Kniha je zajímavá už svými autory a jejich osudy. První z nich, Chromý jelenec (mylně uváděný jako jelen), byl indiánský šaman z kmene Lakotů. Jeho otec byl Silas Fire a jeho matka Sally Rudá houně. V útlém dětství vyrůstal se svými prarodiči, kteří ho vychovávali. Až do svých čtrnácti let pak docházel do denní školy nedaleko rezervace. Druhý autor, Richard Erdoes, se narodil ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho otec byl židovský maďarský operní pěvec. Erdoes sám sebe popisoval jako Rakušana, Maďara, Němce a Američana, a také stejným dílem katolíka, protestanta i Žida.
Český název knihy Chromý jelen je nepřesný. Indiánské jméno prvého z autorů je totiž Chromý jelenec, lakotsky Tháhča Hušté, anglicky Lame Deer, podle jelence běloocasého (Odocoileus virginianus), což je kopytník běžně se vyskytují v amerických prériích. S opravdovým jelenem americkým (Cervus canadensis), anglicky Bull elk, v některých indiánských jazycích zvaný wapiti, se většina Siouxů nikdy nesetkala, protože tito kopytníci žijí v horských lesních oblastech. I kdyby se tedy šaman jmenoval po jelenovi, jeho jméno by v angličtině znělo Lame Elk. S ohledem na to, že většina Čechů se spíše setkává s jelenem (Cervus ealphus), tak je pro české čtenáře tento název pochopitelnější, byť i u nás se v některých oborách s jelencem setkat můžeme. Dodejme, že kniha vyšla v USA roce 1976 pod názvem Lame Deer, Seeker of Visions.
Vznikla tak, že J. F. Lame Deer po čtyři roky vyprávěl Richardu Erdoesovi své příběhy z mládí, ze svého tuláckého období, kdy jezdil s rodeem, pásl ovce, sbíral brambory a občas i kradl, ale i z období šamanství, kdy indiánské tradice vyhrabával doslova z popela. Vypráví i o tom, že pracoval jako člen kmenové policie v indiánské rezervaci, pašoval alkohol, živil se malováním reklam, strávil přes rok ve vězení a vylodil se jako americký voják v Normandii. Erdoes jeho vyprávění nahrával na magnetofon, dělal si poznámky a výsledek s medicinmanem upravoval.
Výsledkem je kniha, která v šestnácti kapitolách víceméně chronologicky přibližuje jednotlivé etapy indiánova života. Dostaly se do ní nejen podivuhodné historky, ale i filosofické postřehy na hranici indiánské víry a mysticismu. Je zde hodně přirozené moudrosti i humoru, až má člověk někdy pocit, že si Chromý jelenec dělá místy z Richarda Erdoese, a tím pádem i ze čtenářů legraci.
Kniha je bohatá nejen na příběhy z autorova života, ale i ze života Lakotů a dalších indiánů. Například v kapitole Dva v dece vypráví o vztazích lakotských mužů a žen. Je také plná postřehů a historek o střetu bělošské civilizace s civilizací původních obyvatel. Deer, jakožto člověk duchovního založení, který se ve stáří stal jedním ze „svatých mužů“ svého kmene, nás též seznamuje s tradičním způsobem života indiánů, jejich hierarchií hodnot a životní symbolikou, a současně tento způsob konfrontuje s hodnotami naší civilizace. Hodně prostoru také věnuje popisu, jak pracuje šaman a co všechno souvisí s jeho úlohou v životě indiánů. A najdeme zde i ledasco z historie vybíjení indiánů. Erdoes se totiž nevěnoval jen Chromému jelenci, ale knih o životě severoamerických indiánů sepsal celou řádku, takže měl do jejich života dobrý vhled.
Aktualizované vydání v nakladatelství Květy života doplňuje bohatá fotografická příloha a vyzdobují ilustrace Lukáše Junka Ogle Yamni. Na konci najdeme kapitolu Poselství Chromého jelena, v níž překladatel knihy Josef Porsch zařazuje medicinmanovu zpověď do historických souvislostí, které nemusí být Evropanovi samozřejmé. Knížka není sice barvitá jako román a napínavá jako detektivka, rozhodně ale stojí za přečtení.
John Fire Lame Deer, Richard Erdoes: Chromý jelen. Vyprávění siouxského medicinmana. Nakladatelství Květy života 2023, 312 stran.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář