V Československu sice existovalo několik oficiálních sdružení na ochranu přírody, jakým byly TIS — Svaz pro ochranu přírody a krajiny (1969 až 1979), Hnutí Brontosaurus (1974), Ekologická sekce Biologické společnosti při ČSAV (1979 až 1992) nebo Český svaz ochránců přírody (1979), nicméně po roce 1987 se začínají objevovat i nezávislé iniciativy typu Ekologická společnost (duben 1987), Ekologické fórum Charty 77 (červen 1987) či České děti (květen 1988).
Společnost se z politické letargie ale začala více probouzet až během roku 1989, přičemž tato angažovanost vyvrcholila v pátek 17. listopadu, kdy nezávislé studentské sdružení STUHA a pražská organizace Svazu socialistické mládeže uspořádaly pochod Prahou k padesátému výročí uzavření českých vysokých škol. Večerní fáze na Národní třídě se pak účastnilo asi deset tisíc lidí, přičemž demonstranti zde byli brutálně napadeni policejními složkami a začala „revoluce“.
Když čistit potoky nestačí
Na začátku roku 1989 ale nebylo jisté, že k nějaké změně režimu dojde tak brzy. Ve dnech 15. až 19. ledna totiž probíhají na Václavském náměstí v Praze demonstrace, které jsou krutě potlačovány. Až v květnu vznikají Pražské matky, jež pořádají pochod městem za čistý vzduch, a Ekologická společnost zasílá na Ministerstvo vnitra marnou žádost o svou registraci.
Teplice 1989, reprofoto: archiv Dětí Země.
Na konci června je zveřejněna petice Několik vět, která mimo jiné žádá nezávislé posouzení projektů majících škodlivý vliv na životní prostředí a také ukončení kriminalizace a pronásledování nezávislých iniciativ. Druhý den se pak v Rudém právu objevuje hanlivý článek Kdo seje vítr proti všem, kteří žádají svobodu slova, svobodná média a volby, právo na shromažďování, sdružování, informace a také demokratický právní stát.
V červenci pak generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš přednáší svůj svérázný pohled na aktivismus občanů s těmito slovy: „Mám na mysli různá ta ekologická hnutí (…) aby se sebrali a šli vyčistit ten potok (…) a nedělali demonstrace, chodili po náměstí a křičeli (…) prostě, udělejte spalovnu, jinou spalovnu v Plzni nebo něco jiného takového…“
Po zhruba pětitisícové demonstraci 21. srpna na Václavském náměstí, namířené proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, nastává již „horké“ září, neboť se objevuje řada ekologických iniciativ. Na začátku měsíce je to v Ostravě Severomoravský ekologický klub a v Litoměřicích Zelený telefon, který na konci září vzniká i v Praze. Ve stejnou dobu v Praze zahajují činnost Děti Země a v Brně Hnutí DUHA.
Po další demonstraci na Václavském náměstí, tentokrát 28. října, jíž se účastní asi tři tisíce osob, probíhají ve dnech 11. až 13. listopadu demonstrace v Teplicích, kterých se účastní nejprve osm set a následně asi pět set občanů. Důvodem je špatný stav životního prostředí a absence objektivních informací. V úterý 21. listopadu jsou v Praze položeny základy platformy ekologických sdružení Zelený kruh, jež nyní sdružuje asi stovku spolků.
Teplice 1989, reprofoto: archiv Dětí Země.
Je nutné vytrvat
Před pádem socialistického režimu bylo obtížné veřejně hájit právo občanů na kvalitní životní prostředí, takže se toto téma logicky stalo jedním z hybatelů listopadové revoluce.
A i když nyní v době klimatické krize, rychlého úbytku biodiverzity, nutnosti snížit spotřebu fosilních zdrojů a podobně se zdá, že zájem o životní prostředí je nízký, je nutné vytrvat. A to i navzdory nezájmu či i hanlivým výrokům politiků proti angažované veřejnosti, zvláště pokud se v souladu se zákonem účastní rozhodování státu o různých škodlivých projektech, a hájí tak veřejný zájem na příznivé životní prostředí.
Aktuálním případem je tvrzení ministra zemědělství a poslance Marka Výborného ze září 2024, že Hnutí DUHA a Děti Země svými odvoláními v červenci 2023 proti umístění přehrady Nové Heřminovy zabránily její výstavbě a způsobily lidem miliardové škody povodněmi. Jde ale o šíření dezinformací, neboť i bez těchto odvolání by přehrada stejně neexistovala, takže obrovské škody na majetku by byly stejné. Hlavním viníkem chybějící přehrady je státní podnik Povodí Odry, který je součástí rezortu zemědělství.
Životní prostředí i svoboda jsou křehké věci. Proto doufejme, že v roce 2025 oslavíme Listopad 1989 stále v demokratickém světě bez pokřivení jeho základních hodnot.
Autor je předsedou spolku Děti Země. Kontakt: miroslav.patrik@ecn.cz.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář