Anketa: ekonevládky po 20 letech

Milan Štefanec, NESEHNUTÍ

Pracují daleko profesionálněji, vydávají kvalitnější a odbornější materiály, lépe se vyznají v zákonech, lépe komunikují s médii. Zároveň ale většinou přestaly veřejně zpochybňovat současný politicko-ekonomický systém — který stojí za řadou ekologických problémů. Většinou jen pragmaticky navrhují pouze změnu zákona, popřípadě jeho lepší dodržování.

Nevím, jestli má smysl plánovat dvacetiletky. Ekologické organizace musejí vznikat zdola, v reakci na konkrétní problémy, jako instituce, skrze které část veřejnosti navrhuje řešení, vyvolává o nich diskusi, získává pro ně podporu. Důležitější je dlouhodobá vize celého ekologického hnutí. Zde se mi zdá jako zásadní zachovat si schopnost reagovat na aktuální dění, uchovat si nezávislost a reprezentovat kritický a alternativní hlas vůči hlavnímu proudu.

Petr Machálek, ředitel Hnutí DUHA

Nejpatrnější je posun k větší profesionalizaci. Naše práce je účinnější, lépe organizovaná a odbornější. Současně však opadlo prvotní nadšení, víra v dosažení lepšího světa. Důležité je najít mezi tím rovnováhu. A co se týká agendy, přirovnám tematický posun ke komínu. V první polovině 90. let jsme řešili, aby nekouřily tolik, nyní prosazujeme, aby nemusely být vůbec, aby je nahradily obnovitelné zdroje, zateplování domů a další úspory.

Příštích dvacet let? Konkrétně před námi stojí dva velké úkoly. Potřebujeme nová opatření, která začnou vytvářet skutečně zelenou ekonomiku. Proto Hnutí DUHA spustilo iniciativu Velká výzva, která prosazuje nový zákon na snižování exhalací skleníkových plynů. A za druhé musíme využít slibných náznaků „zelenání“, které se ve společnosti začaly tu a tam objevovat. Proto budeme prosazovat konkrétní opatření například k vyšší recyklaci, podpoře biozemědělství nebo menší materiálové náročnosti průmyslu.

Tomáš Popp, předseda Svobody zvířat

Rozhodně došlo k profesionalizaci. Zlepšily se v komunikaci s veřejností, používají moderní techniky marketingu, pracují s důvěryhodnějšími daty, naučily se pohybovat v systému zastupitelské demokracie, opírají se o zázemí specialistů. Více spolupracují se zahraničními neziskovkami, předávají si zkušenosti. Také se užnebojí si veřejně říci o peníze, bez kterých prostě fungovat nemohou. Řekl bych, že se staly pro veřejnost důvěryhodnějšími.

Bylo by skvělé, kdyby za 20 let nebylo potřeba nikoho přesvědčovat, že zvířata nejsou výrobními prostředky, živočišnými produkty, objekty pro zábavu a pokusy. Ale zřejmě na to 20 let nebude stačit. Budeme tedy i nadále veřejnost obtěžovat záběry nesmyslně krutého zacházení se zvířaty. Snad tato konfrontace s realitou probudí alespoň zájem. Zároveň budeme předkládat alternativy eticky uvědomělejšího života i zacházení se zvířaty.

Libor Ambrozek, předseda ČSOP

ČSOP měl už v listopadu 1989 za sebou pár let existence, početnou členskou základnu i velký kus práce v praktické ochraně přírody i v osvětě. V tom jsme nemuseli nic měnit. Přijetí účinných zákonů i státní finanční podpora v ochraně přírody daly našemu snažení větší rozsah i smysl. Ovšem stejně jako u jiných spolkových organizací nám ubývá členů v produktivním věku, nemají čas se scházet a chodit na brigády; největší základní organizace se naopak profesionalizují.

Čekají nás nelehké časy. V posledních letech pozorujeme snahu o vyvolávání nedůvěry veřejnosti k neziskovému sektoru, ekologickému zvláště. Příroda však potřebuje naši ochranu stále. Rádi bychom také pokračovali v práci s dětmi a mládeží i v osvětě veřejnosti. Stále přesvědčivěji musíme lidem vysvětlovat, že slušné chování ke světu není překážkou rozvoje, ale naopak základní podmínkou. Nemůžeme také spoléhat, že stát to zvládne sám nebo nás aspoň bude podle našich potřeb financovat. Proto musíme rozvíjet v ochraně přírody vlastnické prvky a musíme pro ni získat mnohem více příznivců.

Jiří Tutter, ředitel Greenpeace ČR

O práci v neziskovkách se zajímá stále více lidí, kteří opouštějí byznys. Do poněkud alternativního životního stylu neziskovky vnášejí více systematičnosti, která v kombinaci s její živelnou kreativitou vede ke zvýšení efektivity práce a k lepším výsledkům. Průvodním jevem oné živelnosti je totiž enormní přepracovanost a permanentní nestíhání úkolů. Stále však přetrvává rozdělení veřejnosti na ty „zelené“ a ty „normální“. Nepodařilo se nám vydobýt si pozici standardní a nutné součásti občanské společnosti, která prohlubuje, nikoliv ohrožuje její demokratický charakter.

Největší ekologické hrozby překračují hranice států, proto se budeme stále víc zapojovat do mezinárodní spolupráce Greenpeace a přes ni vytvářet tlak na globální korporace nebo politické reprezentace. U nás bychom chtěli motivovat co nejširší veřejnost k podpoře našich témat, aby ti, na které se zaměříme, pocítili dostatečně silný tlak a zastavili svůj negativní vliv na kvalitu života, respektive plnili odpovědně svou roli.

Romana Panská, předsedkyně CALLA — Sdružení pro záchranu prostředí

Řada ekologických organizací se profesionalizovala, ty největší začaly budovat síť domácích podporovatelů. Museli jsme se poprat s narůstající byrokracií evropských grantů. Také jsme se museli srovnat s ústupem zájmu společnosti o ochranu životního prostředí a s pozvolnou erozí porevolučních zákonů ve prospěch podnikatelských záměrů. S tím také souvisí, že ubývá nových zájemců, pro které by práce v neziskovce byla nejen obživou, ale i posláním.

Chceme ovlivňovat podobu energetiky, aby prioritu měla ochrana klimatu a došlo k ústupu od jaderné energie směrem k decentralizovaným obnovitelným zdrojům. Rádi bychom také pokračovali v poradenství pro veřejnost a obnově jihočeských lokalit poškozených těžbou. Sehnat finanční prostředky však bude v následujících dvaceti letech těžkým úkolem.

Zora Kasiková, tisková mluvčí sdružení Arnika

Změnila se především společenská situace. Ekoneziskovky jsou legální součástí života společnosti, na což si zvykají občané, soukromé firmy i státní správa. Vyžádalo si to profesionalizaci, což ubralo sílu prvotnímu entuziasmu. Podobně jako Arnika se ekologické organizace staly partnery státní správy, politiků a hospodářského sektoru, se kterými je třeba počítat, ať už si to lidé připouštějí, či nikoliv. A to je dobře.

Chceme hlavně pokračovat v činnosti ve svých třech programech – v ochraně přírody, toxických látkách a odpadech a v zapojování veřejnosti do rozhodování prostřednictvím Centra pro podporu občanů. Doufáme, že Arnika bude čím dál více respektovaným partnerem pro jednotlivce, podniky i státní správu. Současně se stále více ukazuje nutnost posunout naše aktivity na celoevropskou a v případě mezinárodních úmluv i globální úroveň. Doufáme rovněž, že se nám podaří podávat témata životního prostředí srozumitelněji pro veřejnost a že pomůžeme najít taková řešení, která budou v souladu s ochranou životního prostředí a zároveň umožní lidem slušně žít. Víme, že taková řešení jsou reálná, i když nejsou u politiků tak populární.