S dětmi na demonstraci? Ale jděte!

Vyrážíme vzhůru. Směr průchod v Hladové zdi. Čeká nás několik prudkých stoupání v centru Prahy, než přijdeme přes svahy Petřína a kolem Strahovského kláštera na Hradčanské náměstí. Cestu parkem v neděli odpoledne ale volíme záměrně. Kromě pár lidí spěchajících s transparenty stejným směrem potkáváme jen pár turistů, a tak nám děti v kočárku i nosítku odpadnou. Když přicházíme na místo demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme chvilku po druhé hodině, řadíme se automaticky na konec davu. Tak, abychom slyšeli, ale zároveň dětem dopřáli ještě chvíli spánku. Spolu s námi tu stojí nebo krouží další rodiče nejmenších dětí, vytváříme kočárkovou hradbu.

Hned ze začátku pocítí naše skupina zklamání z počtu přítomných. Sice lidé nepřestávají přicházet, ale naděje, že dav bude končit ve stejné úrovni jako při poslední demonstraci se stejným názvem 16. listopadu loni na podzim, je velmi malá. Nedivím se. Po slunečné sobotě se neděle ukázala jako typický aprílový den, déšť střídá sluníčko, později začne vát i silný vítr. „Kde jsou ti lidi? Vždyť na jaře pršet má,“ kroutí hlavou fotograf Zewlakk, který se s námi přijde pozdravit. Na hlavě má kulicha, on je připravený dobře.

Demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme, 19. dubna 2026, foto: Žaneta Jansa Gregorová.

Radek Kubala, jeden z organizačního týmu, mi potvrzuje, že neočekával pět tisíc lidí jako minule. „Jedním z důvodů tak silné účasti bezprostředně po volbách byl fakt, že se protestovalo proti záměru obsadit ministerstvo Motoristy. Dnes protestujeme proti opatřením, což už nevyvolává tak velké naštvání. Zároveň první demonstrace po volbách přivedla na stejné místo i spousty „chvilkařů“, kteří pokračují v tradičně masivních demonstracích proti celé vládní politice. Zároveň aspekt počasí sehrál svou roli,“ vyjmenovává.

S dětmi na demonstraci

Tátové a mámy tak znovu vytáhli teplé fusaky a nabalili nepromokavé kombinézy. Ti se staršími dětmi se prodírají dopředu. Přes dvoutisícový dav vidíme obří nafukovací zeměkouli, ta musí lákat. Zároveň mě dojímá, když vidím školačky a školáky s ručně malovanými transparenty. Fotografové je obíhají a fotí všemožná sdělení. Mnohá jsou úderná, mnohé zpracování až umělecké. Sama jsem si pomohla výměnou obličejů Pata a Mata za Filipa Turka a Petra Macinku, s dynamitem a kladivem. Když moji dceru někdo vyfotí do médií, a nejlépe ve slunečních brýlích, aby se její obličej ideálně nestal prostředkem nějakých trapných internetových vtípků, je lepší mít sdělení, které není násilné, vulgární nebo zavádějící. Vidím také velký plakát Krtečka s kamarády, kteří se chystají cpát do výfuků aut špekáčky. Přesně taková sdělení mi k účasti dětí na protestu sedí. V později zveřejněném videu Greenpeace děti mluví o svých důvodech, proč tu jsou. Zaznívá, že mají rády přírodu, že tu bez přírody nebudeme ani my a kdo prý ji má bránit, když ne oni.

Demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme, 19. dubna 2026, foto: Žaneta Jansa Gregorová.

U jakýchkoliv forem veřejného protestu je potřeba řešit bezpečnost. S dětmi nejen svoji, především jejich. Už i Milion chvilek pro demokracii si je vědomé nutnosti myslet při víkendových davových protestech i na rodiny s dětmi. Aktivně je zvát, ujistit, že budou v bezpečí v klidnější zóně. Kubala potvrzuje, že například útok ze strany příznivců Motoristů byl nepravděpodobný. Navíc bezpečnost na ohlášených demonstracích musí hlídat policie. „Vyskytl se pouze jeden problém. Dva motorističtí influenceři dělali rozhovory s lidmi. Náš antikonfliktní tým je pak upozornil, že s těmito lidmi mluvit nemusí, pokud nechtějí. Že nejde o žádná skutečná média,“ přibližuje.

V historii českého environmentálního hnutí máme příklady rodičů, zejména pak matek, kteří do ekologického aktivismu vnesli nový, silně emocionální a etický rozměr. V roce 1988 vzniklo nezávislé hnutí Pražské matky, které se — motivované obavou o zdraví svých dětí v zamořeném prostředí Prahy (a také ve stínu černobylské havárie, jejíž čtyřicáté výročí si tento týden připomínáme) — rozhodlo pro přímé akce. Jejich první významná demonstrace se konala 29. května 1989 u příležitosti setkání ministrů životního prostředí v Praze. Protest matek s kočárky, které nesly transparenty s požadavky na čistý vzduch a ochranu před radiací, představoval pro režim neřešitelný problém. Represe proti matkám s dětmi byla politicky neúnosná i pro tehdejší vedení KSČ, což Pražským matkám umožnilo vytvořit veřejný prostor pro artikulaci ekologických požadavků, které byly dříve tabu.

Demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme, 19. dubna 2026, foto: Petr Zewlakk Vrabec.

Jiný, aktuálnější příklad, nabízí největší aktivní kolektiv klimatického hnutí na Slovensku. Iniciativa Znepokojené matky se na Slovensku stala výrazným hlasem environmentálního hnutí právě díky tomu, že do veřejné debaty vnáší rodičovskou perspektivu a strategicky pracuje s přítomností dětí. Její akce jsou záměrně rodinné, vizuálně měkké a emočně silné: děti na fotografiích, na transparentech i přímo na protestech fungují jako morální kompas, který připomíná, že klimatická krize není abstraktní spor, ale otázka budoucího života konkrétních lidí. Znepokojené matky tak posouvají environmentální aktivismus z rámce „proti něčemu“ do rámce „pro naše děti“, čímž snižují polarizaci, zvyšují legitimitu svých požadavků a zároveň vytvářejí prostor, kde se mohou bezpečně zapojit i lidé, kteří by se k radikálnějším formám protestu nepřidali.

Jinými slovy, když se protestu mohou účastnit děti, většinou se mohou účastnit i starší lidé (třeba úžasné Klimababičky), případně lidé s hendikepem. Je však otázkou, jestli přítomnost dětí na demonstracích je natolik silným vzkazem pro „pro-porodního“ premiéra Andreje Babiše, aby ji vzal jako relevantní.

Demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme, 19. dubna 2026, foto: Lenka Pitronová.

Pochodovat Prahou

Za demonstrací Přírodu škrtnout nenecháme, svolanou Hnutím DUHA, Greenpeace, Českou společností ornitologickou, Zeleným kruhem, Arnikou, Klimatickou koalicí a dalšími environmentálními iniciativami, stojí jasný soubor požadavků:

• odvolání zástupců Motoristů sobě z vedení resortu a návrat MŽP pod odborné, nestranické vedení;
• obnovení a stabilní financování programu Nová zelená úsporám s dostupnými dotacemi pro nízkopříjmové domácnosti;
• navrácení rozpočtu ministerstva i národních parků na úroveň před rokem 2026;
• zavedení trvalé daně z nadměrných zisků fosilních korporací;
• ukončení čistek v odborném aparátu;
• rychlý, přírodě šetrný rozvoj obnovitelných zdrojů bez umělých bariér;
• a zastavení snah o umlčování občanské společnosti prostřednictvím zákona o registraci subjektů se zahraničními vazbami, který podle organizací ohrožuje nezávislou veřejnou kontrolu moci.

Když přicházíme, mluví Zuzka Szabó Lenhartová, současná ředitelka Hnutí DUHA, které se v minulých týdnech stalo cílem slovních výhružek ze strany vedení Motoristů, právě kvůli její pozvánce na tuto demonstraci. U mikrofonu se střídají lidé popisující naplněné obavy z podzimních protestů: rychlý rozklad ministerstva, útoky na neziskové organizace a nutnost se bránit. A také na příklad slovenské cesty, na kterou jsme nastoupili i ve smyslu ničení kultury a nezávislosti veřejnoprávních médií. Lenka Dusilová ukončí proslovy na podiu, kde má v zádech Pražský hrad, písní. A vydáváme se na pochod.

Demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme, 19. dubna 2026, foto: Lenka Pitronová.

Procházet Nerudovou ulicí v zástupu, v jehož čele nese několik lidí transparent Příroda není na prodej a dál schází z kopce dolů, takže z konce není možné dohlédnout začátek, je velmi silný zážitek. Turisté uhýbají proudu lidí, který se navíc musí vyhýbat všude parkujícím autům. Na několika bodech se zase scukneme, abychom dlouho neblokovali hromadnou dopravu. Dcera si pochod užívá. Oproti mým očekáváním po transparentu s večerníčkovými postavami netouží, ale směje se v přítomnosti kamarádů. Potkat známé tváře, neviděné roky, je o něco silnější zážitek než číst veselé a originální transparenty. Dává to naději. V tom, že člověk není na svou bezmoc nikdy sám a že i po letech v tématu ochrany životního prostředí, divoké přírody a klimatu potkáváme stejné tváře. Někdy na sebe mávneme, někdy začneme delší rozhovor. Pomalé tempo pochodu to dovoluje. Naprosto ale souzním i s naštvanými lidmi kolem, co drží bannery se vzkazy odrážejícími silnou frustraci nejen z české politické reality, ale z celého světa.

Protestní repertoár občanské společnosti může být velmi široký. Demonstrace je velmi všeobjímající kolektivní prostředek, protože zve radikálnější i umírněnější nespokojené. Také to může být první krok k dalšímu zapojení se. Čistě radikálnější akce, jako jsou například blokády (například ta, co se chystá na 1. května v Praze) vyžaduje vyšší uvědomění si případného rizika a vyšší připravenost.

Demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme, 19. dubna 2026, foto: Lenka Pitronová.

Při příchodu před Rudolfinum naše děti ztrácejí energii. Aby ne, ťapaly směle na konci průvodu těsně před řadou policistů. Rychlé společné hromadné foto, kousek závěrečného projevu, rychlé mávnutí na další známé. Musíme vyrazit na svačinu a hřiště. Kolektivní energii a nedělní povzbuzení si neseme s sebou. Naše batolata o důležitosti protestů v občanské společnosti ještě nepoučíme, ale to neznamená, že naše děti nemůžou být s námi při nenásilných protestech a pochodech, kde má váhu nejen velikost davu, ale i jeho rozmanité složení. Přála bych si, aby to bylo možné i u jiných, třeba kulturních nebo vzdělávacích akcí, protože jsou součástí našich životů v občanské společnosti.

Jiná dynamika protestu?

Děti se v protestech využívají strategicky především jako silný symbol — výzkum z Ruska i analýzy UNICEF ukazují, že jejich přítomnost mění dynamiku protestů, posiluje morální apel a ovlivňuje to, jak veřejnost i stát hodnotí legitimitu demonstrací.

Výzkum ruských protestů z let 2017—2021 ukazuje, že symbolika dětství byla aktivně využívána jak opozicí, tak státní mocí. Opozice pracovala s obrazy nezletilých zadržovaných policií, aby poukázala na tvrdost režimu a delegitimizovala jej, zatímco státní představitelé obviňovali protestní hnutí z „manipulace dětmi“ a rámovaly zásahy jako nutnou ochranu nezletilých. Studie Olega Rjabova, Taťány Rjabové a Ljudmily Kleščenkové dokládá, že motiv „zachraňte děti“ fungoval jako nástroj legitimizace i delegitimizace moci, přičemž otázka, zda stát děti chrání, nebo jim ubližuje, významně ovlivňovala veřejné vnímání legitimity režimu.

Demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme, 19. dubna 2026, foto: Petr Zewlakk Vrabec.

UNICEF pak ve své zprávě z roku 2024 doplňuje, že mladí lidé — včetně nezletilých — stojí stále častěji v čele protestních hnutí, zejména u témat jako klima či rasová spravedlnost. Jejich účast podle analýzy vede k větší inkluzivitě, inovativnosti a často i nenásilnému charakteru protestů. Ne až tak dávné úspěchy českého hnutí Fridays for Future nebo současná mobilizace studentstva na univerzitách — ať už na obranu klimatu, nebo kultury — ukazují, že ve studentských hnutích dříme důležitá síla a odhodlání postavit se za svou budoucnost i současnost.

Výzkum symbolů v protestech ukazuje, že děti fungují jako silný vizuální a emoční symbol, který dokáže „zhustit“ různé křivdy do jednoho srozumitelného obrazu. Děti zosobňují budoucnost, nevinnost a zranitelnost — tedy hodnoty, které mobilizují podporu a posilují morální apel protestu. Tento symbolický rámec vysvětluje, proč se děti objevují v protestech napříč tématy: od klimatických hnutí po lidskoprávní kampaně. Z výzkumů vyplývá několik typických strategií: morální apel (děti jako budoucí oběti či nositelé budoucnosti), mediální viditelnost (fotografie dětí přitahují pozornost médií), delegitimizace protivníka (zásah proti dětem je vnímán jako nepřiměřený a krutý) a rámování budoucnosti, které je klíčové zejména v klimatickém aktivismu, kde mladí lidé vystupují jako přirození mluvčí generace, která ponese důsledky dnešních rozhodnutí.

Demonstrace Přírodu škrtnout nenecháme, 19. dubna 2026, foto: Petr Zewlakk Vrabec.

Vládní zmocněnec Filip Turek Seznam Zprávám v reakci na demonstraci napsal, že lidé sice protestovat mohou, na politice Motoristů to ale nic nezmění. „My chráníme přírodu konzervativním způsobem a v souladu s potřebami lidí,“ sdělil Turek s tím, že protestujícím jde podle jeho slov o osobní exhibici a peníze z neziskovek, nikoli o přírodu.

Tento přístup jen dokládá, že odhodlání klimatického a environmentálního hnutí je potřeba udržet dlouhodobě. A jeho požadavky akcentovat natolik dobře, že se stane masovou záležitostí. Ale protože naše mentální zdraví ani schopnost bojovat proti hlupákům v čele důležitých institucí není nekonečná, každá příležitost k tomu, abychom se necítili v boji osamoceni, ale naopak se cítili jako součást mnohem většího a pevnějšího celku, je dobrá. I když je u toho nutné vytáhnout kočárek do kopce, vzít si pláštěnku nebo vyrazit v neděli ven.

Autorka pracuje v Heinrich Böll Stiftung Praha. Kontakt: gregorova@sedmagenerace.cz.