trošku jiný vztah. Lákali mě do kampaně, což jsem odmítl, protože nemám čas a nemohl bych se účastnit poctivě. Ale je fakt, že na rozdíl od Zelených ctím spíš ekologii ducha než ekologii přírody, a to mně v jejich programu doposud chybělo. Třeba ducha mladého člověka lze zničit během jednoho roku svinstvem, co tady proudí, těmi televizními splaškami a reklamami, kdežto zničit život třeba znečištěným ovzduším trvá několik desítek let. Osobně raději zemřu svobodný duchem, což je pro mě důležitější než zkažené plíce nebo radioaktivní odpad. Žádná politická strana ale nemluví o větší regulaci televizního vysílání…
Bývalé vedení SZ o tom mluvilo hodně, ale s tím se volby nevyhrávají.
To je škoda. Zelení jsou mně sice nejsympatičtější, ale čekám, co řeknou v oblasti kultury a médií. Teď třeba čtu Tyranii médií od Ignacia Ramoneta a ten mi v podstatě mluví z duše. Jinak ještě k letní škole: nechci z ní udělat zeleno-ekologické téma, ale obecně lidské, a je jedno, jestli jste Zelený nebo v Greenpeace.
Zůstaňme ještě u ekologie: jaké jsou limity růstu LFŠ?
Jednak finanční, takže nám rozpočet neumožňuje udělat cokoliv, a pak prostorové. Z hlediska programu vlastně žádné, jenom musíme předložit pestrou nabídku pro, dejme tomu, dva a půl tisíce lidí v devíti sálech najednou.
Spíš jsem to myslel tak, že se považujete za nezávislý, alternativní festival. Existují třeba nějaké sponzorské peníze, které byste nevzali?
To se mně ještě nestalo, protože každé peníze jsou špinavé, každý sponzor se nějak ušpinil. Kdybychom šli do důsledků, určitě i náš generální sponzor ČSOB. Českou televizi jako mediálního partnera taky nemám moc rád, ale mám ji rád víc než Novu nebo Primu, které nemají žádné skrupule. Kdybych byl zavilý revolucionář, nevezmu peníze od nikoho, ale pak taky žádná škola nebude. Nezávislost si uchováváme v tom, že nepřistoupíme na pojmenování akce po generálním sponzorovi, což na nás v minulosti zkoušeli. Logo sponzorů na průkazkách mně nevadí, protože neohrožuje základní myšlenku festivalu. Sponzory ještě pořád beru naivně jako mecenáše, ale příliš do toho nerýpu. Spíš mě mrzí, že nás vehementněji nepodporují státní instituce, protože my jsme víceméně veřejnoprávní podnik.
Když vás ministr kultury nezná…
…a nezná letní školu, to mě mrzí víc, než když mně nějaký sponzor odmítne dát peníze.
Uvidíme po volbách, třeba na ministerském křesle bude sedět někdo jiný.
Když bude Zelený, budu rád (smích). Proto tak vehementně stojím o to, aby se Zelení víc prali nejen o post životního prostředí, ale také kultury. Aby křeslo nezískali lidovci, sociální demokrati nebo, nedej bože, ODS. Protože ekologie ducha je stejně důležitá jako ekologie životního prostředí. A pokud Zelení chtějí zkvalitnit život, ať je to v těchto dvou sférách. Bude je pak volit daleko více lidí, kteří chtějí změnu v komunikaci a kultuře, včetně té politické. Ať to zkusí, ale musí být čitelnější a nesmí podléhat svodům křesel.
Na festivalu jste přijali Dogma 2002, které se po vzoru dánského Dogmatu 1995 snaží čelit industrializaci filmových festivalů. Jak se vám daří komerčním svodům odolávat?
Sice jsme body dogmatu mysleli napůl ironicky, ale také jako obranu, aby nás veřejnost mohla kontrolovat. A myslím si, že dosud žádný bod neporušujeme.
Například maximální rozpočet pět set tisíc dolarů je tak akorát vašich aktuálních 12 milionů…
Musíme připočítat inflaci za poslední čtyři roky… Ale i za 15 milionů je taková akce slušně zabezpečená a myslím si, že podobný rozpočet by klidně mohly mít i Karlovy Vary, Zlín nebo Febiofest, který mimochodem jde podle mě špatnou cestou multiplexů. Malý rozpočet nás vlastně nutí k tomu, abychom byli efektivní, šetrní a ve své podstatě ekologičtí. I když je třeba faktem, že nový katalog bude prestižnější, ale při zachování kvality obsahu a ducha festivalu.
Kteří z tvůrců letos přijedou?
Chtěli jsme zařídit setkání Godfreye Reggia s Václavem Havlem, ale Reggio teď dotáčí nový film, takže to asi nevyjde. Přijede třeba významný režisér Pavol Barabáš, který objevuje netknuté části přírody, například africkou řeku Omo, Novou Guineu nebo Amazonii.
Jakým způsobem rozlišujete nekomerční film od komerčního?
Komerční jsou všechny věci, které autoři dělají primárně kvůli penězům. Jde to poznat. Myslím, že na to mám vypěstovaný cit. Jasně že se každý chce uživit, ale u těch významných děl poznáte, že je tím ten člověk posedlý.
Koho máte třeba na mysli?
Možná se mýlím, ale cítím to u Larse von Triera, Jima Jarmusche, Tarkovského, doma u Miroslava Janka, Karla Vachka, Jana Němce, Vladimíra Michálka nebo Petra Zelenky, i když u posledních dvou se ta hranice už trochu stírá.
—
Rozhovor připravil Vít Kouřil. Další 7.G rozhovory najdete tady.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář