Martin Čech: Adaptace a mitigace musejí jít ruku v ruce

V Otevřené zahradě pracujete šestým rokem jako facility manager. Co tato práce obnáší?

Mým úkolem je, aby všechno fungovalo tak, jak má. Správa objektu je možná trochu nevděčná profese, protože primárně se k vám dostávají „špatné zprávy“ — tohle nefunguje, tady neteče voda, tady zase teče, i když nemá, tady jsou zanesené vzduchotechnické filtry, tady to špatně topí nebo chladí, tohle nesvítí. Pak je potřeba to co nejdřív opravit nebo opravu zajistit externě. Naštěstí na to nejsem sám. Mám na starosti věci, které se týkají stavařiny a energií, a o jiné oblasti se starají moji skvělí kolegové z logistického týmu.

Mým dalším úkolem je přispívat z technického hlediska k dalšímu rozvoji areálu Otevřené zahrady. Návrhy změn v areálu, zajištění projektů a povolení, technický dozor při realizaci —to jsou věci, kterými k tomu můžu přispět.

Aby moje předchozí věty nevyzněly nějak pesimisticky, dodávám, že areál Otevřené zahrady je nevšední a práce na jeho správě je hodně pestrá a inspirativní. A strašně mě baví.

Čím vás zaujala?

Popravdě řečeno, do Nadace jsem se hlásil na pozici „Zelené stavění“, což mělo znamenat sbírání dat z měřicích systémů, které jsou instalovány v areálu Otevřené zahrady, jejich zpracování do grafů a prezentací a jejich využití pro stavební poradenství zaměřené na moderní technologie a adaptační opatření. Záhy se k tomu přidaly i komentované prohlídky budov v areálu a spolupráce na vzdělávacích programech pro veřejnou správu. Po roce mi spadl do klína i facility management, po kterém jsem pošilhával už nějakých pět let předtím. A při rekonstrukci prostor v areálu jsem využil svých předchozích zkušeností z projektování a technického dozoru na stavbách. A docela nově se v Otevřené zahradě starám o včelstva, protože včelaření je mým velkým koníčkem. Aktivity Nadace jsou neskutečně pestré a v čase se proměňují. Právě ta pestrost a nutnost reagovat na nové podněty mě na tom baví nejvíc.

Martin Čech, foto: Vojtěch Herout, Nadace Partnerství.

Pro Nadaci Partnerství, která budovu postavila a nyní provozuje, jsou adaptace nejen ve stavitelství důležitým tématem.

Ano, adaptace jsou pro nás klíčové téma. Pořádáme soutěž Adapterra Awards, ve které sbíráme a oceňujeme projekty v různých kategoriích — budovy, zastavěné území a krajina. V těchto oblastech se přístupy k adaptacím trošku liší, ale vždy mají společného jmenovatele — práci s vodou a zelení. Ve volné krajině bývají adaptace zaměřeny na „návrat k přírodnímu stavu“ — obnovení koloběhu vody, který byl narušen činností člověka, zlepšení retenční schopnosti krajiny, navrácení zeleně, obnovu přirozených ekosystémů, změnu způsobu hospodaření se zemědělskou půdou, a v neposlední řadě na protipovodňová opatření. 

U staveb je to jiné — tam se zaměřujeme na to, abychom pro uživatele vytvořili příjemné prostředí a zabránili přehřívání interiéru budov, ovšem s co nejmenší ekologickou stopou. Kromě zeleně (zelené střechy a fasády) a práce s vodou (hospodaření s dešťovou i pitnou vodou) nám v tom pomáhají i některé technické prvky, jako je stínění a chlazení. 

Jak jinak se ještě ve stavebnictví odráží adaptace?

S trochou zjednodušení se dá říct, že u budov za „adaptaci“ považujeme opatření, která oceníme hlavně v horkém létě, kdy se budovy přehřívají, zatímco „mitigace“ je většinou spojována s opatřeními, která vedou ke snižování spotřeby energie v zimním období. Je důležité říct, že adaptace a mitigace musejí jít ruku v ruce. Nemá cenu vybavit stavbu adaptačními opatřeními, pokud by zároveň budova svým nehospodárným provozem a spotřebou energií přispívala ke zbytečně vysokým emisím skleníkových plynů. U moderních staveb by tak mělo být samozřejmostí jak snižování energetických nároků budovy, zajištění její dobré izolace a zavedení nízkoemisních provozních technologií, tak využití adaptačních opatření.

Nadace Partnerství má osm 130 metrů hlubokých geotermálních vrtů, do nichž je spuštěna trubka, přes kterou systémem cirkuluje voda. Voda přejímá teplotu země, což je standardně 10 °C, což od června pomáhá při ochlazování budovy. Foto: Ester Dobiášová.

Když budeme mluvit přímo o adaptivních stavbách, co je pro jejich úspěšný návrh a provoz klíčové?

Klíčové je mít všechno vyladěné od začátku do konce, a to jak ve fázi projektu, tak ve fázi provozu. Na tom, že budova funguje tak, jak má, se podílí mnoho stavebních a technologických opatření. Je zde tedy mnoho potenciálních míst, kde může nastat problém, a pokud některé návaznosti nebudou fungovat, celý systém může selhat. 

Uvedu příklad: vodu v jedné z budov ohříváme pomocí solárních kolektorů. Máme skvělé kolektory s vakuovými trubicemi, ale akumulační nádrž, kterou nahřívají, je poddimenzovaná a dost často dochází k jejímu přehřátí. A spotřeba teplé vody v budově je tak malá, že většina energie se ztratí v cirkulačním potrubí. Tady je vidět, že pokud systém není „vyladěný“, tak nefunguje tak efektivně, jak by mohl. 

Jakou roli může při zavádění adaptivních opatření hrát ekonomická stránka projektu? 

To je opravdu složité téma, protože když mluvíme o životním prostředí, je těžké různé kroky přepočítat na peníze. Ekonomika, ať chceme nebo ne, nás ale limituje. Pokud je projekt příliš drahý a nepřináší dostatečnou finanční návratnost, těžko přesvědčíte investora, aby do něj šel. Proto mnozí musí hledat kompromis mezi ekologickými a ekonomickými přínosy. Například ekonomická návratnost zelené střechy se dá těžko vypočítat, protože její přínos je dlouhodobý a má pozitivní vliv spíše na své okolí než na samotnou stavbu.

Existují programy, které pomáhají přepočítat ekologické přínosy na finanční hodnotu — zohledňují například biodiverzitu nebo další environmentální faktory, které se běžně v ekonomických analýzách neobjevují. A některé ekologické technologie, které jsou v současnosti drahé, se mohou dostat do praxe díky dotačním programům, které je učiní dostupnějšími.

Rozpor mezi ekologickým přínosem a finanční návratností nejspíš Nadace Partnerství neřešila.

Nadace Partnerství se jednoznačně zaměřuje na ekologické přínosy, protože je ekologickou organizací. Jednou ze zásadních činností Nadace je environmentální vzdělávání. Areál Otevřené zahrady je vlastně takovou pokusnou laboratoří, v níž měříme přínosy nejen adaptačních opatření a snažíme se je zviditelňovat. Nejmodernější technologie zde můžeme využívat i proto, že část investičních nákladů bylo možno pokrýt z dotací pro environmentálně-vzdělávací centra. Měřením získáváme spoustu dat, která potom můžeme promítnout do našich vzdělávacích programů nebo je poskytnout veřejné správě při rozhodování o investičních akcích. 

Nové technologie dokážou najít energii nebo teplo i na netradičních místech. Nadace Partnerství dokáže v Otevřené zahradě využít i odpadní teplo z počítačů, které přes zimu pokryje až 1 kW výkonu. Foto: Ester Dobiášová.

Co vlastně měříte?

V průběhu roku měříme a vyhodnocujeme spoustu dat. Nejen spotřebu vody, elektřiny a tepla jako u běžných staveb, ale i odtoky dešťové vody z různých typů střech, teploty střešních krytin podle barevnosti a dalších parametrů, transpiraci stromů, což je množství vody odpařené přes listovou plochu, v zelené střeše máme i teplotní čidla a podobně. A taky máme meteostanici, která nám umožní vztáhnout měřená data k aktuálnímu počasí. Naměřená data nám umožní nastavit provoz areálu tak, aby byl co nejefektivnější. Neustále hledáme možnosti zlepšení, což je vlastně taky adaptace.

Ročně sesbíráme skoro dvacet milionů údajů, které uložíme do databáze. Vždycky mě bavila matematika a hraní s čísly. Jsem technik, takže chod areálu vnímám hodně přes ty měřené údaje. Třeba i to, jak se chová zeleň, jde nakonec převést na číselné údaje a najít v tom možné ekonomické přínosy. 

Který číselný údaj či soubor dat vás při monitorování provozu Otevřené zahrady nejvíce překvapil?

