Amerika je (skoro) zelenější

Zelená Evropa versus špinavá Amerika. Takhle si to většinou malujeme na naší straně Atlantiku. Unijní politici mají dojem, že právě oni, ženy a muži Kjóta, vedou svět ke snižování uhlíkových exhalací; zdejší průmysl si zase stěžuje, proč jen on má plnit nové ekologické zákony, když američtí konkurenti žádné nemají.

Všechno způsobil spektakulární tah George Bushe, který v březnu 2001 odstoupil od Kjótského protokolu. V paměti tak utkvěl příběh o zemi vedené skeptikem z Texasu.

Ano, Bushova administrativa si v globální klimatické diplomacii počínala s citlivostí demoliční čety. Protokol podkopala způsobem, že se jen taktak nezhroutil; posléze pár let sabotovala dohodu hlavních států světa na nové smlouvě, jež na něj naváže. Uvnitř USA zastává hodně krajní postoje. V debatě o skleníkových plynech se rozchází s veřejným míněním, většinou Kongresu a také s důležitou částí vlastní Republikánské strany. Protože ekologické zákony v americké politice tradičně hrají docela prominentní roli, věru jí to nepomohlo k větší popularitě mezi voliči.

Jenomže za prvé, kritický pohled dává smysl z Los Angeles, New Yorku, Berlína, Londýna nebo Sydney. Ale ne z Prahy. Nepříjemná pravda o české politice je: kdybychom Bushovu vládu se všemi ekologickými kazy přesadili do Poslanecké sněmovny, zelenější než ona budou jenom zelení.

Vůbec přitom nejde o ideologické řeči Václava Klause, které nemají praktický dopad. Tohle srovnání by bylo moc laciné. Leč i porovnání postojů Bílého domu s názory, jež se běžně ozývají z ODS nebo sociální demokracie, vyznívá dost přesvědčivě v neprospěch těch druhých.

A hlavně, USA se nerovná Bílý dům. Prezidentská administrativa sice osm let nedělala skoro nic, ovšem Kongres i státy unie od New Jersey po Kalifornii mezitím zaváděly účinnou legislativu i pobídky k investicím.

Exemplárním příkladem je obchodování s emisemi. Evropští politici se přou, zda plánovanou reformu, která má motivovat ke snižování průmyslového znečištění, podkopou hodně, nebo ještě více. Mezitím se na druhé straně Atlantiku oba kandidáti na prezidenta shodli, že obdobný program zavedou také. Liší se ovšem v detailech. John McCain navrhl zhruba totéž jako Evropská komise, u nás považovaná za baštu zeleného progresu. Nikoliv tak Barack Obama. Jeho plány jsou ještě mnohem ambicióznější než kterýkoliv bruselský návrh.

Klišé i Kjóto mohou být zavádějící. Pokud se jich Evropané budou při srovnávání se s americkou klimatickou politikou dál držet, mohli by se hodně nepříjemně splést.