Třeba to, že vytápění naší administrativní budovy pro šedesát zaměstnanců přijde na stejné peníze, jako mě stojí vytápění v našem rodinném domě. Nebo údaje z měření transpirace stromů — jeden středně velký strom odpaří během letního dne až sto litrů vody. Když se to přepočte na chladicí výkon (změna skupenství vody na páru se projeví ochlazením okolí), tak je to srovnatelné s výkonem tří domácích klimatizací, jejichž chod by nás za ten den vyšel na 250 Kč. A to pro nás ten strom dělá zadarmo a bez emisí skleníkových plynů. Přínos stromů z hlediska letního ochlazování, a potažmo jejich vliv na redukci tepelných ostrovů, je neocenitelný.

Otevřená zahrada má ambici směřovat k uhlíkové neutralitě, ale vy se tomuto označení raději vyhýbáte. Proč?

Tohle je pro mě strašně citlivé téma. Areál Otevřené zahrady sice máme certifikovaný jako uhlíkově neutrální a snažíme se provozovat budovy co nejúsporněji, ale i tak nějakou energii spotřebováváme. Čtvrtinu spotřeby pokrýváme vlastní fotovoltaikou, část pokryjeme bilančně fotovoltaikou, kterou spoluvlastníme v Hostětíně, ale zbytek elektřiny nakupujeme. Nakupujeme výhradně „zelenou“ elektřinu — tedy takovou, u níž dodavatel za příplatek formálně deklaruje, že byla vyrobena z obnovitelných zdrojů. Ale fyzicky k nám přes dráty teče stejná elektřina jako k sousedům, tedy vyrobená z více než poloviny z fosilních paliv. Prohlášení dodavatele elektřiny na energetickém mixu ČR nic nezlepší.

Uvědomuji si, že skutečná uhlíková neutralita je ohromně ambiciózní cíl. V Nadaci se snažíme hledat cesty, které nás k němu přiblíží, ale některé věci nejsme schopni ovlivnit, třeba ten energetický mix. Já bych strašně rád řekl: „Přijďte do Otevřené zahrady, ukážeme vám, jak na to. Když to uděláte jako my, tak bude Česko za pár let uhlíkově neutrální.“ Ale říct to nemůžu, takže s tím pojmem „zero carbon“ zacházím hodně opatrně.

Otevřená zahrada má na jedné budově zelenou střechu, na druhé fotovoltaické panely. Foto: Nadace Partnerství.

Když se vrátím zpět k zelené střeše, jaký má vliv na okolí?

Zelená střecha má mimo jiné schopnost v letním období zlepšit mikroklima v okolí budovy. Změřili jsme například, že zatímco asfaltové pásy běžně používané na plochých střechách se můžou rozpálit až na 70 °C, zelená střecha má ve stejné situaci 28 °C. To se projeví jak na teplotě v interiéru pod střechou — i když vliv není výrazný, pokud strop od střechy odděluje kvalitní tepelná izolace —, tak v okolí budovy. Přínos zelené střechy je možná vyšší pro okolí budovy než pro budovu samotnou. Je pak otázka, zda bude majitel domu dostatečně uvědomělý, aby do takového opatření investoval, nebo zda se rozhodne podle ekonomických kalkulací. Také hraje roli, zda finanční podporu na zelené střechy nabídne stát nebo město, pro které jsou koneckonců velmi důležité.

A podporuje stát nebo města adaptivní opatření?

V rámci dotačního programu Nová zelená úsporám (dotace na úsporné bydlení, pozn. red.) podporuje stát řadu adaptačních opatření. V jednotlivých výzvách se sice skladba podporovaných opatření měnila, ale postupně se to ustálilo na docela funkčním stavu.

A třeba město Brno podporovalo zelené střechy ještě předtím, než se do toho položil stát. Vyčlenilo z rozpočtu přibližně dvacet milionů korun ročně, a dalo tím jasný signál, že jsou tato adaptivní opatření důležitá. Později přidalo i podporu chytání dešťové vody. Tuto podporu je možno získat dokonce zároveň se státní podporou. 

Některá města se snaží jistá adaptační opatření, hlavně výsadbu stromů a zelené střechy, prosadit do svých regulačních plánů, aby se nové stavby nějak podílely na zmírňování dopadu tepelného ostrova města. Ale občas je to boj a někteří investoři se tomu snaží vyhnout.

Žaluzie se automaticky dle počasí roztahují nebo zatahují. Informaci systém přijímá z čidla, které je na střeše. Foto: Nadace Partnerství.

Proč je vůbec důležité řešit tepelné ostrovy?

Tepelné ostrovy vznikají nejčastěji v zastavěném území, když povrchy jako asfalt, beton a zděné konstrukce akumulují teplo, které pak vyzařují do okolí. Takový stav je pro zdravého člověka „jen“ nepříjemný, ale seniory, děti a chronicky nemocné lidi může vážně ohrozit. Řešením mohou být opatření, která udrží zeleň a vodu ve veřejném prostoru, už se pro ně docela vžil termín „modrozelená infrastruktura“. A protože k ochlazení dochází díky odparu vody, pomůže i chytré hospodaření s vodou, aby jí byl dostatek pro zavlažování zeleně. 

Co z vaší zkušenosti patří mezi další důležitá adaptační opatření u budov?

Klíčovými opatřeními proti přehřívání budov je například zastínění oken. Ať už pomocí žaluzií, rolet nebo jiných venkovních stínicích systémů. Stínění oken přímo ovlivňuje komfort v interiéru a pohodu uživatelů. Pokud je v budově vzduchotechnika, pak je vhodné, aby její součástí byl i rekuperátor. Trochu pomůže i zelená střecha a třeba zelené stěny. U nás v Otevřené zahradě aktivně chladíme interiéry pomocí úsporných tepelných čerpadel typu země-voda, tedy s využitím geotermální energie. Je to účinnější a levnější než klimatizace.

Jaké největší výzvy vám správa takto komplexního ekologického areálu přináší?

Se složitostí systému roste i složitost jeho udržení v chodu. Patrně víte, jaký je dnes problém sehnat řemeslníka nebo technika prakticky v jakékoliv oblasti. A pokud se jedná o moderní a poměrně sofistikované technologie, tak je to ještě horší. Třeba právě těm automatizovaným žaluziím se věnuje jen pár firem v republice. Naše budovy jsou napěchované slaboproudými rozvody. I ve firmách, které je pro nás servisují, je jen málo lidí, kteří znají konfiguraci těch systémů. Případné hledání závad tak může být dost časově náročné.

Otevřená zahrada, foto: Nadace Partnerství.

V Nadaci Partnerství se vedle správy budovy věnujete i vzdělávání veřejnosti. Co to konkrétně obnáší?

Snažíme se předávat naše know-how všem, které potenciálně čeká nějaká investice, v níž by bylo vhodné využít adaptační i mitigační opatření. Nejčastěji se zaměřujeme na státní správu — stát a potažmo jeho instituce vlastní množství objektů, které čeká rekonstrukce. A požadavky legislativy v této oblasti jsou dost přísné. My se snažíme, aby se ke kompetentním osobám dostaly informace, které jim pomůžou tyto náročné cíle splnit. 

K prohlídce areálu Otevřené zahrady zveme projektanty a architekty, komentované prohlídky děláme i pro občany, kteří se chystají rekonstruovat nebo stavět dům. A v neposlední řadě cílíme i na studenty vysokých škol. Oni budou těmi, kdo v budoucnu podobné budovy a areály navrhnou i využijí.

Otevřená zahrada funguje už dvanáct let. Objevily se za tu dobu další trendy nebo inovativní řešení využívaná v adaptivním stavitelství?

Ano, těch dvanáct let prověřilo funkčnost použitých řešení. Zatímco některé technologie se bezvýhradně osvědčily, jinde se vývoj vydal jiným směrem. Například naše chytré osvětlení tehdy vycházelo jako nejefektivnější řešení. Jenže od té doby udělaly velký pokrok LEDky a pro náš typ osvětlení se už přestaly dělat náhradní díly a jeho údržba se stává komplikovanou. Naproti tomu tepelná čerpadla se ukázala jako skvělé řešení a dnes jsou z hlediska vytápění považována za nosnou technologii budoucnosti. 

Kontakt: esterdobiasova@gmail.com.

Článek vznikl díky spolupráci s nadací Heinrich Böll Stiftung.

Martin Čech má v Nadaci Partnerství na starosti správu pasivních budov obsahujících celou řadu moderních technologií i modrozelené infrastruktury. Provádí monitoring a analýzu dat získaných z provozu areálu Otevřené zahrady a tyto informace přenáší do vzdělávacích programů a exkurzí pro odbornou i laickou veřejnost. V týmu Adapterra se podílí na zpracování adaptačních strategií pro města a obce. Je jedním z porotců soutěží Adapterra Awards a Zelená střecha roku.